Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový román od Matildy
Po dlouhé době všechny co nejsrdečněji zdravím z krásného zapomenutého Osoblažska.
Zažila jsem zatím ty nejbídnější, a přesto asi nejkrásnější vánoce v dosavadním životě. Finančně jsme na tom bledě a všechno, co vyděláme, jde do splátek. A aby nám bylo ještě líp, tak byl můj muž od posledního listopadového týdne bez práce. Zakázky nasmlouvané, smlouvy podepsané. A finance na rozjezd staveb nikde, prostě, když vám někdo bude tvrdit, jak naše ekonomika stoupá, nevěřte mu. Zadavatelé zakázek (počtem 4) nezískali potřebné finance a všechno se musí pozdržet, zatím do ledna, ale nevěřím tomu, že nastane nějaká změna tak brzy…
Povedlo se mi najít zájemce na odběr mého vánočního cukroví, takže veškeré vánoční zájmy byly závislé jen na tom, kolik vydělám pečením.
Od posledního listopadového týdne se u nás všude povalovaly plechy s cukrovím, nejdříve tedy tuny perníčků 🙂
Musela jsem je napéct hlavně na naše vánoční trhy, ne na prodej, ale na zdobení pro místní děti, aby se vánoční akce rodičům vydařila a děti se zahřály u nás v knihovně. Vystřídalo se mi tam dobrých 50 dětiček, což je na naši malilinkatou knihovničku opravdu hodně 🙂
Ale spokojeně si každý odnášel pylík se svými nazdobenými perníčky. Krásná akcička. Shodou okolností jsem hned pár dnů nato měla kontrolu z regionálního knihovnického centra a sklidila jsem krásnou pochvalu, což mě zahřálo u srdíčka. A hned přivezli bednu nových knih, tak jsem se úplně tetelila radostí, teda, tohle mi jako ježíšek úplně stačilo… 🙂
No a pak už se u nás peklo 8-10 hodin v kuse. Do 15.12. jsem měla napečeno asi 26 kilo cukroví. Vím, že to není moc, mnohé z vás pečou i více, pro mě to byla premiéra a zároveň zkouška, co dovedu. Zvládla jsem udělat 18 druhů cukroví a strašně mě to bavilo. Ohlasy mám skvělé, prý bylo perfektní, takže doufám, že nějaké renomé pro příště jsem si udělala.
Nakonec jsem mohla nakoupit za 2 tisíce dárky pro skoro celou rodinku – vynechala jsem mužíčka, protože pro něj jsem chtěla nějakou úžasnou hrubou pracovní mikinu a to se mi už nepovedlo sehnat. Tak se koukám na net ode dneška a hned jak najdu, objednávám, bude mít dáreček k svátku, který mají oba mí miláčkové 9.1.
Nakonec jsem i já jeden malý dáreček pod stromečkem měla, ačkoliv jsme byli spolu domluvení, že letos se fakt naděluje jen dětem a našim babičkám. Dostala jsem nějaký drahý šampón, udělal mi velkou radost, na druhou stranu mě fakt mrzelo, že pro mužíčka nic nemám. Ale on pořád tvrdí, že jsem mu nadělila dárek ve formě úžasného cukroví, které tady pomlsává, tak ať se tím netrápím.
Pak jsme si 20.12. dovezli z Ostravy moji maminku, aby nebyla na vánoce sama a hned byla další pomocná ruka navíc. Zvládly jsme za dva dny hezky uklidit dům a 23. večer už jsme se slastně s nožkama nataženýma koukaly na Lásku nebeskou 🙂 Prostě vánoce tentokrát v takové pohodě a klídečku, pořád puštěné koledy, zpívali jsme jeden přes druhého, Vladánka to opravdu bavilo a my jsme se nasmáli, jak všechno komolil 🙂
Vánočka ze šesti 🙂
Na Štědrý den jsme se sešli s celou místní rodinou na kafíčku u švagrové a šlo se na tradiční procházku na hřbitov zavzpomínat na všechny, co už nás opustili. Zapálili jsme asi 30 svíček a hladoví se vypravili zpátky na cestu do svých domovů. Kolem půl páté jsme už připravovali večeři a o půl šesté zvonil Ježíšek na zvoneček, za hlasitého desetiminutového halekání našich dětí ze zadního okna do zahrady – Ježíškuuuuuu, kdeeee jsiiiii :-)))
Můj skromný vlastnoručně vyrobený adventní svícen
Náš štědrovečerní stůl
Dárečků bylo poskrovnu, Vladánek dostal vytoužený dalekohled a jedno malé kovové sportovní autíčko do sbírky, Kačka se Zoikou každá jednoho malinkého zůblíka – nevím, jak se to píše a nechce se mi to hledat 🙂 , dále pak každá pouzdro s fixy a barevnými kamínky na vyzdobení – jedna se šmouly a druhá s poníky, no a pak už jen pro všechny tři prcky balíček s plastelínou, fixy a třemi velkými bloky. Anička si skromně přála jen ostříhání u mé známé kadeřnice, které do vánoc nevyšlo, proto jsem jí koupila v drogérii jako náhradní dárek jen nějaký sprej s leskem na vlasy a darovala svou nepoužitou sadu gelových propisek, a Veronice jsem narychlo koupila jen sadu Pantene pro V na vlásky. Babičkám vitamíny v plechové dóze, myslím, že je potěšily.
