Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ostuda u doktora
Dneska jsem byla s malou u Dr. na posledním očkování. Jak u toho malá plakala, rozbrečela jsem se taky, ale pěkně naplno a nešlo to zastavit. Je mi z toho hrozně. Jednak proto, že jsem nechala svýmu miminku ubližovat i když vnitřně nejsem moc přesvědčená o správnosti těchto lékařských úkonů, a taky proto, že se prostě cítím fakt jako ostuda. Měla jsem taky dostat obrázek za to, co jsem předvedla. Naštěstí jsem tam na ně vyvalovala pupek, tak se to snad dá ještě svést na hormony. Stalo se vám to někdy? Říkám si, jestli jsou na to doktoři zvyklí nebo jestli si to budou pamatovat, protože až přijdu příště, bude mi fakt trapně.
jinak ten příklad, cos uvedla, to je to stejný, o čem mluvím 🙂 první tvoje reakce byla “jedu pro ní“. A jestli se to pak vyřešila ke vší spokojenosti, tak paráda. Úplně stejně se to dá aplikovat i na ty případy u Dr. (opět podotýkám, pokud to není nic závažného – ale tam bych taky nešla přes mrtvoly).
a to je právě to… jestli je opravdu odběr (nebo cokoli jiného) nutný. Beru, když se z toho má třeba rozpoznat něco zásadního. Ale dělají se i kontrolní odběry, které až tak nutné asi nejsou. Jako třeba kontrolní odběr 6 měs. miminu, jestli má dost železa… tak to mi přijde zbytečné. Jiný příklad uvést neumím, jsme naštěstí zdraví, tak nemám zkušenosti. A doufám, že s tím zdravím to tak i zůstane…
Jinak já dceru chráním zase jinak – když byla podruhé na škole v přírodě a brečela tam, že jí tam nutí do jídla, hned jsem volala učitelce, že si pro dceru hned jedu…nakonec se to vyřešilo ke spokojenosti všech a dcera tam zůstala.
A takových příkladů bych mohla dát víc. Ale chránit jí před odběrem krve, který je kvůli něčemu nutný, to mi přijde stejné, jako jí neposlat do školy, protože se jí tam zrovna dneska nějak nechce…
Marinado, s těmi překážkami naprosto souhlasím. Ale co je to za překážku, když se má dítěti dít něco, čeho se bojí a od čeho chce od mámy zachránit? K čemu je to překážka, aby ji muselo dítě překonávat? Já bych to nazvala jakkoli jinak, jen ne překážkou.
Hanzlíci, já si třeba myslím, že dobrý rodič by měl své dítě naučit překážky překonávat a ne mu umetat cestičku a těm překážkám se vyhýbat.
Jinak s dcerou jsem si odmalička na doktora hrála, vždycky dopředu ode mě věděla, co jí budou u doktorky dělat a vždycky byla úplně v pohodě…přesně do 5ti let, kdy musela na operaci kýly. Následující rok stačilo, aby viděla bílý plášť a dostávala hysterák. (A to už chodila jen na prevence a mohla jsem vysvětlovat, jak jsem chtěla…).
Peťko, neřekla bych, žes napsala něco špatně. Ale trefila jsi to, jak jsem to myslela já s tím svým svědomím. Já bych třeba dceru zachránila, protože by mi to přišlo správné, a prostě bychom odešly, ale zas by se nepřišlo na ten zánět pánviček. A teď babo raď. Jediné, co mě napadá jak to řešit, je úplně od malinka si s dítětem hrát na doktora, ale i tak to dítě rozhodně pozná, že už nejde o hru. Notabene když já jako matka, která v tu chvíli mám být silná v kramflecích, budu spíš plna obav, co se bude dít.
PETKA-nevim,jestli jsi cetla moji reakci 😀
psala jsem to podobne..a my to tak mame 🙂
Ja to chapu,jak to myslis..to “zalehnuti od sestricky“ 🙂
To je neco podobneho jako tenkrat moje prvorozena-take v te “chvilce“ bylo to nejlepsi,ze ja sla na chodbu..Nelibilo se mi to..a to rikam i sama sobe,ze “normslbe“by me id ditka nikdo nrdostal 🙂 urcite vis,jak to myslim..ale nekdy jsou “rychle “reakce ty “nejlepsi“..Ostatni je “vedlejsi“..ikdyz nas to boli..Myslim,ze i tim jsme maminky.
A jeste-ne kazdemu je “jednoduche“vzit krev..Opravdu,nejstarsi nemela zilky.. 🙁
Promin,Lien..vetsinou tve odpovedi “beru“..premyslim o nich..a vetsinou i souhlasim..(byt treba jen doma)..ale ted “se pletes“ 🙂
Hanzlici, nevím jestli jsem to napsala nějak špatně.
Já to mám stejně jako ty. I když je to “jen“ odběr krve, to je jedno, stejně bych nejraději vždy šla místo dítěte na vyšetření já sama!
A vlastně nemusí jít jen o lékaře.
Pokud bych viděla scénu, jako ty s holčičkou, jistě bych bulela taky a to nejsem šestinedělka. 🙂
ja každopádně fantastické sledovat, jak to každý vidí a vnímá z jiného úhlu pohledu. A s těmi dětskými verzemi to má určitě hodně do sebe – by možná stálo za to zapojit do našich diskusí nějaké dítě, možná by nám spoustu věcí vyjasnilo a my bychom byly o dost chytřejší, klidnější, bdělejší,… 😉
jojojo, uvedla jsem jen vysvětlení proč si myslím na co ses ptala, nijak tvojí situaci nehodnotím