Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak důležité je známkování?
Opět se blíží vysvědčení, co mě vede k otázce, kterou jsme tu už párkrát naťukli:
Jak moc jsou pro vás důležité známky vašich dětí?
Řešíte doma, co bude na vysvědčení? nebo je berete jen jako jakousi “závěrečnou zprávu“, kterou už není třeba se nějak významně zabývat?
Jak ke známkám přistupujete během školního roku? Co pro vás vůbec znamenají jednotlivé stupně české klasifikace, je 3 opravdu dobrá???
Meggi, jakou tu stupnici u vás mají? A,B,C,D a U? a proč vlastně U???
Já jsem se setkala s A-D + F (fail), na U jsem nenarazila.
Marinado, mně ještě horší přijde “A co vysvědčení? Doufám, že budou samý!“ …proboha proč?
bami, třeba i vaše učitelka bere trojku jako “dobrou“, což by měla být, takže proč nepochválit?
Naše uč na rodičáku pronesla úžasnou větu: “Víte, oni všichni nemůžou být doktoři a inženýři.“ A měla pravdu. K čemu bude národ inženýrů, doktorů, právníků atd., když nebude mít kdo upíct chleba, postavit barák a zapojit vodu? Ale to jsem trochu odbočila…
Bami, přesně – za otázky “Co jsi měl/měla na vysvědčení?“ bych “vraždila“… 🙂
tak známkování nějak neřeším ale dospěla jsem k tomu věkem, samozřejmě za špatné známky nepoplácávám po ramenou a nevedu je k tomu že se nemusí učit….ale mám pocit že se známkami mějí problém hlavně rodiče“ tak copak bylo na vysvědčení u nás jedničky os shora dolů“ …hmmm na to se hůř odpovídá že se na vysvědčení objevily trojky….
takže vysvědčení moc neřeším…buď pochválím a nebo prohodím vštu že příště by to mohlo být lepší a oslavíme to tak jako tak….
já to vidím hlavně ve spokojenosti dětí …. u kluka lítaj trojky a když mluvím s učitelkou tak mi ho vychválí jak je aktivní jak se snaží a má nej přehled ve třídě v určitých oblastech a přitom mi to v žákovské tak nepřijde…takže jedno nevypovídá o tom druhém….
přesto pokud klapne slovní hodnocení…je mi líto učitelek, není vůbec jednoduché vytvořit tolik posudků a napsat na všechny děti hodnocení at už celkové pokud mají jednu třídu a nebo z daného předmětu a mají těch žáků mnohem víc….a i to si myslím by bylo stejně zavádějící jako dvojka na vysvědčení jestli je lepší nebo horší….atd….
no a pak si i myslím kdo děti sleduje, učí se s nimi a spolupracuje se školou tak má přehled v čem je dítko lepší, v čem horší a co se naučilo…..
Peti jsen zde 10r.a mesic..a hodnoceni je zde v pismenkach..
A je nej…nejhorsi je U.. 😀
prdelka ma i kraticky hodnoceni pisemne..jinak hodnoceni
behem roku napr.v matice je,ze se dozvim jen,do jakeho levelu
-stupne,postoupila tim,co uz umi(je ji 7a uz umi nasobit 12!)
,stejne jako cteni,knizky ve skolni knihovne se pujciji registrem
domu a ..a kazda knizka je oznacena barvou..a kazda ta barva oznacuje
stupen-level- takze kazda ta knizka je jinak tezka..super to je:-)
mala cte plynule ca rok a pul uz jako dospelak..a ted ca pul roku
uz cte plynule i sama od sebe,i ceske knizky 🙂
Ja znamky “neuznavan“..a souhlasim s tebou!!
Delala jsem si zde take skolu..abych mohla asistovat detem ve skole
a moc se mi tento systen zamlouva!! 🙂
M.
Petro, stejný systém je i v Holandsku a taky se mi to líbilo.
Taky by se mi líbilo víc slovní hodnocení. Ale zdá se mi, že teď jsou učitelé už tak zavalení všelijakým papírováním, takže by se z toho už buď zbláznili, nebo by psali stejné nebo hodně podobné fráze, ze kterých by se stejně nedalo vyčíst nic víc než ze současných známek.
V Anglii jsem se setkala s tím, že děti donesly na konci šk. roku domů takový sešitek, ve kterém měl každý předmět svoji stránku – tam bylo hodnocení v procentech + stručné slovní hodnocení typu “v gramatice jsi udělal v tomto pololetí velké pokroky, ještě bys měl být pozornější při čtení“ apod.
Průběžně sleduju, jak na tom dcera je, takže vysvědčení pro mě překvapením není. Známkování jako takové ale neuznávám, je to velice nespravedlivé a moje zkušenost ze současnosti i z mé školní docházky je, že slabším se většinou přilepší a silnějším přihorší, protože “jedničkář by tohle měl umět“ a pak ve finále nakoupí stejnou dvojku, jako dítě, které má znalosti spíš na trojku, ale “on na to učení tolik není“. Dcera zatím nosí jedničky a až je nosit nebude, vadit mi to nebude, ale opravdu mi vadí ta nespravedlnost.
Líbilo by se mi hodnocení v procentech – takhle mi hodnotí testy z angličtiny a je to mnohem víc vypovídající a spravedlivé…a např. pod 50% by žák neměl projít do vyššího ročníku (to píšu jen odhadem, ale myslím si, že aspoň 50% učiva by zvládnout měl každý…). No a samozřejmě bych u toho uvítala i slovní hodnocení, kde by bylo u každého předmětu napsáno, co tomu dítěti nejvíc jde a nejvíc nejde…
U nás ve škole nebyli v první třídě známky, ani v průběhu roku ani na vysvědčení, známky byli razítka a vysvědčení bylo formou povídání paní učitelky, bylo to moc hezké, o každém tam napsala o chování, jak se zapojilo dítkko v prvnbí třídě, co mu jde líp a co hůř, určitě sis tím paní učitelka dala více práce než se známkováním, bylo to moc hezké, když jsem si to četla, možná by to bylo lepší praktikovat i později, protože opravdu z té známky nevyčtu, je li lepší či horší, jak učitelé rádi používají, a je nějak dané, že pro rodiče ani žáky není 3 “dobrá“
Hlavně mi přijdou známky hrozně nespravedlivé, nějak se to prostě musí nalajnovat do té známky, ale na vysvědčení se už nepozná – lepší dvojka, horší dvojka, atd. Teď mám druháka, vypadá to na samé jedničky, ale i kdyby je neměl, tak se svět nezboří. Líbí se mi slovní hodnocení, ale nejsem pančelka, tak nedokážu říct, jaká je to zátěž navíc.
Poslední dobou nabývám přesvědčení, že se známkám přisuzuje zbytečně velký význam. Zvlášť známky na vysvědčení mi připadají jen jako nicneříkající čísla. Když se to vezme kolem a kolem, tak by tam klidně mohlo být jen “prošel-neprošel“, protože to, co je na jedné škole jednička by na jiné sotva stačilo na trojku.
Nějak mi přijde, že spousta rodičů (a učitelů taky) hledí spíš na ty čísla než na to, proč tam vlastně jsou.