Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Retro test-když dnešní třicátníci byly dětmi
Dnes mi přišlo mailem 🙂
http://zena.centrum.cz/deti/grafika/2012/03/20/retro-test-kdyz-dnesni-tricatnici-byli-detmi-pamat/
Měla jsem 1 chybu.
no tak já na dobu socialismu mám 99% vzpomínek negativních.
utírat si zadek novinama protože nebyl papír, v šestinedělí uplácet prodavače v drogerii aby mi vytáhl z pod pultu alespoň jedny vložky, nemoct studovat školu kterou chci kvůli “původu“, nemít možnost jet k moři a vlastně kamkoliv mimo určenou zonu, nasazení špicli, postihy za neúčast na volbách, dobrá zdravotní péče jen pro vyvolené, totéž jídlo a ostatní věci, děda v jáchymově, otec v kotelně, jediné botičky pro synka bílé s červeným srdíčkem a nápisem eva, tři dny smuteční hudby v rádiu když umřel brežněv, pak černěnko, andropov, tajné poslouchání hlasu ameriky aby byly informace, co se vůbec ve světě i u nás děje, prázdné regály v obchodech, povinné průvody na vřsr a 1. máje, lživé učebnice ve školách, výslechy na policii,… no a to 1% je ten zbytek:-(
Já se vzpomínkově přidávám k Lussy. Taky si pamatuju kyselý kubánský pomeranče, nešlo to oloupat a nebylo to k jídlu.
V době, kdy vznikalo jedno obří sídliště za druhým, moc lidí nemělo možnost si vypěstovat vlastní produkty. Kdo neměl babičku na venkově, ten měl smůlu.
Ale třeba vuřt na ohni, to byla pochoutka. 🙂
Já pionýra nesnášela, protože nás vedla fakt soudružka, která nám vyprávěla o Leninovi, o Moskvě a pořád jsme musely malovat Auroru.
Bydleli jsme na vesnici,kde byla samoobsluha. Museli jsme si zamluvit předem pečivo, každý den 5 rohlíků a 1/2 chleba, taky mlíko se objednávalo. Když jsme to nevyzvedli,tak další den k tomu našemu nákupu jsme dostali to pečivo z druhého dne.
Máslo, sýr, všechno co měla datum spotřeby vyražený, jakoby vytečkovaný jestli si pamatujete, na obalu vedoucí nehtem zaškrábávala a moje máma se s ní pořád hádala, že pacholík je zkyslý, paprika plesnivá. A brambory – vždy se objednal pytel a každý rok se opakovalo to samý – ze spodku pytle vytékaly shnilé brambory a máma je táhla zpátky do krámu a tam z kecama co by jako chtěla, jak jsou to krásný brambory, dostala lepší pytel.
U domu jsme měli jenom pidi zahrádečku a dvoreček, takže ovoce nebo zeleninu jsme si nepěstovali, jen pár slepic a králíků, jinak jsme byli závislý na tom co zrovna bude v obchodě.
A maso? Jednou týdně přijela pojízdná masna,odpoledne ve tři. Od jedný hodiny se lidi srocovali před obchodem a stejně se dostalo jen na pár prvních,tudíž jsme pořád jedli mražené kuře, těch bylo v obchodě dost.
A na kubánský pomeranče mám vzpomínku, že se nedali pozřít, byli zelený, kyselý jak šťovík a bylo jich všude dost, protože je nikdo nekupoval. Fronty se stály na ty normální, oranžové. Když jsme museli sbírat do školy sušenou pomerančovou kůru, tak nesměla být z těch kubánských, že jsou ošetřené nějakým postřikem.
Často jsme neměli doma toaletní papír, ale nastříhané noviny na čtverečky a máma sháněla menstruační vložky.
A já milovala Čtyřlístek a byla jsem š´tastná, když mi ho naši náhodou sehnali.
A těma sockama jsem myslela spíš to, že naši třeba neměli na uhlí a my se krčili s bráchou u skoro studených kamen.
Takže každý má ty vzpomníky fakt úúúplně jiný 🙂
Já myslím, že průmyslově vyráběné věci byly hnus předtím i teď, ale tím, že jich bylo málo, měli lidé právě i to své, dobré, což už dneska není skoro vidět a kdo má, nerad prodává.
Tak to já zase četla, že za komunismmu byla spotřeba potravin plánována, takže nebylo třeba zbytečně do nich přidávat konzervanty a jiná aditiva a proto si člověk nemusel dávat tak velký pozor jaká “éčka“ výrobek obsahuje 😉 Taky že salámy byly z masa a ne ze škrobu, chleba byl z kvásku a ne z prášku do pečiva apod.
