Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy a jak říct pravdu o Ježíškovi?
Ahoj.
Právě jsem si přečetla článek – I letos bude Jažíšek odepisovat dětem a přepadla mě pochybnost.
Moje dcera (2.třída), doposud na Ježíška věřila. Loňské Vánoce už teda padaly otázky těžkého kalibru, ale tak nějak se nám podařilo vybruslit. Tím myslím, ani nelhat, ani neříkat úplnou pravdu.
Letos už se ale okecat nenechá a navíc přišla ze školy s tím, že spolužačka říkala, jak to s těma Vánocema je. Pak se půlka třídy dohadovala, co a jak a kdo teda ty dárky nosí.
Takže dcera si nyní myslí, že některé dárky dávají rodiče a některé nosí Ježíšek. To jsem jí i okývala, ovšem s úsměvem jsem jí i řekla, že já na Ježíška věřím. 🙂
Na jednu stranu se těším na to, že bude se mnou vybírat dáreček pro sestřičku, tatínka…..může mi pomoct možná i balit a taky si to krásně užijeme.
Na druhou stranu je mi to moc líto. Takové to vydechnutí a jiskřičky v očích malých dětí po otevření dveří a spatření rozsvíceného stromečku s dárky.
(i když ono i to vlastně může být tak jako tak)
A tak se chci zeptat, jak dlouho věřily na Ježíška vaše děti?
Budu ráda i za typ, jakou formou říct, že dárky dávají rodiče? Jaké máte zkušenosti? Byly vaše děti hodně zklamané, nebo naopak?
To jsem se zasmála, při představě, že lezu do třetího patra po žebříku 🙂 ale souhlasím s těma klíčema je to super nápad. Naše holky zatím věří, Magdalénce loni už někdo řekl na hřišti, že dárky kupují rodiče, ale když mi to říkala, tak jen dodala, že ona chce věřit, takže věří. Musím ještě dodat, že se na ten vánoční čas už opravdu těším, až s náma tatínek bude doma, budeme koukat na pohádky…Zoubkovou vílu také doma dodržujeme, nedávno jsme ji prosili, aby nám zoubky vrátila, takže nám je nechala pod polštářem v upravené krabičce od sirek 🙂
Peťko, ano, už teď. V rodině nyní probíhájí oslavy různých narozenin, prcek je má ale až na jaře, takže vždycky říká, že chce taky narozeniny a oslavu a dárečky. Takže stále vysvětluju, že nejdřív přijde sníh (možná), Ježíšek a až sníh roztaje (možná), bude mít narozeniny.
A on si to holt spojil do jednoho a psal Ježíškovi k Vánoc§m i k narozeninám. To víš, Ježuch toho bude mít hodně na práci, tak aby všechno stihnul :-)))))
Peti, teda to jsem se pobavila, při představě lezení po žebříku.
S tím klíčem to máš vymyšlené ale parádně!
Téda a to jsi mi nemohla s tou vílou poradit dřív? Že se jen koukne? Kurňa to mě nenapadlo. 🙂
Tak my nyní máme podzim, vyrábíme z listí a kaštanů a na Vánoce ještě nemyslíme. Regály v obchodech s vánoční tématikou obcházíme a snažíme se “nenakazit“.
Takže u nás se vážně píše Ježíškovi až později, až když je venku zima. I když třeba zrovna nesněží.
Peťko, naše Anička jeden rok psala Ježíškovi už v srpnu (na návštěvě viděla úžasnou hračku, kterou prostě musela mít :-)), takže začátek října mi přijde v pohodě 😉
K tomu vyzrazení ve 3. třídě – známá, co má dceru o rok výš, ještě vloni říkala, že na Ježíška věří, tak myslím, že se to ustát dá. Ale asi bych to viděla v duchu toho článku od Chromle (co jsem dávala odkaz).
Jen nevím, jak to udělat s Majdou, aby si “ježíškování“ ještě užila. Naštěstí je Anička v tomhle docela dobrý parťák, tak třeba to zvládnem nějak rozumně…
Ještě mám v záloze fintu po babičce – když prý táta tvrdil, že Ježíšek není a dárky pod stromeček dává ona, tak prý zamkla pokoj, dala mu klíč a poslala ho snad sáňkovat. No a pak si vzala žebřík a vlezla tam oknem 🙂 My bydlíme v druhém patře a já mám docela závratě, takže mám už od loňska vymyšlenou jinou fintu. Vloni to nakonec nebylo třeba… Holky chodí s tatínkem na Štědrý den krmit zvířátka do lesa, já zatím chystám večeři atd. Takže zamkneme pokojíček, kde je stromek a každá dostane jeden klíč. Jen musím v nestřežené chvíli jeden klíč od pokojíčku vyměnit za klíč od ložnice.
