Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Jiná anonymní,
tyto problémy jsme měly už nějakou dobu předtím, než se stalo to s kolegou. Tím jsem si hlavně já tohle všechno začala víc uvědomovat.
Ono to nějak přišlo vlastně po té, co jsem po mateřské nastoupila do práce – kolega nastoupil až rok na to. Jenže ze zečátku jsem tomu nevěnovala pozornost, pak jsem se nechtěla hádat i já byla unavená z práce a nechtělo se mi nic řešit – vím, že je to i moje chyba. Navíc to mělo určitý vzestup, nepřišlo to ze dne na den.
Milé holky,
včera mnažel přišel sám od sebe s květinou, omluvou a konečně to snad vypadá, že sebral rozum do hrsti a snad to co řekl, myslel vážně – a nebo jsem mu to sežrala i s navijákem :-). Nicméně konečně jsme si sedli a popovídali si jako dva dospělí lidé. Bez výčitek, bez zvyšování hlasu…jako dřív.
Závislá na něm rozhodně nejsem a to je asi ten největší problém – já na něm závislá byla – finančně, citově…do té doby než jsem začala chodit do práce, kde jsem se dokázala celkem rychle i popasovat s vyšší pozicí než na kterou jsem byla přijata.
Jen jsem chtěla napsat, že čtu vaše příspěvky a moc vám všem děkuji.
Dnes jdeme společně na koncert, věřím, že se konečně prolomily ledy.
Ještě vidím jako důležité říct, že se tady nejedná o program. I když anonymní si stěžuje, že muž s nimi nic nepodniká, ve skutečnosti je to hlubší. Jedná se o potřebu SDÍLENÍ. Že ten druhý s ní (s nimi) nechce sdílet věci společně. A protože dřív tam podle anonymní problém nebyl, bylo by dobré rozkrýt příčinu nynějšího stavu. A to je zase na toho psychologa. Jiná anonymní.
není tvůj muž blíženec?
je sice fakt,že každá si z jisté míry napasujeme do té situace toho svého muže,náš styl života,byť se snažíme o nadhled…je to čistě subjektivní názor,nicméně některé rady mi přijdou zvláštní….jsou rodiny,kde takovéto rozdělení volného času funguje po domluvě-viz Jarmuschka,Lien…Ale od zakladatelky mi vyplývá,že představy,začátky byly úplně jinde,trávili čas spolu jako rodina a nyní to nefunguje a to se jí nelíbí….rady typu,dělej si podle svého,bude ti líp přeci nepřinesou to,že se manžel chytí za nos a uvědomí si,že chce jet s dětma na výlet?Pokud je raději jinde z důvodu,že doma je dusná atmosféra,tak jde raději do hospody,o.k párkrát se dá,ale zas jak k tomu přijdou děti?Ony za to nemůžou a vidí model,mamka je doma naštvaná a táta je někde v tahu…proto se přeci lidé neberou nebo ano?Chápu a také jsem si prošla tím,že se lidé mění,taky už nejsem střeštěnou blondýnou jako ve 20.kdy jsem se vdávala,ale jisté priority se nemění a pokud by třeba manžel měl ty priority jinde,taky bych na to musela nějak reagovat,abych byla spokojená i já….manželství je hodně o kompromisech,ale ne o tom,že pořád ustupuje jen jeden…dýchat volně musí oba dva a ne jen jeden..
Nikdy nikdo neví, co je za vším skutečně, i když tady někdo píše, tak vždy je to jen subjektivní názor a i každá situace (třeba hádka) je viděná naprosto jinak zkaždé přítomné strany a často nejde říct, kdo je ten “hodný“ a kdo je ten “zlý“. Vycházím z toho, že mnohokrát jsem z popisu nějaké situace měla pocit, že je jasné, kdo je ten špatný, ale při hlubším zkoumání vyšla najevo jiná pravda a najednou to bylo obráceně.
