Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě v péči otce
Rve mi to srdce, mám pocit, že jsem zklamala jako matka.
Dlouhodobě mám problémy s otcem svých dětí – vyvrcholilo to letos v létě, kdy mi dcerka začala chodit od táty s tím, že jí slíbil, že si ji za 3 roky vezme k sobě ( je jí 11 let), což jsem řešila se svou soc. pracovnicí. Ta mi řekla, že by bylo nejlepší, abychom tatínka postavily před hotovou věc, že není co odkládat a může si tu naši slečnu vzít od září k sobě na zkoušku (cca půl roku) – souhlasit jsem moc nechtěla, ale na naléhání pracovnice jsem nakonec kývla. Otec to odmítl – protože stále bydlí u rodičů, ale měl jí vysvětlit proč k němu nemůže a on jí jen řekl, že má být hodná a doma poslouchat – no a jelikož se mě malá stále ptala, proč teda vlastně nebydlí u táty, napsala jsem mu dopis (schválená soc. pracovnicí), aby jí vše vysvětlil, což do současnosti evidentně neudělal.
Včera jsem byla pozvána opět k soc. pracovnici a ta mi ještě než jsem se stačila posadit oznámila, že si to tatínek rozmyslel a že si holku bere od 1. listopadu na zkoušku. A jestli prý na to nekývnu, tak mu jde okamžitě sepisovat žádost na soud…
Nemusím myslím nikomu moc vykládat, že jsem se zhroutila, nevím ani jak to říct malé, co jejím sourozencům – z toho její bratr, je téhož tatínka, ale toho si tam otec nechce brát ani na víkendy. Nedokážu o tom mluvit, jen řvu a nevím jak to půjdu vykládat do školy,…
15. října se máme sejít a domluvit se – on nesouhlasí už teď z žádnými kroužky, ačkoliv je už na dva přihlášená,…Přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší dát návrh k soudu, alespoň na střídavou péči, já si to bez ní doma neumím představit, láme mi to srdce – navíc vím, že ona k tatínkovi chce, je dost manipulovatelná, ona má ráda úplně všechny,…
Situace to je zapeklitá.
To, že dcera chce k tatínkovi, to bych i chápala. Děti si vše představují v idelizované formě, což je normální. Ono samozřejmě je něco jiného bydlet u něj a jezdit na víkendy.
A dítě potřebuje oba rodiče.
Nevím, jak daleko od sebe bydlíte, co škola apod.?
Proč si tatínek doposud bere dceru jen 1x za 14dní? Proč k němu nejde někdy sama po škole apod.?
Ono je to hodně těžké, to chápu. Ale zkus se na to podívat očima dcery, jak se asi cítí ona?
Nic si nevyčítej, to přeci nelze brát jako nějaké selhání!
A třeba opravdu do té doby tatínek ještě názor změní.
15.10. kdy se máme sejít, bychom se měli domluvit na jak dlouho si to u něj malá vyzkouší – pracovnice už tenkrát mluvila alespoň o půl roce a já si teď říkám, zda-li by nebylo lepší aby tam zůstala do konce školního roku, aby si tatínek prošěl vším. Pokud se holka u něj učit nebude, resp. když se s ní u nich doma nikdo učit nebude, tak já pak za 2 měsíce žádné zázraky neudělám a ty výsledky ve škole už vytáhnout nedokáže. Takhle bych pak mohla i u soudu argumentovat třeba tím, že jakmile byla u něj, výsledky ve škole šly dolů – já vím že to řeším asi předčasně, ale jsem jak tygr v kleci, jenom bulím a vůbec nevím jak začít normálně myslet. Objednala jsem už i u psycholožky, vím, že to sama nezvládnu.
Vůbec nevím co mám malé říct – hlavně jak a abych neřvala, vím, že mě bude bolet, když uvidím úsměv na její tváři, že konečně bude bydlet u táty a snažím se to chápat, protože vím, že ona to nedělá mě naschvál…
Peťko, děkuji – když se to řešilo poprvé, souhlasila jsem s ohledem na dcerku, věděla jsem že tatínka miluje a chtěla by být s ním. Jelikož s nmí mám ale i nějaké problémy, docházela jsem s ní k děts. psycholožce, které se vyjádřila, že chce být i s tatínkem ale i se mnou. Říkala jsem si, že pokud si to nezkusí, bude o tom stejně mluvit, že tam chce bydlet. Tatínek ji nabulíkoval, že jednou až dostaví domeček, až bude starší, a se soc. pracovnicí jsme se domluvily, že není důvod proč to odkládat, takže si tu výchovu může vyzkouše na půl roku hned – to tatínek odmítl, přeci bydlí u rodičů – což podle mě není důvod k odmítnutí, navíc situace u otce se doposud nijak nezměnila, je to prostě šprajc, z jeho strany, neboť jsem si dovolila mu po 7 letech zvýšit alimenty a chtěla jsem, zda-li by nepřispěl na kroužek.
