Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
já souhlasím s nuninkou 14:58:)fakt výstižné.
Nečetla jsme to celé, ale jenom by mě zajímalo, v jakém věku máte děti?Mě to přijde sobecké hlavně k nim (pokud máte). I kdybys mu ty jako partnerka nevyhovovala, ty děti za to proboha nemohou!!!
Ještě je možná taková docela “jednoduchá pomoc“ pro začátek. Začni se chovat tak, jako bys už partnera neměla, jako by už jste spolu nebyli, všechno dělej, jako bys byla sama a on byl jen bývalý partner a dejme tomu kamarád (nikoli někdo, koho nesnášíš) a už tahle změna přinese změnu, pokud to nebudeš dělat natruc, ale snažit se opravdově, samozřejmě.
Jiná anonymní, ano skutečně, to že partner tráví většinu času mimo domov, to v tomto případě asi může být problém. Ale nemusíš ho dlouho hledat, jestli dobře čteš. Když přijdeš domů, kde na tebe čekají jen výčitky, požadavky, nároky, brek, nebo křik, budeš tam chodit často a ráda?
Jinak nesouhlasím s tím, že partneři pokud netráví hodně času spolu mají problém, spíš bych možná dokonce řekla, že je to naopak, i když ne úplně vždy.
Megg ano, vím, že jsou i lidé, se kterými to soužití moc možné není, ale tady čtu jiný příběh než, můj muž je alkoholik, feťák…., přijde domů, zmlátí nás na hromadu, vezme peníze a jde zase na týden do pryč. To bych pak určitě napsala – uteč.
Co čtu teď? Můj muž je hrozný, klidně si po práci jde ještě někam jinam makat, nebo s kamarády, místo aby šel k nám domů, kde ho čeká unuděná nasupená ženuška, která ho seřve, nebo možná hystericky pláče jak je jí samotné smutno a vyčítá mu, že se musí starat o své děti(nebo další velmi příjemná možnost). A místo toho, aby tam chodil pořád a pořád mě utěšoval a bylo to, jako když jsme byli zamilovaní, tak to klidně dělá jen občas a jinak nepřijde. Vůbec nechápu proč už to není jako dřív, když už mu teď zase nezanáším s kolegou, a doma je mu přeci určitě moc dobře, když tam je takové přívětivé prostředí, a žena, která ví, co chce a jak se sama zabavit, která si sama sebe váží a tím pádem nikomu jinému neurčuje, jak se má chovat, proč nemůže jenom dávat a dávat a dávat. Byla bych pak určitě spokojenější a kde má brát mě vlastně moc nezajímá.
Netvrdím, že to tak je, ale že tenhle příběh já tady čtu. V tomhle případě bych opravdu ráda četla verzi protistrany.
Jiná anonymní, ano, k tomu člověk musí dojít časem, to je jasné, ale pokud je tu veřejná diskuse, do které může člověk napsat svůj názor, tak nechápu proč bych ho měla psát až za sto let, je už na ní, jak s tím naloží, mnoha lidem by to pomohlo chytit se za nos a hledat pro sebe pomoc. “já tě chápu, chudinko“ může pomoci tak leda k tomu, že si bude dalších x let představovat, že chyba není na její straně. Podlě mě má poslední šanci na záchranu manželství (vlastně sebe, protože změna partnera to nezachrání, bude to stejné, ne-li horší, takže ani rada odejdi a najdi si “lepšího“ není zrovna skvělá, protože žádný lepší nebude, dokud se nezmění) a musí být rychlá, protože mnozí být její muž, už jsou dávno v trapu.
Navíc má anonymní možnost kdykoli požádat, aby tu lidé, kteří si nemyslí, že je chudák nepřispívali, nebo prostě už do této diskuse nechodit.
A poslední přímo pro autorku: Víš sama co chceš? Ale sama, ne to, aby někdo druhý něco dělal a pak to budeš mít. Co můžeš udělat ty sama, abys byla šťastná, sama za sebe, bez dotací od jiných?