Proto z popisu anonymní nesoudím muže za to, že netráví čas doma. \jistě není v pořádku, že nechce být se svýma dětma, ale nikdo nevíme, proč to tak je. Anonymní to vnímá a popisuje tak, že má své koníčky, kterým dává přednost, ale dotyčný by třeba (a třeba ne) uvedl takový důvod, proč byste ho najednou chápali… Proto si myslím, že chlácholení typu “je to sobec, je nezralý“ je k ničemu. Proto si myslím, že věci typu “tolerance je třeba z obou stran“ je sice pravda (a taky stímto souhlasím), ale mi nic nevíme o tom, co se skutečně doma děje a jestli třeba ve skutečnosti není ten muž ten více tolerantní (protože to ještě nezabalil…).
Jak kdysi řekla jedna moje kamarádka, která má velmi blízký vztah se svou matkou “já jsem nikdy nechápala, jak ta mamka mohla s tím taťkou vydržet, když on je tak nesnesitlený, ale až jako dospělá vidím, že on je vlastně ten, díky němuž se rodina nakonec nerozpadla, protože pouštěl za hlavu všehcny ty máminy narážky a rýpání…. “…
ctiradka
Anonymní, přemýšlím pořád o tom a snažím se rozplést klubko příčin a následků. Možná budu úplně mimo, ale dovol mi přednést svoje myšlenky. Za prvé si myslím, že věc je složitější, než aby byla popsatelná slovy “je to sobec“ nebo “jsi závislá“. Myslím, že oba v danou chvíli máte nějaký svůj problém, který zabraňuje normální komunikaci a normálnímu chování mezi vámi. Za druhé: myslím, že to může vycházet už od toho tvého románku s kolegou (možná ještě dál) – ten totiž vnímám jako spouštěč. Kdyby bývalo mezi tebou a manželem všechno v pořádku, asi by chvíli bylo dusno, a pak byste si to nějak vyříkali. Ale každý (a to myslím opravdu každý) si v sobě neseme nějaké “trauma“, často už z dětství, nebo z předchozích vztahů. To trauma může být i celkem nevinné, ale určuje další naše jednání a chování k ostatním lidem. Za třetí: tady se opravdu můžu plést, neznám tě ani tvého manžela, ale napadá mě toto: Manžela tvá “nevěra“ (píšu do uvozovek, protože objektivně to nevěra nebyla, ale pro manžela subjektivně možná ano) citově zasáhla, možná je to typ, který potřebuje, aby byl ujišťován, že ho máš stále ráda a najednou ztratil tu jistotu. Zároveň je ale dost hrdý na to, aby to přiznal tobě nebo dokonce sobě. Možná se to dokonce děje na nevědomé úrovni. Alespoň to mě k tomu napadá, když píšeš, že má problém s tím, když “zas někam jdeš“. Možná se prostě bojí, že tě ztrácí. Lien by asi napsala, že to má blbý, když je tak závislý. Jenže, jako má i Lien v sobě nějaké “hlubiny“, tak má i on, ty nebo já. Není to špatné, je to jen důsledek toho, že jsme lidé. Už je to dlouho, co jsem studovala na škole psychologii, ne jako hlavní předmět, ale pamatuju si, že o něčem takovém hovoří Jung, pojmenovává to jako archetypy.
Chci tím říct, že si myslím, že to není tak jednoduché, aby se to dalo označit jako “je problém, tak ho vyřeším“. Myslím, že jediným možným řešením je najít si opravdu kvalitního psychologa, se kterým bys mohla ty příčiny a následky rozkrývat. To samé by samozřejmě pomohlo tvému muži, ale asi nebude ochoten… Pak teprve můžeš “začít něco řešit“. Samozřejmě v sobě, o tom už holky psaly, ale já to vidím až jako druhý úkol.
Lidská psychika je opravdu věc složitá a nejde k ní přistupovat stylem “stačí chtít a vyřešíš to“. Hodně štěstí. Jiná anonymní.
Souhlasim s maridanou !!par vet a jak jsou pravdive..
