Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Trápení s chlapem
I když mě možná poznáte, takhle mi přeci jenom bude líp. Mám už delší dobu pořádné trable se svym chlapem. Hlavně v pracovní oblasti. V poslední době se na mě začali celkem často obracet jeho (vlastně naši) zákazníci, protože není schopen dodržet co slíbil. To, že práci udělá s min. dvouměsíčním zpožděním je u něho standard a má na všechno milion výmluv. Telefony nebere. Ale rozčilení zákazníci volají mně a slušně mi nadávají, já už nevim, jak na to mam reagovat, už se mi nechce ho dál omlouvat, protože to jak se chová je prostě neomluvitelné. Teď zrovna celý den jsem na telefonu s paní, která je v porodnici po císaři a věčně se mu nemůže dovolat. Má chudák úplně jiný starosti a k tomu ještě nahání člověka, kterej jí ani nezavolá zpět na zmeškaný hovor. Před dvěma měsíci jim měl dodat práci, nedodal. Dušoval se, že dnes i kdyby čert na koze jezdil, tak dneska bude hotovo. Pochopitelně není a nebude a zase to přesunul na jiný den! Ti zákazníci jsou ještě ke všemu rodina mé kolegyně z práce, takže ta už si určitě aky asi vyslechla, koho to proboha doporučila. Je mi opravdu hrozně. Aby toho nebylo málo, v posledních pár měsících na něj přišlo několik exekucí na plat (přišlo to mně jako zaměstnavateli) kvůli dluhům z dob, kdy jsme se ještě ani neznali. Teď jich má celkem 6! Katastrofa. Fakt nevim co s nim, začínam ho vnímat jen jako zdroj problémů než cokoli jiného, už v něm nevidim ani svýho muže. Pokaždý když mi zazvoní telefon nebo přijde mail, sevře se mi žaludek, co to zase bude za problém. Samozřejmě to má dopad i na tu člověčí stránku soužití, řekněme na tu intimní. Cítím, jak se mi šíleně odcizil a ani to nechci řešit. To zase vadí jemu, že se mu nedostává “manželských povinností“, takže mu to nedodává na pohodě a je to takový začarovaný kruh. Už mi dva lidi z rodiny naznačili, proč neodejdu, ale copak můžu. Jsem na něm finančně závislá, nemůžu odejít. Je to prostě neskutečná prekérka. Pomooooc, co s nim?
Promiň, napíšu jen – lepší je hrozný konec než hrůza bez konce.
Nevím, kolik Ti je, ale dovedeš si představit, že budeš takto žít třeba ještě 40 let? S perspektivou žádného důchodu, protože všechno spolknou exekuce vzniklé nezodpovědným člověkem?
Omlouvám se, že to píšu takto, ale pokud jsi s ním už nesčetněkrát o tom mluvila a on se nemění, a ani exekuce ho nevyvedou z jeho klidu…..
Děkuji za tenhle názor. Ano, firma zaměstnává pouze jeho. Dát mu výpověď taky asi nebude tak jednoduché. Dohodu mi nepodepíše a vyhodit ho z organizačních důvodů znamená dát mu odstupné, na které firma ani omylem nemá. A samozřejmě když už bych mu dala výpověď, znamenalo by to konec. Myslím konec všeho. Zkuste si to prakticky představit, že vlastního chlapa zbavíte práce a on to vezme v pohodě… nevezme. Ale je to samozřejmě součást krizového řešení, ke kterému se schyluje právě tím, že jsou ty problémy dlouhodobé. A ano, potřebovala bych si v první řadě postěžovat, protože zatím jsem na to byla jen já a moje hlava, tak si myslím, že poznat trochu objektivnější pohledy na věc by nemuselo být na škodu.
Blbý je, že mám pořád tendence ho něčím a nějak omlouvat… že když pominu tu pracovní oblast, tak je to jinak fajn chlap. To máte jak s kouřením. Těžko přestanete, když vám nic neschází a ještě vám to chutná. Prostě mlátí se to ve mně neskutečně.
než jsem to sepsala, tak jsi přidala příspěvek
pokud nejste manželé, tak se divím že spolu vůbec ještě jste a že ho stále zaměstnáváš …
jasně nic není jednoduché, ale buď to chci řešit nebo si chci jen postěžovat a ráchat se v problémech i nadále …
Je mi líto, v jaké ses ocitla situaci, nicméně to napíšu možná trochu zostra … Trochu nechápu, o co vlastně jde – jsi finančně závislá na chlapovi a přitom jsi jeho zaměstnavatel, to jako, že máš ty firmu, která jeho zaměstnává (jenom jeho?) a on neplní své pracovní povinnosti? Kdyby to nebyl tvůj chlap, tak by sis ho ve firmě stále držela? Přišlo na něj několik exekucí a ty jsi stále s ním a platíš jeho dluhy? A navíc jeho zajímá víceméně jen váš intimní život a ke svým závazkům se neumí postavit čelem? … jako jeho zaměstnavatel bys neměla být finančně závislá na něm, to by on měl být závislý na tobě … promiň ale měla by ses hodně rychle vzpamatovat a začít situaci řešit …
Ano, vzato kolem a kolem, neznám slovo nejde. I odejít jde. Musela bych rozpoutat velkou a asi hodně náročnou akci, která by začala prodejem firmy a skončila osobním bankrotem, to je jediný způsob, jak se stát finančně soběstačnou. A samozřejmě najít práci, aby ten plán vůbec vyšel. Jenže nevím, jestli už ten pohár tak moc přetejká, abych se do něčeho tak šíleného pustila.