Ctiradko, já v podstatě souhlasím, má to však jedno velké ale. To, že partner tráví většinu času mimo domov a bez své ženy a svých dětí není v pořádku. Tady bychom totiž měli začít. Je tu nějaký problém a anonymní to cítí, trápí ji to, a taky tápe, jak s ním naložit. Jsou to dvě různé věci. Emoce a řešení problému. Vy jí tu podsouváte řešení, jistě dobře míněné a v podstatě správné, ale ona ještě k tomu bodu nedospěla, nejdřív musí rozpoznat, co se vlatně v ní děje, ujasnit si co je pro ni důležité, atd., a pak se teprve začít měnit. Protože to nejde bez toho prvního kroku. Zdá se mi, že se tady chodí n kytky s buldozerem a zapomíná se, že jde o choulostivou věc. Jiná anonymní
Já souhlasím s tím, co napsala Lien, i když to zní tvrdě, je to pravda. To, že se změnil, je přirozené, protože KAŽDÝ člověk se mění v životě, tím jak zažívá nové a věci… Akorát třeba u sebe si to tak neuvědomujeme…
Partnerství je sice o i o kompromisech, i ten druhý by měl brát ohledy… ale každý musí jednat pro to, že tak jednat CHCE a ne proto, že ho někdo NUTÍ a i ze svého pohledu vím, že kdyby mě někdo k něčemu nutil, natruc to dělám obráceně (a často musím v něčem ustoupit, ale nikdo mě něnutí, dělám to, protože chci )… TeĎ se nějak nemůžu vymáčknout, ale problém vidím taky u tebe v tom, že čím více naléháš, že on se musí přizpůsobit, že on musí být s tebou, tím vícce ho od sebe odrazuješ. Jsi závislá a tou závislostí ho ubíjíš. A to nesouvisí s láskou – i když si to mnozí lidé myslí, že “čím více se mají rádi, tom více tráví čas spolu“— to není pravda, tenhle všeobecně uznávaný výrok. Beru to tak, že on má nějakého koníčka, jeho žena ho strašně otravuje tím, že žádného nemá, jenm sedí doma ačeká, až on přijde a ještě ji musí “bavit“… čím více to tak je, tím méně se mu chce domů… aby se mu dom mělo zase chtít (pokud to ještě chce řešit), měl by chodit do klidné atmosféry, protože jen potom se bude vracet častěji. Tohle se nezmění HNED, jakože od zítra mi to dojde a bude to jinak. Tohle chce čas, otázka, kolik ho ještě je. Tohle chce vnitřně pochopit, ne si říct, že to bude zítra jinak…
ctiradka
Souhlasím s názorem, že hlavně musí být člověk spokojený sám se sebou. Opravdu to je jediná cesta začít u sebe.
Druhý se změní jen pokud on sám bude chtít, pokud ta touha se změnit vzejde od něho.
Pokud nejsi spokojená s tím, že manžel se nezapojuje do chodu domácnosti, nepodílí se na péči o děti a má víc volna než ty, tak je tu i ta možnost vztah ukončit. Tohle asi nikam nevede.
Nebo pokud si ty chceš někam vyrazit a odpočinout, tak si najdi jiné hlídání pro děti.
Dovedu pochopit, že člověk by rád s partnerem trávil i nějaký čas společně a sdílel společné radosti a starosti, ale pokud ten druhý nechce, nikdy ho k tomu nedonutíš… Možná ti to slíbí, možná se bude chvilku snažit přemáhat, ale to je k ničemu.
Anonymni rozumim ti vic nez myslis.a libi se mi co pise “jina anonymni“ ted..
Mozna,snad..rozumim i lien..ano myslim ze ano..
Ale..ted mam obdobi kdy nemam silu psat vic a “hadat se“..ale ted polozim neco jako otazku,nikomu konkretnimu a mozna to nekdo “pochopi“-kdyz odhledneme od toho, co se zde pise..ze se mas “zmenit ty a postoj atd..tak “napadlo“nekoho,ze jsou opravdu mimo tohle vsechno,co zde odznelo,i muzi,co skratka “jen“nejsou (vy)zrali na vztah,ci dokonce na rodinu,partnerstvi..ci jak chcete tomu rik
at?!
