Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě v péči otce
Rve mi to srdce, mám pocit, že jsem zklamala jako matka.
Dlouhodobě mám problémy s otcem svých dětí – vyvrcholilo to letos v létě, kdy mi dcerka začala chodit od táty s tím, že jí slíbil, že si ji za 3 roky vezme k sobě ( je jí 11 let), což jsem řešila se svou soc. pracovnicí. Ta mi řekla, že by bylo nejlepší, abychom tatínka postavily před hotovou věc, že není co odkládat a může si tu naši slečnu vzít od září k sobě na zkoušku (cca půl roku) – souhlasit jsem moc nechtěla, ale na naléhání pracovnice jsem nakonec kývla. Otec to odmítl – protože stále bydlí u rodičů, ale měl jí vysvětlit proč k němu nemůže a on jí jen řekl, že má být hodná a doma poslouchat – no a jelikož se mě malá stále ptala, proč teda vlastně nebydlí u táty, napsala jsem mu dopis (schválená soc. pracovnicí), aby jí vše vysvětlil, což do současnosti evidentně neudělal.
Včera jsem byla pozvána opět k soc. pracovnici a ta mi ještě než jsem se stačila posadit oznámila, že si to tatínek rozmyslel a že si holku bere od 1. listopadu na zkoušku. A jestli prý na to nekývnu, tak mu jde okamžitě sepisovat žádost na soud…
Nemusím myslím nikomu moc vykládat, že jsem se zhroutila, nevím ani jak to říct malé, co jejím sourozencům – z toho její bratr, je téhož tatínka, ale toho si tam otec nechce brát ani na víkendy. Nedokážu o tom mluvit, jen řvu a nevím jak to půjdu vykládat do školy,…
15. října se máme sejít a domluvit se – on nesouhlasí už teď z žádnými kroužky, ačkoliv je už na dva přihlášená,…Přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší dát návrh k soudu, alespoň na střídavou péči, já si to bez ní doma neumím představit, láme mi to srdce – navíc vím, že ona k tatínkovi chce, je dost manipulovatelná, ona má ráda úplně všechny,…
ach jo to je mi líto, ale věřím že to ustojíte, posílám hodně sil a přání aby ty slzičky nebyly tak často…na lidi se vykašli nikdo ti nic nedá a napomůže a kdo zná tak ví a pochopí….
moc přeju aby dcera došla k poznání kde je jí fajn….a )plně nej by bylo kdyby se to ustálilo a fungovalo to tam i tam a byla v pohodě a ty také…
Moc se omlouvám, že odpovídám se zpožděním, ale nejprve nebyla nálada a také jsem měla nějaké běhání ohledně nadcházejí situace.
Věc se posunula asi takto, dcera k tatínkovi opravdu jde, ten nakonec souhlasil i s kroužky. Dceru jsem uiž předem objednala k psycholožce, aby ona posoudila, zda-li tam dcera může či nemůže zůstat ten dlouhý půlrok.
Když jsem to dceři řekla, plakala jsem i já i ona, víme, že se nám stýskat bude, ale kdyby si to nezkusila, jistě by po tom stále toužila.
Už teď se mi donáší, že jsem se chtěla malé zbavit a že jsem já chtěla aby šla malá k nim…co nadělám, trápím se, ale vím, že se to stane a snažím se nezbláznit. Otce zajímalo předevší to, zda-li bude mít nárok si uplatnit bonus na dítě.
Dito, jak to včera dopadlo?
Líbí se mi otevřenost vašeho příspěvku. Citlivě popisujete své obavy z toho, že nebudete mít dítě ve své péči. Pocit rodičovského selhání a dokonce až ztráty dítěte je nejspíš pochopitelný, ale je dobré si uvědomit, že tímto si po rozvodu prochází téměř každý rodič, který dítě nemá “u sebe“, ve většině případů jsou to u nás ale tátové, ne mámy… Kdo ale nejvíc trpí “ztrátou“ rodiče, jsou samy děti, bohužel.
Obdivuju všechny ženy, kterým se podařilo vystoupit ze svého vlastního stínu a podívat se na situaci také očima druhého rodiče a především očima dítěte. Střídavá výchova podle mého není špatnou volbou, naopak! Proč by měli po rozvodu rodiče trpět bez dětí a hlavně děti bez rodičů, když můžou mít lásku a péči OBOU ?
Jak můžeš říct, že jsi jako matka zklamala? Proč? Jak jsi na to přišla?
