Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Trápení s chlapem
I když mě možná poznáte, takhle mi přeci jenom bude líp. Mám už delší dobu pořádné trable se svym chlapem. Hlavně v pracovní oblasti. V poslední době se na mě začali celkem často obracet jeho (vlastně naši) zákazníci, protože není schopen dodržet co slíbil. To, že práci udělá s min. dvouměsíčním zpožděním je u něho standard a má na všechno milion výmluv. Telefony nebere. Ale rozčilení zákazníci volají mně a slušně mi nadávají, já už nevim, jak na to mam reagovat, už se mi nechce ho dál omlouvat, protože to jak se chová je prostě neomluvitelné. Teď zrovna celý den jsem na telefonu s paní, která je v porodnici po císaři a věčně se mu nemůže dovolat. Má chudák úplně jiný starosti a k tomu ještě nahání člověka, kterej jí ani nezavolá zpět na zmeškaný hovor. Před dvěma měsíci jim měl dodat práci, nedodal. Dušoval se, že dnes i kdyby čert na koze jezdil, tak dneska bude hotovo. Pochopitelně není a nebude a zase to přesunul na jiný den! Ti zákazníci jsou ještě ke všemu rodina mé kolegyně z práce, takže ta už si určitě aky asi vyslechla, koho to proboha doporučila. Je mi opravdu hrozně. Aby toho nebylo málo, v posledních pár měsících na něj přišlo několik exekucí na plat (přišlo to mně jako zaměstnavateli) kvůli dluhům z dob, kdy jsme se ještě ani neznali. Teď jich má celkem 6! Katastrofa. Fakt nevim co s nim, začínam ho vnímat jen jako zdroj problémů než cokoli jiného, už v něm nevidim ani svýho muže. Pokaždý když mi zazvoní telefon nebo přijde mail, sevře se mi žaludek, co to zase bude za problém. Samozřejmě to má dopad i na tu člověčí stránku soužití, řekněme na tu intimní. Cítím, jak se mi šíleně odcizil a ani to nechci řešit. To zase vadí jemu, že se mu nedostává “manželských povinností“, takže mu to nedodává na pohodě a je to takový začarovaný kruh. Už mi dva lidi z rodiny naznačili, proč neodejdu, ale copak můžu. Jsem na něm finančně závislá, nemůžu odejít. Je to prostě neskutečná prekérka. Pomooooc, co s nim?
Ono tady moc rozumné řešení opravdu není a je potřeba všechno dobře zvážit…protože pokud teď živí rodinu partner penězma, co si vydělá bokem, tak po rozchodu zůstane ta paní opravdu bez peněz – protože vzhledem k těm exekucím se k ní podle mě nedostane ani koruna výživného 🙁 Než se paní rozhoupe k tomu zásadnímu kroku (rozchod), měla by mít svůj stálý příjem a taky by měla mít vyřešené bydlení. Takže asi by to chtělo v první řadě začít hledat práci, ale to zase záleží na tom, jak jsou děti velké a jestli se jí práce vůbec podaří sehnat 🙁
S dětmi to je těžké no, vždycky je třeba na tu druhou misku dát i vzor, který jim tímto životem poskytujete, protože oni pak budou řešit tytéž problémy, pokud je nevyřeší maminka s tatínkem, to je jasné. To v čem vyrůstáme nám přijde jako norma, kterou opakujeme, ale je na každém rozhodnout se, zda je takto spokojený a chce, aby i jeho děti takto žily, nebo to chce změnit.
Můj příběh možná znáš, my jsme se s exmanželem dost hádali a nakonec tam došlo i k fyzickému útoku. Taky jsem dceru “připravila o tatínka“. Nutno ovšem dodat, že ona viděla, že takhle se žít mamince nechce a je velmi pravděpodobné, že na to jednou nebude muset skrze stejnou zkušenost přijít sama. No a teď jsem v novém svazku, malá má dva tatínky a jsem šťastná a spokojená, nikdo tady na nikoho sprostě neřve, natož abychom se mlátili. Je prostě potřeba posoudit, jaký dopad tento vzor na dítě bude mít.
Nejsem si jistá, jestli otec s takovým přístupem k životu a matka, která mu to toleruje, jsou nejvhodnějším vkladem do výchovy dětí….
Odpusť, že jsem tak hnusná, ale prostě to nemůžu napsat jinak.
Jen pro ilustraci – moje kamarádka kdysi měla muže, má s ním dvě děti. On ještě navíc jako bonbonek – proti tomu Tvému – si našel nějakou “slečnu“. Kamarádka taky přemýšlela, není to legrace takový krok. Abych to zkrátila – rozvedla se, osamostatnila, přes všechny potíže dostudovala VŠ, dneska si žije velmi dobře, znovu se vdala a je spokojená. A její bývalý? Je hlášený někde na obecním úřadě, nikde v práci dlouho nevydrží, nemá peníze, byt a dětem ani nezvedá telefon….
Neříkám, že by to tak dopadlo i u Tebe, neznám Vás, ale zkus zvážit i tuto variantu, jestli je možná.
