Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Radši holčičku nebo chlapečka?
…já vím, že je to blbá otázka a že většina z vás už má na jazyku, že je přece mnohem důležitější, aby bylo dítko zdravé.
Zkuste se ale od této myšlenky (kterou ani v nejmenším nezpochybňuju) oprostit a představte si, že byste si museli (!) vybrat – chtěli byste radši holčičku nebo chlapečka?
když jsem byla malá a snila ještě o hóóódně dětech,tak první jsem si přála chlapečka,aby ty další případné holčičky chránil 🙂 moje seśtra snila o krásné blonďaté holčičce s modrýma očima 🙂 dopadlo to samozřejmě obráceně 😀
Když jsem byla poprvé těhotná,napadal mě ten kluk,ale už mi to v podstatě bylo jedno ke konci těhu jsem i chtěla holčičku 🙂 po druhé,mě ale opět přepadla touha mít syna a když prvotní náznaky ukazovaly na holčičku,nechtěla jsem tomu moc věřit.máme chlapečka a tudíž splněný páreček.Jak se tu někdo podivoval proč to více méně okolí ,,prožívá“,já to brala jako vyvážení zastoupení ženské a mužské složky v rodině.s dcerou pomalu probíráme holčičí záležitosti,prcek je ještě malej,ale je to takovej ten mazel co na maminku udělá očička a ta se může rozplynout…nicméně v podvědomí stále toužím vychovat z něj toho správného chlapa,který bude samozřejmě gentleman,správňák,hodný,pracovitý,vzdělaný prostě ten nejlepší chlap pod sluncem!!! 😀 😀 😀
P.S a nikomu ho nedám !!!!!! 😀 😀 😀
chtěla jsem vždy holku a kluka, jak jsem byla poprvé těhotná tak jsem hrozně chtěla holčičku a manža kluka a narodil se kluk 😀 při druhém už mi to bylo nějak jedno, ale spíš jsem doufala v holku a narodily se dvě 😀
musím se přiznat, že poslední dobou na to hodně myslím, jestli ještě toho chlapečka 🙂 včera jsme se tady večer tulili, tak jsme se holek zeptali, jestli si pořídíme ještě mimi-toho chlapečka, no ovšem holky mají jasno, kluka ne, holky jsou prý lepší 🙂
Myslím si, že je to úplně jedno. Nejdůležitější je přece zdraví.
Ale je pravda, že jedni známí, se s námi přestali bavit, když se narodit Naty. Oni mají totiž samé holky (3) a tak nemohli rozdýchat, že máme kluka. A moje babička to taky těžce nese i když to nepřizná, podle jejího chování to člověk pozná.
Moc jsme si s manželem přáli chlapečka (Petra VI.) a máme ho a je úžasnej. A nějak si vedle sebe nedovedu holčičku představit- navíc mám trošku blok k růžové a možná je to i tak, že chci být “maminka“, kterou si její kluci (vč.manžela) opečovávají 😀 😀 😀 – sobecké, že ? ale to neva, to je jen úvaha.
Já vždycky chtěla holčičku, ale u obou těhu jsem od začátku věděla, že to bude kluk. Ale nevyměnila bych je. No snad napotčetí 😀
kluky. třeba deset, ale kluky. i když jsem paradoxně !dobrovolně“ vychovávala dvě holčiny.
Tak já toužila po holčičce (manžel ze začátku po klukovi, ale pak to také přehodnotil na holčičku). U druhého už mi to bylo jedno, ale říkala jsem, že z praktických důvodů by byla lepší holčička (plánovali jsme jedináčka, takže jsme měli VŠE růžové), manžel chtěl (podle mě – nikdy to neřekl) kluka. Musím říct, že u nás to tak nějak standardně nefunguje – že by byla malá tátova a malý “mamánek“ – malý tíhne více k tatínkovi a dcera ke mně. Zrovna nedávno jsme se bavily s kamarádkama, že ty holčičky jsou praktičtější – přeci jen je běžnější, že se o “staré rodiče“ starají víc dcery než synové:-).
já bych teda chtěla kluka, nevím proč, prostě si myslím, že je to kluk 😀
Když jsem byla poprvé těhotná, přála jsem si holčičku a aniž bych to tušila, čekala jsem ji. U druhé mi to bylo celkem fuk, ale raději znovu holčičku aby si holky spolu hrály (byly od sebe cca 3 roky). Nyní jsem po třetí a čekáme holčičku, přála jsem si chlapečka – tak se snad dočkám vnoučátka hi hi.