Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se žije u Virenků
Ahoj všichni moji netoví přátelé.
Vzpomínám často na všechny, které jsem tu potkávala. Je to zajímavé, jak si člověk vzpomene, i když osobně vůbec nezná… ale je to tak 😉 Doufám, že se všichni máte nějak přiměřeně, i když u někoho to asi tak úplně nejde (hodně myslím na Lien).
Já, jak všichni vidíte, jsem teď opět velký absentér, poslední týdny jsem ani nečetla, bohužel. Poslední týden před školou byl hektický, to znají všichni, kdo mají školáky. Věřila jsem, že jakmile bude “volné“ dopoledne bez kluků a bez nutnosti denně vařit oběd (kluci jedí ve škole a já pro sebe můžu vařit ob den), doženu to i tady. Ale vždycky se najde někdo, kdo změní to, co člověk míní, že. Po třech dnech školy našeho prostředního přepadla nemoc s bolením bříška a teplotou, po několika dnech beze změny skončil v nemocnici, naštěstí se po dalších pár dnech ukázalo, že to není slepák, ale infekční nemoc. Pobyl si tam ale celkem 5 dní, manža pracuje daleko, já s miminem – i když chlap dělal, co mohl a z práce utíkal hodně brzy, aby mohl být aspoň pár hodin na návštěvě, tak to nebylo ono, hodně času tam byl sám, sám zvládl odběry a tak… Byla jsem tak ráda, když se vrátil domů. Vyvářela jsem dietky, dezinfikovala kdeco, odolávala hrůze naší dětské, že jen aby to nechytilo miminko (nechytilo, ani my ostatní ne)… Prostřední začal hned po odeznění největších potíží na doporučení své učitelky chodit na grafomotorický kurz, bude to trvat asi 12 týdnů a vyžaduje to mimo jiné 7x denně cvičení s rodičem, což je tedy celkem maso s miminkem a tím, že je půl dne ve škole. Tak ale věřím, že to jde zvládnout, když se chce, doma to vypadá ještě neuspořádaněji, ale to vzal čert, že. Tak asi, abych si opravdu uvědomila určitá omezení, se přitvrdilo. Před pár dny zjistili mojí mamince zhoubný nález, takže celé dny obvolávám a pátrám po faktech, stejně tak po řešení… Bydlíme od sebe daleko, v této situaci děs. Snížená mobilita s dvouměsíčním miminkem a školními dětmi bohužel taky. Manža teď po týdnu šulení práce musí fungovat jako šroub, tomu se nemůžu divit, byla jsem tak ráda, že mladšího nenechal ve štychu a jezdil, co to šlo… takže jezdí až večer, ráno je pryč před pátou. Jezdí dost utahanej, až je mi ho někdy líto.
Tudíž počítač některý den nezapnu vůbec, jindy jen kvůli internetovému bankovnictví. I kluci pobyt u počítače radikálně omezili, což mě těší, ale dřív jsem při vypínání a kontrolování po nich taky chvilku často nakoukla, teď to tak není. Proto vás chci pozdravit, myslím na vás často, i když nejsem vidět. A až budu mít čistší hlavu, dočtu, jak se vám vedlo a vede. Teď mi to hlava nějak odmítá pobírat 😳
Zuzanka roste hrozně rychle, za týden jdeme na tříměsíční (!!!) kontrolu a jsem zvědavá, kolik váží, je tak velká. Ve dvou měsících měla 5,5kg, to je od porodu 2,3kg nahoře. Myslím, že trumfla i staršího brášku 😉
Ahojky,no teda pěkný fofr :-). Hlavně,že se už daří a je mu líp.
Teda Zuzanka jede jen co je pravda :-D.
Mám pocit,že ty mý králíci ani nevážili tolik :-).Aspoň je pořádná ženská.
Dokud máte doma prostor a nezakopáváte o věci nic neřeš.Hlavně,aby doma byla pohoda.Však,až se škola ustálí /vždycky jsem měla pocit,že první 2měsíce byly hektický/bude líp.
Tak se opatrujte a zatím pááá.
Ahoj Virenko, máš pravdu v tom, že jsi “absentérka“, nicméně – Ty jsi jako maminka tří dětí “omluvená“ :-).
Jsi hodná, že jsi napsala a dala o sobě vědět.
A Zuzanka Vám krásně roste a přibírá a to je báječné :-).
Jinak – děvče zlatý, drž se, palečky pro štěstí postisknu a až budeš mít chvíli, napiš, jak je Tvojí mamince. Opatruj se.
Virenko, se zpožděním gratuluji k Zuzance. Celé rodince hlavně pevné zdravíčko a hodně síly Tobě. Myslím na Tebe.
Ahoj Virenko, zrovna o víkendu jsem si říkala, že ses dlouho neozvala a bylo mi taky jasné, že toho máš až nad hlavu. Nenapadlo mě ale, že to “nad hlavu“ obnáší i pobyt v nemocnici 🙁
Vůbec si takovou situaci neumím (a vlastně ani nechci) představit, brrr…
No, hlavně že se ty špatné předpovědi vaší dětské nevyplnily a všichni ostatní to ustáli ve zdraví.
Na tříměsíční váhu Zuzanky jsem zvědavá, určitě pak napiš 😉 To je paráda, že tak roste – naše Anička měla v půl roce 6 kg (Majda ještě míň) a to při narození rozhodně nebyly drobci..
Vírenko, já na tebe taky občas myslím, hlavně jak tu nejsi, bylo mi jasné, že máš záhul. Vlastně jsem podobnou zprávu čekala. Až na tu maminku….
v tom jsme na tom podobně. U nás je teď doma taky dost neuspořádano (velmi taktně řečeno), protože často jezdím právě za mami, öno to nevypadá, ale s cestou tam a zpět je to prostě půl dne pryč, takže stihnu jen uvařit, něco obstarat okolo dobytka, holky a večer padám unavená do postele.
Nejvíc mě na ní fascinuje to, že si vůbec neuvědomuje před čím stojí (zaplať bůh internet neumí používat a zeptat se doktorů stydí).
Ukázka jejího smýšlení.
V tuto chvíli tedy je před nástupem na ozařování a chemo, aby se nádor zmenšil a mohli ho operovat, protože v takové velikosti operovat nejde. To je informace, kterou už dlouho má. A teď mi jen tak mezi řečí povídá. “ no a kdyby se to náhodou nezmenšovalo, tak bych holt musela asi na nějakou operaci, aby to odoperovali“. Jsem z toho poněkud zmantená, není to jediný nesmysl, který říká, vždycky mi připadalo, že maminka nepatří k slabomyslným jedincům.
No takže doma i když nějak funguju, stejně hodně zapomínám, někde něco nechám, nevyřídím, co jsem slíbila atd. Asi to na mě působí víc než bych chtěla.
Tak ti držím palce, aby u vás byla ta potvora trošku méně při síle.