Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mlčet nebo ne?
Dobrý večer Vám všem,
chtěla bych “nadhodit“ téma, které je diskutabilní, tj. výuka ve škole. Vím, že je to individuální a zkušenosti různé. Potřebovala bych slyšet názor někoho jiného… zejména maminek, které mají dítka ve škole…
Mám syna na gymnáziu, škola mu jde, je to celkem bez problémů, známky ze základních předmětů – čeština, matika, angličtina, dějepis – jedničky, dvojky.
Nicméně – na biologii má můj syn “paní profesorku“, která lpí na každém svém slovu. Knížku na biologii nemají používat, řekla jim, že se z knížky nemají učit, protože je podstatné, co jim řekne “ona“, ne to, co je psáno v učebnici. Můj syn se snaží zapsat vše, co “ona“ řekne v hodině, přesto – nestíhá. Zřejmě by potřeboval ovládat těsnopis, aby zvládl zapsat vše, co profesorka řekne. Synův sešit na biologii je jeden velký chaos. Jako dítě nedokáže rozlišit, co je podstatné a co ne. Z výkladu si zapisuje, co stihne. Jak sám řekl: “píšu, dokud vydržím“ (vypoví mu službu ruka).
Zkoušení probíhá stylem písemek. Ústní zkoušení se nekoná. Písemky hodnotí – pro mě neobvyklým způsobem – chybějící odpověď – známka dolů. Např. písemka má deset otázek – napíše-li dítě šest správných odpovědí – čtyři chybí nebo jsou špatně – je to za pět. Má-li písemka patnáct otázek – je postup stejný – napíše-li dítě jedenáct odpovědí správně a čtyři otázky nezodpoví- nebo jsou špatně – má za pět.
Tzn. z každého testu má půlka/tři čtvrtě třídy za pět. A celkové hodnocení třídy je za “čtyři“. Stále jim opakuje, že takovouhle třídu ještě neučila (ve smyslu – že jsou “hloupí“ – a to jim říká!). Asi nemusím dodávat, že jedničku ze třídy nemá nikdo.
Vyžaduje po dětech věci naprosto nepodstatné a pro další vzdělání nepoužitelné. Otázky v písemkách nesouvisí s učebnicí a odpovědi na otázky nelze najít v zápiscích v sešitu. Takže – dítě vlastně nemá šanci se “připravit“ – učebnice se chopit nemůže, je to naprosto zbytečné – a ze sešitu je to nedostačující, nestíhá a neumí zapisovat….
Mám jako “maminka“ jen tiše přihlížet?
Nebo se mám ozvat? Třeba na třídních schůzkách?
V podstatě mám “problém“ sama se sebou – mám-li do toho vstoupit nebo tomu mám nechat volný průběh?
A tak mě zajímá Váš názor…
tak prvně to, s čím nesouhlasím s padmé
Jako dítě nedokáže rozlišit, co je podstatné a co ne – to by jako gymnazista poznat měl. je to škola pro nadprůměrné děti.
Zkoušení probíhá stylem písemek. Ústní zkoušení se nekoná – to je věc vyučujícího a je to nejobjektivnější hodnocení.
Písemky hodnotí – pro mě neobvyklým způsobem – chybějící odpověď – známka dolů-syn chodí do páté třídy a má to taky tak. u různých testů (např. řidičák) se taky po zodpovězení polovičky nedá “dobře“ ale vyhazov.
Vyžaduje po dětech věci naprosto nepodstatné a pro další vzdělání nepoužitelné -a to tvrdí kdo? jsi pedagog?
a teď co se mi nelíbí na učitelce:
z každého testu má půlka/tři čtvrtě třídy za pět-tady je chyba v učiteli. takový výskyt “hloupých“ dětí je statisticky nesmysl:-)
Stále jim opakuje, že takovouhle třídu ještě neučila (ve smyslu – že jsou “hloupí“ – a to jim říká!)-nemá ve školství co dělat.
řešení – nejdřív bych se informovala u dalších rodičů, jaký na to mají oni náhled. pokud budou “držet hubu a krok“ ublížíš synovi. tento typ učitelky se po něm poveze a školu nedodělá (vlastní zkušenost)
pokud je pravda, co ti syn říká, určitě se připojí. domluvte se, běžte na školskou radu nebo za ředitelem a zavčas to řešte.
Ahoj Berulinko, děkuju za odpověď a “povzbuzení“.
Upřímně řečeno – mám strach.
Co když budu jediná, kdo má “připomínky“?
