Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ostuda u doktora
Dneska jsem byla s malou u Dr. na posledním očkování. Jak u toho malá plakala, rozbrečela jsem se taky, ale pěkně naplno a nešlo to zastavit. Je mi z toho hrozně. Jednak proto, že jsem nechala svýmu miminku ubližovat i když vnitřně nejsem moc přesvědčená o správnosti těchto lékařských úkonů, a taky proto, že se prostě cítím fakt jako ostuda. Měla jsem taky dostat obrázek za to, co jsem předvedla. Naštěstí jsem tam na ně vyvalovala pupek, tak se to snad dá ještě svést na hormony. Stalo se vám to někdy? Říkám si, jestli jsou na to doktoři zvyklí nebo jestli si to budou pamatovat, protože až přijdu příště, bude mi fakt trapně.
🙂 ty máš dobré,že se ,,můžeš“ vymluvit na bříško 🙂
Já se rozbrečela na pohotovosti s prckem,když mi lékařka oznámila,že tam musíme zůstat.Začal natahovat malý a já místo toho abych ho nějak utěšovala nebo vysvětlovala,tak jsem začala bulet taky.No a ve finále bych vám přála vidět doktorčin údiv,když psala anamnézu a ze mě vylezlo,že jsem zdrav. sestra 😀 o pár dní později jsme se dohadovaly ohledně propuštění.
Takže už na to nemysli ve smutném,spíš pokud s tím opravdu nesouhlasíš,tak si to utřiď sama v sobě a bude líp.a jak reagovala malá na celou situaci?
Mam radost, že brečíte všechny :-))))
Lien, ona mě sestřička uklidňovala, říkala “berte to pozitivně, aspoň nebude nemocná“, to mě trochu vzpružilo, chtěla jsem se s ní dát do sporu, ale radši jsem to odložila 😀
Hanzlici, nečetla jsem všechny komentáře, ale určitě mi to přijde naopak normální!
Já brečím taky, nic si z toho nedělej! 🙂
holky… jak to čtu, je mi krásně… dneska ráno jsem brečela na zastávce při čtení smsky od kamarádky… ptala se jak se cítím a mě to dostalo… včera při pomyšlení, že za týden je 1 advent… řvu fakt pořád :-)a asi je to fakt normální… 🙂
Haha 🙂 buď v klidu, to je úplně v pohodě
Já se jednou tak divně nadechla, oči v sloup, protože jsem držela malou při očkování a doktorka z toho usoudila, že se mi udělalo strašně nevolno, takže mě položili na lehátko a řešili, jestli už mi je líp, jestli můžu vidět krev atd.. místo aby to už bylo za náma! 😀 Malá seděla sama na židli a sledovala tu komedii 😀 Ale fakt je, že když mi mají odebírat krev, tak sice držim, uvolnim svaly, ale zatraceně z toho mám bobky a je to vidět..
Hanzlíci, vy jste boží rodinka 🙂 Mně osobně je tohle sympatické (nemám ráda ledové královny) a rozhodně se nemáš za co stydět. Já většinou přímo nebrečím, ale vždycky mi zvlhnou oči a klepe se mi hlas. Regulérně jsem bulela, když byla dcera na operaci s kýlou. Po operaci se měla vyčůrat a pak jsme měli jet taxíkem domů. Všechny děti už byly dávno doma a dcera se vyčůrat odmítala a když jsem jí chtěla jen vytáhnout z postele, abych jí na záchod donesla, hystericky řvala. Tři hodiny jsem ustála a pak jsem brečela snad ještě víc než ona 🙂 Nakonec jsme to nějak dokázaly a do nemocnice nás pak přijela vyzvednout kamarádka – a nikdy jí to nezapomenu.
no já teda nevim co za ostudu, buď ráda, že máš trošku zdravé vnímání, ostuda je spíš u této hrůzy nebrečet…
tak my měli skvělou doktorku, vždycky, když jsem byla z něčeho zoufalá u prvního dítka, tak jsem se jí v ordinaci rozbrečela a ona mne uklidňovala. Taky jsem si z toho dělala hlavu, jaká je to ostuda, ale dr. byla fakt skvěla a vždycky říkala “hlavně matko buďte v klidu“ 😀
Teď už spoustu věcí beru tolik neprožívám, přece jenom s tím jak děti rostou člověk se stává “otrlejší“ a už se mi to nestává 😉
Nejsi sama, určitě každá z nás si takové chvilky prožila. Já naposledy tak před rokem a půl, kdy jsme se dozvěděli, že dcerka (tehdy 15 let) bude muset nosit korzet na skoliozu. A ještě na mě nepříjemná paní doktorka vyjela, že jsme přišli pozdě. Tak to jsem bulila jak želva – já s ní lítala od čerta k ďáblu, u každého odoborného doktora čekací doby minimálně dva měsíce, takže to prostě rychleji ani nešlo. A ještě jsem si ji – krásnou, aktivní puberťačku, představila v korzetu a bylo fakt hotovo. Sestřička pak utěšovala mne i dcerku, brečely jsem obě dvě.
Takže musím říct, že jsi správná mamka, která se o svoje dítko bojí a nechce ho nechat zbytečně trápit.
prosím tě …to je normální…myslím že doktorka je normální a spíš jsi z toho udělej švandu, aby ti tedy nebylo trapně jak se bojíš příště…až vlezeš dovnitř, jestli když to dnes zvládneš bez breku tak dostaneš bombonek?
hele já to mám po třech porodech tak rozhozené že se bojím vrátit do práce hihi…brečím při každém citovějším zážitku….viz blížící se Mikuláš…slyším ho jít po chodbě a jak vidím děti jak jsou netrpělivé, bojí se a naskakují na mě tak mám slzy v očích taky…takže kolegyně si ze mě taky dělá švandu….a jak vidím jak tam tím klepavým hláskem říkají básničku…tak jsem v čudu 😀 😀 takže už přemýšlím nad nějakým práškem aspoň pro tyhle situace ….a to nemám pupek….vždycky jsem byly citlivá ale ted je to mooooc…