Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Setkali jste se s šikanou?
Už párkrát tu tohle téma proběhlo a bohužel se týká velkého počtu dětí a tím pádem i rodičů. Chci se proto zeptat, jestli jste se i vy se svými dětmi už se šikanou setkali?
Pokud ANO (v jakékoli roli)
– jak jste se o ní dozvěděli?
– jak jste se s ní vypořádali?
– využili jste nějakou odbornou pomoc?
– na co byste se tenkrát zeptali, kdybyste měli po ruce odborníka na šikanu?
– řešili jste problém s vedením školy?
– proč ne? / jak se k problému vedení postavilo?
Pokud NE
– myslíte si, že by se jednou tento problém mohl týkat i vašeho dítěte?
– ne -> kde berete to přesvědčení? / ano -> k jaké roli vaše dítě více inklinuje? (agresor – oběť – přihlížející)
– myslíte si, že je to vaše zásluha, že vaše dítě tento problém minul? proč?
Petro, ne, kdepak, vůbec to tak nevyznělo. Spíš jsem se snažila “vnést“ do mysli těch dětí, co je k tomu mlčení vede…
Marinado, doufám, že to nevyznělo tak, že chci tvůj vztah s dcerou (nebo to, jak na mě z tvého psaní působí) nějak zpochybňovat, spíš to byl takový povzdech.
Člověk aby byl detektiv, aby mohl nějak dítěti pomoct. Tak si i říkám, v čem pramení ten jejich pocit, že opravdu lepší bude nic neříkat a neřešit, proč mají větší obavy z toho, co na to paní učitelka, než z toho, že jim někdo bude ubližovat dál…
Petro, mám dojem, že to má několik důvodů:
– nechce mě tím trápit
– má pocit, že by si to měla vyřešit sama
– má strach, že to začnu řešit, protože mě dobře zná 🙂
– bojí se, co na to řekne paní učitelka
(Pak v té škole měla tu kamarádku přes to všechno moc ráda a určitě se i bála, že jí ztratí)
Objevila jsem i šikanu u synovce…opakovaně byl doma trestaný za něco, co ve škole udělal, i když mu rodiče jasně řekli, že to dělat nesmí. Když mi to švagrová říkala, tak mě napadlo, že to nedělá on, ale že si od něj tu věc někdo “půjčuje“ a dělá to za něj. Nakonec švagrová na synovce uhodila a bylo to přesně tak – šla do školy a viník se naštěstí hned přiznal a musel uhradit škodu na té věci… A synovec taky nic neřekl a nechal si doma nadávat, i když za to vůbec nemohl…
radko, souhlasím s Marinadou, tohle je už fakt síla. Promiň, ale přijde mi to až neuvěřitelný… co toho učitele k něčemu takovému vedlo?
Marinado, taky si myslím, že my rodiče mnohdy žijeme v naprosté nevědomosti a myslíme si, jak jsme v obraze. Myslím, že čím jsou děti starší, tím to dokážou i líp maskovat, u těch malých jsou ty signály trošku čitelnější.
Z toho, co píšeš, tak mi přijde, že máte s dcerou velmi dobrý a otevřený vztah, člověk by tak nějak očekával, že se s takovýma trablema svěří, viď?
Radko, to je síla.
Šikana je všude kolem nás, stačí se rozhlédnout – já vím o něčem i u nás ve firmě, ale o tom opravdu nemůžu psát, ta paní, které se to týká, si to nepřeje řešit (má rok do důchodu) a já to respektuji.
Člověk musí být hodně pozorný a jakmile vidí změnu v chování dítěte, tak začít nenápadně sondovat, co se děje. Protože přesně, jak píše Radka – ani moje dcera nepřijde domů a neřekne “stalo se to a to“. To jsem z ní musela vždycky nenápadně dolovat…třeba v té školce jsem to z ní dostala až po dvou dnech “pátrání“, když jsem konečně dala tu správnou klíčovou otázku “Jak ti chutnal v pátek džus?“ Kdybych se na tohle nezeptala, tak dodnes žiju ve sladké nevědomosti. A podle toho, jak málo je tu příspěvků, si myslím, že spousta z nás žije ve sladké nevědomosti…
V té škole jsem to musela sondovat přes spolužáky, protože jsem tušila, že se něco děje, když u nás byla ta její “kamarádka“ na návštěvě, slyšela jsem, že s dcerou jedná nějak divně, že jejich role nejsou rovnocenné, proto jsem začala zjišťovat a co se pak vyvalilo, to jsem teda koukala.
Takže kdyby byl nějaký článek ohledně šikany, já osobně bych tam uvítala hlavně informace o tom, jak tu šikanu vůbec zjistit a pak samozřejmě i o tom, jak to řešit. Ale pro mě byl mnohem větší problém to zjistit, než to pak řešit…
setkala u obou synů starší-od jeho spolužáka jsem zjistila, že ho šikanuje učitelka fyziky. mlátí ho do obličeje před ostatními, když on musí klečet s rukama za zády.
