Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vedete děti k zimním sportům?
Za oknem padá sníh, tak mě napadá, jak to máte u vás se zimními sporty?
Jezdíte s dětmi na lyže?
Běžkujete?
Bruslíte?
Nebo se spokojíte s koulovačkou, stavěním sněhuláka a bobováním?
to je fakt, větší škoda je to v opačném případě, kdy by dítě i talento mělo, ale nikdy se k tomu nedostane, protože rodiče prostě na hory např. nejezdí, ale to je zkrátka život a je to tak ve všech oblastech.
Lien, máš naprostou pravdu. Ale u nás byl třeba “problém“ ten, že já jsem aktivní sportovec (+skoro všichni naši kamarádi), ale dcera k tomu moc vztah nikdy neměla…Ale už jsme za ta léta snad jakž takž obě vychytaly, kde se dá udělat kompromis a přes co vlak prostě nejede 🙁
Tak ono to vedete je těžká věc, myslím, že pokud je člověk aktivní sportovec, vede k tomu své děti, ať už aktivně, nebo pasivně. Děti se prostě učí nápodobou a je téměř jisté, že pokud jeden z rodičů, nebo oba aktivně lyžují, že to také vyzkouší a možná i bude dělat.
Ale u nás je to asi jiné, já se sportem moc nekamarádím. Když už sport, tak občas a takový, abych se moc neunavila, spíše si odpočinula, tedy jít si zaplavat, na dlouho procházku, někam dojet na kole a to je tak všechno. Takže počítám, že u nás lyžařky nebudou :-).
Jarmuschko, tak to jsou holky dobré. Naše slečna lyžuje letos (a to má za sebou už tři roky školiček) dvě hod. dopol. a dvě hod. odpol. Ještě loni byla po hod. hotová. Petro, teď s dětmi chodíme, taky na místní “kačák“, takže tam vody moc není a hlavně tam odpadají ty “nepříjemné“ praskající zvuky. Jinak tady led měří tatínkové – vyvrtají díru a změří tloušťku. V dětství jsem jezdili po obrovských rybníkách, skrz rákosí… Pamatuju si jak jsme skákali přes ty již roztáté okraje a lítali na prostředku rybníku… No, dnes bych děti přerazila, ale tenkrát jsem se nebála.
Ještě k lyžování – dcera lyžařskou školu odmítala, tak jsem zkoušela všechno možné, ale lyžování se jí pořád nelíbilo. Nakonec jsem jí k sobě přivázala na provaz a to jediné jí vyhovovalo. Asi od 6ti let už jezdí sama, ale není žádný velký drak, pěkně plynule sjede kopec a dole je dřív než já (já sice jedu rychle, ale už zase potřebuju během cesty tak dvě pauzy, maskuju to smrkáním a focením 🙂 )
U nás není stadion.
Takže tady se chodí na rybníky (ale tam je tak půl metru vody a pak bahno, takže by se dotyčný spíš příšerně sprasil…), nebo ochotní tatínci ledují sídlištní hřiště (a město přispívá na tu vodu, co se bere normálně z vodovodu).
Ale brusle jdou zcela mimo nás…
Zatím…
Musím smeknout před všema, kdo se začal učit lyžovat nebo bruslit až v dospělosti, to si vůbec neumím představit.
Na rybník jsme chodily bruslit v době mateřské s kamarádkou (a kočárkama), bylo to super, ale ten praskající led nás strašně děsil. Tenkrát byla hodně tuhá zima, ale stejně… Nikdy jsem se znovu neodvážila. Teď chodíme buď na stadion nebo na takové jezírko, kde je jen asi půl metru vody (přes zimu možná i míň). V mládí jsem bruslila na vesnici na spadaných zmrzlých listech a taky to šlo (jen brusle trpěly 🙂 )
Holky za sebou mají první dva dny lyžařské školy.
Odjíždějí ráno v osm, vracejí se kolem 14.15.
Lyžuji (teda i s přestávkama na svačinu a tak) cca 6 hodin.
První den přijela Any naštvaná, že furt padala.
Lu říkala, že taky furt padala, ale přišlo jí to děsně zábavné (z toho jsem měla obzvlášť radost, ona je na ty sporty víc po mně – “intelektuálka“…).
Any se to pak rozleželo a tatínkovi už obě hlásily, že dobrý, že lyžovat budou.
Včera přijely spokojené. A cestou k autu sebou Lu liskla na ledu, narazila si zadek – tak to ořvala.
Ale chuť jim to nevzalo.
😉
Jé Petro to jsi mě svou jízdou pobavila 🙂 moje by určitě nebyla jiná, kdyby… Půjčila jsem si boty a lyže z domu dětí od známého, jenže jsem až doma zjistila, že on mi půjčil svoje, ne ty co používala jeho žena(mají úplně stejné, jen rozdíl ve vázání) takže boty dobré, ale lyže ne 🙂 a už sem měla dolyžováno…Docela mě to mrzelo, já se na to opravdu psychicky připravovala-svařákem v pátek 😀 no v sobotu jsme se ráno začali vypravovat, že teda budou lyžovat jen holky, táta ale zjistil, že je venku -8, takže jsme nakonec nejeli vůbec, jeli jsme si zaplavat, no tak to u nás dopadlo. Snad tento víkend dopadne lépe. Musím se přiznat, že já bych na rybník holky nepustila, také se bojím, je to nebezpečné. Nám tady vždycky dělali hasiči kluziště, ale letos už to město nepovolilo, právě loni byli nějaké úrazy.
MANKAš, jak dopadl lyžovací víkend? Doufám, že se pochlubíš. Určitě jsi to zvládla nad očekávání dobře.
Já jsem jela poprvé na vleku v 27 letech, aniž mi kdokoli cokoli řekl co a jak – teda když nepočítám “však koukni na ty lidi před tebou, vidíš, že to nic není“. V dobré víře jsem si na to kolečko na pomě prostě sedla, takže jsem klesala níž a níž a zároveň nohy jely dál a dál, až jsem tam víceméně ležela 😀 Ani nevím, jak se mi to povedlo vybalancovat. Další sranda byla nahoře, kde jsem sice zvládla vystoupit, ale dolů byl pořádnej sešup. Takže já jela vždycky napříč od lesa k lesu a na kraji sebou vždycky švihla na zem, aby nevjela až do toho lesa. No a občas jsem měla ještě nějaké mezipřistání uprostřed sjezdovky. Nesmrtelný zážitek 😀
Pak jsem několik let na lyžích nestála a znovu začala asi před 5 lety, když jsme začínali učit Aničku. Nebyla to už taková hrůza, ale stejně jsem měla pocit, že mě ty lyže kamsi vezou a já se musím snažit moc si nenatlouct. Čím víc jezdily holky, tím líp to šlo i mně, takže teď už konečně mám pocit, že lyže jedou tam, kam chci já a jak chci já a tu jízdu si i užívám 😉
K bruslení na rybníku – u nás se chodívalo na stadion, tak mám zafixované, že na rybníku je to strašně nebezpečný 🙂 Jednou jsem se nechala přemluvit a přišlo mi, že to tam vůbec nejede. Teď bych se s holkama na rybník zase bála, stadion v místě nemáme. Podle čeho se pozná, že je led dost silný na bruslení?
Ještě dotaz běžkovací – od kolika let má asi smysl vzít děti na běžky?