Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výstup s tchýní
Holky máte taky takovou tchyni jako já?Abych začala od začátku,můj manžel je jedináček,máme domeček ve stejným městě jako jeho rodiče ale bohužel pár kroků.Ještě než jsem se tu nastěhovala tak mu samozřejmě chodila uklízet,zalívat apod.Problém je že pořád na něm vysí a mě se nelíbí když někam odjedeme tak mě příjde zalít kvítka a to že má i klíče,při navštěve nenápadně zkontroluje jestli je mám zalité,když vysí prádlo tak mi na něho šáhne a nezapomene říct že poctivě žehlím ty košile že ona by se stím nepárala,když odjedeme na pár dní pryč odemkne si barák všechno přerovná podle svého,máme bazén tak v létě nemam jediný den pro sebe to je tu už skoro od rána do večera vylepená,samozřejmě ji to nedá a trhá mi tu trávu v truhlíkách a když sem to řekla mojemu že mě se to nelíbí tak se jí zastával.A jak se narodila mala tak vezla kočárek,naštěstí jsem šla s ní a ani se nerozhlídla přes cestu a šla,málem do nich narazilo auto kdybych nekřikla.Jenže já to dusím v sobě a dneska jsem už vybuchla a řekla ji to.Naprd je že jsem si myslela že manžel bude stát při mě ale ne stojí při ní.Bohužel nemužu na všechno zapomenout a mám hrůzu pokaždé když přijde.
nezlobte se že jsem se tak rozepsala ale nemůžu spát tak jsem se musela vypsat
No berdy, to jsi teda držák, já už bych byla pryč. Hodně sil
No u nás je to pořád stejné.Čekáme druhé mimi a mám pořád stejný problem.Už i začal tchán rýpat.
ahojky. Nevím,co se děje, že už tady dlouho nikdo nic nenapsal. Na druhou stranu je to asi dobře, asi se to u vás zlepšilo.
Náš vztah s tchýni je poslední dobou dobrý. Nebo….. spíše jsem si na ní zvykla.Za to s manželem je to poslední dobou strašné. Pořád se hádáme a to vše kvůli dceři. Ona je hodně dost uplakaná a jemu to hrozně vadí. Dává to dost najevo. Je sprostý, skoro si jí nevšímá. Má jí rád jen když je hodná. Má kamaráda, který je sám, nemá žádnou známost a tak má více času jen pro sebe. A to očividně chybí i mému manželovi. Nechávám mu prostor, ale když si chci udělat něco podle sebe, bez něho, tak je zle. a to mi ještě řekne, že si dělám co chci, ale už nechápe, že s dítětem na krku. Prostě cítím, že mu chybí volnost, čas pro sebe ane pro rodinu. Pořád si to nějak neuvědomuje, že už má rodinu. Já mu nezakazuju chodit na pivo apod…Jen mi chybí třeba večeře s ním, nebo kdyby mi donesl kytičku, chvili si s malou pohrál aniž bych mu to řekla….Když mu řeknu, že jsem taky unavená jako on, že mi taky vadí, že malá pořád pláče….. tak mi na to odpoví, že jsem na to zvyklá…A že na mě nejde poznat, že jsem unavená a že mě vadí to, že je malá uplakaná…Vádí mě to,ale co mám dělat?Kdo se o ní postará, když ne on? a hlavně ..já jí mam, ráda i přes to, že je tak uplakaná.Holky, všechno to jde do …….Nevím, co mám dělat….Prosím o radu!!!!!!!
Ahojte holky. Už jsem tu dlouho nebyla. Stěhovali jsme se na druhý konec města. Nejprve jsme ale ten byt museli zrekonstruovat. Děs!!!! To byli hádky. Malem jsem se s ním i rozvedla. A proč? Máme teda malou Terezku, starala jsem se pomalu o dvě domácnosti, ale jak to jde, když mám na starosti i malou, že? V té době jí byly 4 měsíce, což znamená, že byla závislá jen na mě a na mém ,,prsu,,. No a manžel chtěl po mě nemožné věci, protože byl na to zvyklý od maminky. Tak já uklízela ( ten nový byt ) s maloun na rukách. Když už jsme měli teda vše hotové a chystali se na velký úklid, poprosila jsem mamku a kamarádku, aby mi přišli pomoct. Strávily jsme uklízením púl dne. Manžel přišel….a samozřejmě měl nějaké připomínky. Později z něho vylezlo, že nic nedělám, co jsem tady vlastně udělala a podobně. Do mě vjela taková zlost a tak jsem mu hned vpálila, že kdo asi tady uklidil, umyl okna atd. a víte co z něho vylezlo? Že z té nejhorší špíny to umyla jeho maminka. Lež !!! Tak jsem mu odmítla už s čímkoli momoct a řekla mu, ať si pozve maminku a muže se s ním i nastěhovat, já tady končím. Dokonce jsem mu i vrátila prstýnky. Hmmm….vše opět pominulo, jsme stále spolu.I přes to všechno ho miluju. Tak čekám, kdy to zase příjde. Vetšinou když jde za maminkou, tak příjde naočkovaný. Zatí u nás v novém nebyla. Mě to ani tak nevadí. Nemám k ní ani důvěru jí dát malou vozit. Protože když jí vozí i přes hodinu, malá samozřejmě dostane hlad a ona prostě domů nejde. Jen řekne, že jí to nevadí, když malá pláče. To se mi párkrát stalo. Teď mě čekají Vánoce. Manžel jí samotnou nenechá. To budou svátky. Musím souhlasit s tím, že je škoda, že nedbydlíme poblíž. Určitě by se nám ulevilo, kdyby jsme si o tom všem mohly pokecat osobně. Já jsem z Valašského Meziříčí. Mějte se pokuď možno dobře a přeji nám silné nervy.
