Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Žena kojí psa
Četli jste toto http://tn.nova.cz/zpravy/zajimavosti/zena-44-koji-psa-pry-to-z-ni-dela-lepsi-matku.html?
Co si o tom myslíte?
Je známo, že někteří přírodní národové kojí svá zdomácnělá zvířata a tím je i uctívají, přijde jim to naprosto normální a přirozené..
Naše společnost zase pije mléko od krávy, i když ne přímo z vemena, ale připadá nám to normálnější, než představa strašího dítě, či dospělého sajícího mléko svého druhu z prsa (a ani to pak nemusí už být přímo z prsa, prostě jen představa, že toto mléko vlastního druhu jen pozře). Je divný ten člověk, který kojí větší dítě-dospělého, přitom i předškolním a školním dětem (i starším) jsou doporučované mléčné výrobky takřka jako nezbytné pro zdravý vývoj (a když nemohou být přijímány, tak je důležité je něčím nahrazovat).
Bereme za zázrak, když se např. fena ujme koťátek, či naopak (a různé druhy v péči člověka jsou tohoto schopni) a kojí je, tak proč ne člověk sám? je savec jako ostatní savci, ničím zvláš´t vyjímečný. Sama bych tedy psa asi nekojila, ale vzhledem k tomu všemu už mi nepřijde nic takového divné.
Navíc jsem také zažila co to je nemoci kojit své dítě a dost mi psychicky pomohlo, když jsem tehdy opětovně začala kojit svého prvorozeného, tehdy 2,5 letého syna (po 11ti měsících pauzy), prostě jsem se ho zeptala a on si vzpomněl a začal pít (prsa tehdy měl zase jen pro sebe, o tandemové kojení před tím nejevil sebemenší zájem, ač mu bylo nabídnuto). Obnovené kojení jsme si spolu užili a mě přímo dostalo z toho psychického dna, po tom vyčerpávajícím a neúspěšném boji o kojení dcery. Prostě mi pomohlo vyrovnat s onou situací,kdy jsem cítila naprosté selhání z toho, že nejsem schopna druhému dítěti dát to, co prvnímu. Ujistila jsem se, že schopna kojit stále jsem, jen dcera se opravdu kojit nechce. I mě to pomohlo k pocitu lepší, nikoli již zlomené a méněcené, matky.
filozofovat nebudu ale mě to jde přímo proti srsti aby někdo kojil psa, na fotce to pro mě i vypadá odpudivě…
Tak zvířata bych určitě nekojila, to vím jistě.
Ale obráceně? Když ještě nebyly sunary a matka z nějakého důvodu nekojila, tak děti vyrůstaly na kozím mléce. A co? Je to zdravé, blá blá blá.
A s tím, co píše PetraO, že začala znovu kojit už nekojené dítě… je to každopádně zvláštní, ale určitým způsobem tomu rozumím a klidně přiznám, že i já jsem ve svých myšlenkách na tohle téma taky narazila – jestli zkusit Ančí nabídnout cecík příští rok. Nevím, jestli to udělám (asi bych v tom viděla právě tu kompenzaci toho, že se kojení u ní předtim nepovedlo), jen říkám, že mě to taky napadlo. Popravddě si spíš myslim, že zůstane jen u toho přemýšlení. Ale jak už zaznělo v jiné diskusi – nikdy neříkej nikdy 🙂
Mimochodem jsem si právě teď, jak nad tím přemýšlím, vzpoměla, že když bylo Áně 10 měsíců, kontaktovala jsem laktační poradkyni se žádostí o pomoc právě s obnovením kojení. Ta mi to bohužel odpískala, že se s tím nesetkala a že tedy neví, jak to řešit. To jen tak na okraj, že to fakt není jen o tom jídle.
Nevím co napsat, tohle mě teda dostalo. Nechala by své dítě pít mléko od feny? Kojení mi přijde jako hodně intimní záležitost a tohle hraničí s nevkusem. Pokud už chce dát mateřské mléko psovi, dobře, ale že ho bude doslova kojit, hnus. A ještě před dětmi 🙁
Ale také by mě zajímala ta jiná cesta, jak se vyrovnat )doufám, že ji teda nebudu muset už využít a že jsem se i s podáváním UM úplně smířila (když jsem mohla sledopvat, jak je dcera spokojená, dělá ji dobře a je zdravá)
Lien, díky, že snapsala, to je také pravda, i toto by mohlo hrát významnou roli. Ale třeba ten přírodní kmen také nejprve zabije matku a pak si veme mládě, které teda už nezabije, ale milosrdenství pro mne vypadá jinak, na kolik je např. milosrdná fenka, která přijmula kotě a nakolik je to i její potřeba, to je také otázka, určitě toho také není schopna každá..(každopádně pohádek a legend o podobných zvláštnostech a vlastně milosrdenství není málo)
Můj důvod prvotně nevycházel z toho, že potřebuju někoho jiného kojit, abych se z toho dostala, chtěla jsem kojit dceru, nešlo to, tak jsem ji odstříkávala, jenže bez přímé stimulace a bez potřebného času a klidu na odstříkávání laktace šla do háje a to byl ten první důvod, proč jsem nabídla synovi- abych si udržela mléko pro dceru, k té myšlence pomohlo značně i to, že odstavení syna díky těhotenství proběhlo v době, kdy jsme k tomu ani jeden přirozeně nedošli, prostě příliš brzy (i proto jsem byla nakloněná podle situace tandemově kojit a hlavně jsem se těšila, až budu kojit miminko, ale to nevyšlo a navíc, když jsem poprvé podávala UM, tak mi bylo, asi tak jako bych mu podávala něco, co mu ublíží). Celkově jsem syna kojila 2 roky (což se mi nezdá převratně dlouho), asi tak pro mě akorát a tím, jak jsem ho začala kojit, tak má nutkavá potřeba odstříkávat prostě zmizela a já se dostala do pohody, do pohody se díky kojení dostal i prvorozený, který to v oné době také neměl vůbec lehké. Kojení není jen o jídle. Možná opravdu díky tomu nejsem v blázinci, či na antidepresivech. Vím, že to také nebyla příliš klasická cesta, nicméně zrovna na ni nevidím nic špatného, ani zvráceného (snad jen to, že jsem to tak moc prožívala), i když, kroky jiných žen ve stejné situaci by tudy třeba nevedly.
Podobnost ale vidím právě v tom uvnitř, co jsem prožívala (v ničem jiném), i když přesně nevím, co prožívá ona, ale myslím, že se do toho dokážu dost vcítit..a tak snad i pochopit, ač se to asi úplně pochopit nedá, přece jen je to dost zvláštní až nepředstavitelné, skoro jako nějaký vtip..
Taky nějak nevím, co napsat.
Pokud by pes jinak umřel, pak třeba. Ale jen tak? Pokud by odstříkávala a dávala své mléko psovi, pak prosím, když se jí po tom nepo…e. 🙂
po pravdě nevím co k tomu napsat.
Myslím, že se nedokázala smířit s nekojením svých dětí a takto si to kompenzuje. Asi lepší než ležet v blázinci nebo brát antidepresiva, ale jeví se mi lepší i jiné cesty.
Stejně to vidím i u tvé nabídky již nekojenému synovi.
U postarání se o mláďata jiného druhu mi to přijde jiné, pokud jsou závislá na této potravě, jedná se skutečně o milosrdenství, to ale ani dospělý pes, ani 2,5 leté nekojené dítě není.