Upřímně – pili jsme to všichni a po litrech a moc nám z toho není…. za to když se podívám na dnešní baculaté děti, které do sebe lijí současné limonády, tak je mi jich docela líto, na jaké problémy a nejen zdravotní si zadělávají… podobně glutamát, že jo .. taky jsme ho jedli všichni a dnes se mu vyhýbáme jak čert kříži, nebo obyčejné kojení – tehdy to prostě nebylo “in“ a drtivá většina z nás vyrostla na feminaru a sunaru 😉
Tak zrovna ty socialistické limonády – nedávno jsem četla, že to byl taky dobrý driják. 🙂
Ovšem v té době nikdo nevěděl, že to a to barvivo je hnus, dnes je už zakázané. 🙂
to je fakt, ted máme sice všechno, ae v kvalitě nula, méně je někdy více
Taky si tu dobu pamatuju spíš pozitivně…
že se stály fronty na banány a pomeranče, no a? za to byly dobré české brambory, výborná česká jablka, sladké a šťavnaté české hrušky máslovky, normální české švestky atd atd. Když teda už byly pomeranče, tak byly ze spřátelené země z Kuby – byly obrovské šťavnaté a sladké – teď se bojím pomeranče koupit, abych náhodou nenarazila na suché bezchutné imitace (nedivím se, že se na ně nestojí fronty 😀 ).
Taky jsme patřily mezi “socky“, jen já a moje mamka samoživitelka, jak z ní nedávno vypadlo pod neustálým dohledem sociálky – každý rok na ni psali posudek v práci, na mne ve školce i ve škole. Dokonce jsem dostávala sociální stipendia – socky nejvyššího kalibru a přesto jsme se díky ROH dostaly do Tater i do Jugošky (taky díky mým zdravotním problémům a razítku od dr.), jezdila jsem na tábory. Že byly v obchodě jen dva druhy limonád? Byly, ale za to to byly výborné limonády a ne “lepihuby“, co se dají koupit teď. Chodila jsem zásadně v poděděném oblečení po mých bratráncích. Moje děti chodily v teplácích po svém tatínkovi – takové tepláky se nedají nikde sehnat – krásné, pevné laclové tepláčky pro batolata, nikdy jim nelezla záda, nikdy jim nepadaly a vždycky v tom mohli sedět téměř kdekoliv a nemusela jsem se bát, že prochladnou “ze spodu“ – nosily je zatím 4 děti a bude je nosit i páté a stále jsou jako nové, můžete tohle říct o oblečení, které se k nám dováží z číny?
A co se týče společnosti, mamka se nebála mne pustit ven – ve 4 letech jsem chodila sama nakupovat do obchodu… dovolil by si to dneska někdo?
Ano nebyla to ideální doba, politická situace nebyla růžová, ekonomická šla s politickou ruku v ruce, ale to mohu říci i o dnešní době… ne .. opravdu si tu dobu nepamatuji špatně… spíš naopak, po převratu jsem teprve pocítila jaké “socky“ doopravdy jsme….
Pěkný testík.
Všechny otázky správně. 🙂 Ale přiznám se, že něco jsem jen tipla.
Pamatuju si, že jsme byli na dovolené v Polsku a nakoupili si rifle, riflové bundy a následně je pašovali přes hranice. Ty vytřeštěné oči mamky vidím dodnes a jak jí taťka už 10km. před čárou uklidňoval. Já měla na sobě nové rifle a byla jsem pro jistotu přikrytá dekou, v létě. 🙂
Projeli jsme a ve škole mě riflovku záviděli snad úplně všichni. 🙂 Byla “plísňová“.
Co ale oceňuji, to jsou tehdejší hračky a děsně mě mrzí, že se vše vyhodilo, postrácelo. Společenské hry mám některé dodnes a když někde vidím starou hru, třeba na bazarech, kupuji. 🙂
Díváte se někdo každý pátek na čt1 na Vyprávěj?
Minulý pátek byl díl zrovna z doby 17.listopadu 1989. Dala bych tento seriál, nebo alespoň tento díl povinně na SŠ, jen ať se studenti podívají na realitu. 🙁
Tak já byla ještě starší :-).
Jinak není nic, co bych jako dítě vnímala negativně, snad jen řeči učitelek o tom, že my se na střední ani nemáme hlásit a taky, že nám tatí zakazoval na pionýra a já tam moc hctěla chodit.
Ostatní vnímám spíš pozitivně, tím, že nic nebylo jsme hodně věcí měli z domova, maso, ovoce, zeleninu….
Oblečení se mi zase hodně líbí, jsem naopak zklamaná, že mi maminka nic neschovala pro moje holky, teď by v něm dělaly parádu.
A k sociálnímu postavení jsme taky byli dá se říci socky, tatínek řidič, matka dělnice. Ale my bydleli dohromady s prarodiči a v tom vidím velké plus, v podstatě mami a tatího si pamatuju jen jak se vrátili z práce, že bylo doma dusno, ale láskyplnou péči jsem zažila od prarodičů.