Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mlčet nebo ne?
Dobrý večer Vám všem,
chtěla bych “nadhodit“ téma, které je diskutabilní, tj. výuka ve škole. Vím, že je to individuální a zkušenosti různé. Potřebovala bych slyšet názor někoho jiného… zejména maminek, které mají dítka ve škole…
Mám syna na gymnáziu, škola mu jde, je to celkem bez problémů, známky ze základních předmětů – čeština, matika, angličtina, dějepis – jedničky, dvojky.
Nicméně – na biologii má můj syn “paní profesorku“, která lpí na každém svém slovu. Knížku na biologii nemají používat, řekla jim, že se z knížky nemají učit, protože je podstatné, co jim řekne “ona“, ne to, co je psáno v učebnici. Můj syn se snaží zapsat vše, co “ona“ řekne v hodině, přesto – nestíhá. Zřejmě by potřeboval ovládat těsnopis, aby zvládl zapsat vše, co profesorka řekne. Synův sešit na biologii je jeden velký chaos. Jako dítě nedokáže rozlišit, co je podstatné a co ne. Z výkladu si zapisuje, co stihne. Jak sám řekl: “píšu, dokud vydržím“ (vypoví mu službu ruka).
Zkoušení probíhá stylem písemek. Ústní zkoušení se nekoná. Písemky hodnotí – pro mě neobvyklým způsobem – chybějící odpověď – známka dolů. Např. písemka má deset otázek – napíše-li dítě šest správných odpovědí – čtyři chybí nebo jsou špatně – je to za pět. Má-li písemka patnáct otázek – je postup stejný – napíše-li dítě jedenáct odpovědí správně a čtyři otázky nezodpoví- nebo jsou špatně – má za pět.
Tzn. z každého testu má půlka/tři čtvrtě třídy za pět. A celkové hodnocení třídy je za “čtyři“. Stále jim opakuje, že takovouhle třídu ještě neučila (ve smyslu – že jsou “hloupí“ – a to jim říká!). Asi nemusím dodávat, že jedničku ze třídy nemá nikdo.
Vyžaduje po dětech věci naprosto nepodstatné a pro další vzdělání nepoužitelné. Otázky v písemkách nesouvisí s učebnicí a odpovědi na otázky nelze najít v zápiscích v sešitu. Takže – dítě vlastně nemá šanci se “připravit“ – učebnice se chopit nemůže, je to naprosto zbytečné – a ze sešitu je to nedostačující, nestíhá a neumí zapisovat….
Mám jako “maminka“ jen tiše přihlížet?
Nebo se mám ozvat? Třeba na třídních schůzkách?
V podstatě mám “problém“ sama se sebou – mám-li do toho vstoupit nebo tomu mám nechat volný průběh?
A tak mě zajímá Váš názor…
Padmé, co popisuješ, mi velmi připomíná můj začátek na gymnáziu a našeho profesora fyziky. Hrozilo nám všem, že propadnem.
Bohužel neporadím, jak to řešit – ani jsme nemohli posoudit vývoj. U nás zasáhla vyšší moc – vážná nemoc profesora a jeho úmrtí.
Ale to, co já tu popisuji, se odehrávalo ve třídě čtrnácti a patnáciletých (tudíž v nějaké kvintě, ne?).
U dětí v primě na osmiletém gymnáziu mi to přijde už za hranicí (nebo mám mylné informace?)
Prostě na ZŠ se učí jinak než u středoškoláků.
Někteří profesoři prostě neumějí s těmi mladšími pracovat.
Zákaz učebnice mi připadá paradoxní.
Vždyť i na VŠ jsou k dispozici skripta, nebo u nás máme k dispozici vytisknout si prezentace a k těm si tedy píšeme vlastní poznámky.
A taky se domnívám, že dobrou vizitkou učitele není to, kolik žáků “potopí“, kolik kulí rozdá, ale kolik si toho žáci zapamatují a odnesou z hodin.
padmé, věř mi, že když jedna profesorka bude chtít, tak propadne bez ohledu na to, jestli něco umí nebo ne:-( proto se spojte a bojujte za děcka.
Radko, děkuju. Pochopila, neboj.
Vím, že na gymnáziu už jsou jaksi jiná pravidla než na základní škole. Vím, že se s tím dítko musí popasovat, i když je ještě “malé“.
