Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Brouk v hlavě
Ahoj holky moje,
poslední dobou se toho na mě valí strašně moc a dnes jsem doražená. Doufám tedy, že to je poslední kapka, víc nedám.
Sice mě straší NĚCO o čem si tu netroufnu ani napsat, ale modlím se, že to “dobře“ dopadne, ono to totiž dobré řešení nemá. Ale o tom psát nechci.
Jsem třetí týden bez auta, konečně to vypadá, že se oprava rýsuje, bohužel to je pecka (cca 40 000,-), museli jsme si půjčit, protože ještě pořád to auto splácíme a tolik fakt nemáme.
O víkendu totálně odpadl manžel,takhle jsem ho nikdy neviděla, od pátku večer do neděle večer spal a spal, zimnice, spocený jak myš, včera si šel pro ATB a dnes do práce 🙁
Pak nám zkratovala digestoř a prostě jsem nějaká na nervy, takže když se mi dnes rozbil zip u zimní bundy (jediné) tak jsem se rozbřečela :-(. Jsem cvok, co?
Ale proč hlavně píšu – dnes jsem byla s Márou ve Speciálním poradenském centru, zda nám dají doporučení do speciální školky. Naštěstí mě všude vozí můj táta, když jsem nepojízdná.
Mám v hlavě totální guláš, vůbec nevím co mám dělat a mám pocit, že všechna řešení jsou totálně špatně.
Zkusím to ve zkratce popsat co jsem se za tu hodinu dozvěděla.
Takže:
Doporučení do speciální školky dostaneme, hlavně kvůli potravinovým alergiím, protože v normální školce mu vařit nebudou a podle nějakých předpisů mu nesmím nosit jídlo z domova. Takže fajn, šel by do města do speciální školky.
Ale pak bude problém aby ho vzali do “normální“školy, takže by musel do naší s prominutím cikánské základky ve vsi. Ta je spádová a tady ho vzít musí, ve městě ne.
No a já si myslela, když by chodil do města do spec. školky, že si tam najdu práci a Lucy tam bude chodit taky do školy, což už poslední dobou zjišťuju, že je nemožný, protože školy jsou narvaný a jelikož tu máme školu, tak musí sem.
Což se mi tak strašně příčí.
Navíc logisticky – Lucy tady ve škole, s Márou do města do školky. Tady je družina do tří, takže z práce domů pro Lucy a pak znovu do města pro Máru do školky, to je na hlavu. A kdybych ho vyzvedávála v poledne, to těžko najdu práci od půl devátý do necelých dvanácti.
Jediný co mě okamžitě bliklo v hlavě je to, že to tu fakt prodáme, já si najdu práci abysme dostali hypotéku, koupíme něco ve městě a až to tady prodáme, tak z toho zaplatíme leda tak zbytek hypotéky, protože sem prostě dobrovolně nikdo bydlet nepůjde a domy tu jsou prakticky neprodejný.
Děkuju, že jsem se mohla vypsat, ani nečekám nějakou odpověď, tohle musíme nějak rozseknout sami, ale ulevilo se mi tím psaním moc.
Určitě cvok nejseš.Někdy se to tak nahrne a prostě to byla ta poslední kapka.Taky to znám.Určitě něco vymyslíte.
Holky, děkuju moc na napsání.
Petro, to víš, že se pokusím přes Vánoce vypnout 🙂
Ale někdy v únoru budou zápisy do školek a to už musíme mít jasno.
Ksando,
já vím, že to není tak horký, že se to nějak vyvrbí.
Ale právě kdybych nesehnala práci, tak si to vůbec neumím představit, být zadarmo doma a ještě projezdit ranec (už teď projedeme 10 000,-).
Paní v poradně mi řekla, že ze 3 škol ve městě je pro nás spádová jen jedna a ta bere, jen když má náhodou místo. A zrovna tahle je nejhorší a třeba do té, kam jsem chodila já a nějak naivně jsem si myslela, že by tam chodily jednou i moje děti, tak tam není šance vůbec.
bami,
on by nemusel po speciální školce do speciální školy, to v poradně říkala, že tam jdou jen děti vyloženě hodně postižené, jinak se snaží o intergraci do normální školy.
Ale tím, že tu máme tu naší školu, tak musí jít do té naší vesnické. řekla mi, ať si nemyslím, že v nacpané škole ve městě skočí po dítěti s hendikepem a dobrovolně ho tam integrují.
S tou vyjímkou na jídlo – tady ve školce je ten problém, že bych by mu nosila jídlo z domova (kdyby to šlo),ale tady jsou prostě šílený učitelky a vím, že by mu stejně nalily mlíko :-(.
Prostě je to tak, je to hrozný, ale nemám sílu bojovat s ředitelkou, obcí nebo kým, aby se začly učitelky chovat jinak.
Takže se sejdu s ředitelkou, přinesu seznam jídel co Mára nemůže , jestli má cenu se vůbec hlásit. A pokud jo, tak řešit, jestli to risknout a dávat ho tam.
tak sluníčko ach jo nějak se to na tebe sype a je toho hodně, ale ty jsi taková bojovnice, podívej čím vším jsi si prošla a jak to zvládáš tak se nediv že ruply nervíky když pořád musíš něco řešit…
já to také znám a nedivím se ti …ale s holkama naprosto souhlasím dej tomu čas a jak se trochu zklidní nervíky tak si nad tím sedni s chlapem a prodiskutujte to…
jediné proč myslíš že by musel do spec školy….kvůli svému zdravotnímu omezení???? tam už to jídlo není problém..tak nebude chodit na obědy pokud je to kvůli tomu….
to stěhování se ti hodí hlavou už po několikáté vid, nemotám to??