Od babičky dostaly knížky, takže ani ty pod stromečkem nechyběly… Musím říct, že z tak malinkého množství dárků měly naše děti o hodně větší radost než kdysi, když se ta hromada ani nevešla pod stromek.
Pak přišel čas na novou pohádku o 12 měsíčkách, po ní jsme uložili děti a šli jsme na devátou hodinu do kostela na Půlnoční mši. Nesli jsme pár chlebíčků a cukroví, protože po půlnoční jsme byli domluvení sejít se s našimi známými v oblíbené hospůdce na zakončení hezkého dne. Mše byla nudná, farář nepřesvědčivý, ministranti žádní, ani kadidlo nezavonělo, ani hudba nezazněla, prostě nic moc, zazpívala jsem si ale pořádně a od plic všechny krásné české koledy 🙂
Pak v hospůdce ještě předávání malinkých dárečků, od paní hospodské jsem dostala svíčku, já jí předala vánoční čaj, protože když už tam zavítám, tak mi dělá čajíček zadarmo, ví, jak špatně na tom jsme. Ještě že jsou kolem nás tak skvělí a hodní lidé…
Na Boží hod jsme měli vánoční pohodu, dojídalo se jídlo z předchozího dne, roztáhli jsme si gauč a celý den koukali na pohádky 🙂
Horší to pak bylo na Štěpána, mamča odjela domů zároveň s mým bývalým, který si přijel pro holčičky a odvezl si je na pár dní k jeho rodičům. A nás čekal oběd u maminky mého muže, mé tchýně. Jako pokaždé to bylo opět stejné. Žádné společné téma hovoru, zatímco všichni řeší, kde se různě chystají na dovolenou (Skotsko, Irsko, Skandinávie a Chorvatsko k tomu) a kam vezmou děti ještě teď přes prázdniny, (padl nápad i na Tropical Island do Berlína), a to celoročně posloucháme, jak všichni brečí, jak jsou na tom špatně a musí se uskrovňovat, tak nám se honilo hlavou, jak přežijeme další měsíc …
Zatímco se děti ostatních vychloubaly tablety a dotykáči „od Ježíška“, my jsme jen koukali, jak se Zoinka s Vladánkem nudí a nejradši by šli domů. A vrchol tomu dodala tchýně, když se rozdávaly dárky, tak nějak zapomněla na to, že má ještě dvě „vyženěné“ vnučky, které tam sice chybí, ale kdyby tam byly, tak nevím, jak jim na místě vysvětlím, že jim Ježíšek nic nepřinesl…
Normálně mě polilo horko, když jsem zjistila, že jim prostě nic nekoupila. Doslova jsem děkovala bohu, že tam holky nejsou a nemusím nic řešit, protože v opačném případě bych pravděpodobně vstala, oblekla děti a s nějakou pichlavou poznámkou odešla.
Večer jsme to pak s manželem všechno probrali a zkonstatovali, že se potvrdilo, že mě tchýně nesnáší a všemožně se mě snaží vystrnadit ze svého života… Vyvodím z toho nějaký důsledek, každopádně už mě nebaví znovu a znovu nastavovat druhou tvář, končím s přetvářkou, už mě tam neuvidí. Když si vzpomenu na svoji maminku, jak ze svého skromného důchodu nakoupí dárečky všem vnoučátkům, i těm vyvdaným, tak mě to fakt zamrzelo, když druhá babi má důchody dva, jeden vdovský a druhý starobní a to nežije sama, ale s druhem, taky se starobním důchodem… Sice se v poslední době bráníme odsuzovat lidi, jenže když to takhle zamrzí, tak se člověk těm myšlenkám dost těžce brání… Je nutné myslet pozitivně, ale “dělat“ na hlavu si prostě nechat nemíním.