Měli jsme s tatínkem rok celkem fajn vztah, bylo-li potřeba přišpěl na polovinu kroužků, tábora, ŠVP, pomůcek do školy,…ale pak mi ze dne na den řekl, že už mi nic nedá a nastaly problémy na všech frontách.
Soc. pracovnice mi tenkrát řekla, ať se nebojím, že on ji chtít nebude – poslechla jsem, a teď mám výčitky, že jsem mu nahrála do karet, že ji ztratím. Už tenkrát mi pracovnice řekla, že pokud on nebude hctít aby chodila do té současné školy, může ji dám tam, kam on uzná za vhodné, že pokud by chtěla zůstat u něj já už do toho nebudu mít co mluvit.
O střídavé péči jsem se s ní nebavila, byla jsem z toho tak vkolejená, že jsem vlastně toho asi ani moc nenamluvila. Ona se na mě ještě osočila, co tak vyvádím, že mám ještě dvě děti (jako bych měla mít jedno z nich méně ráda nebo co?) a ať jsem rozumná, že by mi ji taky tatínek nemusel chtít dávat. Že jsem si kopneckonců tatínka svých dětí vybrala sama, tak ať si teď nestěžuju a že je to rozumný chlap – tak nějak mi přišlo, že je na jeho straně – možná, že jsem teď přecitlivělá a neumím se na věc objektivně podívat. Ale nechci se malé vzdát a aby mi pak u soudu neřekli, dala jsem tatínkovi holku na půl roku, tak teď si trhněte nohou – opravdu mám strach a nevím co mám dělat. Samozřejmě bych chtěla aby to zůstalo tak jak to je, mít malou u sebe a aby tak jak doteď jezdila k tátovi na víkend jednou za 14 dní
. Ta střídavá péče je pro mě spíš ta druhá varianta, abych malou neztratila nadobro.
Ještě k té střídavé péči – neprobírala jsi tu možnost s tou svojí soc. pracovnicí?
Bude dcera chodit do stejné školy? Bude v kontaktu s kamarády?
taky mě napadá, že je dost možné, že do 1. listopadu to tatínek zase znovu přehodnotí, určitě neházej flintu do žita 😉
Ač bych ráda, tak poradit nedokážu. Ale z toho, co píšeš, ani v nejmenším neplyne, že bys jako matka selhala. Udělala jsi vše podle toho, jak se ti v dané situaci jevilo nejlepší.
Musí to být úplně šílený pocit, drž se…
Rve mi to srdce, mám pocit, že jsem zklamala jako matka.
Dlouhodobě mám problémy s otcem svých dětí – vyvrcholilo to letos v létě, kdy mi dcerka začala chodit od táty s tím, že jí slíbil, že si ji za 3 roky vezme k sobě ( je jí 11 let), což jsem řešila se svou soc. pracovnicí. Ta mi řekla, že by bylo nejlepší, abychom tatínka postavily před hotovou věc, že není co odkládat a může si tu naši slečnu vzít od září k sobě na zkoušku (cca půl roku) – souhlasit jsem moc nechtěla, ale na naléhání pracovnice jsem nakonec kývla. Otec to odmítl – protože stále bydlí u rodičů, ale měl jí vysvětlit proč k němu nemůže a on jí jen řekl, že má být hodná a doma poslouchat – no a jelikož se mě malá stále ptala, proč teda vlastně nebydlí u táty, napsala jsem mu dopis (schválená soc. pracovnicí), aby jí vše vysvětlil, což do současnosti evidentně neudělal.
Včera jsem byla pozvána opět k soc. pracovnici a ta mi ještě než jsem se stačila posadit oznámila, že si to tatínek rozmyslel a že si holku bere od 1. listopadu na zkoušku. A jestli prý na to nekývnu, tak mu jde okamžitě sepisovat žádost na soud…
Nemusím myslím nikomu moc vykládat, že jsem se zhroutila, nevím ani jak to říct malé, co jejím sourozencům – z toho její bratr, je téhož tatínka, ale toho si tam otec nechce brát ani na víkendy. Nedokážu o tom mluvit, jen řvu a nevím jak to půjdu vykládat do školy,…
15. října se máme sejít a domluvit se – on nesouhlasí už teď z žádnými kroužky, ačkoliv je už na dva přihlášená,…Přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší dát návrh k soudu, alespoň na střídavou péči, já si to bez ní doma neumím představit, láme mi to srdce – navíc vím, že ona k tatínkovi chce, je dost manipulovatelná, ona má ráda úplně všechny,…