Nechci být za úzkostlivou …
Pádmé, já ti asi neporadím. Zatím nemám zkušenost jako matka (malá chodí do 1. třídy). Jako dítě bych určitě nadšená nebyla, kdyby moji rodiče šli do školy “za mě kopat“. Co zkusit promluvit se synem (nevím, kolik mu je) a poradit mu, jak se má bránit (společně se spolužáky)? Jinak, nás také známkovali přesně jak píšeš – nikdy né na procenta… Taky záleží, jestli jim takhle topí jen během roku a na vysvědčení je v pohodě… Trošku se mi teda nechce věřit, že by to bylo takhle markantní a nikdo na škole si toho nevšiml a neřešil to…
Hanzlici, děkuju Ti za Tvou reakci.
Ono se řekne “vstoupit“…. jenže… co když tím vyvolám ještě horší reakci? Mám na mysli – ze strany “paní profesorky“? Upoutám tím její pozornost (poznámkami k její výuce) a “ona“ by se pak mohla zaměřit na mého syna….
V žádném případě nechci ublížit synovi…
Pořád si říkám, že on to zvládne… jenže… vím, že jsou děti, které jsou na tom podstatně hůř než on…
A tak nevím…
ahoj Padmé,určitě se ozvi,nenechej to tak..myslím,že bude víc rodičů,kteří do toho půjdou.
Měla jsem podobný problém ale na ZŠ,učitelka VV a Pč,kdy děti ve 4.třídě musely umět kreslit,vyšívat,zašívat jak dokonalej malíř a zručná “babička“..byl to děs,děti nechtěly chodit na její hodiny,tak jsme se my rodiče dohodli s tř.učitelkou,že si na třídní schůzku pozveme ředitelku a vše jí povíme..a stalo se,ředitelka nás vyslyšela a onu “dokonalou učitelku“ přeřadila na druhej stupeň ZŠ a pak jí nakonec vyhodila.
Takže myslím,že určitě je na místě se ozvat a bojovat za děti.
Držím pěsti,aby vše dopadlo dobře a určitě průběžně informuj co a jak 🙂
Padmé, rozhodně vstoupit! Pokud je situace opravdu takhle vyhrocená, jak popisuješ, udeř nejprv na ní a potom klidně na ředitele gymplu. Neriskuješ tím vůbec nic a naopak můžeš pomoct jak synovi, tak celé třídě, potažmo třídám. Asi nebudeš se synem jediná, koho to trápí, jdi do toho!
Dobrý večer Vám všem,
chtěla bych “nadhodit“ téma, které je diskutabilní, tj. výuka ve škole. Vím, že je to individuální a zkušenosti různé. Potřebovala bych slyšet názor někoho jiného… zejména maminek, které mají dítka ve škole…
Mám syna na gymnáziu, škola mu jde, je to celkem bez problémů, známky ze základních předmětů – čeština, matika, angličtina, dějepis – jedničky, dvojky.
Nicméně – na biologii má můj syn “paní profesorku“, která lpí na každém svém slovu. Knížku na biologii nemají používat, řekla jim, že se z knížky nemají učit, protože je podstatné, co jim řekne “ona“, ne to, co je psáno v učebnici. Můj syn se snaží zapsat vše, co “ona“ řekne v hodině, přesto – nestíhá. Zřejmě by potřeboval ovládat těsnopis, aby zvládl zapsat vše, co profesorka řekne. Synův sešit na biologii je jeden velký chaos. Jako dítě nedokáže rozlišit, co je podstatné a co ne. Z výkladu si zapisuje, co stihne. Jak sám řekl: “píšu, dokud vydržím“ (vypoví mu službu ruka).
Zkoušení probíhá stylem písemek. Ústní zkoušení se nekoná. Písemky hodnotí – pro mě neobvyklým způsobem – chybějící odpověď – známka dolů. Např. písemka má deset otázek – napíše-li dítě šest správných odpovědí – čtyři chybí nebo jsou špatně – je to za pět. Má-li písemka patnáct otázek – je postup stejný – napíše-li dítě jedenáct odpovědí správně a čtyři otázky nezodpoví- nebo jsou špatně – má za pět.
Tzn. z každého testu má půlka/tři čtvrtě třídy za pět. A celkové hodnocení třídy je za “čtyři“. Stále jim opakuje, že takovouhle třídu ještě neučila (ve smyslu – že jsou “hloupí“ – a to jim říká!). Asi nemusím dodávat, že jedničku ze třídy nemá nikdo.
Vyžaduje po dětech věci naprosto nepodstatné a pro další vzdělání nepoužitelné. Otázky v písemkách nesouvisí s učebnicí a odpovědi na otázky nelze najít v zápiscích v sešitu. Takže – dítě vlastně nemá šanci se “připravit“ – učebnice se chopit nemůže, je to naprosto zbytečné – a ze sešitu je to nedostačující, nestíhá a neumí zapisovat….
Mám jako “maminka“ jen tiše přihlížet?
Nebo se mám ozvat? Třeba na třídních schůzkách?
V podstatě mám “problém“ sama se sebou – mám-li do toho vstoupit nebo tomu mám nechat volný průběh?
A tak mě zajímá Váš názor…