Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Ráda bych šla na koncert – ty jsou večer a tam opravdu děti brát nechci :-), nebo- chtěla jsem jet na výstavu, musela bych tam přespat, kvůli dopravě – tak to neprošlo ani omylem. Kam bych přeci jezdila, si to prohlédni na netu a máš to zadarmo…s kamarádkama si zajít na pokec. Reakce, už zase, jo? Co si pořád vykládáte, jsem se viděli před měsícem. Nehodlám tu jmenovat tisíce dalších věcí, které bych chtěla dělat a nedělám.
Když se nepodřídím, je doma zle. Případně když nejsem doma vezme tedy děti na výlet a pak to komentuje před dětmi, že maminka raději jela tam či onam, než by jela s rodinou na výlet…a spousta jiných výlevů.
Nic nemá jen rub nebo líc, vím, že zčásti je chyba i na mé straně, ale závislá, to rozhodně nejsem. 😀 😀 😀
Tohle je celkově těžké. Program si umím udělat sama, chlapa na to nepotřebuju…ale nemohla bych si žádného chlapa vážit, pokud by neměl zájem o moje (naše) děti.
nevím jestli chápu správně to co píše lien, v hodně ohledech se mi to líbí…možná bych prostě né jako naschvál ale ve chvíli kdy potřebuju chci si tu svou zábavu, kroužek, pokec atd splnit postavila před hotovou věc, buď do toho zahrnout i děti vzít si je sebou, pokud to nejde využít nějaké hlídání (babičky, kamarádky- třeba ty zas příště pohlídáš jí) a nebo manžel pohlídá prostě doma nebo si to také musí zkusit nějak přenaplánovat…..důležité je ale asi to zvládnout v tom smyslu že to nedělám jako naschvál ale svou potřebu a chuť…..
já myslím že se spousta věcí dá skloubit, osobně si nevybavuju jak staré máš děti ale určitě jde nějak zařídit aby jsi mohla fungovat a nesedět doma a nebýt “napucnutá“ že je zase pryč…
ono se mi lehce radí protože chlapa takového nemám, ale pokud to nechceš utnout, a chceš s ním být tak jeho nezměníš, spíš zkusit užívat si víc života i ty a pak to přijde….
Slovy pana Duška, je-li to přijatelnější 🙂
“Štěstí je stav, vnitřní stav. Štěstí je způsob, jakým prožíváš svět a sebe sama. Štěstí je milovat sebe sama. Štěstí je být se sebou. Štěstí je dokázat být sám se sebou a nepřekážet si. To je ohromný štěstí, protože když se člověk naučí sám se sebou vyjít a milovat sebe sama, tak pak je pro něj přirozený milovat ostatní, protože na tom není pak nic složitýho. Když člověk sebe sama nemiluje nebo nějakým způsobem se nenávidí nebo je na sebe přísnej nebo je na sebe hodně kritickej nebo si nevěří nebo se podceňuje, tak to promítá do ostatních lidí. A většinou se děje to, že příčiny svých problémů potom hledáme v ostatních. Hledáme to tam – kdo nám ubližuje, kdo nám klade překážky, kdo nás podvedl a tak dále a tak dále a najdeme tam vždycky někoho.
Meggi nehádáme se :-), je tu i možnost, že ten její je “ten špatný“, ale pořád nerozumím tomu nejprostšímu, proč anonymní (autorka) nemůže dělat své koníčky – v podstatě bych spíš řekla být šťastná, spokojená KVŮLI svému manželovi. Podle mého je to naprostý nesmysl, buď můžu být spokojená nebo nemůžu, ale hledat důvod proč jsem jak jsem u sebe. A tu odpověď pořád nečtu, pořád čtu jen, že to nejde, protože on, on, on, nebo hlídání nebo práce, nebo peníze nebo cokoli. Nic z toho nám to ale ve skutečnosti nepůsobí. A nemyslím si o anonymní ani nic špatného, spíš naopak byla bych ráda, kdyby na to přišla.
Lien ty prece vis ze tomu rozumim a mas hodne pravdy v tom a vim ze ty vis co ja mela;-) ja ale chapu i anonymni proste v tomto vidim to,ze jeji muzik kasle na rodinny zivot a nejak mi unika nac tam s nima vlastne zije a deti jsou take jeho,a jinak se snazim pochopit vsecko co tady ctu a kazda mate svou pravdu protoze se odrazi od nasich prozitku i jake jsme natury a razeni..
Lien chapu te a ja se prave chovala a chovam jak pises ..a “presto“ byl ex jednodusse sobec a nezrali a nastesti jsem necekala .. A zila jsem jako ted spolehnout se hlavne na sebe ikdyz mam chlapa doma ci ne a tak ti rozumim..Lekci v tom mi dali nasi..
Anonymni si chtela vylit srdce tomu rozumim take..
Hlavne se “nehadejme“. 🙂 .opravdu si myslim ze je to v jejim pripade jednoducha rovnice-on vlastne netouzi po rodine ani partnerstvi..jinak mas lien pravdu ze chovat se jako by byla anonymni sama..Obavam se ale,ze ten jeji muz stejne nic nechce nez co cini do ted..
Ono bez urazky k nekomu je toto vsecko i o sebevedomi a uvedomeni vlastni ceny,ikdyz jsem ve vztahu nebo sama,porad to mam byt ja..Sve konicky,ridicak,sebevedomi..atd..umet vse zaridit i bez neho..myslim ze anonymni to umi,tohle ji to naucilo a co jineho ji zustava..Myslim,ze nejak podobne ziji ci zili?rodice jejiho manzela?..Jen uvaha..
Snad mi rozumite..