berulinko, taky pořád vzpomínám, jak u nás zvonil Ježíšek, i když už jsme věděli, že je to s těmi dárky trochu jinak. Vůbec jsme na to nemohli přijít, jak to naši dělají. Až v dospělosti táta prozradil, že natahoval budík a schovával ho za televizi 😉
Jo a k zoubečkové víle – po prázdninách u babičky přišla Anička s tím, že zoubková víla neexistuje, protože jedné holčičce tam vypadl zub a odměnu pod polštář jí dávala babička (Anička ji v noci slyšela, tak to chystá). No ale nakonec jsme přišly na to, že víla neví, že ta holčička byla zrovna s babičkou na chatě a babičky zase nechtěly, aby jí to bylo líto, že tam víla nepřiletí…
Peťko – u nás víla na zoubek jen koukne a nechává ho pod polštářem. Anička totiž první zub pod polštář odmítla dát, aby o něj nepřišla (a taky se teda zoubkové víly bála :-)).
Jani, kolik je Báře?
Vy už opravdu píšete Ježíškovi?
To my teda až po Mikuláši, nebo alespoň až napadne nějaký sníh. 🙂
haha tak zrovna dneska El psal dopisy Ježíškovi,co chce k Vánocům a co k narozeninám :-), takže odhalení pravdy doufám ještě nějaký rok počká
jo jinak my taky věříme na zoubkovou vílu,je to prostě krásný,jak děti všechno vnimají,nebo spíš,dokud to vnímají takhle pohádkově 🙂
Peťko,přesně tak,dělají,jak jsou velcí,jak nevěří a pak je stejně něco zaskočí 😀
Látku mám ve skříni,takže je možná cítit máchadlem,nevím a nebo si malá tu vůni představuje po svým.
Díky za příspěvky.
Teda a jsem i dost překvapená, že vaše děti v tomto věku také ještě věří! Já si už myslela, že jsem něco pokazila a měla jsem jít s pravdou ven, že ve druhé třídě už bude naše Bára za exota.
Máte pravdu, je to ale hodně zajímavé pozorovat, jak to v těch makovičkách vrtá, že rok od roku je těžší a těžší tajemství udržet.
Berulinko, na tvém příkladu je hezky vidět, že děti i když dělají “ramena“, jak nevěří a kdesi cosi, pak je ta atmosféra stejně dostane! Zajímavý nápad s tou látkou, o takovém zvyku slyším poprvé. A nějak speciálně tedy tu látku “navoníš“?
Mimkys, já se toho právě taky obávám, že bude zklamaná a pořád nevím, jakou formu zvolit.
PetroO, u nás to je podobně. Také říkám, že já na Ježíška věřím a nemyslím si, že lžu.
Právě to by mne také zajímalo, kdo má děti v takovém věkovém rozestupu, zda starší sourozenci opravdu nic menším neprozradí?
Petro, to nám pak musíš napsat, jak to u vás letos dopadlo, přeci jen, ve třetí třídě už asi nebude moc dětí, co na Ježíška věří, že?
Ale byla by to škoda vůči Majdičce, kdyby jí třeba omylem něco vyzradila.
Díky za odkaz na článek!
Jani, ani mi neříkej. My taky věříme na zoubkovou vílu. 🙂
Ale zrovna nedávno Bára přišla, brečela a říkala, že si měla alespoň jeden zoubek nechat na památku, že je všechny dala víle a kamarádky je mají v krabičce a ona nic. Tak jsem jí musela říct, že nám zoubková víla její první zoubek vrátila, že si ho jen půjčila a druhý den jsem ho našla pod polštářem se vzkazem, že moc děkuje za krásný první zoubek bez kazů a že vždy první vrací na uložení, na památku. To bylo radosti!
Ahojky, u nás tedy věří obě děti, Bára sice asi už tuší, ale vlastně od mala ví, že Ježíškovi pomáháme a vyrábíme dárky babičkám a jiným blízkým lidem. Ona ale věří i na zoubkovou vílu a tak podobně, má hodně velkou fantazii. Vašík věří hodně, pokaždé, když si nemůžem nějakou hračku dovolit, tak říká, že si o ní napíše Ježíškovi 😉
Příběh jsem četla a vřele doporučuji, je moc pěkný. Vánoce miluju a chtěla bych dětem všípit, že důležité je být spolu a ne spousta drahých dárků