Svému synovi věřím – teď to bude znít hloupě – a za to se omlouvám – ale já to vím, že on nebude propadat a nepropadne…
Mně jde spíš o tu pomyslnou hranici… kam až ta “profesorka“ může zajít…. co si člověk může nechat líbit… co má člověk ještě tolerovat…
Berulinko, díky. Vím, jak to myslíš. A Ty jsi v dané situaci udělala jistě dobře. Jsi hodná, že jsi napsala. Děkuju.
Ale – musím napsat, že můj syn nechodí do školy se strachem – tedy – zatím – teď (v tuto chvíli) je situace taková, že “nesnáší“ biologii. A já – jako mamina – ho doma “lámu“ – ve smyslu přesvědčuju, že biologie je krásný předmět a nenásilně mu předkládám všechny ty úžasné a nádherné věci, které pocházejí od matky přírody…. Daří se mi (alespoň prozatím)…. Ode mě to přijímá a naučí se tím hodně… Když s ním proberu danou látku já – nemá s tím problém – pamatuje si vše….
padmé nevím, jestli jsi pochopila podstatu mé rady – nemůžeš si stěžovat na to, že tvůj syn nepochopí co je podstatné, na to, že jsou jen písemky ani na jejich hodnocení. ale můžeš se “pozastavit“ nad tím, že studenti prospívají všude dobře jen u této píuč propadají, že to asi nebude v dětech, že něco dělá soužka učitelka blbě. ale základem je, aby vás bylo víc. tyhle typy soužek dokážou děti zlikvidovat.pokud budeš sama kdo si postěžuje, může to syn odnést…
Radko, ještě se vracím… k tomu “věci nepodstatné“….
Taktéž jsem “utrpěla“ vzdělání … k tomu – vyrostla jsem (bohužel) v učitelské rodině – takže mám některé věci “odkoukané“ a “oposlouchané“…. troufám si říct, že poznám, co je podstatné a co není …. jsou “základní“ věci, které by dítě mělo znát – z daného předmětu – a pak jsou “pičičárny“, na kterých to nestojí….
Nicméně – rozumím Ti, jak to myslíš – rozhodnutí je na paní profesorce…
Radko, děkuji Ti za odpověď – za Tvůj názor.
Souhlasím s Tebou v tom, že každý profesor je jiný a má svůj styl. Pokud nezkouší ústně, je to jeho rozhodnutí a já to budu respektovat. V tom máš pravdu.
Co se týče zápisků z hodiny – mluvím tu o dětech, které jsou ve druháku osmiletého gymnázia. Upřímně řečeno – jsou to ještě “trdla“. Neumějí poznat a vystihnout podstatu. I to se musí naučit (časem). Je něco jiného, když jsou děti velké (a naopak – malé). Přesto, že je můj syn “gymnazista“, je to “prtě“ a s některými věcmi si poradit neumí.
Ale vím, jak to myslíš. Časem na to určitě přijde a bude to umět rozlišit.
Padmé,zkus nejdřív zajít za tř.uč,možná ti řekne,že nejsi jediná,kdo se nad tou její výukou pozastavuje,může ti říct i zda se to nedělo i v předchozích letech.
Pokud by se to mělo vyhrocovat,aby malej chodil do školy se strachem,že nebude zvládat,nenechávej to tak.
Pořád je to malej kluk.Kdybych to nezažila se svým synem(sice byl mladší),asi bych nedokázala poradit,ale takhle vím,že to stálo za to,že jsme se za děti vzali a ony pak chodily zase rády do školy na hodiny Vv+Pč,když měly jinou p.uč.
Víš,tenkrát nám ředitelka řekla,že jsou pedagogové,kteří neumí jednat s dětma-jednají s nima jako by byly dospělí,což je veliká chyba.
Ksando, to je právě ono – ty jsi to napsala, jak to cítím – jít “kopat“ za dítě… příčí se mi to…
Já si to jen rovnám v hlavě… ještě jsem se nerozhodla…
Padmé, myslela jsem si, že tu zazní tahle obava, ale na druhou stranu – prospěchově mu ublížit nemůžeš. Pokud už teď má zhruba čtyřky (jestli jsem to dobře pochopila), tak je bude mít dál, každopádně, ten problém nemá jen syn, takže nemůže mít důvod si na něj zasednout. Jak to jednou rozjedeš, budeš mít na své straně spoustu studentů a rodičů, kteří potvrdí, jak to doopravdy je. Ale dokud se bude mlčet, budou mít studenti z biologie akorát stres a vůbec k ničemu jim taková výuka nebude… Musí to být šílená situace, moc ti v ní držim palce!