Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ostuda u doktora
Dneska jsem byla s malou u Dr. na posledním očkování. Jak u toho malá plakala, rozbrečela jsem se taky, ale pěkně naplno a nešlo to zastavit. Je mi z toho hrozně. Jednak proto, že jsem nechala svýmu miminku ubližovat i když vnitřně nejsem moc přesvědčená o správnosti těchto lékařských úkonů, a taky proto, že se prostě cítím fakt jako ostuda. Měla jsem taky dostat obrázek za to, co jsem předvedla. Naštěstí jsem tam na ně vyvalovala pupek, tak se to snad dá ještě svést na hormony. Stalo se vám to někdy? Říkám si, jestli jsou na to doktoři zvyklí nebo jestli si to budou pamatovat, protože až přijdu příště, bude mi fakt trapně.
Hehe, Hanzlíci byli zase jednou u doktora, tak mají zas měsíc co vyprávět 😀
No sedim v čekárně, v ordinaci se zatím chystají brát krev asi čtyřleté holčičce. A holčička brečí, fakt zoufale brečí a říká “maminko, prosííím, já nechci“. A maminka ani nehlesla. No i kdyby stokrát hlesala, tak jí stejně nezachrání. Mně to přišlo to strašně smutný, no ořvala jsem to stejně jako tu Aničku tenkrát… doma to vyprávim mužovi a řvu znova.
A teď mi řekněte, jak já budu schopná jednou tyhle “drasťárny“ absolvovat sama. Přeci když mi dítě pláče a prosím mě strachy o pomoc, jak můžu tu pomoc odmítnout? Za zlatou a spásnou radu odměna! Tohle mi na tom bytí mámou přijde zatím nejtěžší.
nadi tak teď jsem málem spadla smíchy ze židle, super zážitek, dokážu si to živě představit 😀 naštěstí se mi nic podobného nestalo 🙂
Nic si z toho nedělej,to já už bych se samou hambou musela propadnout do země 100 metrů hluboko 🙂
Víš,já bych někdy chtěla uronit jen slzu…jenže to já nééé,já musím bulit jak malý dítě,nejde to zastavit a nejlepší je,když mám kapesník v bundě venku v čekárně!!
a jestli si myslíš,že jsi udělala ostudu,tak já ti povím,co je to pořááádná ostuda…to vezmeš své tři malé děti na koupaliště uprostřed města,kde tě všichni znají,vezmeš si dvoudílné plavky na šnůrku,kterou si nezavážeš na uzel a jdeš s dětma do vody…..a pak jen stačí aby tvůj roční synek zahákl uprostřed brouzdaliště nožku do šňůrek od spodního dílu a už letíš se řevem a nahatá kilometr na deku a vláčíš sebou tři děti,protože je tam nemůžeš nechat utopit.
A přitom stačilo jen malinko….MLČET A DŘEPNOUT SI DO VODY!
takže k doktorovi klidně příště jdi a s úsměvem,já taky musela po tomhle extempore mezi lidi a přežila jsem to 🙂
pa pa nadi
Nemyslim si, ze se za slzy musi clovek stydet. Naopak to ukazuje jak moc mame ty svoje deticky rady. Zrovna zitra jdeme na pichanecek s rocnim mimcem, zatim neplacu, ale ani doktorka se sestrickou z toho nemaji radost, protoze malej si to pak dlouho pamatuje a mraci se na ne.
To jste hodná.Já chtěla hlavně říct,že si s tím nemáte lámat hlavu.Jste přece máma.
nica1, tak to je mi opravdu líto, když to dojde až takhle 🙁
My máme zase ten problém, že od téhle záležitosti u doktorky nemůže malá vidět teploměr, pinzetu apod. Což teda moc nechápu, protože tim jí nikdy nikdo “neubližoval“… ale je to fakt od týhle doby, je to divný
Stalo,když bylo Nicolce půl roku skončily jsme v nemocnici.Malá měla angínu streptokokoka v nose a ještě tam chytla šestou nemoc.Každý den ji brali krev a i píchali injekci.Pokaždé když si sestřička pro Nikču přišla mi bylo do breku.Brala mi ji z náručí a uklidňovala,že ji hned přinese spátky.Pokaždé mi tekly slzy a nesla jsem to strašně špatně.Nicolka pak měla tak do roku a půl fobii s bílého pláště.Stačilo,že jsme jely na kontrolu k naší doktorce a při vstupu do čekárny už brečela.Sestřička to věděla a tak nás hned brala.Od té doby jsme hodně,hodně často nemocné(stále angíny) a je chudinka už rozpíchaná jak řešeto – naposled před vánocema dostala během týdne 3xpendepon a pokaždé to špatně snáším ( už nebrečím ),ale je mi strašně líto.Určitě žádná ostuda to není.
Tak jsem byla s Aničkou na gyndě, brali mi krev. Stála prdelka u mě, tak jsem jí jednou rukou zakrývala oči nebo se jinak snažila aby koukala jinam a ta to měla těžce na háku. Teprve když sestřička vzala náplast do ruky, že mi to zalepí, Ančí spustila hysterák a kříčela “ne néé“. Zlatíčko moje, ale že do mě píchali jí absolutně netankovalo 🙂
Zuzina no malá byla právě úplně úžasná. Ona se k doktorovi vždycky bojí, tak jsem jí opravdu dělala oporu, šla dokonce i k sestřičce ukázat jí co namalovala, na doktorku ani nezabrečela, když jí poslouchala, byla prostě skvělá, taky jsem jí to i říkala, protože jsem z toho byla sama překvapená. Ale pořád na ní bylo vidět, že se bojí. No a pak došlo na věc a já se cejtila jak podrazák. A ještě jí muset držet, aby se nemohla bránit. Brečela chvilinku, hodně rychle na to zapoměla, že jsem jí fofrem prostě odpoutala pozornost. No ale můžu říct, že mám asi utříděno už zcela, po tomhle zážitku. Vzhledem k tomu, že to u Ančí byla poslední injekce, tak jsem se nakonec rozhodla to neřešit. S druhym miminem to řešim už teď..
já se takhle jednou rozbrečela na pohotovosti, ale to prostě z úlevy, že sme v nemocnici a snad už vše bude ok… (jeli jsme záchrankou, malá nám přestala doma dýchat, než dojeli, už byla dávno ok, ale byla jsem hrozně na nervy…) sice se na mě trošku tvářili, ale nic neříkali… a naštěstí potom na oddělení byli jiný doktoři a sestry, asi bych se cítila trochu nesvá…