Provozujeme:     České-soutěže.cz     KrálovstvíLátek.cz     Termofor.cz        Partner:    Pro Alergiky 
Přišli jste jen na čumendu? ...i vy můžete být součástí všeho, co tu vidíte... stačí se zaregistrovat.

Diskutárna

Diskutárna » Děti » Výchova a péče o děti » sebeduvera u ditete



sebeduvera u ditete
Anonym
17.1.2013 v 6:46:55

chtela bych vas pozadat o radu,
mam syna 3,5let, je moc sikovny,
ale vubec si neveri.Treba se boji,
ze neco rekne spatne, tak to radsi nerekne.
Kdyz hrajeme nejakou hru, boji se prohry
a tezce to nese.Vzteka se kdyz se mu neco nepodari na 1.pokus
a s cim si neveri, to by nejradsi vubec nedelal.
A to mu muzu vysvetlovat horem dolem a nic.
Tak bych prosila o radu, co s tim? kde jsem treba udelala chybu, abych se z ni poucila, nebo jestli to je v povaze.
Nepiste prosim, ze jsem moc narocna:)dekuji predem
neprihlasena jana231

Stránky: [1] 2 3
Anonym
17.1.2013 v 14:05:51

myslim, ze jste vsichni fajn maminy
takze jeste jednou diky..jana231

Anonym
17.1.2013 v 13:39:00

Ano Lien ja jsem psala o tom“radostnem tanceni“ ( a opravdu
se to u nas i deje :-) )
Ja to myslela jako otazku k tobe(zda to uplatnujes i svojich detech),
opravdu mne to zajimalo(v dobrem!!)a vidim,ze jsem taky
fajn maminka(i s chybama k male :-) )
A jinak,zase souhlasim..a dekuji za uprimnost! :-D
A hezkou diskuzy!!
M.

LienLien
17.1.2013 v 12:22:25

Martino ano, tohle je z R+R, tam se nejedná o chválu nechválu, ale o popis situací, to je naopak potřeba, aby dítě vědělo, co je nám příjemné a co nikoli. Pěkně popsáno.

MartinaMartina
17.1.2013 v 12:15:48

Já bych se ráda vyjádřila k té chvále. Ona je chvála, která skutečně dítě nepotěší – to je tak, o které píše Lien – pochvala, žes to udalal(a) tak jak to od tebe chceme a očekáváme. ALE můžeme chválit dítě velmi citlivě a často třeba tím, že POPÍŠEME, co se nám líbí, co je nám příjemné apod. nebo pouze POPÍŠEME co vidíme – bez toho hodnocení (líbí – nelíbí) “Líbí se mi, jak jsi namaloval ten domeček, tady vidím komín, tady vidím nějakou princeznu… Paní učitelka byla překvapena, jak ses s ní hezky rozloučil, jak jsi ji pozdravil…. A stejně tak mohu vyjádřit, když se mi něco nelíbí – “nelíbilo se mi jak ses choval k tomu chlapečkovi, co se stalo?“ “není mi příjemné, když musím pořád opakovat že se máš obléknout….“
Co se týče té sebedůvěry, tam vnímám potřebu dávat pozor na srovnávání s druhými (podívej, on už to má a ty pořád ne..) a na chválení druhých dětí “ten Honzík to ale udělal hezky,koukni“.
Také se dítě dopředu upozornit, že když něco bude dělat poprvé, že to skoro nikdy nejde tak dobře, jak bychom chtěli, ale že při každém opakování to bude lepší. Znám tu nechuť dělat něco, co dětem nejde od svých vlastních dětí. Sebedůvěru se děti učí od svých rodičů – nejen podporujícími větami, ale také nápodobou.
Když vidí, jak se obává a strachuje máma, než něco udělá, jak se vyhýbá určitým konfrontacím, dítě se to naučí – odpozoruje to. Nízké sebevědomí dítěte může být jen projevem nízkého sebevědomí rodičů (nebo jen jednoho). Takže pracovat na sobě a ukázat pak dítěti,jak my reagujeme je pro dítě lepší,než vysvětlovat, že by si měl víc věřit apod.