Ahoj,taky si někdy připadám,že už to nevydržím,sbalím si věci a miminko a vypadnu.S manželem nám to jinak klape dobře,ale díky tchýni mi naše manželství nějak utíká mezi prsty.Pokud přitvrdím,jsem ta špatná,pokud povolím,jsem nešťastná, zahnaná do kouta.A ta špatná stejně taky:)
Všechno bylo v pořádku, s tchýní jsem si rozuměla, povídaly jsme si,manžel bydlel už rok sám,žehlil si, pral si, uklízel,staral se o sebe.Jedl konzervy, tchýně nebyla ta vzorová maminka a když přijel manžel po týdnu z práce(pracoval mimo domov),jeho maminka mu “namazala chleba“, nebo se stavil v hospodě na polívku.Tak jsem si říkala-to je bezva, žádnej mamánek.
Všechno začalo před svatbou.Na každou druhou otázku, na kterou jsem tchánům odpověděla(např.šaty chci takové,svatebčané pojedou na obřad tak a tak)jsem se dozvěděla-no tak to v žádném případě udělat nemůžeš.To bylo poprve, co se tak chovali.
Já jsem byla vždycky zvyklá zvládat všechno sama, tak jsem docela těžce nesla ty jejich dobře míněné “rozkazy“. Ale říkala jsem si, musíme se nějak sžít.
Pak ale postupně ustávaly rozhovory se mnou, protože jsem vždycky řekla-ne, já to chci tak a tak. A domů mi začal chodit manžel, který byl nešťastný, protože jeho maminka plakala, že ji nemám ráda:).Postupně se k tomu přidalo, že k nim nechci chodit na návštěvu-když pokaždé, když manžel řekl, že chce rodiče navštívit, jsem bez řečí šla.
No zkrátka skončilo to tak,že mi po svatbě přestali přát k narozeninám,svátku, tchýně mi místo ahoj začala říkat dobrý den a pořád si manželovi stěžovala.
Má je rád, proto těžce nesl,že jsou tak “nešťastní“.
Pořád jsem nechápala, kde je problém.Chovám se slušně,zdravím, navštěvuju,přeju k narozeninám, já kupuju dárky,vozím různé maličkosti,když je tchýně nemocná,nesu jí fotky miminka, ať se může potěšit,z porodnice volám své mamce a hned poté tchýni-máte vnoučka.Akorát říkám ne, když s něčím nesouhlasím.
Už jsem to nemohla vydržet a chtěla,aby mi řekli do očí,kdy jsem je tak strašně urazila. Kdybych tchýni poslala někam,měla by důvod říkat, že ji nemám ráda…Ale tak?
Takže jsem řekla manželovi, že to chci slyšet narovinu-tak jak jsem zvyklá z domu. ať mi do očí řeknou, proč tohle všechno.Kde jsem udělala chybu. Že se kvůli tomu pořád hádáme a nechci se s ním rozvést. chci to napravit,aby bylo všechno ok.
Tak jsem se na té 6hodinové diskuzi dozvěděla, že oni mě mají hrozně rádi, ale že já je ne,nechci je navštěvovat. Oni jsou na něco zvyklí a já se “musím!!!“ přizpůsobit. Navštěvovat je každý týden. Že u svých rodičů jsem dýl než u nich, že odpoledne jdu ke své kamarádce s kočárkem na kávu a tchýně je doma a za ní se nezastavím.Že nemám ráda jejich rodinu a jejich přátele. A to,že jim vozím různé maličkosti, volám z porodnice,sama se stavím s fotkami-tohle všechno se manžel dozvídal až po, to znamená, že manžel mi to přikázal, já bych to sama dobrovolně neudělala:)
Když se nám narodilo miminko, tak tchýně přišla druhý den, pak se měsíc a půl neukázala. Jenom si manželovi stěžovala,že tam nechodíme.A byla shodou okolností měsíc doma,nechodila do práce a bydlí čtvrt hodiny od nás.
Vzkazovala jsem jí po manželovi, ať se kdykoliv staví,může jít ven s kočárkem, kdykoliv bude chtít. Tak mi pak řekla, že jí nechci naše miminko půjčovat a nechci, aby k nám chodila:).