Ono to totiz takto i nekdy je a ja to zazila na vlastni kuzi a ty “reci “o tom kde a v cem je chyba a ze se mi zeny mame “zmenit“,nemuseji vzdy byt tento pripad,a teorie je jina,nez vlastni prozitek vis takto to asi i nestastna anonymni mysli..radit je “hezke“,ale kazdy zaziva to sve!a ze to skratka takto nekdy je? nejaka zena si to tak donekonecna bude rozebirat,stracet cas,a ceka na “zazrak“.. a vztahovat jen na “svou vinu“a nebo ze vlastne kdyby ona byla jina a takova a makova tak by vlastne byl “ok“i ten muz.?..ale ne vzdy je to takto..a drive nez mi kdokoliv napise,ze vlastne i ja “dopadla“takto proto,ze jsem mela byt jina a muz byl vlastne “ok“,ale ja ne,tak napisu,ze jemu to jednoznacne po vice sedenich rekl i odbornik a dokonce i jeho vlastni mama i pratele,aniz bych ja jim “radila“..skratka nebyl zrali na rodinu,byl sobecky na partnersvi,vztah..nebo jak chcete nazev neni poctatny a bohuzel nekdo si namlouva ten muz ze do toho skratka pujde a “dokaze to“,ale ono se to skratka ukaze,drive ci pozdeji a me tohle dalo strasne moc ale promin lien “pravdu“jsem mela ja o tom vsem u nas,a mohla jsem se i pokakat,ale lidi opravdu nezmeniz a to je “nemusis“ani “hlidat“,ani cekat v “koute doma“,naopak takova nikdy nebudu ,jsem ta,jak pises,ze by zena“mela byt“a dokazu i ve vztahu fungovat i jako samostatna jednotka a davam tomu druhemu dychat atak dale a tak dale ale krom toho mam i rozum a uvedomeni vlastni ceny-“prikladem“ 🙁 mi byli rodice a takto nikdy ne a dekuji jim za lekci a promin lien ale co pises je to,co ty popisujes uz ne, ne zazit ani jako dite ani jako dospela a ikdyz asi rozumim jak to myslis,tak to co pise neni nuc, neni vztah ani partnerstvi ani ziti spolu a ani tomu nemam nazev a kde ctu a ctu hodne a kde slysim a vidim a citim a zazila jsem i ja sama,tak tohle je spise “smutne“ a nevim jak to popsat,“mluveni“mi jde lepe..
Snad mi nekdo rozumi..
Nikoho “se nezastavam“..jen jsem musela napsat i svuj pohled a nebylo to pro mne prijemne,bylo to tezke..
Megg
líbí se mi co napsala jiná anonymní ve 20,13
částečně chápu lien, ale mám u toho ale 😀
Anonymní, myslím, že ti rozumím, něco podobného jsem si taky prožila. Akorát u nás to nebylo tak bezvýchodné, můj muž chtěl ty věci společně řešit.
Co se týká názorů Lien a Jarmuschky, neberu jim ho, částečně uznávám, že je to jistě pravda, že by měl člověk být v prvé řadě spokojen, vyrovnán sám se sebou. Ale tohle není ten případ. Člověk může být velmi vyrovnaná osobnost, ale to, že ho jeho partner ignoruje, ho stejně bude trápit. Je to bolest ze ztráty blízkého člověka, protože i když ten člověk žije, tak se partnerovi ztrácí. Lidé se přeci berou proto, aby spolu byli, ne pořád, samozřejmě, ale pokud spolu ten čas netráví a nemají společné zážitky, tak vztah odchází. Máš plné právo cítit emoce, jaké máš a nikdo nemá právo o nich říkat, že jsou nevyzrálé.
To je jedna věc, ta druhá je, že druhého člověka nemůžeš přinutit, aby cítil to co ty, nebo aby jednal podle toho, jak si myslíš, že je správné. To víš. A protože z tvých slov čtu, že tvůj muž “už to vzdal“, napadá mě, proč bys měla chtít se pořád takhle trápit. Není lepší do toho rázně seknout? Teď se jedná o tebe, představ si, mohla takhle žít ještě dalších x let? Bez naplnění svých snů a tužeb a potřeb? Jiná anonymní.