Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Radši holčičku nebo chlapečka?
…já vím, že je to blbá otázka a že většina z vás už má na jazyku, že je přece mnohem důležitější, aby bylo dítko zdravé.
Zkuste se ale od této myšlenky (kterou ani v nejmenším nezpochybňuju) oprostit a představte si, že byste si museli (!) vybrat – chtěli byste radši holčičku nebo chlapečka?
Peti já už vzhledem ke svýmu věku dítě žádný 😀
Jinak jsem vždycky toužila mít holčičku,první mám 2 kluky a jako poslední(do třetice) se mi můj sen vyplnil a mám jí doma- modrookou,světlovlasou a je to moje obrovská láska,která se ráda mazlí 🙂
Jé, Teru, tobě to teda taky nějak utíká… Jsem ráda, že ses po dlouhé době ozvala a gratuluju k chlapečkovi (i když sis přála tu holčičku…).
Jinak držím palce, ať konizace nakonec není vůbec nutná. A i to bydlení ať se brzy vyřeší.
Ahoj holky. Moje mamka chtěla holku a narodili se jí 2 kluci. Chtěla to vzdát, ale pak jí taťka po 7 letech přemluvil a slíbil, že to bude holka a narodila jsem se já. Můj nejstarší brácha má 3 kluky. Prostřední nic. Mamka se nemohla dočkat vnoučete od jediný dcery. Všichni jsme doufali a přáli si, aby to konečně byla holčička. V rodině jsou samí kluci i sestřenky a tak. Teď v úterý jsem byla na velkém UZ. Přála jsem si holčičku, příteli to bylo jedno, ale chtěl kvůli mně taky holku. Vůbec mě nepřekvapilo, když jsem na monitoru uviděla pinďu a 2 varlátka. Nebyla jsem zklamaná, protože jsme podědili všechno modrý a klukovský, takže mi odpadla “starost“ o výbavičku. A opravdových starostí mám teď i tak dost, od nevyřešeného bydlení po hrozící kónizaci ještě před porodem kvůli špatným výsledkům cytologie.
Pokud se zadaří pak ještě jednou, zase budu doufat, že to je holka. A rovnou přiznávám, že jestli to bude zas kluk, tak asi pak budu zklamaná. Samozřejmě se s tím srovnám, ale strašně bych chtěla modrookou kudrnatou blondýnku po tatínkovi. 🙂
Výchova, ale i temperament dělá své. Mám o měsíc staršího synovce, než je syn a myslím, že je také veden k tomu “to nic není“,ale většinou pláče při každém ťuknutí a náš malý se otřepe a jde dál, ale když jeden z nich spustí, tak je to jak mňaňčení koček :-D.
Říkám si, že možná u kluků je to “snešitelnější-mírnější“, že mají níž položenej hlas a co mámé známé a rodinu, tak holčičky se mi jeví autoritativněji (což jim pro budoucnost naprosto schvaluji- jen ať trénují 😀 ;-)). Protože jsem vypozorovala, že když je “hromadný řev“, tak neteř hlasitostí jasně vede.
Ale u kňourání(v momentě, kdy dítě neví, co chce) šílím ať je holčičí, nebo klučičí.
A je to jedno, co dítě, to originál, je naše a je ten nejlepší chlapeček, nebo holčička na Světě i ve vesmíru :-)!
tak já, když se měl narodit syn, toužila po holčičce. To se mi nesplnilo. Doted jsem pořád o té holčičce přemýšlela. Ted jsem zjistila, že jsem asi těhotná, nějak asi pracují hormony a já si říkám, že by byl možná i ten kluk lepší. Nechápu to, celý život toužím po holce a ted toto :).
nuninko, teď nevím, jestli jsem to dobře pochopila – ti známí se s váma přestali bavit, protože oni mají tři holky a vám se narodil kluk? Nějak si to nedovedu představit – když se potkáte, tak přejdou na druhou stranu ulice? …protože miminko v tvém kočárku má modré oblečky? uf, to je nad moje chápání…
A babičce vadí co?
k ufňukaným holkám – taky nemám škatulkování ráda, ale je fakt, že takové to kňourání jsem zaznamenala ve větší míře u holčiček. I když tu taky máme chlapečka, co je sice malej ďábel, ale běda, jak se někde trochu ťukne, to je víc kraválu než 5 jiných holčiček dohromady 🙂 Určitě v tom hraje roli i výchova, ale do značné míry je to asi dané – naše holky jsou v tomhle každá úplně jiná – jedna pořád něco řeší (i když s věkem je to lepší), druhá zatne zuby a já pak jenom zírám, jak je samá modřina, aniž bych o většině karambolů věděla.
Toužila jsem po holčičce. U první dcery jsem netušila, co se narodí. Když řekla sestřička…máte holčičku…byla jsem šťastná a dokola prý (osobně si nepamatuju) opakovala…mám holčičku, mám holčičku…:-)
A když jsem čekala druhou dceru, věděla jsem už z ultrazvuku, že to bude holčička a taky jsem si víc přála holku.
I když samozřejmě, nejde to takto říct, víc přála, jistěže první je, aby to bylo zdravé..:-)
stejně se na toho kluka těším.. hihi….
Už jsem tu psala, že jsem druhou chtěla taky holčičku, no a ono to nevyšlo. Musím říct, že jsem se s tím chvilku srovnávala, ale co… nakonec jsem na tom našla spoustu kladů a už teď je to můj milovaný chlapeček 🙂 Hlavně…! Až trochu vyroste, tak nebude všechna dřina na mně – táta ho bude učit chlapský věci, zatímco já Anču ty ženský, no a povídání a vysvětlování reprodukčních témat mě tím pádem taky čeká jenom jednou 😉 Člověka akorát zamrzí těch dvacet pytlů s holčičím oblečením, co se válí na půdě 😀
Mi to nedá nereagovat na příspěvky typu “Holky jsou ujančené, umíněné, kňourají“. Podle mě tohle říkají jen ty maminy, které mají jednoho a více synů. Že by proto, že to nevyšlo? 🙂 Nevím, já mám jen 1 dceru, ale za nic na světě bych ji nevyměnila, ukňouraná nikdy nebyla, jako dítě byla statečná, doktor si s ní může dělat pomalu co chce, rozmazlená není, růžovou nemá ráda, tak proč to škatulkování? Zrovna tak můžu říct, že na sídlišti kolem mě je tolik kluků divočáků potrefených, ulítaných, drzých, že jedině holku. A máte vidět, když si ti “chlapečci“ zraní kolínko nebo upadnou, to je teprve řev. Myslím, že je to i o tom, jak ty děti vychováváme (ikdyž vím, že všechno ovlivnit nejde). Cca před rokem jsem měla silnou touhu po 2.dítěti a znovu holce, no a světe div se, teď bych třeba i toho brášku pro Sáru, je fuk, že by byl mladší, ale líbí se mi pár, proč ne? 🙂