LienLien
17.1.2013 v 12:01:44

Meggi, bohužel zcela sebekriticky musím napsat, že se mi to nedaří, jak bych chtěla. Nicméně nikdo nejsme dokonolý, každý něco prožil a ty potlačené emoce a naučené modely z dětství teď znovu ožívají v roli matek. Ale pracuji na tom a snažím se, což považuji za důležité.
Samozřejmě se mi ale stane, že když učitelka po stodvacáté opakuje, že musím být důsledná…, tak že je mi to nepříjemné a vlstně cítím rozladěnost vůči dítěti, ale nikdy jsem nezklouzla do toho, abych jí např. vynadala nebo jí nutila se chovat jinak, vždy jsem si ten vztek (v tomoto případě) nějak zpracovala bez fyzického projevu (i když určitě na úrovni energií cítila, že jsem rozladěná :-( ) a nakonec to tedy řešila navenek, než s dítětem.

No ale jsou situace, kdy vztek nezpracuji a potom křičím a dokonce jsem se už občas uchýlila k fyzickému napadení dítěte :-(. Bohužel.

Ale jak píšu, pracuje se na tom :-).

A ještě k tomu, tuším, žes to použila také ty, že by člověk s dítětem radostí tančil. Tohle je přesně ta reakce, která je prospěšná, toto se má dít místo pochvaly, tedy sdílení a to rozhodně není škodlivé, je to opravdu nejlepší “pochvala“ jakou dítě může zažít.

Anonym
17.1.2013 v 11:52:27

Lien, diky za dovysvetleni,
uz jsem si pripadala nejaka divna, zvlast kdyz jsi mi napsala,
ze pokud…tak mam rict diteti ze jsem hloupoucka:)
nakonec me dorazilo to chvaleni, ale nakonec jsem pochopila, jak to myslis.Ono je to tezke vysvetlovat, to chapu.
Marinado, Tobe taky diky, tohle mi prijde jako bezva reseni.
A s tim konickem (nemusi to byt zrovna kun:) strasne bych si to u maleho prala neco takoveho co by ho zaujalo.Ale my mame zakaz moc chodit mezi lidi, takze mc nepripadaj v uvahu, do ms taky chodime omezene a ted jak je ta epidemie se tam asi dlouho neukazem.jana231

Anonym
17.1.2013 v 11:19:36

Lien aby nedoslo k omylu-ja ted reagovals na tvou vetu uplne dole
“ze chvala podkopava sebeduveru“! :-( :-)
S tim nesouhlasim-sebeduveru dokazi podkopat uplne jiny zverstva..
Ale i negativni veci,dokazi sebeduveru velmi zvysit..ale pisemw
o detickach..To,co pises..Hodne pravdive veci i nektete..Ale pro
deti jeste moc tezke na pochopeni.
Ted tim vubec nemyslim nic spatneho k tobe-hezky se to i cte,ok,
dobre..ale uplatnujes i ty,u deticek,v praxi,co zde pises?
M.

Anonym
17.1.2013 v 11:07:03

Tak Lien ted nesouhlasim :-)
Pochvala je taky dulezita!!A hlavne u prcku!
Souhlasim i s Marinadou!!!
Ale-pokud se trosku zamyslite..a je vam vice jak 30,40 :-)
tak si urco take vzpomenete,ze nase generace,byla vychovavana,
spise moc nechvalit,spise kritizovat,prikazovat,zakazovat..
(ikdyz jsme byly milovane..)
A pochvala se moc nenosila!Mam o tom i skvelou knizku,chvaleni
je i “umeni“,potreba,i “vzduch“ :-)
Ja chvalim..a rada..kdyz je “duvod“..Vzdyt si vzpomente,jak i Vam,
udela fajn,kdyz jste pochvaleni!A to jste dospelaci :-)
A co teprve ditko-zvlaste,pokud si az tak neveri..nebo kdyz
se mu neco povedlo!To se vam chce “tancit s nim,ne“?:-)
Moje princezna je napr.sikula uzasna v baletu a street dance..
A to ji chvali i ucitelka..a patricne nahlas:-D
Je pravda,chvaleni “neudela“ sebevedomi.Ja vidim,ze sebevedomi
u deticek je i,castecne,v povaze!!Vsak si na to vzpomenete za
par let-nekdo je a vetsinou zustane,mene prubojnejsi,nekdo hodne..
Jasny,ze se to casto nekdy zlomi,zmeni..to je zivot..Ale
je to i v povaze!
Za me jednoznacne I chvalit deti! :-) Nekdo chvalit nedokaze-
nezna to moc ze sve rodiny..citi se pri chvaleni divne..a nebo jsou
i lide,co neumeji pochvalu ani prijmout.Citi se pri tom divne..
V te chytre knizce je i uvodni heslo-kazde rano se postav pred zrvadlo
a pochval se!Ver si a tes se na novy den!Pokud te nekdo pochvali,
prijmy to s usmevem a radosti a pokud to tak citis,pochvalu
opetuj……. :-)
Meggi

