Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsme doma bamiska 😀
Prvně vám všem moc a moc děkuju za slovíčka podpory poctivě jsem ti to vše přečetla a Petře děkuju za oboustrannou informovanost.
Jsme doma a tak se těším na postel a to, že budu spát snad víc jak hodinu v kuse a že se na ní budu moci i otočit…..malej spal se mnou a měl kanylku po celou dobu(nevím jestli se nepíše měkké, ale to dnes nemám sílu dohledávat :D) tak jsem to pořád hlídala.
Ve finále to asi bylo od zánětu močáku byly tam nějaké bakterie, ale čekali spíš střevní když byl ten průjem,tak i když to bylo zvýšené tak se to nejprve nijak neřešilo a čekali na výsledky ze stolice, ale tam nic nebylo…nasadili atb a pak bylo líp…ale fuj už to nechci zažít víte, že na vysoké teploty trpíme, ale tohle bylo špatný doma odpadnul, klepal se, nevnímal, koukal skrz…brr ještě že nemocnici máme 5minut…
Bylo to špatné a vysilující jak pro malého tak i pro mě jsem zralá do postele a on si tu zvesela provětrává hračky co neviděl delší dobu…. 🙂
Malej je zlatíčko všechno zvládal dobře sice brečel při píchání, ale nechal se uklidnit, i zábal zvládnul bez problémů….
Zarazilo mě jak je na ruku s kanylou opatrnej a vůbec ji nepoužíval, držel si ji jak zlomenou…
Jen perličku jak byl vysílenej přes ty teploty a ač zavodněnej tou kapačkou tak jsem dva dny odchytávala moč a jeden den tři hodiny a druhej tři a půl a vydržel sedět šmudlík……takže asi máme zápis na rekord…
K těm střevům…..nevím pořádně co z toho bude, ale po 5 dnech nevyspání a Honzíkova stavu mě to odzbrojilo a obrečela jsem to a malej mě chytnul a povídal “nebeč mamiko“ otřel mi slzy a obejmul mě….uplně mě odzbrojil zlatíčko….no byli jsme totiž i na ultrazvuku bříška a tam že má nějakou zátku z tuhé stolice a nad tím průjem který vlatně jen obtékal…takže mu dali jal aby ho pročistili….no a to mě dostalo protože mu pravděpodobně budu muset dávat něco na ředění stolice aby se tohle nestávalo, a s naší diagnozou zadečku je to pro mě doslova zničující co nás čeká….v listopadu nás čeká kontrola v motole tak jsem zvědavá co mi k tomu řeknou i oni…
Takže ta vize do budoucna mě zase o něco víc děsí….
A upřímně když jsem viděla co z něj pak vyšlo tak se děsím co to tam může nadělat za paseku….
No a jinak je asi jeden z mála chlapů co může říci že má za sebou předporodní přípravu…
– do čtvrtka máme dávat atb
– v pátek směr Praha na Karlák na EEG kvůli febrilnímu kolapsu a že asi i u těch vysokých teplot s těma zubama to také prodělával… tam se modlím at je vše v pořádku na další jobovku už nemám energii
– pak nefrologie a kontrolní odběry
– u dětské si musím nechat napsat diazepan
no a nevím na co jsem zapomněla 😀
Tak si jdu udělat hrnek kafe jsem se na něj tak těšila…a ještě jednou všem děkuju…..moc to pro mě znamená…
Jen si říkám, že mi to prostě asi nikdy nebudeme mít bezproblémové…..copak já jsem asi v minulém životě udělala 😀
Vždycky jsem si myslela,že dělat sestřičku na dětském je odměna pro ty co si vyberou toto poslání a že to dělají opravdu ženský,který k těm dětem mají vztah.My tam měli tedy naštěstí jen jednu,která to měla jako nutný zlo práce,jenže bohužel zrovna sloužila,když Kubu už podruhé během měsíce operovali.A když primář řekne,do půl hodinky ho tu máte,hodina pryč a on nikde,musela jsem se jen zeptat,jestli neví,co se děje.Zařvala ať jsem ráda,že to doktoři neflákají a byla pryč.
Ale jinak tam byly mladé holčiny a ty byly prima.
Omlouvám se ,nepřihlásila jsem se 😉 Kubajz
maruško máš pravdu…mít víc času a netlačit nás nutnost vrátit se do práce bylo by vše jiné…
matildo děkuju že jsi si našla čas….vím co jsi prodělala s malým a nejednou jsem si na tebe vzpomněla jak jste to zvládli ustát…jsi šikulka teda vy oba..
Ahoj Míško, nemám čas číst reakce, jen ti chci napsat, jak moc jsem na vás myslela a čekala na dobré zprávy. Sama vím, jak moc nás dovede potrápit, když to malé tělíčko trpí a my jen koukáme a nemůžeme pomoci…
Máte to za sebou, držím palce, ať vás problémy se zadečkem už minou, ten “náš“ Honzík, co všechno už musel prožít a co ho ještě všechno čeká… snad to proběhne všechno už hladce a bez komplikací.
