Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kolik stojí plánování rodiny?
Nedávno jsem byla nucena podstoupit rozhovor s mou úžasnou kamarádkou, která vyprávěla o jiné své známé. Tato jiná známá je těhotná a brzy se narodí miminko. Mají velmi dobré příjmy, proto se rozhovor točil zejména kolem tohoto tématu. Bylo mi např. sděleno, že si pořídili kočárek za bez koruny 30 tis., k tomu nějaké lehátko-sedátko-jezdítko-uspávátko-blbítko prostě 6 v 1 za asi desítku, k tomu další a další věci, suma sumárum, ještě se to ani nenarodilo a už jsou na 80 tisících. Na to konto moje kamarádka nabyla se svým přítelem dojmu, že oni si nikdy nebudou moct miminko dovolit, když to stojí tolik peněz. Tak jsem se snažila jí vysvětlit, že dítě skutečně nepotřebuje kočárek za 30 tisíc, ani jiné takové volovinky, které akorát tahají z nadšených nastávajících rodičů peníze. A že nejlepší věci jsou zadarmo. Když se to vezme kolem a kolem a máte po kom podědit věcičky, tak člověka příchod miminko může stát třeba i do tisícovky, jako byl náš případ. Rozhodně nemám pocit, že bych malou nějak ošidila, možná spíš naopak. Místo uspávátka jsem jí uspávala já, kočárek jsme vytáhli párkrát, jinak jsem jí nosila, lehat jsem ji nachala v posteli, na gauči, leckde. Atakdále. A mohu zodpovědně prohlásit, že i kdybych měla tu možnost utratit tyhle peníze, tak to prostě neudělám, protože to pro mě ztrácí smysl. I když i já používám některé nesmysly, o kterých vím, že bych se jich klidně mohla vzdát a třeba mi jen ulehčují život. Typu jednorázové žínky za tři pětky na půl roku. Každopádně jsem po tomto rozhovoru měla dost stísněný pocit rodičovského selhání, hlavně i z toho titulu, že Anička (a ani teď Jindra) nebyla plánovaná a tím jako bych byla méně hodnotná nebo jak to nazvat. K tomu hormonální změny, které se ve mně dějou a je to. Kolik jste dali za miminko ještě před jeho narozením? Skutečně je k něčemu dobré, ne-li snad přímo nutné, kupovat nové a drahé věci nebo je to spíš pro potěchu nastávající matky? Kdo se mnou založí obchod s drahými zbytečnostmi a pomůže mi tak vydělat miliony? 😀
Marika81 tak tomu naprosto rozumím, skoro jako bys popisovala mě 🙂
Bože, mě ted stouply všechny chlupy na hlavě, 80.tis. a to nemají všechno???
Razím heslo, kdo na to, at si to koupí, kdo na to má, at dítě je v značkovém a v novém, já na to neměla a nelituji 😀
Můj kočár stál 3500 kč z druhé ruky, byl tmavě modrej a byl kupovaný pro holčičku, ale mě je to tak jedno, mě šlo o to, že byl dokonalej na město, zvládl všechny cesty, byl z něho golfáč a posloužil i pro kluka, pak jsem ho darovala kamarádce a za 1000 kč teda koupila sporták 🙂
Postýlka mě stála pouhých 1000 kč s matrací, peřinou i polštářem s i povlečením, taktéž z druhé ruky, sloužilo i druhému, akorát jsme koupili novou matračku a nyní je uložená na půdě, peřiny a všechno povlečení jsem prodala dalším maminkám za pár kaček, akorát malej dostal nádherný set do postýlky s beránkem a ten schovávám doted 🙂
Vaničku jsme dostali, dostala jsem 5 200l pytlů oblečení, nakoupila jsem jen pár kousků nových, hrkátka, flaštičky, plíny jsem kupovala v těhotenství, to bylo nové, ale vše mi sloužilo i pro druhé dítě 😀
Vajíčko jsem měla půjčené.
Kolíbku do druhé místnosti půjčenou, chodítko např.půjčené, stoleček na jídlo jsem dostala z druhé ruky, takže já v podstatě základní výbavu skoro vůbec nekupovala kromě kočárku 🙂
Malé oblečení jsem vždy dávala kamarádkám, ty si to podělily, jak potřebovaly a spokojenost byla na mé straně, že jsem se toho zbavila a nebylo mi líto vražených peněz do hadříků a na druhé straně kamarádky ušetřily 🙂
Až asi rok dva zpátky jsem přišla na jeden bazárek na facebooku tady v mém místě bydliště a tou dobou jsem teda začala věci prodávat za pár kaček a za utržené penízky nakupuji na tom samém bazárku na mé děti, už dlouhoooo jsem nekupovala dětem nové tričko nebo bundu, vše pořídím tam a jsem max. spokojená 🙂
U prvního dítka jsem dala spíše na rady a názory zkušenějších,u druhého jsem čerpala ze zkušeností svých a praxe.Takže něco jsem měla u druhého jinak/třeba právě chůvičky/,ale např. nový kočárek jsem prostě chtěla i u druhého.Kdybychom si to nemohli dovolit finančně,tak by nový nebyl.To stejné např. s hračkama,těch jsem kupovala minimum,právě na základě zkušeností :-)Tomu dítku je v podstatě opravdu jedno jestli se veze v kočáře za pět nebo 20 tisíc,do určitého věku je to o rodičích.ale jsou opravdu rodiny,kde se dědí oblečení a děti se s tím prostě ,,musí“ smířit stejně jako rodiče.Ono to vypadá možná hezky malé dítě v botech,soupravě značky nike,nicméně pořád je důležité,aby byly kvalitní…a tak je to se vším.Z druhé strany lze dítě vychovat ke skromnosti i ve značkových věcech.stejně tak můžu vychovat ,,lumpa“ v šusťákovce od vietnamců…
Radko, je to samozřejmě každého věc, to rozhodně. Já si jen říkám, co z takových dětí vyroste, když už jako miminka dostanou víc než potřebují. Tím nemyslím nic osobního na tvoje děti (chůvičky a monitory jsem schopná pochopit, i když samotný mi to přišlo zbytečný a tento dárek zůstal u nás nevyužitý)! Vím, že k výchově přistupuješ zodpovědně, ale ten případ, který jsem popsala, mi přijde dost jako extrém.