Vůbec jsi nezklamala. Je mi líto, že musíš řešit takovouhle situaci. Budu ti držet palce by to nakonec dopadlo dobře.
dito ono i když necouvne tak si to odzkouší a nebo i holčina zjistí že to není to co očekávala apak se vrátí k tobě a bude už pak napořád klid….
tak tohle jsem objevila náhodou, v tu dobu kdy jsi to psala jsem bala s malým v nemocnici….
ani nevíš jak to chápu před měsícem jsem to řešila také jsem rozvedená dvě děti z prvního manželství a třetího šmudlíka mám se svým současným(a posledním 😀 ) manželem….
šestnáctiletej kluk nastoupil do rvního ročníku a manžel ho blbne také od rozvoduže jednou si ho tam vezme atd….no a přišel s tím že kluk chce k němu jít bydlet…hned jsem se tu vypovídala a vyřvala…bylo to pro mě jako rána z čistého nebe….měla jsem víkend na přemýšlení a naslouchání názorů ostatních holek tady….
po víkendu jsem dospěla k tomu, že ho pustím právě proto aby mi nevyčítal, že k tatínkovi nemůže, že u něj by bylo líp, nebo by mi doma začal dělat naschvály atd…přitom doma je ok….ale když o to tak stojí at si to vyzkouší a podmínkou je škola dobré výsledky a né průsery 😀
pak jsem si promluvila s klukem proč…jediné co che si to vyzkoušet doma problémy nemá a nic mu neva…..tak jsem souhlasila…
zavolala to tatínkovi postavila ho před hotovou věc, s tím že se sejdem a dohodnem zbylé věci….
druhý den tu byl a vše klukovi rozmluvil protože se zalekl zodpovědnosti, školy, peněz atd….prej až po škole….což mi už tak nebude snad drásat srdce, protože se mi ho povede protáhnout školou, ted sedíme u matematiky dvě hodky denně a to by ex nedal protože škola nebyla jeho oblibou když to napíšu mírně….
takže tohle píšu jen že bych moc přála aby až přijde na to lámání se šprajcnul a ty jsi měla klid….
vím že u mě to byla trochu jiné kluk je větší a malá je malá
v každém případě ač tam ty myšlenky jsou o selhání, tak to tak není, oni to jsou děti a prostě myslí že jinde by bylo líp nehledě na to že mít dítě na víkend tak mu člověk snáší modré z nebe a nezakazuje, než když je s námi stále a to oni vidí také…do toho šikovné podsouvání informací dělá divy…
tak na tebe budu 15 myslet a dej vědět….
najdi trochu možné energie a zvládni to, nevím jak daleko od sebe jste a zkusit třeba aspon každý víkend aby ti ji vozil? skipe a mobil v provozu….
Ahoj holky, jste moc hodné, pomáhá mi to o tom psát, mluvit o tom nemůžu, musela jsem dnes zavolat i do práce, že nepříjdu.
Obávám se, že tatínek už z principu necouvne – možná že až si zažije ty povinnosti, pak snad…
Jmenuji se Dita.
Jako matka jsi rozhodně nezklamala! Radu nemám, posílám Ti aspoň podporu na dálku, drž se – popravdě si neumím vůbec představit, že bych měla být v Tvé kůži. Moc držím palce a doufám, že nakonec najdete nějaké zázračné řešení, které bude vyhovovat vám všem!
Já bych to neviděla černě. Uvidíš, co domluvíte toho 15. (určitě pak napiš!). Do té doby bych to s dcerou nijak zvlášť neřešila, kdo ví, jestli otec na té schůzce necukne, když zjistí, co to obnáší. Nemyslím si ale ani, že bys to před ní měla tajit. Asi bych jí řekla něco v tom smyslu, že se sejdu s tatínkem, abychom spolu probrali, jaké jsou možnosti s tím bydlením u něj a že se uvidí.
I ty tu schůzku ber jako informační – abyste si navzájem sdělili, jaké má kdo představy. Co je a není reálné.
Určitě by neměl být problém, aby ses s dcerou vídala častěji.
Tu psycholožku ti naprosto schvaluju, budeš to moct pořádně probrat ze všech stran a uleví se ti. V žádném případě si nevyčítej, že bys něco udělala špatně. V tomto věku mi přijde normální, že děti chtějí vyzkoušet kdeco – včetně života s druhým rodičem. Není to útěk od tebe, ty jsi a pořád budeš její maminka, neboj.
PS: Nechceš napsat jméno (klidně nějaké fiktivní), ať tě můžeme nějak oslovovat? 😉