Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Práce z domu × děti a rodina
Určitě tu nebudu jediná, kdo “nechodí do práce“, ale pracuje z domu. Občas narážím na organizační problémy, které maminky, co chodí klasicky do zaměstnání, nejspíš neřeší (na druhou stranu já zase nemusím řešit jiné věci). Zajímalo by mě, jak se vám daří skloubit práci z domu (ať už “jen“ vedete manželovo účetnictví, pracujete pro nějakého zaměstnavatele nebo podnikáte) s péčí o rodinu a domácnost?
Jak vaše “nechození do práce“ vnímá okolí a širší rodina?
No, Lussy, to je aktivit, že by to zmohlo i 2-3 lidi! Nejsi na klíček?
…a co je lepší – VD nebo to tvoje nové ranní čtení?
Ahoj holky,
u nás zatím chaos, děs a běs :-).
Dělám, resp. pokouším se dělat zatím 3 týdny a nepodařilo se mi zatím vytvořit žádný řád. Dokud Mára nepůjde do školky, kdy budu vědět, že jsou oba ve školce a budu moct soustavně dělat, tak je to trochu blázinec.
Vařit musím každý den, navíc extra jídlo pro Máru, do toho doktoři atd, snad se to brzy usadí. A to mě čeká hromada školení.
Tak třeba dnes jsem děti pracně vytáhla z pelechu, Lucy odvezla do školky, hned po snídani jsem začla dělat oběd, mezitím jsem aspoň zametla a snažila si připravit podklady na odpolední schůzku. Ve 12 jsme jeli pro Lucy do školky, pak jsem děti vyložila u babičky a v 13.00 jsem přijela do kanceláře. V půl čtvrtý jsem jela na schůzku, v šest přijela k babičce pro děti, domů jsme dorazily skoro v sedm, zatímco se děti koupaly,tak jsem to tu trochu pofackovala a balila věci na zítra (to máme pro změnu ráno Mára rehabilitace, v poledne Lucy logopedie a ve čtyři Lucy aerobic), když usnuly, tak jsem teď asi hoďku seděla u počítače a pracovala.
Ale co, aspoň se nenudíme 🙂
Jo a místo ranního pročítání VD, víte co čtu??? investujeme.cz a hypoindex.cz :-))))))
Tak já se můžu zapojit jen s vařením – vařím teplé večeře – pro všechny, takže přes oběd se odbudu. Je to změna – dříve jsme teplé večeře nevařila. Kšanda
Dančo, podkrovní pracovnu tiše závidím (ale přeju). Občas bych potřebovala tu možnost někam se zavřít, nevědět o okolním světě mimo práci a třeba za hoďku vylízt a zase být máma. To v obýváku prostě nejde. I když musím holky pochválit, že už taky celkem pochopily, že když mě nechají v klidu dodělat, co potřebuju, netrvá mi to pak tak strašně dlouho a mám na ně víc času.
A rovnou mám v návaznosti na to, co psala Danča, na Vás dotaz – pokud už máte děti ve školách a školkách, jak to řešíte s vařením? Vaříte samy pro sebe, nebo se jen nějak odbudete?
Petro, to bylo nějak pozvolna, těžko to časově určit, ale docela dlouho.
My se chystáme udělat pracoviště v podkroví, takže napřed byla střecha s okny, pak izolace, sádráče se zatím odložily, ale už se těším. Taky pracuju v obýváku a není to ono. Oblečení teda neřeším.
Většinou tak v osm začnu, pak zhruba mezi 11. a 13. vařím, obědváme, zapnu myčku nebo pračku a tak. A pak zase pracuju, než přijde syn ze školy.
Problém je, když mám nárazově hodně práce, to pak řeším, jestli bych radši neměla jít uklidit. Zvláště když mě ta práce zrovna nebaví. 🙂 Ale chce to fakt disciplínu a pak člověk pocítí i ty výhody.
Tak koukám, že zatímco jsem se dovolenkovala, tak tu máme další přírustek do klubu 😉 …doufám, že sem Lenka teda ještě zabrousí po takové prodlevě s odpovědí…
Lenko, máš to dobře zorganizované, dovedu si představit, že to takto může dobře fungovat. Mně se právě nedaří rodinu a práci takhle oddělit.
Bydlíme ve 3+1, takže pracovnu nemám, jen kout s psacím stolem a pc v obýváku. “pracovní dobu“ mám podle toho, jak jsou holky ve škole, takže přes školní rok většinou od 8 do 15, pak ještě pokračuju po večerech podle potřeby. O víkendech spíš jen nakukuju, jestli je něco nového a užívám si VD po té čtenářské stránce.