Anonymni drz se..Myslim ale,ze s nim stracis cast zivota..
Megg
Ok, pořád ale nevidím ten důvod, proč své koníčky neděláš, asi jsem nechápavá, ale nevidím ho. U nás to řešíme asi tak, že když někam chci jít, řeknu muži kdy někam jdu dostatečně dopředu a že tedy musím nebo chci bez dětí (většinou se jedná o 1x, někdy 2x týdně). Pokud nemá nic jiného, je jasné, že má holky (máme tedy malé a neradi necháváme hlídat cizí lidi, pokud to máš jinak, zařídila bych jiné hlídání), pokud má i on něco, domluvíme se, komu se to lépe dá skloubit s holkama a když nikomu, buď si je rozdělíme nebo když to opravdu s dítětem nejde, probereme, kdo by mohl přesunout termín, popř. vymyslíme jinou akci, třeba společnou, nebo se jeden připojí ke druhému jako “hlídač“. Na víc už ho neupozorňuji, prostě se ráno seberu a odjedu, kam jsem chtěla a ostatní je na něm. Pořád nemůžu pochopit, proč to u vás nejde, buď je nějak kompliovaná domluva, nebo nevím.
Ale to, začít žít, jako bys partnera neměla, je pořád řešení, naučíš se spoléhat na sebe i s hlídáním a přesně jak píše Mankaš, proč něco nemoci dělat s dětmi, já s tím problém nemám prostě dělám to, co mě baví a děti mám u toho a rozhodně se nejedná o háčkování nebo vůbec o něco doma 🙂 a manžel se časem třeba rád připojí, když to nebude mít jako povinnost. Možná kdybys byla konkrétnější – co máš za zájem, jak by sis to představovala, proč se nedomluvít, někdo by dokázal poradit, jak to zařídit. MMch hlídání mi přijde jako lepší volba než nutit někoho, kdo nechce.
Lien,
ale já jeho koníčky respektuji a jsem ráda, že je má. Jsem ráda, že má přátele, že dělá to co ho baví. I on si uvědomuje, že jsem tolerantní manželka (z jeho úst – a nevyžaduji, aby mi to říkal 😀 ) – ač ti to tak možná zrovna nepřipadá – jenže těžko posoudíš člověka dle pár příspěvků – nelze vepsat celý můj život do pár řádků – a tato rubrika se jmenuje STAROSTI – nepíšu životopis, píšu jen to, co mě momentálně potrápí – tak asi jako většina z nás.
Ráda bych se bavila a užívala si i já své koníčky, jenže v záplavě povinností se obě strany najednou bohužel bavit nemohou – tudíž očekávám KOMPROMIS – a o tom dle mého manželství je. Já, si nenajdu zábavu doma, jen proto, že nemám jinou možnost! Promiň, ale nezačnu kvůli tomu plést a háčkovat, to mi příjde celkem směšné. Já mám také spoustu přátel, se kterými se ale mohu vidět jen tehdy, když zrovna můj muž nemá na večer plán,a tu je zakopaný pes. On má VŽDY plán :-D. Já netvrdím, že nikam nesmí a nikdy jsem mu to ai neřekla. Nemá určený čas kdy se má vrátit. A jak ty píše mé děti – to nejsou přeci mé děti, ale máme ty děti spolu, jsou to NAŠE děti a i ony potřebují být někdy s otcem. Navíc jeho koníčky někdy narušují i náš rodinný rozpočet a to bez povšimnutí přejít nemohu. Nevím, co je špatného na tom, že bych byla ráda pro VZÁJEMNOU toleranci. Koneckonců, i on mi vyčítá, že jsem se změnila, že jsem příliš samostatná. 😀 😀 😀
Včera jsem měla pouze splín, nic víc, nic míň! Obvykle je to souhra více okolností, kdy se mi něco nedaří a pak se stane, že zareaguji jinak, než bych sama chtěla a než bych asi i sama čekala.
Netvrdím, že bylo správné si něco začít s kolegou – nicméně, ani můj manžel štít čistý nemá, takže toto, bych celkem neřešila. Navíc to náž vztah z manželem spíš utužilo.
Přikláním se k Manakaš. A trošku se v tom popisu její kamarádky poznávám:( Ale proč proboha není s těma dětma víc? Ani neví, o kolik krásných okamžiků přichází. jana231
Tak já se původně nechtěla moc přidávat, ale souhlasím s Meggi jestli ho doma čekáš unuděná a neustále nasupená, tak by to chtělo změnu.
Nechápu proč píšeš, že jsi s dětma pořád sama doma…proč jsi pořád doma? Nemáš žádné kamarádky s dětma? Děti nemají kroužky, nebo vy se doma nedokážete zabavit, aby jsi nemyslela na to, kde zase ten tvůj je? Jenom se normálně ptám, neodsuzuju tě, ale zároveň nechápu jak to tak může fungovat.
Mám švagrovou, která bez svého neudělá ani krok, jezdí na veškeré nákupy spolu, vozí ji do práce, po práci ji zase čeká, pokud je on někde v tahu, tak ona z domu nevyjde (což je poslední dobou, také často), ale on právě narozdíl od toho tvého chodí domů několikrát týdně pod obraz a ona pořád čeká a čeká… S děckama nejedou plavat, jsou moc malé, nejedou do Zoo, jsou moc malé…
Já se snažím si život s dětma užívat na plno, pokud prostě ani to hlídání nemám, protože manžel je od rána do večera většinou v práci, tak všechno zařizuju a vyřizuju s nima, nečekám na nic.
Prostě si naplánuj program pro sebe a děti, je možné že za čas se k vám tatínek rád přidá, pokud k tomu nebude nucený…