Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Práce z domu × děti a rodina
Určitě tu nebudu jediná, kdo “nechodí do práce“, ale pracuje z domu. Občas narážím na organizační problémy, které maminky, co chodí klasicky do zaměstnání, nejspíš neřeší (na druhou stranu já zase nemusím řešit jiné věci). Zajímalo by mě, jak se vám daří skloubit práci z domu (ať už “jen“ vedete manželovo účetnictví, pracujete pro nějakého zaměstnavatele nebo podnikáte) s péčí o rodinu a domácnost?
Jak vaše “nechození do práce“ vnímá okolí a širší rodina?
Holky, díky.
Já mám výhodu v tom, že jsem to fakt dělala dlouho a všechno to postupně vstřebala. Nejdřív se dělalo jen stavební spoření, pak byl boom úvěrů ze stavebka a až od roku 2004 jak začal platit nový zákon o st. spoření, tak stavební spořitelna začla nabízet víc produktů, ale šlo to postupně, takže třeba nás zaškolili na penzijko, za půl roku na pojištění nemovitosti, pak úrazovky atd.
Taky si neumím přestavit, kdybych o tom neměla ani páru,a že mi to někdo za 2 měsíce nalije do hlavy.
Nedělám to 4 roky a dodnes mi volají bývalý klienti a chtějí radu, ale to jim říkám, že už v tom nedělám a nemůžu jim poradit,jen nějaké všeobecné věci nebo postupy, ale nic konkrténího.
Taky bylo dobrý, že jsem to začla dělat v 19 letech, navíc k práci co jsem tenkrát dělala, takže jsem byla asi víc splachovací než teď, bylo mi jedno, že provize chodí nárazově.
když jsem končila, měla jsem 1 000 klientů.
Lussy, i já držím palce. Taky jsem zkoušela dělat finporadce, ale tvrdě jsem narazila – ale v tom duchu, že to prostě není práce, kterou bych byla schopna dělat. Produkty se člověk ještě naučí, ale to navolávání, žádosti o doporučení, vedení samotných schůzek, které je zcela jiné než u B2B obchodů… Nedokázala jsem za celé dva měsíce této činnosti získat tu sebejistotu, že jsem klientovým rovným partnerem a měla jsem stále pocit, že se vnucuji, otravuji, nejsem vítaná apod. Pořád nade mnou visela ta cedulka “pojišťovák“ a já to nedokázala vydejchat. To se prostě nedalo. Takže opravdu smekám před každým, kdo se takhle živí, vím jak je to náročné!!
lussy, tak at ti to vyjde!!!
Petro,
já mám zkušenost už trochu starší.
Dělala jsem finančního poradce na ŽL a pořád si malovala, jak to je super práce, která se dá dělat až do důchodu 🙂
Pracovala jsem ještě v porodnici mezi kontrakcema (ale to bylo tím, že jsem rodila nečekaně o měsíc dřív a musela jsem rušit schůzky atd.) a hned po šestinedělí jsem si domluvila první schůzku.
Mě to vyhovovalo maximálně. Schůzky jsem si domlouvala večer, když byl manžel doma, takže jsme se jen vystřídali, papírování a takové věci okolo jsem dělala v noci nebo přes den, když malá spala. Když jsem potřebovala do kanceláře přes den, tak jsem ji nechala u mamči (nekojila jsem, tak to bylo o to jednodušší). Sebou jsem si jí vzala do práce jen jednou a bylo zle. Pak mi začli házet klacky pod nohy víc a víc, že neplním plán, že musím dělat stejně jako před mateřskou a tak když byl Lucince rok a kousek, tak jsem s tím švihla.
Okolí taky na mě koukalo blbě, ale to mi bylo jedno.
Když jsem měla vloni v červnu pracovní nabídku, která se “nedala“ odmítnout, a potřebovala jsem nějak vyřešit hlídání Marka, kterému bylo v té době 18 měsíců, tak jsem tvrdě narazila. Jedna babička odmítla hlídat rovnou, jedna nejdřív že jo ale pak jsem dostala přednášku o tom, že jsem na peníze, že utíkám před svým dítětem atd.
Takže teď to řeším znovu, našla jsem si pár pidi přivýdělků, které chod domácnosit prakticky nenaruší a Marek půjde od září do školky v necelých 3 letech.
Dnes jsem odepsala na inzerát na finančního poradce, myslím, že s 10 letou praxí a ŽL bych se jim mohla líbit:-). Ale záleží taky na tom, jak mi vyjdou vstříc s pracovní dobou.
Už když jsem to dělala a ještě jsem neměla děti, tak měli lidi (rodina, kamarádi) pocit, že jsem vlastně pořád doma a nic nedělám 🙂
chodila jsem do kanceláře 2x v týdnu od 9 do 18 hodin a jinak jsem si všechno vyřizovala z domova nebo jsem jezdila ke klientům domů-většinou odpoledne nebo večer, když přišli z práce.
Takže třeba dopoledne jsem si uklidila, uvařila, vyvenčila psy a pak pracovala.
Ale to s 2 malýma dětma už těžko půjde. Na druhou stranu bych ráda zase nějakou takovou práci, kde jsem pánem svého času.