LienLien
17.1.2013 v 11:01:27

Jano, a vlastně i Katko, všichni zažíváme nějaký nátlak v Mš, ale řešením není pokusit se učitelce slíbit, že dítě nějak “poopravíme“ aby pro ní bylo přijatelnější, řešení je jí říci, že chápete, že je pro ní možná problém jeho povaha, ale tak to zkrátka je a ať si tedy zvykne a nezatěžuje ho svými představami o tom, jak se má správně dítě chovat. Pro vás se chová tak jak má – to je “být na straně dítěte ne učitelky“ a to je vaše práce jako rodiče, vy nemáte vyhovovat všem ostatním a dítě nějak zpřijatelňovat, je to naopak vy máte zařídit, aby bylo přijatelné změnou podmínek, okolí, svým JASNÝM postojem (to většinou postačí aby byl klid od hnidopichů) nikoli změnou dítěte.

Chválení:
No to záleží na situaci, když se mě dítě zeptá, jestli se mi líbí ten obrázek co namalovalo, řeknu pravdu, buď ano, ne /což většinou neříkám, protože se mi to líbí/, nebo se zeptám co to je, že to nemohu poznat. Ale já spíš píšu o chvále, která má podpořit “správné“ chování, to je opravdu velmi škodlivé. Např. tedy vím, že dítě nechce mluvit a najednou někomu odpoví a já (učitelky, všichni) hned komentujeme jak to bylo to správné a super, jak takhle přesně si to představujeme atd. To považuji za velmi dvousečnou zbraň, především pro ten vklad do budoucna, opravdu bych se obávala za co ho potom kdo bude “chválit“.

A já netrvdím, že máš přehnané nároky, to si nemyslím, jen jsem chtěla, aby bylo vidět, že dítě ať se chová jakkoli, tak prostě není nepřijatelné a pokud on prožil nemoc, asi dosti vážnou, není divu, že bude nyní třeba bojácný (ale důvod určitého chování je vždy, nemusí to být zrovna nemoc a nemusíme my ho vidět, stačí, že dítě ho má), tvůj úkol je opravdu to přijmout a nehledět na to jako na negativní věc. To nemá podle mě s nároky nic společného, to je o přijetí a důvěře nejen dítěti, ale v celkový řád, smysl přírody. Těžko se to píše, co chci říci.

MarinadaMarinada
17.1.2013 v 10:58:49

Jani, ještě k tomu oblíkání, příborům, atd. – pokud to Tvůj syn doma umí, tak to fakt neřeš. Určitě to má nějaký důvod – třeba moc velký nával v šatně, nebo jiné příbory, než na které je zvyklý z domova…člověk neví, co se těm mrňousům honí v hlavě a vypáčit to z nich dá někdy práci :-)

Stránky: [1] 2 3



Co nového na VD?

  • Védéčkoviny - přehled VD událostí uplynulého týdne.
  • Nové diskuze za posledních 7 dní
  • VD S.O.S. aneb Pomóóóc, já se tu nevyznám
  • KLUBko - uživatelský účet



    Zaregistrovat se
    Zapomněl/a jsem heslo

    Přečtěte si nové komentáře

    Nepřehlédněte

    Náš tip

  • Těhotenství týden po týdnu a vše o těhotenství na webu Rodicka.cz.
  • Školní batohy pro prvňáčky i studenty. Výběr aktovek, tašek a školních potřeb, odborné poradenství.


  • © 2004 - 2016 VašeDěti.cz - Mgr.Petra Vymětalová. | ISSN 1801-2892 | Právní ujednání | | Redakce | Užitečné odkazy TOPlist