A mimochodem, sama píšeš, že se nezmění. Takže takhle chceš vážně žít až do smrti? A v tomhle vychovávat děti? Nemoci je pustit ani na lyžák, protože tatínek holt opět něco slíbil a nesplnil?
Ale jak říkám, třeba je to u Vás úplně jinak. V tom případě se Tobě i Tvému milému omlouvám.
Nad psychologem jsem také přemýšlela.
No s tím odstupným, já nevím. Musela bych mu začít posílat nějaké vytýkací dopisy, abych ho mohla “vyhodit“ pro neuspokojivé výsledky nebo jak se tomu říká.
A že nás živí – živí nás penězma, které vydělá bokem mimo firmu.
Já vím, že je to všechno špatně. Spíš bych ho potřebovala nějak změnit. Vím i to, že ho nezměním. O to těžší je pro mě přijmout řešení, nad kterým samozřejmě také uvažuji a na kterém se tu všichni shodujete.
Co se týče případného odchodu od něj, tak mě hodně moc trápí otázka dětí. že bych je odtrhla od táty. Sama jsem z rozvedené rodiny, takže vim, jak to je těžké.
já teda nevím, ale jestli máš pořád nějak potřebu ho omlouvat a řešit to tak, aby jsi mu neublížila, pak je asi na místě ze podívat, kam ti utekla sebehodnota, sebeúcta, proč jsi s takovým mužem a je ti ho líto. Nějakou terapii (asi ne úplně klasického psychologa) možností je mnoho a až jí zase obejvíš, už ti to nebude připadat tak těžké.
Semelka to píše přesně, takhle by se k tobě mohl chovat i “cizí“ zaměstnanec? Odstupné!!!? To snad musíš sama vědět, že je jen výmluva. Za takovou ne/práci určitě může letět z fleku a ne ještě čekat odstupné. A že vás živí, no prosímtě jak, když má 6 exekucí a neplní své závazky, to je snad vtip ne?
a to se ten tvůj ani nebojí že ho s nima opustíš….víš pochopila bych, že nevyjde jeden kšeft, nebo že i nějaký problém s těmi penězi a exekucemi se může vykulit, ale tuším že jsi psala že jich je šest…no asi bych to rychle rozsekla….není to jen jako rada že odejdeš….vše se nechá ustátá ale musí on se srovnat a začít se chovat jako manžel a táta…..představa že děti platí jednou dluhy svého otce je dost skličující
důležité prostě je jestli s tím něco chce dělat on a jak to máš uvnitř ty…jestli ano nebo jen sbíráš odvahu jít pryč….
a ještě jednu věc písnu….to je můj osobní postoj…když si člověk nadělá dluhy, tak si je má platit, ten osobní bankrot mě nadzvedává ze židle….takhle známá půjčovali si na dovolené,na “život“ a zaplácnutí jednoho dluhu druhým…došlo to tak daloko že přišli o barák, vyhlásili osobní bankrot, snad jim ho soud schválil a jsou v nájmu maj exekuce na platy, ona tedy na ind důchod a živí je 20letá dcera….to jen pro představu kam to jde….
ano, máme děti
ještě mě tak napadá nevím jestli to bylo řečeno…ale máte děti? od toho se také hodně odvíjí….
v každém případě bych to nějak řešila, vždy se to nějak dá….
Teda, to je situace 🙁 Kdyby to byl cizí člověk, vyřeší se to hned, ale takhle to je strašně složitý. A on byl vždycky takový, nebo se postupem času změnil? Pokud se změnil, tak zkus zjistit, v čem je problém, někdo tady už zmiňoval závislost a na mě to taky tak působí (může to být třeba jen závislost na počítači, nebo cokoliv jiného, co ho pak “nutí“ odsouvat donekonečna povinnosti).
Pokud bych s ním měla dál dělat, sepsala bych od 1.1.2013 jasná pravidla: např. každý kšeft musí být se mnou předem odsouhlasený, včetně časového rozvrhu. Pokud to víc jak třikrát do roka nedodrží, v mé firmě končí pro porušení pracovních povinností bez nároku na odstupné. Pak už je na Tobě, jestli firma skončí, nebo jestli si seženeš nějakého schopného zaměstnance.
Ahoj, situaci ti teda nezávidím, řešit bych to nechtěla. Já osobně bych řekla, že když není ochotný chovat se zodpovědně, tak máš víc než právo tu pracovní spolupráci s ním ukončit.
Nemusíš si nechat špinit svou pověst, nemáš povinnost žehlit jeho průšvihy.
V tomto ohledu bych byla důraznější.
Ať se buď začne chovat zodpovědně a plnit si svoje závazky anebo bych se na toto opravdu vykašlala. Vždyť to ani nikam nevede, bude to jen horší podle mě.
Narozdíl od Tebe si ale nemyslím, že to nutně musí znamenat i konec vztahu.
Samozřejmě do toho nevidím, ale on si nemůže najít jinou práci a ty jiného zaměstnance? To by mi přišlo jako nejlepší řešení.
Dobře, že aspoň nejste manželé.
Držím palce.