Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mlčet nebo ne?
Dobrý večer Vám všem,
chtěla bych “nadhodit“ téma, které je diskutabilní, tj. výuka ve škole. Vím, že je to individuální a zkušenosti různé. Potřebovala bych slyšet názor někoho jiného… zejména maminek, které mají dítka ve škole…
Mám syna na gymnáziu, škola mu jde, je to celkem bez problémů, známky ze základních předmětů – čeština, matika, angličtina, dějepis – jedničky, dvojky.
Nicméně – na biologii má můj syn “paní profesorku“, která lpí na každém svém slovu. Knížku na biologii nemají používat, řekla jim, že se z knížky nemají učit, protože je podstatné, co jim řekne “ona“, ne to, co je psáno v učebnici. Můj syn se snaží zapsat vše, co “ona“ řekne v hodině, přesto – nestíhá. Zřejmě by potřeboval ovládat těsnopis, aby zvládl zapsat vše, co profesorka řekne. Synův sešit na biologii je jeden velký chaos. Jako dítě nedokáže rozlišit, co je podstatné a co ne. Z výkladu si zapisuje, co stihne. Jak sám řekl: “píšu, dokud vydržím“ (vypoví mu službu ruka).
Zkoušení probíhá stylem písemek. Ústní zkoušení se nekoná. Písemky hodnotí – pro mě neobvyklým způsobem – chybějící odpověď – známka dolů. Např. písemka má deset otázek – napíše-li dítě šest správných odpovědí – čtyři chybí nebo jsou špatně – je to za pět. Má-li písemka patnáct otázek – je postup stejný – napíše-li dítě jedenáct odpovědí správně a čtyři otázky nezodpoví- nebo jsou špatně – má za pět.
Tzn. z každého testu má půlka/tři čtvrtě třídy za pět. A celkové hodnocení třídy je za “čtyři“. Stále jim opakuje, že takovouhle třídu ještě neučila (ve smyslu – že jsou “hloupí“ – a to jim říká!). Asi nemusím dodávat, že jedničku ze třídy nemá nikdo.
Vyžaduje po dětech věci naprosto nepodstatné a pro další vzdělání nepoužitelné. Otázky v písemkách nesouvisí s učebnicí a odpovědi na otázky nelze najít v zápiscích v sešitu. Takže – dítě vlastně nemá šanci se “připravit“ – učebnice se chopit nemůže, je to naprosto zbytečné – a ze sešitu je to nedostačující, nestíhá a neumí zapisovat….
Mám jako “maminka“ jen tiše přihlížet?
Nebo se mám ozvat? Třeba na třídních schůzkách?
V podstatě mám “problém“ sama se sebou – mám-li do toho vstoupit nebo tomu mám nechat volný průběh?
A tak mě zajímá Váš názor…
Padmé,je dobře,že jste se s malým takhle domluvili a jak píše radka,pozeptej se jiných rodičů a možná na tř.schůzkách(píše myslím Peťka) to proberete všichni s tř.učitelkou a domluvíte se na nějakým řešení 🙂
Držím pěsti 🙂
Navíc budou brzo třídní schůzky, tak se to tam třeba rozsekne samo. 🙂
je fajn, že dáš na jeho názor. taky bych ho respektovala. zkus se ale seznámit s nějakými rodiči a zjistit i jejich postoj.
Tak se hlásím s “novinkami“. Sice v tuto chvíli netuším, jak to dopadne… nicméně… syn se rozhodl sám – nepřeje si/nechce, abych šla do školy a řešila to.
A já to budu respektovat (alespoň prozatím).
Uvidím, co se bude dít dál… a podle toho se zařídím, příp. rozhodnu (jinak).
Pádmé, myslím, že si to vyřešila dobře a přeji, aby si neměla důvod nic řešit:-).
Holky, moc moc děkuju Vám všem.