Až budu mít volnou chviličku, pročtu všechno, co tu popisuješ, abych byla víc v obraze.
Papa M.
Tak to se divím Bami, žes jim na to nic neřekla, aspoň by se příště nejdřív podívaly, koho ošetřují. Ale ty jsi beránek, viď? 😉
Honzík je šikula a určitě mu brzy “cvrkání“ půjde ;-). Dnes je vše urychlené. Kdybych byla s malým ještě rok doma(do 4let), spoustu věcí, co si říkám, že už “by mohl“ bych neřešila. Naštěstí ve školce mě přístup zatím příjemně překvapuje a jsou velmi přístupní.
kubajz…je tak to jste si také užili…no a k sestřičkám co si budem povídat, některé jsou super některé ne, pro ně to je rutina a každodenní záležitost….já jsem si říkala jak jsem pobyt od pobytu vyrovnanější, že už tak nějak člověk ví co a jak a jak to malej zvládá, ale pokaždé mě to rozhodí jak se trochu ukidní ovzduší…
neboj také mě sestřičky vadily, oni byly bezva na všechny jsme měli kliku…jen větu tak velkej a nechodí na nočník bych je kopla do prdele a poslala jsem si je přečíst naši diagnozu…na druhou stranu zas tak velcí nejsme je nám 2,5 ….ale samozřejmě kluci ti starší mi také už chodili na nočník, ale u nás to všechno bude asi trochu jiné….
no zkusíme se na to víc zaměřit….
To jsem ráda,že už jste doma.Připomnělo mi to loňské jaro,kdy jsem s Kubou byla v nemocnici od března do května.Bylo to přerušovaně a za tu dobu prodělal dvě operace.Takže po každý,když čtu,že nějaký prcek trpí,strašně to prožívám-jsem taková citlivka co se dětí týče.I když tenkrát mi sestra v nemocnici řekla,že jsem hysterka(rozbrečela jsem se,když se Kuba po hodině nevracel ze sálu a přitom mi primář řekl,že je to na půl hodiny)a to jsem chtěla info,co se děje.
Takže,i když nepíšu,každý den jsem mrknu,abych věděla jak Vám je.Držím pěstičky,ať už máte klid a pohodu.
marinádo děkuju za hezký příspěvek…ano máš pravdu nechám tomu čas, a uvidíme ted nás během 14 dní čeká dobrání léků a vyšetření tak uvidíme co nám řeknou…..do tohov listopadu jedem do Motola tak snad mi k tomu také něco řeknou…pro mě zatím nejoptimálnější by bylo kontrolovat ultrazvukem jestli se to tam znovu děje nebo jestli to byla jen nějaká nárazovka…a teprve pak něco nasazovat…
no snad to bude ve finále lepší než to vidím… 😀
Bami, prokousala jsem se příspěvkama a už chápu, proč se bojíš léků navíc. Zkus si o tom promluvit s doktory, podle mě budeš muset (s požehnáním od doktora)sama najít tu optimální dávku – tj. po jaké dávce léku bude skupenství toho “hnědého“ přesně akorát. Tak se drž – všechno se vyřeší, neboj!
Bami, moc díky za zprávy. Jsem ráda, že jste konečně doma a držím palce, ať už všechno nabere směr k lepšímu. Malej Honzík je statečnej chlap (nejstatečnější, jakého znám), zvládnete to a bude zase dobře. Vůbec se nenervuj s léky navíc, pokud pomůžou, tak je to jedině plus a nikde není psáno, že je bude muset brát celý život. Třeba časem bude zase brát úplně jiné léky. A Bami, před Tebou taky smekám klobouk – pokud si se “sesypala“ za těhle podmínek jen jednou, jsi strašně moc statečná. A pokud víckrát – nic si z toho nedělej, máš na to nárok.
Největší kamarádka dcery má také nějaká zdravotní opatření, dost vážná – ale kdybych nepoznala dobře její rodinu, ani o tom nevím. Když byla ta holčička malá, prožívali podobné nervy jako teď Ty…no a dnes: holčina k nám chodí pravidelně spát, jen mi její mamina vždycky na papírek napíše, v kolik mám dát který lék a co nesmí kdy dělat…Prostě není vůbec nijak společensky omezená a je to spokojené dítě. Takže Bami, nějaký jeden lék navíc vůbec neřeš – teď se prokoušete tím blbým obdobím a až Honzík povyroste, bude lítat s kámošema a nebude se od nich ničím lišit (jen vy doma budete vědět, jak to je). Dnes už je opravdu jiná doba, tak se zbytečně netrap s budoucností. Moc držím palce!
Bamisko,to je dobře,že jste doam a je malému lépe.