Manželé nejsme.
Mluvíme a mluvili jsme na tohle téma nesčetněkrát, pokaždé mi to odkejve, že takhle to opravdu nejde, že se bude snažit atd. Naposledy jsme to po telefonu řešili včera, to mi sliboval, že těm lidem aspoň bude brát telefony. Hned ráno jako by se nechumelilo, ignorace.
Je fakt,že on potřebuje nějaký opravdu velký bič nad sebou, ale to musí být bič ve formě reálné hrozby něčeho. Dneska těm lidem došla trpělivost a oznámili mu, že nebude-li zítra hotovo, tak budou postupovat podle smlouvy, kterou jsme jim dali podepsat. Takže pro nás finanční sankce atd. Před chvílí mi volal, že dneska asi ani nepůjde spát, protože to musí dodělat. Což je teda taky řešení za všechny prachy.
Loni jsem mu hrozila, ale opravdu hrozila prodejem firmy, tak se začal krapet snažit co se týče papírování, ale dokud nevyřeší tenhle svůj problém s nezodpovědností, tak to bude pořád o ničem. Připadam si s nim jak matka dospělýho člověka, která mu neustále opakuje “kolikrát jsem ti to říkala“. Já vim, mami… jo, to je přesný.
Poku jste manželé tak Tě lituju, protože pokud nebude své dluhy platit on, přijdeš na řadu ty i když bys od něj odešla.
Proto doufám, že nejste.
Připomíná mi to příběh mé kolegyně, pak se zjistilo, že manžel je gambler a všechny peníze naháže do bedny.
Dnes jsou už rozvedeni a ona má druhou rodinu a jeho dluhy splácí dál, děsné, snad to nebude tvůj případ.
To je těžké. Nejspíš bych to řešila rozmluvou. Prostě si v klidu sednout a všechno probrat. Buď manžel nestíhá, nabere si toho hodně, nebo je někde jinde zakopaný pes.
Chápu, když všichni volají tobě, že to je nepříjemné.
Nicméně držím palce, aby se našlo nějaké řešení.
Milá anonymní, chápu, že je to pro Tebe “trápení“ a rozumím tomu, co Ti vadí. Mně by to vadilo taky.
Co s tím? Těžko radit, když Vás dva vůbec neznám. A netuším, jak jsi to řešila doposud. Určitě by bylo na místě to říct – na rovinu – “vadí mi to, nedělej to“ (co se týče té práce). Já si myslím, že když se něco řekne, tak to prostě musí platit a Ty to evidentně vnímáš stejně. Hrozné je, že Tvůj manžel to “necítí“ – upřímně řečeno – příliš to nechápu. Mně osobně by bylo hrozně trapně… výmluvy, přesouvání termínů, nedostupnost na mobilu… to je pro mě v práci nepřijatelné.
Každopádně bych Ti přála, abyste to nějak kloudně pořešili, aby se manžel vzpamatoval a začal se chovat jako dospělý a zodpovědný člověk.
ODejít samozřejmě můžeš, tedy pokud je jediný problém finanční hledisko, většinou se to potom zvládá lépe než to vypadá.
Distancovat se asi můžeš těžko pokud jsi jeho zaměstnavatel, chápu to dobře?
Kdybych chlapa nemilovala a navíc tedy měl tuto povahu, odešla bych.
Co na to říká on, určitě o tom mluvíte, jak se k tomu staví?
tady je každá rada drahá pokud se to odvíjí od toho že se odejít nedá…tak se ani nedá dát nůž na krk kvůli vzpamatovávání se….a je šílené být s chlapem protože se neuživím a jsem na něm finančně závislá a přitom s ním nechci být…to je špatná motivace na udržení vztahu…
spíš se asi zkusit distancovat pokud to trochu jde a dělat si něco jiného at si on řeší problémy s tím spojené…a hlavně časem zákazníci ubudou…lidi povídají a jestli je to tak jak je napsáno tak za chvilku bude bez práce i peněz on….řemeslník je drahá záležitost a člověk očekává za to aspoň jinou práci a způsob než je popisován..