Bude následovat mobil ve čtyřech letech? Notebook v šesti? Vlastní auto k osmnáctinám? Mám ráda, když u lidí vidím skromnost, je to vlastnost, kterou aby člověk dneska s lucernou pohledal… zvlášť právě při výchově dětí. Což je ale zase na jinou debatu a je to opět jen o názorech. Tak doufám, že se jich tu ještě pár objeví 🙂
Tak já jsem ani u jednoho těhu náklady moc nepočítala, první jsem se dívala jestli se mi něco líbí, pak jsem se teprve rozhodovala jestli to užijeme a pak až jsem řešila cenu. Jsem moc ráda, že ani u jedné jsem kočárek dražší nekoupila, protože od roku a půl v něm nikdo nechtěl jezdit 🙂 ale z té sumy co známá známé 😀 dala za výbavičku bych dala 50tisíc radši na stavebko 🙂 ale každý jsme jiní, nejen, že něco si nemohou někteří dovolit, ale někdy i když mohou, tak stejně nechtějí.
já bych řekla, že záleží hlavně na situaci. u prvního dítka jsem měla holou pr…. a nějak se výbavička poskládala, přežil to on i já bez újmy:-) u posledního jsem si to vychutnávala, takže třeba kočárek jsem měla taky za dvacku + chůvičky s monitorem + hlídačku dechu + plno jinejch blbinek. a zatím to vypadá, že i on přežil bez následků:-) prostě když na to někdo má, tak ať vozí mimčo třeba ve zlatem vykládaném kočárku, důležitý pro dítko je stejně hlavně jak ho bude mít rád a jak se mu bude věnovat.
Přebalovala jsem na obyč dece rovnou na zemi, jsem tam nechávala i větrat a prokopávat, 1. dítě mi totiž z přebalovací podložky položené na postýlce spadlo, ani nevím jak, a to jsem stála přímo u něj (vázala šátek), jen nejistila. Takže už nikdy, když jsem poznala, že nedokážu být 100procent pozorná a neustále dítě přidržovat a že dítě dokáže prakticky nemožné (hrozný zážitek na celý život, ač se teda nic naštěstí nestalo, pád byl na celou plochu zad přímo na lino, si říkám, štěstí, že ne dlažbu nebo plovoučku, či ne rovnou na hlavičku).
Zatím jsem neměla problémy se zádama, ač vím, že mě bolí ze špatného postoje při práci, kdy mi výška pracovního stolu, nesedne k výšce mé postavy, na zemi mi to nijak nevadilo, přišlo mi to i takové přirozenější
Tak zrovna chodítko považuji za blbinu hlavně z jiných důvodů, než kvůli tomu, jak brzy začne mimčo chodit. Ať si chodí až v roce a půl, ale správně…. což absolutně nechápe moje tchyně. Je toho názoru, že když jí na tom vyrostly její děti a všechny tehdejší děti, tak je to v pořádku věc a já si jenom vymýšlím a je to v módě odmítat tyhle věci. Což mě tedy svého času docela uráželo, ale vzhledem k tomu, že to je každou chvilku něco, už to neřešim.
Jo a právě to přebalování na posteli, i když jsem u toho seděla, mě právě úplně odrovnávalo, a to jsem to absolvovala jen párkrát. Takže všechen obdiv 🙂
Na první jsme pořizovali jen kočárek,postýlku,vaničku.Oblečení,pleny.Když se malý narodil a bylo mu deset měsíců pořídili jsme mu i chodítko.
Při dalších dětech už jsme nic nedokupovali.Dnes už vím,že kupovat chodítko byla blbost.Další děti se naučili chodit daleko dříve než ten co měl chodítko.
Většina těch blbinek se nedá ani pořádně užít.Malé dítě roste tak rychle.
Já třeba přebalovací pult neměla, jen podložku, takovou “nafukovací“ z ikey… a přebalovala jsem na stolku vedle křesla, ta podložka tam šla akorát, když jsem seděla na křesle, nemusela jsem se nijak hrbit a podložku jsem pak šoupla dolů do poličky pod stolkem 🙂 když byla velká a stůl už by jí byl malý, tak na posteli, sedla jsem si k ní a záda mě nebolely….