Dnešek jsme si už zase užili jen sami podle svého, vytáhli jsme děti i s naší fenkou Baruškou na výšlap na horu (kopeček 🙂 ), tyčící se nad naší vesnicí, výška něco přes 500m, ale výšlap je to pěkný, dal nám zabrat a děti úplně zmohl 🙂
Vyslyšelo nás sluníčko a pěkně roztrhalo mráčky, ukázala se krásně modrá obloha a z vrcholku bylo krásně vidět do našeho údolí a až do rovného placatého Polska. Manža s dětmi opravoval ohniště, příště prý si prý doneseme párky a já objímala stromy a čerpala energii. Došli jsme domů, děti se nabaštily a teď tu jako pecky leží u pohádek, zatímco mužíček dělá ve stodole dvě ptačí budky, musí pořád něco vymýšlet, jinak by se nudou ukousal, než by nejdříve sežral nás 🙂
Tímto bych svůj román ukončila. Není už zdaleka tak vtipný, jak jsem byla zvyklá dělat si ze všeho srandu, já vím … Udála se i spousta jiných věcí, ale to by bylo nadlouho. Každopádně konec roku se blíží, ještě nevím, jestli ho strávíme s dětmi doma nebo si půjdeme zatancovat na vesnickou zábavu (Anička samozřejmě pohlídá děti, ale už teď při té příležistosti spřádá plány na párty s přáteli u nás doma 🙂 )
Zítra se zastaví ještě strýc mého muže s manželkou na kulečníkovou bitvu, tak se těším, bude sranda. A po Silvestru budeme řešit, co s námi bude dál. Naučili jsme se v tomto roce žít opravdu velmi skromě, ještě skromněji, než v předchozích letech. Ale ani to na zaplacení běžných měsíčních splátek nestačí. A práce se zatím nenaskytla. Tak doufám, že mé hledání bude mít konečně nějaký úspěch.
Přeji všem krásný a pohodový zbytek roku a do toho Nového ať všichni vkročíme bez nemocí, obklopeni láskou a milovanými lidmi. A fungování VD ať nic neohrozí, nedovedu si bez nich představit ranní či odpolední kávičku 🙂
A ještě jednou moc děkuji holkám za krásné přáníčko 🙂
taroty jsem chtěla napsat 🙂
Matildo děkuji,že jsi napsala :-)a že jsi napsala od srdíčka a na plnou hubu tak jak to je:-D pomohla jsi mi ani nevíš jak,protože jsem ten typ,který se užírá v podstatě blbostma,ale ty máš starostí víc než nad hlavu a zvládáš je s noblesou 😀 taky bych stejně jako Marika šla ráda k tobě na učení,k tomu dobré červené a taroky no ideální babinec 😀 😀 😀
mě šlo právě o ten rozměr, kterej jsi zase neprozradila:-) hloubku a výšku vím, jen tu šířku…
vzala bych teda dvě, pokud budou s něčím na zavěšení. ony naše kočky mají rády ptáčky, tak budka musí viset.
Zikminko, Janičko, vím, jak na tom jsi a dost intenzívně na tebe myslím – zrovna včera jsem se tak nějak snažila na tebe telepaticky napojit 🙂 říkala jsem si, doufám, že to ten Kubíček bude, vždyť v tom balíčku bylo tolik věcí na chlapečka :-))))))
Děkuji moc za napsání, a kdepak, ty až budeš něco potřebovat, napiš, ju? Taky tě čekají perné časy, ale věřím, že ta nádhera, až budeš držet miminko každý den v náručí, to všechno pohltí a převálcuje. A sama nezůstaneš, někde je osamělý člověk, který by dal cokoliv, aby mohl mít milující rodinu… a ten si k tobě cestu najde, věř mi… Můj muž si mě vzal k sobě se dvěmi dětmi a vím, že toho nikdy nelitoval, takže věřím ve štěstí, že dva lidé, byť od sebe mnoho kilometrů vzdálení, si k sobě cestu najdou.