Udělala jsem to v tuto chvíli tak, že jsem si promluvila se synem – řekla jsem mu, ať si rozmyslí, jestli chce/nechce, abych to “řešila“ (abych do toho vstupovala).
A dala jsem mu čas na rozmyšlenou.
Lien, omlouvám se za tu formulaci, nemyslela jsem tím nic špatného, spíš jsem to mínila tak, jestli má někdo taky takovou zkušenost (nebo podobnou)… Samozřejmě můžeš psát, to je přece úplně jasný.
Mimochodem – pan Jaroslav Dušek je mi v mnoha ohledech velmi blízký a některé jeho názory jsou úžasné, byla jsem na jeho divadelním představení “Čtyři dohody“ a “Pátá dohoda“ … a to byl “balzám na duši“.
Padmé, sama píšeš, že chceš radu od maminek, které se školou mají zkušenost, takže ti neporadím :-).
Ale chci reagovat na radky odpověď, o tom, že by gymnazista měl poznat, co je podstatné a co ne. Dám sem obrázek, který vyjadřuje můj názor. Radko a to je hlavně pro tebem, ne pro něj, protože on je na tom možná lépe než ty, když dokážeš napsat, že náctileté dítě by mělo vědět, co ty sama nechápeš….
Padmé, to jak popisuje Petra, to se mi líbí. Přijít za učitelkou a prostě se zeptat, v čem ona vidí problém. I když pokud má tvůj syn trojky a zbytek třídy pětky, pak ti nejspíš řekne, že žádný problém není. 🙂
Běž se prostě jen poradit, zeptat se, poslechnout si i její verzi. Na tom rozhodně není nic špatného.
Padmé, určitě bych to viděla na “nemlčet“, otázka je, jakým způsobem.
Jak už psaly holky – pokusila bych se spojit s někým s rodičů, aspoň trošku někoho z nich neznáš? Nemáš šanci se s nimi nějak normálně potkat? Nenavštěvuje se třeba syn s nějakými spolužáky?
Dál si taky myslím, že problém se má v prvé řadě řešit s tím, s kým ten problém nastal – tj. tou konkrétní učitelkou. Tím nechci říct, že máš na ni naběhnout a sjet ji, to by k ničemu nevedlo. Ale co za ní zajít jako na radu, jak tu biologii zvládnout, co dělat když děti nestíhají v hodinách všechno psát, jak se připravovat na testy atd. – prostě zeptat se, co lze udělat pro to, aby známky z biologie byly lepší – v klidu a věcně, nijak jí nepochlebovat, ale ani se neutrhovat apod.
Zkus to možná probrat se synem – třeba by tohle zvládli studentíci sami – zajít za ní a zeptat se.
Pokud odmítne jakkoli se na toto téma bavit, je další instance třídní učitel – i za ním můžou nejdřív zajít studenti sami.
A ještě k tomu ústnímu (ne)zkoušení – osobně si myslím, že písemné zkoušení je ve většině předmětů lepší – je objetivnější, většina studentů se taky cítí líp, když píše s ostatníma, než když stojí sami před tabulí, navíc tak lze získat mnohem víc známek, takže se v tom pak nějaký ten úlet schová.
Na druhou stranu by škola měla mít klasifikační řád, kde bývá uvedeno, jestli a kolikrát má být žák zkoušen a jakým způsobem. Takže případně mrkni na tohle (většina škol ho mívá na webu).
Držím palce, ať se podaří problém vyřešit a biologie není strašák.
Padmé, já bych začla u syna.
Probrat to s ním, jestli si s tím poradí sám, jestli to chce nechat být, nebo chce, aby jsi do toho vstupovala Ty…
Já jsem měla rodiče, co se pořád ke všemu vyjadřovali a když jsem jim něco nelíbilo, tak to řekli a i když jsem věděla, že měli pravdu (např. podobná učitelka jak popisuješ), tak bych byla nejradši, kdyby to nechali být.
makinea