O “fintě“ s jiným oblečením na práci a na doma jsem už párkrát slyšela a četla, ale nějak to u mě nezabralo. Spíš jsem se v “pracovním“ cítila nepohodlně a moc mi to od ruky nešlo.
Lien, ono to s tím papírováním není zas tak hrozný. Většinu si odbydeš na začátku a pak už zbyde jen daňové přiznání jednou za rok a to se dnes v době interaktivních formulářů dá zvládnout během chvilky. (Jak já jsem za ně vděčná!)
Jinak teda myslím, že při RD je ideální doba vyzkoušet si, jestli a jak by to mohlo jít, protože nemáš povinné zálohy na sociální a zdravotní a i pak je platíš podle toho, kolik skutečně vyděláš. Takže to riziko není tak velké jako u ostatních.
Na druhou stranu zrovna sekáčů je fakt fůra, takže by to chtělo přijít s něčím trošku jiným. Klidně taky second hand, ale měl by být v něčem jiný než ty desítky a stovky všech ostatních.
Pokud jde o internetový prodej, taky to není tak složité – spousta firem pronajímá eshopy, které si jen naplníš vlastním zbožím. Někde dokonce ani za ten pronájem neplatíš.
Lussy, dík za potvrzení mojí domněnky ohledně toho marodění. Blbý na tom je, že mám pocit, že podobně jako děti to bere i spousta dospělých kolem (ve škole apod.), takže o to těžší to rozhodování někdy je.
Danniello, jak dlouho vašim trvalo, než to pochopili? Já mám pocit, že u nás se to pořád ještě bere tak, že jsem prostě doma a pro zábavu si tu ťukám do klávesnice.
Ahoj Petro, Vašíkovi jsou 2 roky a kousek. Práci jsem si zorganizovala do dvou dnů v týdnu, od rána do večera (7-19) – když si zbývající dny v týdnu ráno přivstanu a dám ranní pracovní hodinu, tak svůj půl-úvazek zvládám OK.
Klíčové pro mě je:
– práce JE v pracovně (ne mimo pracovnu)
– “do práce“ se oblékám jinak a držím jinou energii (pro rodinu zase jinak)
– během těch nabitých dvou dní MUSÍM několikrát za den pár minut na vzduch, abych zvládla tempo (které je hodně jiné od tempa rodinného)
Nedaří se to vždycky, ale vím, že je cesta, jak v pohodě skloubit práci z domova s rodinou.
Provozní rodinné záležitosti držím stranou od práce a práci držím stranou od rodinných záležitostí.
Důležité je uvědomění.
Jak to máš Ty?
Lenka
Taky bych ráda nějakou práci na doma. Dokonce i vím co by mě bavilo. Prodávat secondhand. Mě spíš děsí ty úřednické věci okolo, mít živnosťák, co vše platit, jak to udělat, aby to nebyla jen věc, která mě sice baví, ale spíš než přinese nějakou tu korunu, tak na ní prodělávám, udělat si sekáč fyzicky (jít někam do pronájmu, zrekonstruovat kovárnu – nebudou to vyhozené peníze, všude je hadrů mnoho), nebo jen prodávat na internetu (pak jak udělat webovky, PC antitalent), kde nejvýhodněji odebírat apod.. No prostě těch jak a co je hodně, ale vím, že by mě to bavilo a pokud budou holky doma, budu muset tak jako tak něco vymyslet. Tak mi to přijde lepší, než třeba chodit v noci uklízet, jenže tam je to zase bez rizika, tak uvidíme.
Petro,
s tím maroděním jsi mi připomněla mě a bráchu 🙂
Naši po revoluci přišli oba o práci a začali podnikat-táta si otevřel malý obchůdek asi 100 m od našeho domu a mamča doma šila.
A moc dobře si pamatuju, jak jsme se občas snažili s bráchou zůstat doma, kdyby naši chodili do práce, tak bysme si to nedovolili 🙂
Ty jsi třeba doma od té doby se holky narodily, ale pro nás to navíc bylo jíné, místo abychom se sami vypravovali do školy a pak sami na naše čekali doma, byli najednou “k dispozici“ doma.
petrus, tak to je fajn, ze se to takhle samo vyresilo.
A ja bych na Tvem miste, kdyz je nemocna ucitelka, malou taky nechala doma.Nechala bych ji i zitra a tusim v patek jsou pololetky ne? My kdyz jsme nemocny, tak malemu staci puzzle, omalovanky, vystrihavat auta, knizky a kdyz je nejhur pustit nejake pisnicky nebo pohadky a utece ti cele dopoledne.U nás řádí chripky o stosest, tak davame malemu martanky a detsky preventan, sami berem taky preventan a zatim se drzime, ale asi i tim, ze radsi nikam nechodime, jenom manzel do prace, my na prochazky a lyze a nakupy.