M.
Ježečku, dík za napsání, vím, že to je u vás podobné a ani u Mariky si nepískají… Holky, nechvalte mě tak, i vy dokážete udělat z prdu kuličku, jak se říká, odepřít si a odervat od pusy, jen aby se chlap a děti najedli, udělat krásné chvilky, jen aby se zapomnělo na nepohodu a stres… Asi tohle je můj úděl v životě, těšit se z takových chvilek, které dokážu vytvořit, aby bylo ostatním kolem mě dobře…
Jani, moc mě mrzí, co čtu, ty takový krásný pozitivní člověk, co má taky vrtulku v prdelce a dokáže toho tolik stihnout a tolik radosti rozdat dětem, a zrovna u vás se taky tak trápíte? Víš, já tak nějak mám už to nejhorší období za sebou. Od roku 2009, kdy nám přestali včas proplácet faktury, už uplynula fakt dlouhá doba. Ta krize, kterou prožíváte vy, už u nás byla několikrát, jsou stavy, kdy člověku hrábne, jeden na druhého křičí a vylívá si vztek… Nastala i chvíle, kdy jsem chlapovi do očí řekla, že ať dělá, co dělá a vyčítá mi, co chce, tak lepší ženskou, která by s ním tyhle hrůzy vydržela, prostě nenajde, tak ať si rozmyslí, co říká, že sbalená můžu být s dětmi do hodiny…
Jo, i u nás se stresy někdy vyostří, ale už dokážeme stisknout zuby a zhluboka dýchat… Vyjít ven na zápraží a chvíli mrznout, aby si člověk pak uvědomil, že to co chtěl v tu chvíli říct, ničemu nepomůže, jen srazit druhého na kolena není řešení…
Situace je u nás jiná i tím, že manžel jako živnostník nedostává stálý plat, ale vydělá fakturačně dost peněz na to, aby nás všechny krásně uživil. Jen je dostává po kouskách a třeba se čtvrtletním zpožděním. Tudíž se každý měsíc dostáváme do skluzu ve splátkách a každý rok zaplatíme tisíce a tisíce na penále, ale na druhou stranu, když prostě dojdou peníze na účet, tak v tu chvíli můžeme jít, udělat velký nákup, protože víme, že hned ten den odejde všechno na splátky, dáme bokem na naftu, aby se mohl dostat třeba týden do práce – což je u nás s tím dojížděním tak tisíc až dva tisíce na den – a pak jsme zase na nule a čekáme třeba 14 dní až měsíc na další peníze a všude dojednáváme pořád odklad splátek…
Jenže pokud je někdo zaměstnaný a bere třeba třináct čistého a ty peníze mu nepřijdou jeden měsíc, druhý měsíc, tak věřím, že takhle snadno může jít všechno do kytek, přijde o střechu nad hlavou velmi snadno…
A hledejte si někde okamžitě jinou práci, nejde to tak snadno a často člověk šlápne z bláta do louže…
Tak vám holky přeju, aby jsme to zvládly s hlavou vztyčenou a nejen my byly oporou druhému, ale našly oporu v těch druhých pro sebe… Protože, přiznávám, v to, že by to mělo být lepší, nevěřím, celý tenhle systém, nejen v naší republice, nemá šanci na zlepšení. Musíme se každý postarat o sebe, jak nejlíp to jde.
Radko, moc díky za zájem o ptačí budku 🙂
Přidávám fotky s rozměry, ale manžel vyrobí jakoukoliv na míru, včera se byl dívat pán a smál se, že je hodně veliká, že chce menší 🙂
No a druhá, co jsme nesli včera do hospůdky – tam ten nápad vlastně celý vzniknul, protože pan hospodský si chtěl koupit budku v OBI a nevěřícně koukal na tu cenu a pak se zmínil před mým chlapem a první budka byla na světě 🙂 – tak ta byla ještě větší – myslím, Radko, že i vaše vypasené sýkorky by se tam vešly ve velkém počtu 🙂
Očko na zavěšení není problém, a pokud se ti zdá ještě malá, napiš mi do OV, přesně jaký rozměr chceš.