Lien pravda pravdouci..ale ja tam stale “ctu“,ze ten jeji mamzel “mysli jen a jedine na svuj zivot,poyreby,pohodli nazvu je plno,jen na sebe a co on a jen on a neohlizi se nikam jinam“,ja uz nevim jak jasneji to formulovat,proste mam pocit ze se anonymni ci pripadne dalsi zena v jeho zivote“muze rozkrajajet“a delat nakrasne vse co pises,ikdyz pravdive a on skratka“na to nema“zit s nekym ,byt s nekym v partnestvi,vztahu..
V tomto si myslim,ze je “pes zakopany“,a “jednoduche reseni“..Mas pravdu lien v mnoha vecech k tomuto,ale nejak citim od anonymni,ze skratka problem “je on“..Myslim,ze anonymni uz tohle vsechno zkusila co pises ale kdyz druha strana nic a ani “normalne“nechce komunikovat tak “co“?Myslim,ze i on nevi co vlastne chce a citim,ze by byl nejradeji bez rodiny..A ty deti?!Kde je on jako jejich tata,a jak jim jde prikladem atd..?
Neumim to takto popsat..Megg
No super, tak máme trošku víc informací. V tomhle případě bych to zkusila asi v klidu probrat jeho čas na koníčky a tvůj předložit opravdu třeba rozpis za minulý měsíc, jak to skutečně bylo – když reaguje “už zase jo“ a jestli by i tak nebyl ochotný, zařídila bych si hlídání, ke koncertům, tam bych mu jen oznámila, že jdu, jestli večer bývá doma a k tomu odjezdu na noc, tam už bych právě volila ty děti s sebou nebo ke kamarádce, babičce na pokec s kamarádkou určitě sebou, posedět někde, kde je zároveň dětský koutek apod. (ten věk je bohužel neznámý) a asi bych vůbec nereagovala na něj, pokud jeho odpovědi vypadají takhle. Možná si ale jen opravdu neuvědomuje, že ten čas není úplně spravedlivě rozdělený a pokud to sepíšeš, tak budete mít mnohem jasněji oba. Nebo by mohl být ještě problém, že on nepovažuje práci a tu další na nějaké klubovně, nebo jak jsi to psala, za koníček nebo “svůj čas“, třeba si myslí, že on je pořád zapřažený a ty si doma užíváš volno a jste frustrovaní oba, tam by to potom chtělo nejspíš úplně jiné řešení. Po tom, co jsi napsala teď mi to víc připadá, že nejde tak ani o ten volný čas, jako o jeho reakci, když si ho chceš udělat. A to jsou dvě úplně odlišné věci. A mám i teď spíš pocit, že už ani nechceš něco urovnávat.
MMch mě ještě napadlo, že tu nedávno taky ononymní psala o manželovi, který jí sleduje, když jde s kamarádkou na kafe, volá jí kde je a vůbec má podivné chování, pokud jsi ta samá anonymní, tak bych to opravdu viděla spíš na nějaké úplné osamostatnění se.
Každopádně držím palce, aby už se něco začalo dít, protože tahle diskuse je už z roku 2012, což je na takový stav dost dlouhá doba a musí to být vyčerpávající.
s kamarádkama si zajít na pokec. Reakce, už zase, jo? Co si pořád vykládáte, jsem se viděli před měsícem-a co on denně s kamarády? Zkus se s ním ještě domluvit-věcně, bez ironie, výčitek. Jako Lien-dopředu dát vědět a uvidíš:)Dyť máš právo si “orazit“, třeba jít posedět s kamarádkami. Jasně, jde to s dětma. Ale ony jsou děti a děti.Ve společnosti naší malé si s kamarádkami moc nepopovídám:(Proto mě zajímal cca věk (nebo prostě předškolák, školák).
s kamarádkama si zajít na pokec. Reakce, už zase, jo? Co si pořád vykládáte, jsem se viděli před měsícem-a co on denně s kamarády? Zkus se s ním ještě domluvit-věcně, bez ironie, výčitek. Jako Lien-dopředu dát vědět a uvidíš:)Dyť máš právo si “orazit“, třeba jít posedět s kamarádkami. Jasně, jde to s dětma. Ale ony jsou děti a děti.Ve společnosti naší malé si s kamarádkami moc nepopovídám:(Proto mě zajímal cca věk (nebo prostě předškolák, školák).