šla jsem si to s ní vyřídit. tehdy poprvé v životě a naposled propadl.. samozřejmě z fyziky. ředitelka řekla, že si všichni žáci vymýšlí, odmítla řešit.
teď řeším prcka. bylo mi divný, že k jednomu učiteli, navíc informatiky, která ho bavila, má vyloženej odpor. učitel totéž (prosadil mu třeba ředitelskou důtku za to, že když jedna paní zakopla vyhrkl-jé, paní si málem rozbila držku). tak jsem se ptala spolužáků /malej si zásadně na nic nestěžuje a “nežaluje“/ ti mi sdělili, že se mu učitel v každé hodině posmívá, že je mimino, že spává s panenkama apod. měla jsem obavy, že když půjdu mluvit s ním, že ho zabiju, tak jsem šla za třídní. přestalo to, i když ten hajzl jí řekl, že to není pravda. ale potvrdila to celá třída a třídní jim věří. asi raděj dál řešit nebudu když to přestalo, abych nemusela hledat novou školu.
Jednou jsem se s ní setkala.Dcera si hrála s kamarádkami na hřišti a ony se houpaly na houpačce.Dceři se pod ní zakutálel míč a milé kamarádky se domluvily,že jak se pro míč sehne houpačku pustí.Dcera dostala ránu do hlavy a začala brečet.Kamarádky místo aby ji pomohly a doprovodily domů,šly za ní a neustále na ní řvaly,jestli to řekne dostane a měly srandu z toho že brečí.Myslely si že brečí proto že se jich bojí.Doma mi všechno řekla,brečela proto že ji hlava bolela.Ihned jsem vyběhla ven za holkami a ptala se jich co to mělo znamenat a že by se takhle chovat neměly a místo aby ji pomohli se jí vysmívaly a nadávala,ještě jsem podotkla že už je u naší brány nechci ani vidět.Dceru manžel dovezl na pohotovost kde jí zdělili ,že je to otřesk mozku.Nechtěla jsem to nechat jen tak a druhý den šla do školy,protože jsem se domnívala že to hraničí se šikanou.Učitelka slíbila ,že si s dětmi promluví a sdělila to i rodičům.Ti však se do mě pustily,že nemám ani páru o tom co to šikana je,že žádná krev netekla a taková nějaká nebude na jejich děti křičet.Tím to celé skončilo.Holky spolu pár dní nemluvily (dnes jsou z noch nejlepší kamarádky).Rodiče holek mě přestali zdravit ačkoliv já jsem je ze začátku zdravila.
Když se ted někde nějaké děti hádají raděj jdu dál a ani je nenapomínám.
Meggi, taky díky za postřehy z UK.
Ještě mě tak napadá – myslíte si, že je lepší zkusit to nejdřív vyřešit nějak vlastními silami, nebo by měli rodiče oběti šikany hned zamířit do školy (školky) a o problému je aspoň informovat?
-Ano,sikanu bohuzel zazila moje dcerka(nastesti velmi kratce,mela tenkrat nec.7)
-Dozvedela jsem se to od dcerky;nejdrive tak,ze zacala najednou a
kazdy den,mluvit o jednm chlapci ve tride,byla nervozni,coz pred tim ne,
kousala si nehty!
Jenze jsem maminka zajimajici si a s radarem,ze se neco deje,coz mi
dcerka po mem “zatlaceni“i potvrdila 🙁 Rekla jsem ji,ze jsem
tady vzdy pro ni,ze citim,ze se neco deje a ze at povida.Nebylo to vubec
hezke poslouchani..kluk dcerku sikanoval velmi vulgarne slovne,urazel ji..
dokonce to delal i jinym detem!
– zadnou odbornou pomoc,jsme nevyuzily(jen ja jsem to musela v “soukromi“
rozdychat,byla jsem hodne nazlobena,sikanu znam ze sve zakladky a ikdyz
se nedela primo me,videla jsem,co muze zanechat za paseku!!)
-Sly jsme primo za reditelem skoly,ted velmi pozorne(a kazdou sekundu vice a vice nazloben)
vyslechl,vsr si zapsal,potom velmi setrne poslouchal mou dcerku,potom jsme
ji spolecne rekli,ze tohle je velmi spatne,nepripustne..a ze je spravne,ze nam to
rekla a ze je moc sikovna!
Potom vzal dcerku za rucku,sli jsme do tridy.Oznamil vse trid.ucitelce a potom
se postavil pred vsechny deti a vse jim rekl,rekl,ze tohle je velmi
spatne a nepripustne!..Potom pozadal deti,kterym se to delo take,aby
zvedli ruce..vysvetlil jim,ze je to velmi dulezite,aby to udelali!
Postupne se zvedali ruce-nakonec jich bylo 10+moje dcerka!! 🙁
Vysvetlim jim,ze tohle se muze dit komukoliv a ze ucitelka i on,
detem velmi dekuji,ze se nebali a prihlasili se.Potom se ten sikanista-
ten kluk,musel omluvit moji dcerce a rict i detem,ze uz se to nestane.