Tak jo, děti jsou venku na procházce se psem, manža dělá budky :-), já mám navaříno, uklizíno, pustila jsem si Sarah Brightman, asi si vezmu tarot a pustím se do výkladu… no není to krásný den? 😀
Ahoj Marti,
tak já teda až teď přečetla tvé řádky (jsme po delší době na VD, neměla jsem pc) a musím Ti napsat své pocity po přečtení! Jsi prostě úžasná! Vánoce nejsou o tom, že děti dostanou drahé lego apod…. jasně, člověk pokud má, tak jim dá…. ale z Tebe šlo něco hodně důležitého….. láska, rodina a domov…. a prostě pohoda a to co leckterá rodina nemá nikdy…. i když mají barák bez dluhů a 3 auta v garáži…. peníze jsou potřeba, ale člověk se vždycky nějak uskromní…. vím o čem mluvím…. to mi věř…. taky mám večery, kdy se držím,a bych neřvala a neužírala se tím, co bude, ale o to víc síly mám ráno…. a Ty nejsi sama, máš milujícího muže a i přes to všechno jste spolu, držíte za jedno a znám to z minulosti, kdy jsem měla partnera, který od problémů radši utekl, vždyt já to sama přece zvládnu….. a je super, že se prostě obejmete a jdete do problémů spolu… moc držím pěsti pro štěstí a kdybych mohla jakkoli pomoct, napiš… 🙂
J.
Marti, drž se. Nemám co více říct, než už tady holky psaly. Jsi báječná ženská, která fakt umí udělat domov, bezpečí, útulno… A je super, že to Vladan ocení. K tomu děti, které nejsou náročné a máš štěstí doma 🙂
Já vím, je to všechno krásné, ale složenky to nezaplatí. Vím, o čem mluvíš…
Martinko moje zlatá, přeju Ti, aby ten příští rok, byl pro vás krokem vzhůru. Nikdo nepotřebuje letět ke hvězdám, vyhrát milion, ono stačí i menší, ale pravidelný příjem… Moc vám to přeju za celou naši přízeň (a že nás ježků je – hlavně v létě na cestách, co? 🙂 )
Opatruj se *
Martíííííí hoooooj 😀 Tak ráda tě čtu 😀 Moc mi tu chybíš, ani zprávu nenapíšeš 🙁
Krásně se mi to četlo, ale bylo mi z toho i zároven smutno, napadají mě jen dvě slova, to první je šílenéééééééééé!!!! ta vaše situace a to druhé?? *JSI ÚŽASNÁ!!!!!!*, ty musíš být sakriš uznaná jako žena desetiletí, jako žena, která všechno zvládá s bravurou, jako skvělá máma, závidím, jak to vše bereš s noblesou a vztyčenou hlavou, tak jako Vladan, měla bych se od tebe hodně, co učit / půjdu asi do učení k tobě :D/ 🙂
Nádherná vánočka, cukroví, fíháááá, já bych do toho nešla, mám nervy v kejblu po prvním plechu, krmítko, je nádhernééééé, taky už sakriš jedno mám, krásný věnec, stůl, prostě máš ještě ke všemu zlaté ručky 😀
K tomu zbytku, nezávidím, vím, co máte doma, vím, co to je být bez peněz, u nás je to beze zbytku to samé, akorát s tím rozdílem, že manžel je jinej, než ten tvůj 🙂
Beru to taktéž s nadhledem, ale jak dlouho, to nevím 🙁 nestihám do sebe nasávat ty záporné informace, pak mám depku ze všeho, možná jsme líp na tom v tom, že mám aspon brigádu, bez brigády bych byla já a i moje zlatíčka v pěkné pr****, ale jsem hrdáááá sama na sebe, já poprvé za dobu, co jsem s manželem jsem zaplatila celé vánoce, dárečky, jídlo, prostě vše kolem, aspon ta dřina na těch nočních mi byla vděkem, jinak by jsme vánoce neměli, já nejsem ta, co umí vytvořit vánoce bez jídla a dárečků pro děti, to se musím ještě hodně učit 🙂
Zlatíčko, přeji ti, vlastně celé tvé rodině úspěšný vstup do Nového roku, hodně zdravíčka, lásky a hlavně, ať už je líp, vy si to zasloužíte ze všech nejvíc lidiček, co znám 🙂
jo a ještě jakej je ten nejmenší rozměr? máme dost vypasený sýkorky:-))
matildo, tak jestli manža vymyslí něco na zavěšení (očko apod.), tak se můžeme domluvit:-)
radka2