Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Opravdu děti zvlčily?
Nedávno jsem mluvila s jednou učitelkou z MŠ, která si velmi stěžovala na děti u ní ve třídě, dokonce mluvila i o tom, že ukončí svoji karieru učitelky a půjde dělat něco jiného.
A dnes jsem si přečetla tento článek:
Opravdu si myslíte, že je situace tak vážná?
Máte čas si s dětmi doma povídat?
Danniello, taky souhlasím, i to může být příčinou.
A kam se poděla ona úcta k autoritám, např. k učitelům?
Myslím si, jak psala Pavlinkav, že rodina, kde se mluví podobným způsobem, jakože – co si to ta učitelka zase vymyslela za blbost – si opravdu podřezává větev sama pod sebou.
Souhlasím i s tím, že dneska je na zaměstnance tvořen velký tlak. A dotknu se opět citlivého tématu, alá šéf debil.
Kamarád nemohl přijít do práce, protože měl opravdu vážné rodinné důvody, zavolal tedy do práce, chtěl se omluvit a dostalo se mu odpovědi od šéfa:
“Ale já myslel, že práce je pro všechny na prvním místě a pak až rodina!“
Takže dokud budou šéfové a manažeři bezcitní, většinou i bezdětní, pak prostě tento tlak na práci bude větší a větší. A mnohde se opravdu bude postavovat rodina až na druhý stupeň.
Už i z tohoto důvodu já tvrdím, že špičková manažerka nemůže být i špičková matka, je to otázka volby.
Škoda by neměla a ani nemůže suplovat rodinu.
Souhlasila bych s tím, že je velký problém s uznáváním autorit. Nevím, jestli to není třeba trochu i tím, že právě my jsme byli vedení spíš ke strachu z autorit, takže se pak mohlo stát, že někteří rodiče prostě svůj postoj k autoritám přehodnotili špatně, místo úcty nebo respektu přešli k jejich odmítání a ignorování.
Peťko, je to těžké – opět se odvolávám na Pavlínkuv, že podíl společnosti na výchově je veliký. Člověk musí spoléhat na to, že pozitivní “ladění“ zvítězí:-). To víš, že dcera také s paní uč. občas “nesouhlasí“ – protože Amálka říkala… Nehubuji ji za to, jen jí vždy řeknu, co všechno je za ten den paní učitelka naučila, kolikrát se na ně usmála, jaké má dobré nápady – třeba obdivuju “její“ pracovní listy, nebo jak vymyslela “doprovod rukama“ k básničce…. a snažím se, aby to pozitivní hodnocení bylo “podložené“. Pravda, že se paní učitelka snaží, aby je toho hodně naučila. Mám asi výhodu v tom, že jsem ve školství pracovala, že paní učitelku znám a že mě zajímá hodně i dcerčina škola – a to tak, že je to na mě opravdu patrné, že obdivuju co a jak se učí, takže dcera vidí, že jsem z toho opravdu nadšená:-)
Peťka ano, máš pravdu, je to tenký led. Bohužel i co vidím a slyším u “kamarádek“ kolem sebe – reakce typu – “jak si to mohla dovolit?“ je velmi často jako první. Protože v rámci “svobody“ mé dítě přeci nikdo nebude omezovat – toto souvisí také s tím, co psala Pavlínkav, že si nevíme rady s naší nabytou “svobodou“ a vše co by mohlo jen naznačovat, že nám někdo říká, co máme dělat odsuzujeme “apriori“ (a to i my dospělí – dojde nám to často až zpětně, že nám tím chtěl třeba někdo pomoci“). Osobně považuji za nejtěžší a zároveň téměř za nejdůležitější vychovat děti tak, aby se mi svěřovaly – mohly mi věřit… Je někdy velmi těžké rozpoznat zda je to tak “strašné“ jak dítě popisuje neb v jeho očích to opravdu “strašné“ může být, i když dospělákovi se to zdá třeba jako malichernost a také je velmi těžké rozpoznat, kdy si to dítě vymýšlí, aby získalo nějakou výhodu… a toto dokáží už velmi malé děti (i můj 2,5letý syn mi řekne, že ho bolí bříško, aby mohl v noci šoupnout k nám do postele:-)). Pokud bych měla opravdu podezření, že se děje něco špatného (podotýkám u malého dítěte – velké ještě nemám:-)) asi bych to probrala osobně s paní učitelkou (ale bez dcery) a teprve po tom, kdyby si dcera stále “stěžovala“ řešila bych situaci i v její přítomnosti… Ale popravdě – kdo ví…? No, doufám, že nikdy nebudu muset nic takového řešit:-).
Kšando, (můžu psát se š?)…Dítě musí vidět, že já jako rodič paní učitelce důvěřuji a vážím si jí…
S tím souhlasím. Jak to ale udělat, pokud máš pak ve třídě takový názor a vedeš tak své dítě jen ty sama? A od ostatních dětí tvoje dítě neustále slyší, jaká je učitelka kravička?
Pavlinkav, taky si myslím, že vzdělávací systém byl propracovaný. Proč postupně dříve prestižní školy upadají? Proč je úroveň vzdělání maturantů nízká?