Uvidíme 🙂
Peti, to tvoje “začíná se mi jakž takž dařit“ zní docela děsivě! 🙂 Já si naivně říkala, že se to rychle srovná, že se co nevidět naučím, jak to skloubit, a ty napíšeš tohle! 🙂
Jani, dík za milý komentář! Taky mívám pocit, že v naší společnosti musí být máma s dítětem 24 hodin denně, jinak je vnímána jako krkavčí matka. A to ještě by měla stíhat cvičení s dětmi, hudebku pro prťata, plavání kojenců, …
Kekunko, dekuju za pochopeni, vystihla jsi to presne!!!
V Norsku je to bezny ze se muze stridat muz a zena v rd,
tak jsme to tak udelali. ja mela narok na 30 dni doma+statni svatky
a manzel 25 dni+nahradni volna, babicky fungovali cervenec, srpen a listopad.
jinak petrus, kekunko, hanzlici a bami,
vsichni mate muj obdiv.ja bych takhle sikovna nebyla.
Ted mam sice vymluvu svou nespavou dceru (vsak vite),
ale pak si myslim, ze to bude stejne.
Jinak bami, ty tvy vytvory jsou skutecne nadherne,
taky bych to nejak zuzitkovala, kekunka ma pravdu, premyslej o tom:)
bami, no dyt jo, mezi detma, tak jsem to prece myslela:)
Kolik deti budete mit na starosti?
jani trochu jsem se ztratila nevím jak jsi to myslela …dělala jsem ve školce před md a zase budu ….
no hlídání dětí jsem i zvažovala, ale abych řekla pravdu domů né protože přeci jen pak chodí děti ze školy atd…a někde jinde se to pak dost asi prodraží ten prostor platit…
střídají se my směny takže i tím jsem omezená…ta výroba něčeho by mě jistě bavila, zrovna když jsem motala ty svíčky z vosku jsem si říkala tak tohle b ymě bavilo i si s tím stoupnout na trhy vánoční 😀 ale přijde mi že toho na netu běhá tolik(ač to moc nesleduji) a hlavně kvalitnějších…já se fakt snažím zkusit tak od všeho trochu ale je to v rámci práce s dětma a nedokonalostí mojí, které jsem si vědoma nejsem taková pečlivka…
třeba to nějak skloubím….
Ale k věci… 🙂
Rozhodně jsem tohle téma nezakládala, abych si stěžovala. Jsem ráda, že se mi podařilo zařídit to tak, jak to je, a že můžu pracovat z domu a navíc na vlastní triko. Jenom ve svém okolí nemám nikoho, kdo by to měl stejně a s kým bych mohla čas od času probrat nějaké praktické věci nebo si třeba jen tak postesknout na to, co ostatní těžko pochopí.
Třeba s tím uklízením – taky mě štve, že mám v kuchyni neumyté nádobí, ale to je věc, kterou můžu pořešit, až přijdou holky ze školy. Zatímco poštu nebo dokonce nějaké úpravy na stránkách s nima budu dělat jen těžko. Něco se zvládnout dá (zvlášť teď když jsou větší), ale trvá to zbytečně dlouho.
Taky mi trvalo, než jsem si dokázala rozdělit čas na práci a čas na rodinu. Když byly holky malé, tak se to tak nějak pořád prolínalo, že jsem měla pocit, že pořádně nedělám asi ani jedno. Teď se snažím práci soustředit do doby, kdy jsou ve škole. Co nestihnu, nechávám na večer. Začíná se mi i jakž takž dařit nepracovat o víkendu, někdy to vyjde úplně, většinou to aspoň hodně omezím – spíš na kontrolu, jestli se něco neděje, není potřeba vyřídit atd.
Peti, tak to jsem ráda, že jsem nezklamala. 🙂
Jani, to taky bohužel znám. 🙁 Když jsem šla na mateřskou s dcerou, byla jsem bez práce. Když měla dcera přes 2 roky, dostala jsem opravdu zajímavou pracovní nabídku, pro mě dar z nebes, to nešlo odmítnout. (A ani jsem nechtěla.) Když jsem nastoupila, měla dcera 2 a 1/2 roku. Přesto to pro mnohé bylo příliš brzo a hudrovali. Přitom dcera rozkvetla. Už jsme spolu nemohly vydržet, bylo to pro nás těžké, dcera potřebovala hodně akce a jen maminka jí nestačila. Když jsem byla v práci, hlídali ji prarodiče. Jedna babička s ní “sportovala“, druhá byla “pohádková“, děda učil zpívat, … Dcera nadšená, spokojená, i vůči mně přestala být tak negativistická. Ale kdo nechtěl, neslyšel, neviděl. Cítila jsem, že dcera je už dost “stará“ na to, aby byla beze mne, cítila jsem, že je to pro ni dobré, a ono to tak opravdu bylo. Přesto jsem byla pro některé špatná matka. 🙁 Takoví lidé se bohužel najdou všude. Já už na to ale naštěstí kašlu, neb vím, že jsem tím dceři nijak neuškodila, a to je pro mě důležitější než názory “vševědů“. 😉