A celou debatu zakončila tím, že kvůli mně bere léky na uklidnění a kdyby věděla, jaká jsem,tak by nechtěla, abychom se vzali. A druhý den už se na mě usmívala zase jak sluníčko a vedla debatu na téma zahrádka a pěstování mrkve.
Nevím, jestli jsem já ta divná, ale na tohle nemám žaludek.
Takže rozhovor s někým, kdo vám po pěti měsících, které jste proležela částečně v nemocnici, částečně doma s rizikovým těhotenstvím, kdy vám doktor řekl, že můžete vstát jen na WC, řekne – tys nechodila pracovat na stavbu(rekonstruujeme totiž domek), vám rozhodně nepomůže.
Takže možná si to moc beru, ale zkusím ještě zajít do manželské poradny -už jsem se objednala (mám kamarádku dětskou psycholožku, která mi řekla, že moje tchýně není normální a je obrovská manipulátorka a že to je hodně nebezpečné,běh na dlouhou trať a v podstatě všechno závisí na mém manželovi).
Ale pořád si nějak kladu otázku, jestli to tak vydržím napořád nebo jestli snad ani radši nechci.Kdybych je tak mohla vymazat, já bych snad ani neměla žádný problém:)
Další nepřekonatelná událost na obzoru jsou vánoce. 10let byla tchýně zvyklá, že na štědrý den po obědě manžel a jeho sestra přijdou na kávu a první svátek vánoční tráví všichni společně. A já jsem se s manželem dohodla, že budeme jeden rok na první svátek u nich a druhý rok u mých rodičů, aby to bylo spravedlivé. Manžel mi to slíbil, tchýni oznámil, už se s ní o tom nehodlá bavit, prý všechno bude tak jak jsme se dohodli.Tchýně mi na to řekla, že MÝM rodičům je úplně jedno, kdy tam přijedeme, ale u nich to tak 10let bylo, tak to tak prostě bude:).
Pomóoooooooc.
Kamčo, já vždycky k sobě připoutám někoho, kdo by se měl z nějakého důvodu léčit….. nejdřív mamánka, teď žárlivce. Snad jednou narazím na někoho normálního.
A ještě jedna věc každý rok jeho rodiče jezdily na dovolenou v listopadu na kanáry.Jednou jsme byly s něma.Jak se malá narodila tak tchýně nechtěla jezdit že teplo ji nesvědčí že se jí dělají znamínka.Letos se zmínily před měsícem že dlouho nikde nebyli tak že pojedou a hned at jedem s něma.Já nechci,manžel mě přemlouvá ale já se nedám.Sice mě to láká ale jedině jako rodina já,malá a můj.A závěr?Oni nejedou,že nejedem my.
Holky u mě nic nového vše při starém,toto kdybych veděla dopředu tak s ním asi nebudu.Máme problémy s malou že nám moc nechce jest ale kokina ty by jedla ve velkém a když ji řeknem že nedostane kokino že za hodku bude večeře tak mě řekne že co hraju za divadlo že malé nedopřeju že já jsem byla taky taková.Ale jak ona to může vědět,mamka mě říkala že já jsem pěkně jedla co mi nachystala.Takže když mi malá nesní oběd a večeři tak prostě nedostane.Něco ji donese a to fakt před večeří tak já řeknu až po večeři podle zásluhy tak zas má nějaké blbé keci.Já ju mám litovat že je třeba nemocná a když já jsem tak ju to ani nezajíma.Holky co máte problémy škoda že nebydlíme poblíž,pokecali by jsme a někdy by jsme se i zasmáli.Příští týden jedem na slovensko tak mám nervy.
Sice to sem nepatří – ale měla jsem kdysi v bývalé práci kolegyni s dospělým synem. Když začal pracovat, tak s ním měla “pohovor“ o tom, že musí přispívat na domácnost. Pak nám to v práci vyprávěla a diskutovaly jsme o tom:
– Tak jsem mu řekla, že bude z platu dávat 500 Kč na domácnost.
– Proč Ti má přispívat na domácnost? (Podotýkám, že můj plat v té době byl 14.000,-)
– Aby si zvykl.
– A na co si má zvyknout?
– Na to, že nic není zadarmo. Že bydlení, praní a žehlení, úklid, jídlo – prostě, že to něco stojí.
Chvíli jsem bez hlesu na ni koukala a pak jí řekla:
– Takže si chlapec musí zvyknout, že zlatá maminka mu umožní bydlet jak v hotelu a ještě mu uvaří (a to jen za 500 měsíčně – a krávě manželce to pak jednou stačit nebude. 🙁
Už se mnou nikdy nepromluvila.
No to je mazec holky!
Caky, utííííííííkej, tenhle boj stejně nikdy nevyhraješ. Pokud nebyl schopen tu pupeční šňůru přestřihnout doteď, už to neudělá. Vždycky budeš ta druhá.
Najdi si muže, pro kterého budeš ta první a jediná, maminka je moc tvrdá konkurence pro chlapa, který je zvyklý na její hýčkání. Hodně štěstí!