Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kolik stojí plánování rodiny?
Nedávno jsem byla nucena podstoupit rozhovor s mou úžasnou kamarádkou, která vyprávěla o jiné své známé. Tato jiná známá je těhotná a brzy se narodí miminko. Mají velmi dobré příjmy, proto se rozhovor točil zejména kolem tohoto tématu. Bylo mi např. sděleno, že si pořídili kočárek za bez koruny 30 tis., k tomu nějaké lehátko-sedátko-jezdítko-uspávátko-blbítko prostě 6 v 1 za asi desítku, k tomu další a další věci, suma sumárum, ještě se to ani nenarodilo a už jsou na 80 tisících. Na to konto moje kamarádka nabyla se svým přítelem dojmu, že oni si nikdy nebudou moct miminko dovolit, když to stojí tolik peněz. Tak jsem se snažila jí vysvětlit, že dítě skutečně nepotřebuje kočárek za 30 tisíc, ani jiné takové volovinky, které akorát tahají z nadšených nastávajících rodičů peníze. A že nejlepší věci jsou zadarmo. Když se to vezme kolem a kolem a máte po kom podědit věcičky, tak člověka příchod miminko může stát třeba i do tisícovky, jako byl náš případ. Rozhodně nemám pocit, že bych malou nějak ošidila, možná spíš naopak. Místo uspávátka jsem jí uspávala já, kočárek jsme vytáhli párkrát, jinak jsem jí nosila, lehat jsem ji nachala v posteli, na gauči, leckde. Atakdále. A mohu zodpovědně prohlásit, že i kdybych měla tu možnost utratit tyhle peníze, tak to prostě neudělám, protože to pro mě ztrácí smysl. I když i já používám některé nesmysly, o kterých vím, že bych se jich klidně mohla vzdát a třeba mi jen ulehčují život. Typu jednorázové žínky za tři pětky na půl roku. Každopádně jsem po tomto rozhovoru měla dost stísněný pocit rodičovského selhání, hlavně i z toho titulu, že Anička (a ani teď Jindra) nebyla plánovaná a tím jako bych byla méně hodnotná nebo jak to nazvat. K tomu hormonální změny, které se ve mně dějou a je to. Kolik jste dali za miminko ještě před jeho narozením? Skutečně je k něčemu dobré, ne-li snad přímo nutné, kupovat nové a drahé věci nebo je to spíš pro potěchu nastávající matky? Kdo se mnou založí obchod s drahými zbytečnostmi a pomůže mi tak vydělat miliony? 😀
Jsem opravdu velmi šťastná, že to není jen můj názor a děkuji za všechny tyhle komentáře!
Mě u nich napadla jedna věc, trochu mimo – vy, které jste neměly přebalovací pult, kde jste přebalovaly? Já prvního půl dne na posteli, ale tak mě z toho bolela záda, že muž ihned šel do dílny a za hodinu mi přinesl ze zbytků udělanej přebalovák a používám ho doteď.
Jinak je fakt, že jsme v podstatě všechno dostali, takže tím je to o dost jednodušší. Vždycky, když Aničce něco kupuju, tak jsou to použité věci, vlastně i na nich pozná člověk kvalitu. Kočárek třeba už bude vozit čtvrté dítě a přitom patřil ve své době k těm nejlevnějším. Jídelní židličku mám taky za asi tři stovky po dvou dětech a jsem si jistá, že když ji neprodám, tak odchová ještě i vnoučata.
Postupem doby, jak Ančí rostla, jsem utrácela vlastně jen za plíny, ale zároveň jsem je i prodávala, pořád dokolečka, takže vlastně ani nevím, kolik jsem za ně nakonec dala, ale tady to bude pár tisíc, to ano. A jsou i pro další mimino.
A Marinada mi zkazila radost z prvních dvou potenciálních obchodních společnic 😀 ale máš pravdu, všechno výdělečné už je asi obsazené 🙂
Páni, to je suma. Už si vůbec nepamatuji co kolik tenkrát stálo. Kočárek do 7OOO,- přebalovák se skříňkou, to už nevím.