Potom reditel zavolal do skoly rodine toho chlapce.Druhy den mi zavolal,ze s nima
dutazne mluvil a je si jisty,ze vec je vyresena!A take mi oznamil,ze mu
take volala jedna maminka jednoho ditka ze tridy,protoze i jeji synek,
byl take mezi temi,co zvedli ruku a chtela vedet,zda se vec resila!
Druhy den,byla velka schuzka s rodici v jidelne a p.reditel o sikane
mluvil..nakonec rekl,ze byl velmi prekvapeny,ze se prihlasilo
dalsich 10deti,rekl,ze chape,ze o tomhle nektere deti neumeji doma
mluvit,ale je dulezite si vsimat veci a hodne mluvit..Potom me pozadal,
zda bych promluvila..(hlavne maminky tech 9deti,byly velmi prekvapene
a chtely mi dekovat..Rekla jsem,ze velmi chapu,ze deti o vecech nekdy malo,
ci hure,doma mluvi a rekla jsem jim i jak to probehlo u nas 🙂
“Dnes“ je z kluciny celkem fajn spoluzak,dokonce moji dcerce napsal a nakreslil,
omluvny dopis a rano u skoly ji hlasite zdravi…
Meggi,Uk
bambulo, držím palce, ať vám to takto vydrží
Marinado, díky za obsáhlou odpověď. To, co jsi popisovala ze školky, určitě šikana je. Dobře, že jsi zasáhla, v tomhle věku myslím děti ještě hlavně zkoušejí, co “se může“ a co už ne. Nemyslím, že by ty holky neměly tušení, že to, co dělají, není správně, ale věřila bych tomu, že prostě zkoušely, co si můžou dovolit a co se stane, když se budou takto k někomu chovat.
Já jsem se se šikanou (naštěstí počínající – přehlížení apod.) setkala jako začínající učitelka (přišla jsem na to náhodou, když jsem zachytila docela psaníčko v hodině). Hrozně mě tenkrát překvapilo, že to rodiče té holčiny vůbec nechtěli řešit a holka tím pádem taky ne. S tím se pak hrozně těžko pracuje, zvlášť když si člověk sám není moc jistý v kramflecích. Naštěstí pak pomohla hodně její kamarádka a nakonec se všechny holky nějak daly dohromady a vcelku dobře fungovaly společně.
Sikana neni “jen“biti,kopani,niceni veci..i tohle je sikana
http://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ikana
Ano, se šikanou jsem se setkávala celou svojí školní docházku na ZŠ. Kluka, který byl šikanován, jsem se často zastávala a cítím z něj, že je mi za to dodneška vděčný. Je z něj moc hezký, inteligentní a sebevědomý chlap.
Dcera je hodná a nekonfliktní. Nevím, jestli se to dá nazvat přímo šikanou, ale ve školce u oběda jí opakovaně urážely dvě holky a vyvrcholilo to jednou u oběda,kdy jí zesměšňovaly, že je hubená a pak jí vyhrožovaly, že jí vypijí džus. Když jsem to zjistila, šla jsem to s učitelkama řešit, holky to přiznaly a slíbily, že už se to nebude opakovat a skutečně neopakovalo. Myslím, že kdyby se to nechalo, holky by zkoušely, kam až můžou zajít. Možná taky ne.
Ve škole se dcera kamarádí se třema holkama, ale ta jedna se na ní kdysi hrozně upnula a když dcera chtěla mluvit nebo jít ve dvojici s někým jiným, tak tahle jí v tom bránila (bouchala jí, tahala za culíky atd. – vzhledem k postavě měla nad dcerou velkou fyzickou převahu). Vyhrotilo se to, když jednu z těch kamarádek přimáčkla na topení a zakazovala jí, aby se s mojí dcerou kamarádila. Snažila jsem se to řešit s rodiči – ti v tom žádný problém neviděli, tak jsem pak šla do školy. Výsledkem bylo to, že učitelka mi řekla, že je moje dcera příliš hodná. Na to jsem jí řekla, že nikomu neubližuje a tudíž očekávám, že ani jí nikdo ubližovat nebude a pokud ano, pak to budu řešit. Dala mi nakonec za pravdu a nevím, co se dělo dál, ale výsledkem bylo, že ta holka přišla za dcerou s omluvou a dárečkem…a od té doby se kamarádí už dva roky všechny čtyři holky dohromady a je to super. Jen rodiče té holky se mnou dodnes nemluví, což nechápu, ale už dávno mi to nevadí.
Doufám, že dcera nikdy nikoho šikanovat nebude, snažím se jí véct k tomu, aby pomáhala slabším. Ale i tak, někdy stačí jeden člověk a stáhne k nepravostem celou partu, tak se snažím to tak nějak trochu monitorovat – jak se k sobě děti chovají např. před školou nebo na společných akcích.
ahoj, myslím, že se nás to zatím minulo. O tomto problému se synem hodně mluvíme, aby věděl, že kdyby něco, může nám to říct a budeme to řešit. Mluvíme o tom hodně, protože syn není konfliktní, spíš takový méďa béďa, tak máme strach, aby se to nestalo a on se trápil a my to nevěděli.