projděte vypište pro a proti, zjisti jestli by jste moc neprodělali…vždyt nikde není dáno e se u kafíčka nemůžeš pídit a koukat po bydlení alespoň pro představu….třeba i to ovlivní rozhodnutí až uvidíš co a jak….
děti jsou malé na “přesazení“ tady je to o tom jak to vyhovuje vám…
jo a k té bundě…já byla ráno v podobném stavu když venku sníh a já vyndala dvoje zimní boty oboje z obchodu a u kozaček jsem nezapnula lýtka jak jsem přibrala a druhé mě tlačili kolem nártu…takže fajn pochození, …..ale časem se to srovnalo a byla jsem v nich celý den … 😀
Lussy, souhlasím s Petrou – taky bych to teď nechala. Ono to nikdy není tak horké. Já řešila taky kam s malým do školky – u nás jsme nedostali ani přihlášku…, dcera jezdí do školy do města 5km… No a syna nakonec vzali od ledna do školky ve vsi na druhou stranu od města kam jezdí dcera. Navíc jsem byla úplně šílená z toho, že malou nevzali do družiny neb tatínek jezdí ve 14:30 z práce kolem její školy, v po by nestihla ani autobus (s kterým jsem si ani nedokázala představit, že ji pustím)… Současný stav? Dceru do školy vozíme (spíše však z pohodlnosti neb vstáváme, když nám odjíždí autobus…) v po a ve st ji vzali do družiny neb má kroužky a út, čt, pá jezdí s kamarádkou a její maminkou autobusem v poledne domu. A pokud bych si sehnala práci jsou připraveni ji v družině vzít na celý týden. Takže ve finále jediný problém je, že asi žádnou práci nenajdu. Také jsem byla “vykulená“, když jsem zjistila, že s malou chodí do třídy hodně rómů (což u nás není tak obvyklé) a ve finále jsou to moc milé děti a v celé té jejich třídě je cítit taková přátelská atmosféra. Vím, že to máš o poznání složitější… Já bych asi jako máma zkusila oběhat různé úřady, zda bych nedostala nějakou vyjímku, abych mohla svému dítěti do MŠ jídlo dávat. A kvůli zipu bych brečela taky:-)
Lussy, poradit fakt neumím a pomoct bohužel taky ne, ale ty slzy nad rozbitým zipem naprosto chápu.
Vlastně bych možná jednu radu měla – nech to teď chvíli plavat, když nad tím nebudeš moc usilovně přemýšlet, tak třeba přijde řešení, které by tě ani nenapadlo. Dej si do konce roku od těchto starostí pauzu, užijte si svátky a po Novém roce to třeba uvidíš v trošku jiném světle, když na chvilku vypneš…
Ahoj holky moje,
poslední dobou se toho na mě valí strašně moc a dnes jsem doražená. Doufám tedy, že to je poslední kapka, víc nedám.
Sice mě straší NĚCO o čem si tu netroufnu ani napsat, ale modlím se, že to “dobře“ dopadne, ono to totiž dobré řešení nemá. Ale o tom psát nechci.
Jsem třetí týden bez auta, konečně to vypadá, že se oprava rýsuje, bohužel to je pecka (cca 40 000,-), museli jsme si půjčit, protože ještě pořád to auto splácíme a tolik fakt nemáme.
O víkendu totálně odpadl manžel,takhle jsem ho nikdy neviděla, od pátku večer do neděle večer spal a spal, zimnice, spocený jak myš, včera si šel pro ATB a dnes do práce 🙁
Pak nám zkratovala digestoř a prostě jsem nějaká na nervy, takže když se mi dnes rozbil zip u zimní bundy (jediné) tak jsem se rozbřečela :-(. Jsem cvok, co?
Ale proč hlavně píšu – dnes jsem byla s Márou ve Speciálním poradenském centru, zda nám dají doporučení do speciální školky. Naštěstí mě všude vozí můj táta, když jsem nepojízdná.
Mám v hlavě totální guláš, vůbec nevím co mám dělat a mám pocit, že všechna řešení jsou totálně špatně.
Zkusím to ve zkratce popsat co jsem se za tu hodinu dozvěděla.
Takže:
Doporučení do speciální školky dostaneme, hlavně kvůli potravinovým alergiím, protože v normální školce mu vařit nebudou a podle nějakých předpisů mu nesmím nosit jídlo z domova. Takže fajn, šel by do města do speciální školky.
Ale pak bude problém aby ho vzali do “normální“školy, takže by musel do naší s prominutím cikánské základky ve vsi. Ta je spádová a tady ho vzít musí, ve městě ne.
No a já si myslela, když by chodil do města do spec. školky, že si tam najdu práci a Lucy tam bude chodit taky do školy, což už poslední dobou zjišťuju, že je nemožný, protože školy jsou narvaný a jelikož tu máme školu, tak musí sem.
Což se mi tak strašně příčí.
Navíc logisticky – Lucy tady ve škole, s Márou do města do školky. Tady je družina do tří, takže z práce domů pro Lucy a pak znovu do města pro Máru do školky, to je na hlavu. A kdybych ho vyzvedávála v poledne, to těžko najdu práci od půl devátý do necelých dvanácti.
Jediný co mě okamžitě bliklo v hlavě je to, že to tu fakt prodáme, já si najdu práci abysme dostali hypotéku, koupíme něco ve městě a až to tady prodáme, tak z toho zaplatíme leda tak zbytek hypotéky, protože sem prostě dobrovolně nikdo bydlet nepůjde a domy tu jsou prakticky neprodejný.
Děkuju, že jsem se mohla vypsat, ani nečekám nějakou odpověď, tohle musíme nějak rozseknout sami, ale ulevilo se mi tím psaním moc.