Oblečení, postýlka atd…
Spoustu věci jsme dostaly když se malá narodila nebo jsme řekly co mají koupit na první narozeniny atd…
Já mám stejný názor jako ty, je to i pro mě nepředstavitelné..určitě to není tím, že máš děti neplánované a už vůbec, že je šidíš, ale jednoduše stylem myšlení. Ono opravdu mnoho a mnoho věcí na trhu není třeba, miminko toho potřebuje velmi, velmi málo (navzdory všem těm reklamám) a ze všeho nejvíc potřebuje Tebe a Tvou náruč, to mu prostě nic nevynahradí..Já mám ne úplně plánované akorát 1. a to jsem ani neměla internet, takže spoustě věcí jsem byla ušetřena a spousta věcí jsem pořídila zbytečně (třeba přebalovací podložku a už si ani nevzpomenu co ještě :-)) na další děti jsem si nepořizovala nic a když tak jen z důvodu, že jsem si chtěla udělat opravdu radost, či ona věc dosloužila, ale vyplatilo se mi koupit znovu novou, či použitou. Dříve jsem kupovala vše nové (také jsem neměla internet a po bazarech mě fakt nebaví chodit), ale když jsem zjistila, že není životnost taková, abych to pak dál mohla prodat nebo schovat, tak už se ohlížím nejprve po použitých věcech, protože kupovat nové se mi fakt nevyplatí,u nás se vše zdemoluje a je to pak na vyhození.
Tak jsem si to schválně zkusila spočítat a v podstatě jsem jen na kočárku asi za 7000, občas používáme ještě teď (2 roky a čtvrt). Vaničku asi za 100 z tesca, přebalovací podložku asi za 100 z ikey, něco jako pár látkovek a osušky, případně původní kosmetiku nakoupila mamka, peřinky do postýlky (bohužel i s nebesy) koupila “tchýně“, vajíčko taky “tchýně“. Postýlka pujčená od známých, spí v ní pořád. Oblečení jsme měli poděděný nebo darovaný, kupovali jsme jen pár věcí… Mám pocit, že jinak jsme nic nepotřebovali…
Jo, děti jsou výborný byznys… A pořád je dost takových, co jsou ochotní těm firmám ty peníze dát…
Já jsem mezi ně nepatřila, je fakt, že na obě holky jsem měla nový kočárek, ale ten i ten dražší teď pro Lucku byl asi za 7500 Kč a za 3500,- jsem ho prodala (ale ještě jsem si koupila sporťák, takže 4tis. mi v kočárku ještě leží, na jaro ho chci zkusit prodat).
Židličku jsme měli z Ikey, ale koupenou na MMB, takže za 300,- i s pultíkem. Teď jsme zainvestovali do dřevěné rostoucí. Ikeáckou jsem za 250 prodala dál 😉
Kojicí polštář jsem měla, byl úžasný, koupený za 400 Kč, prodané za 250 Kč.
Lehátko jsem na Lucku měla též, koupené za tisícovku, prodané za 800 Kč.
Autosedačku podědila po ségře, ještě je schovaná na další děti v rodině.
Postýlka 800 Kč z Ikey. Tu ještě používáme, na jaro zkusím prodat.
Prostě větší věci se mi daří prodávat a někdy i výhodně nakoupit.
Jediné, na čem jsem fakt nikdy nešetřila a šetřit nebudu, jsou boty a autosedačky…
Mimino opravdu neocení značkové bodyčko za 300,-, ani kočárek za 30tis.
u prvního dítěte je to vždy náročnější a u nás vlastně i u dvojčat 😀 skoro vše budeme muset kupovat ještě navíc…zatím to není tak hrozné….
u syna jsem chtěla nový kočár, tak jsme si na něj našetřili, ale ne za třicet tisíc….u holek jsem taky chtěla nový, ale myslela jsem, že to bude cenově někde jinde, ale kupodivu ne, teda záleží na značce, já těď chtěla snadné skládání a rozkládaní a super ovládání, což mám…uvažovali jsme dlouho a nakonec vybrali dobře.. u syna jsme nakonec prodali i za super cenu, protože kočár byl fakt skoro jako nový…
u syna jsem nějaké věci dostala, něco jsem měla půjčené, akorát krmící židličku jsme kupovali novou s tím že využijem pro další….a stejně jsme museli kupovat ještě další 🙂 ale tu mám od sestřenky….
u holek je to většinou vše zdědené, ale taky mají pár nových kousků na oblečení…
takže podtrženo sečteno:
není důležité mít zbytečně hodně “kravin“, stejně to mimi neocení, ani starší dítě….ovšem je něco jiného, když se něco dostane darem, u nás třeba zbytečně hodně hraček, hlavně teda aut…..
Hanzlíci, teď už je na obchod pozdě – na tom už se dávno pakují jiní 🙂
U nás v rodině je velmi dobře situovaný můj brácha (+manželka a dvě děti) a lezou mi oči z ďůlků. Na jednu stranu jim závidím, že nemusejí peníze počítat, ale na druhou stranu když vidím, co všechno dětem kupují za blbosti…tak pak jsem skoro ráda, že na to nemám a nemusím přemýšlet, zda každou vymoženost koupit nebo ne 🙂
hanzlici,
neboj, jsi normální a nemusíš mít výčitky, že děti šidíš 🙂
Já znám taky pár takových lidí, ale to jsou prostě extrémy.