Možná si to idealizuju, ale mám pocit, že jsme si i uměli hrát. Dneska to je problém. Opravdu mají pokojíčky zaplněné vším možným.
Právě čteme s Bárou knihu – Děti z Bullerbynu. Hodně si o tom pak i povídáme, malá je úplně unešená. Nechápe, že děti musely chodit pěšky tak daleko do školy, jak držely pospolu, pomáhaly si…to vše jí v knížce okouzluje a hltá každou stránku.
Kšando, to mě taky dostalo, jak píšeš, že maminka je schopná “očkovat“ dítě proti učitelce, ve smyslu – nenech si od ní nic líbit!
Na druhou stranu je asi tenký led mezi tím, naučit dítě říct si a upozornit na fakt, pokud je s ním zacházeno špatně, pokud má jinou potřebu a tím, kdy se mu nic zlého neděje.
Pavlinkav – nemluvit špatně o škole – doma ani na veřejnosti. Velká pravda. V tomto trošku bojuji s manželem (už jsem to tu psala, že se s manželem v této otázce dost rozcházíme). Nicméně – musím říct, že se manžel snaží :-). Chápu, že někdy je to těžké. Ale když mi malá řekne, že paní učitelka na ní křičela, tak se nejdřív zeptám, co provedla… a když řekne, že nic, vím, že je malá brepta a řeknu jí, ať nekecká, že určitě ano, že by na ni p. uč. bez důvodu nekřičela a buď to z ní “vyleze“ a pokud ne, pátrám dál… Ale určitě hned neřeknu, no, tak to si nemůže paní uč. dovolit, to já na ní asi dojdu… Dítě musí vidět, že já jako rodič paní učitelce důvěřuji a vážím si jí. Pokud se to stane jednou…, řeknu třeba: to jste měli dneska asi obě blbej den…
Peťko, tohle je téma na hodně dlouhé lokte…
Osobně si myslím, že situace vážná v dost věcech je, hlavně co se kázně a uznávání autorit týče.
Podepsala bych se pod tuto větu (z článku):
Dětský psycholog Miroslav Hudec si nebyl zcela jist příčinami, proč jsou s prvňáky stále větší problémy. Připustil, že chyba může být na straně generace rodičů, jimž se před 23 lety otevřela stavidla, mohli začít cestovat a podnikat, ale neumějí si nyní s nabytou svobodou poradit.
Tohle já tvrdím už od dob svých studií – podotýkám, že já sama jsem konec “babyboomu“ husákových dětí. Spousta lidí ve věku 45 a méně let si myslí, že za komunistů bylo všechno špatně a teď musí být všechno jinak. Jenže ona to podle mě není pravda. Například školní osnovy jsme měli jedny z nejpropracovanějších a nějaký chytrák na ministerstvu potřeboval, aby po něm bylo něco vidět, tak to šmahem zrušil. Co z toho vzniklo? Jen chaos, každá škola má švp, je to naprosto neprostupné mezi školami, když se dítě přestěhuje,tak je totálně nahrané.
My jsme měli dvě panenky a dřevěné kostky a byli jsme šťastní. Dnes mají děti dost často téměř všechno, na co kývnou, a stejně šťastné nejsou…
Ale nic nejde globalizovat, liší se to rodina od rodiny, ale bohužel ve třídě převažovaly děti, které prostě problém měly.
Odjakživa tvrdím, že rodina je základ všeho. Jenže on i tlak společnosti je značný. Fakt je to na dlouhé povídání, kde všude může být zakopaný pes.
Já s oblibou říkám rodičům na třídních schůzkách, aby si uvědomovali, co doma např. o učitelích říkají, protože nakonec se to projeví stejně všechno doma. Pokud oni od začátku šk. docházky pronášejí před dítětem věty typu “co si to ta kráva ve škole zase vymyslela“, nemůžou se pak divit, že se za pár let o sobě dozví, jsou jsou kráva, vůl, blbci a kdoví co ještě…
Pokud dítě neuznává autority, tak s ním potom už nic nehne. A jak píše Kšanda – když už ve školce se uč. dozví, že maminka říkala, že ho nikdo nebude nutit – tak si ta maminka podřezává větev sama pod sebou – protože s malým dítětem jsou malé problémy… Jednoho krásného dne to dítě nedonutí ani vstát a jít do školy – protože ho přece nikdo nebude do ničeho nutit…
Uf, no nebudu to tu rozepisovat, opravdu je to spíš na pokec než na vypisování…
Hanzlici, teď si mě teda dostala!
Nejsem si vůbec jistá, zda moje dcera zná mýdlo. 🙂
V MŠ bylo tekuté určitě, to jsem viděla, nyní ve škole netuším, ale předpokládám, že taky tekuté a doma taktéž.
Hanzlici, teď si mě trošku rozesmála (nic ve zlém):-). Myslím, že moje děti by také asi klasické mýdlo neznaly a divné mi to nepřijde. Seznamovat je s tuhým mýdlem nebudu – pro mě je to zdroj bakterií. Já taky neznám spoustu věcí, které byly běžné před 30ti lety.