Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Patří jídlo k televizi?
Někdy jsme ochotni udělat cokoliv jenom proto, aby děti něco snědli. Motivujeme hračkami, televizí atd.
Patří tyto věci ale k jídlu? Jak je to u vás doma?
- Jak daleko jste ochotni zajít jenom proto aby dítě něco snědlo?
– Jíte doma před televizí?
– Naháníte děti po celém bytě s jídlem?
marinádo já bych to nebrala jako hřích, mě b y se to také moc líbilo a u mě to máte přímo v kladném bodování…krásné chvilky
Když byla dcera malá, tak jíst nechtěla a bylo jedno, jestli u toho skáču po hlavě nebo po nohou, takže jsem to brzy vzdala. Kdyby tenkrát jedla u čehokoliv, tak bych do toho bez váhání šla 🙂
Jíme v kuchyni, normálně u stolu, ale když má někdo hlad ještě večer, tak si vezme něco malého a jí to u televize.
Náš hřích je to, že o víkendu si bereme snídani k posteli, u jídla čučíme na televizi a pak skočímě zpátky do peřin – tyhle chvíle miluju a budu hřešit vesele dál :-).
Ha, musela jsem to přerušit, ale ráda to dopovím 🙂
Děti jsem vždycky kojila u televize v obýváku, ale jakmile šly baštit do jídelní židličky, tak jsme se snažili jíst v kuchyni u stolu… Až Vladánek to měl trochu jinak, v kuchyni to nešlo, takže měl jídelní židličku v obýváku. Jelikož to byl totální nejedlík, tak u něj padlo každé jídelní tabu, které jsem se snažila u holek dodržovat 🙂
Nejdříve jsem se ho snažila zabavit hračkami a mezitím mu vždycky v nestřeženém okamžiku vrazila jídlo do pusiny… Zhruba od roku a půl se přešlo na pohádky, protože fakt v jídle hrozně zlobil… a zlobí do teď, proto je pořád jak reklama na pracovní tábor… samé žebro, nohy ruce jako pavouček…
Teď už je teda zvykem, že se televize nezapíná automaticky, takže pohádky nevyžaduje…
V jeho nezdarech s jídlem jsme došli i k bonbónkům za odměnu, když spapá, což jsem byla sama se sebou dost nespokojená, na druhou stranu, pokazil si to sám, protože po něm zůstal tak málokdy prázdný talíř, že prostě odměnu nedostal, aspoň v tomhle si dovedu stát za svým… 🙂
A k té poslední otázce – ne nuni, nikdy jsem děti nekrmila způsobem, že ony si běhají a hrají a já kolem nich poskakuji a krmím je… tady už si říkám – je to fakt jejich problém, jestli se odmítají přizpůsobit k jezení u stolu, a chtějí hladovět, protože u plného stolu ještě nikdo hlady nezemřel… jak mi vždycky opakovala babička… takže krmení tímto způsobem neuznávám…
máme také propojenou kuchyň jídelu a obývák…ano máme špatný zlozvyk, jíst v obýváku…né všechno…ale i já si víc pochutnám schoulená v rohu sedačky…dřív jsem to nedělala byla jsem zásadně pro jídlo v jídelně, naučil mě to až manžel…
hračky u jídla jsme využívali na dovolené aby jsme se stihli najíst všichni, takže od té doby máme košíček se zvířátkama a krmíme někdy i je na stole v jídelně….
snažím se aspoň obídky víkendy společně u stolu, ale zajíždíme to teprv, protože to pro mě od malinka bylo pohodlnější malého dát do rohu sedačky nepadal a hezky papal…a nějak jsme to utnuli dlouho….
takže u nás to není ukázkové ani tabulkové ale máme to tak rádi 😀
Hmm, tak u nás je kuchyň pořád v rekonstrukci, taky ji máme propojenou s obývákem vstupem bez dveří, ale místo pro stůl je tam nyní moc zmáčknuté, takže se tam všichni k jídlu nevejdeme a proto už pár let jíme v obýváku. Televize je puštěná jen někdy, není to pravidlem, ale ano, přiznávám se k tomuto hříchu, jelikož v podstatě náš obývák je opravdu obývákem, trávíme tam veškerý společný čas, tak se stává, že i jíme u zapnuté televize.
Tak my máme propojenou kuchyň s obyvákem a jídelním koutem.
Snažím se, aby holky jedly v jídelním koutě u stolu (hlavně to, co se jí příborem), talířek s pečivem si občas berou do obyváku (asi o 2 m dál).
Televizi ale máme na stolečku s kolečky, dá se s ní popojet, otočit – takže občas koukáme třeba na pohádku u oběda.
No a někdy, když se choť dole na velké TV dívá třeba na nějaký sport a my jdem koukat na dětský film nahoru, tak si ten talířek s pečivem berem s sebou – když je čas i večeřet.
nuninko,přiznám se,že když byla dcera menší,tak jsem si jí posazovala v obýváku na gauč a u pohádky krmila a ona všechno snědla..když povyrostla cca od 4 let musí jíst v kuchyni,jedině co má povolený do obýváku a pokojíku je jablko,mrkev,prostě čím nic nezmaže..ale oběd nebo večeři(omáčku,polévku) to nesmí nosit po bytě a jíst nikde jinde jak v kuchyni.
Někdy jsme ochotni udělat cokoliv jenom proto, aby děti něco snědli. Motivujeme hračkami, televizí atd.
Patří tyto věci ale k jídlu? Jak je to u vás doma?
- Jak daleko jste ochotni zajít jenom proto aby dítě něco snědlo?
– Jíte doma před televizí?
– Naháníte děti po celém bytě s jídlem?