Manželova sestřenice po narození druhého dítěte (je mezi nimi 6 let) si okamžitě pořídila robotický vysavač a robotickou sekačku na trávu, protože to prostě nedá přece zvládnout – 2 děti, domácnost a zahrada…
Zkusím zavzpomínat kolik jsme utratili my – musím teda říct, že kdyby jsme něco nedostali a něco si nepůjčili, bylo by to asi dost peněz.
Takže 6 000,- kočárek – nejlevnější co měli v obchodě – napůl koupili manželovi rodiče a prarodiče
700,- přebalovák z Ikea – koupila moje máma
800,- komada na prádlo z Ikea – taky moje máma. Neměli jsme prakticky žádný nábytek, takže jsme prostě museli něco na oblečení pořídit, jinak bych extra pro mimi komodu nekupovala
2 postýlky – jedna do ložnice, jedna do obýváku – jednu jsme si půjčili od kamarádky a jednu koupila mamča v Ikea asi za 800,-, my dokoupili 2 matrace, jednu obyč a jednu kokosovou,celkem asi za 1000,-
kbelík na koupání za 500,- mi koupila kamarádka
šátek za 800,- jsem si koupila já, malá v něm vůbec nechtěla být, takže jsem ho pak asi za 400,- prodala
autosedačku-vajíčko jsme měli půjčenou
lahvičky jsem koupila až když se nezdařilo kojení, to byl teda ranec – asi tisícovka. Ale znám maminky, co to kupují ještě v těhotenství a rovnou krabici Nutrilonu…
Hračky jsme všechny dostali od babiček atd. to jsme kupovali snad až k Vánocům.
Oblečení jsme si půjčila od sestřenic, i když obě měly kluky a spoustu jsme dostali a jen občas jsem dokoupila něco růžovýho.
Kočárek jsme maximálně využili, malýmu budou 2 roky a ještě občas používáme, takže na jaře ho asi postavím k popelnicím, ten je už neprodejný.
Kbelík jsme prodala asi za 300,- protože narozdíl od Lucy Marek s něm koupání nenáviděl.
Postýlky taky ještě využíváme, takže bych řekla, že pokud má člověk víc dětí, tak se ta investice rozloží.
Nikdy bych nekoupila třeba nebesa nad postýlku a podobný kraviny.
Já už jsem asi trapná, ale znovu musím opakovat strarou známou pravdu:
Čím menší dítě, tím méně starostí a i financí.
Miminko nepotřebuje nic z výše popsaného. Potřebuje cítit rodičovskou lásku, potřebuje být chováno, hýčkáno, nošeno, mazleno a krmeno. To vše je “zadarmo“. 🙂
Co pak budou dělat rodiče až bude dítku třeba patnáct? Když jen na výbavičku padne 80tisíc za kraviny?
Ano, měla jsem nový kočárek na obě své děti, to přiznávám. Do výbavičky bych zařadila jídelní stoličku, aby mohlo batole stolovat spolu s rodinou, až přijde ten věk. Někomu vyhovuje nošení, jinému zase kočárek, to je věc volby. Na postýlky mám taky asi trošku jiný názor, ale i když mladší spala se mnou, postýlku měla, třeba na spánek během dne.
Přiznám se, že nechápu rodiče, který musejí mít pro prcka všechno značkový, kamarádčiná holčina neměla ani rok a už měla botky nike, to je pro mě vyhazování peněz, ale já si na značkový věci nepotrpím ani normálně.
Kočárek jsem měla asi nejlevnější v okolí, ale mě to nevadilo, co jsem o něm chtěla, to splňoval, dokonce babička si ho nemohla vynachválit – dobrá výška rukojeti, dala se polohovat, kočárek houpal, měl vysoký kola, prostě mi sedl. Z ostatního jsme měli jídlení židli, místo přebalováku podložka – dala se položit kamkoliv a obyčejná postýlka, myslím že jinou blbinu jsme neměli, teda krom takových těch hracích nesmyslů a hračiček, ale ty jsem nepořizovala já, jo vlastně ještě chvíli chodítko, než my došlo, co je to za ptákovinu a šlo do světa.
Za co jsem naopak utrácela, byl koupací kyblík a šátek, na těch jsem trvala a i když byly dražší než obyčejné věci, stejně jsem si na ně našetřila.
JO a do obchůdku ti klidně půjdu pomoct 😉