Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevím jak dál..
Moc dlouho jsem tu nebyla a teď s takovou..
Ani nevím, jak začít. Asi rovnou)-: Bydlíme na vesnici 20km vzdálené od většího města. Nikde nikdo. Topíme uhlím a když nejsme déle doma, tak je v domě zima.
Rozhodujeme se s manželem, zda náš vysněný dům prodáme)-:
Nedovedeme si představit, jak bychom to dělali s dětmi, až budu muset do práce.
Kdybych se měla vrátit na své původní místo, tak tam se pracuje od 9-17:00 a manžel dělá tu samou práci na tu samou pracovní dobu. Žádná školka nefunguje dostatečně dlouho. Představa, že se vracíme večer v půl šesté do studeného domu – ve tmě v Zimě, nevíme, jak bychom to zvládali.
Ze všech domácností, které tu na vesnici jsou, je vždy jeden člen stále doma. Ať už na úřadu práce dlouhodobě, nebo v předčasném důchodu. Já jsem na mateřské, takže nám to nedocházelo, stále byl “někdo“ doma.
Jsem nešťastná. Je to náš první a vysněný domov, kupovali jsme ho pár let po svatbě.
Nevím jak dál. Ani netuším, jestli se ten dům stihne prodat (mateřskou končím za dva roky). Je dost veliký a bez problémů není.
Stále jen pláču.
Holky, dík. Marinado, napsala jsi to hezky.
Lien, napsala jsem víc do diskuze o homeopatii.
Tady jsem spíš chtěla napsat Bramborce, jak jí rozumím.
Opravdová deprese nebo úzkost nebo cokoliv dalšího se zkrátka nedá ovlivnit vůlí, ta je ochromená. To je ta potíž. Že to rozumem nejde ovlivnit. Já jsem neměla změněné vnímání, tedy dokázala jsem to vidět a věděla jsem, jak se věci mají, přesto jsem si nedokázala pomoct. Jakobych něměla nohy a někdo mi poradil, že se mám jít proběhnout, že mi to pomůže.
Těžko se to vysvětluje a těžko se o tom mluví, obzvlášť v tu chvíli. Styděla jsem se a nikomu to neříkala.
Dřív jsem sice třeba chápala, že deprese nejsou jen tak depky, ale třeba jsem se dívala na nepovedenou sebevraždu málem jako na citové vydírání. Ale teď mám pocit, že to je spíš čiré zoufalství, že člověk už neví, jak si pomoct, tak prostě něco udělá, aby přehlušil tu bolest duše.
Jinak já jsem ani neprolomila to, že bych šla k psychiatrovi. Přišlo mi to jako prohra nebo jak to říct. Nevím, potupa, dno. Sice jsem si napsala kontakty na nejbližší psychiatry a krizovou linku, ale nedovedla jsem s tím vyjít na povrch a říct mám takový problém. Asi i proto, že to spousta lidí vůbec nedokáže vnímat jako nemoc a bála jsem se odsouzení a věčného zaškatulkování jako slabocha.
Pořád jsem si říkala, že zkusím ještě chvilku vydržet…
Jinak já mám pocit, že u mě se to pomalinku začíná srovnávat. SNAD! Už to není každý den. Některé dny už je to jen taková obyčejná blbá nálada a díky Bohu za ni.
Dobrý den, nevzdávala bych to tak rychle. Také bydlíme ve starším domečku a topíme uhlím. Domů oba chodíme ca. v 16.00. Je pravda, že tam je zima, než se to trochu zahřeje, což je tak do hodinky, ale kvůli tomu bych náš domek neprodala. Pomalu ho rekonstruujeme a splácíme hypotéku:-)
makineo a to chodíš k homeopatovi, “homeopatovi“, nebo sis ordinovala sama?
Mně by moc zajímalo, pokud jsi to vysadila, jakto, že stav přetrvává /nebo to není dlouho?/ A taky co na to ordinujícící osoba, zda to považuje za špatně vybraný lék, nebo naopak příznaky za stav, který očišťuje a vynáší věci na povrch?
Jestli můžeš, napiš. Děkuju
holky marináda to napsala hezky…držte se obě…tohle je asi stádium kdy opravdu je dobře vyhledat pomoc a léky jak píše marináda vysazovat opět po konzultaci s doktorem a postupně…
Bramborko, Makineo – držte se. Je mi opravdu líto, čím procházíte.
On právě důvod nemusí být vůbec žádný, což si spousta lidí neuvědomuje a pak přicházejí rady jako “Jdi si zaplavat a přijdeš na jiné myšlenky“ nebo “Já nemám na depresi čas, víc se zaměstnej a bude po depresi“ nebo klasika “Já prala plínky v ruce a všechno jsem zvládala a ty se hroutíš a nemáš z čeho“…
Já jsem na sobě vypozorovala, že mívám úzkosti po sledování (nebo čtení) tragických zpráv, tak se tomu snažím vyhýbat, i když ne vždycky to jde. Ale to je úplně něco jiného, než čím si procházíte vy. Moc Vám držím palce, jednoho dne se to změní a bude zase fajn…jen pak (co jsem četla) není dobré odhodit léky, jinak se člověk ocitne během pár dnů zase na začátku a to za to nestojí.
Bramborko, taky držím palce, ať je brzo líp.
Ano, máš pravdu, dokud člověk depresi nezažije, tak si vůbec neumí představit, jakou to má sílu a jak je těžké a nemožné s tím vlastní vůlí něco dělat.
Bohužel mě to teď trápí taky a je to opravdu hrozný 🙁
Byť já nemám ani důvod. Začla jsem homeopaticky řešit jeden zdravotní problém a po špatně zvoleném léku mám místo onoho (mnohem lehčího) problému strašné úzkosti a deprese.
Najednou dovedu pochopit, že někdo takhle prostě už nemůže žít dál 🙁
Bramborko, držím Ti palečky, aby ses dala zdravotně do pořádku, nabrala síly a znovu pocítila chuť do života.
Věřím, že se Ti to podaří.
Bramborko taky vám držím palce, při představě sedmi lidí ve 2+1 si téměř dokážu představit, jak se může normální člověk zbláznit a ocitnout v depresi :-).
držím palce ať barák co nejdřív prodáte!!!!! a jste spokojeni v novém!!!!
ono je to těžké, ja pocházím z malé vesnice a proto si umím představi život na samotě…s topením, dojížděním všude, atd. ale chlap vůbec….proto tak ráda jezdím k rodičům teď i s dětma…letos jsme konečně pořešili majetkové problémy a od přístího léta začnem jezdit na chalupu na opravdu samotě 😀
bramborko to je mi tak líto…přeju at se vše urovná a cestu z toho ven najdete co nejdřív…
vidíš a když si vybyvím jak píšeš teda psala jsi na fb…moc dlouho jsem tě tam neviděla…tak bych nikdy neřekla že tě to položí…silná veselá osobnost….drž se sluníčko a at se najednou ukáže řešení a cesta krůček po krůčku ven…