Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaká míra samostatnosti a odkdy?
Jak jsem psala jinde, mají moje holky – aktuálně druhačky – více kroužků a to převážně v době, kdy jsem já i choť v práci.
Loni to byl jeden takový kroužek – takže jsem to tak nějak zvládala holky vyzvednout, převézt, vyzvednout po kroužku.
Při letošní situaci už to prostě není možné.
Takže jsme začaly trénovat, aby se holky do ZUŠ dopravily samy.
Mají to přes náměstí a dvě cesty. Ta u ZUŠ je klidnější, tu už zvládají s přehledem.
A ta rušnější – tam je zase větší pohyb lidí, ke kterým by se mohly připojit, řidiči jsou zvyklí tam zastavovat.
Někdy se zas budou stejnou cestou vracet do družiny.
Je mi jasné, že aspoň zpočátku budu jak na trní, ale čas plyne a holky se prostě musí naučit samostatnosti.
Z družiny je snad vyšle paní vychovatelka (dvakrát týdně půjdou vlastně rovnou po vyučování z oběda), nicméně už intenzivně trénujeme hodiny – a vytáhneme vánoční dárky – hodinky.
Taky jsem říkala, že holkám pořídíme mobil.
Jen zvažuji, jestli zpočátku jeden společný, nebo rovnou dva – pro každou její vlastní…
A taková perlička – jen jsem se zmínila o záměru vybavit je mobilem (bude jim osm), Lu hned vykřikovala: “Mami, dotykáč! Dotykáč!“
Pro úplnost podotýkám, že do školy holky vozíme – protože dojíždíme. Svoje klíče ještě taky nemají…
No a jak jsou na tom vaše děti? Vodíte bez výjimky? Vy osobně, jiný člen rodiny, “najatá chůva“? Nebo chodí samy? Od kolika let? Mají k dispozici mobil? Chodí z domu / domů samy (jsou to “děti s klíčem na krku“)?
A ještě “dodatek“… za ten mobil se přimlouvám pro každou vlastní! 🙂
Přece jim nedáš jeden, když jsou dvě! 🙂
Ahoj Jarm, když tak čtu Tvoje řádečky, jsem docela ráda, že už to mám za sebou! 🙂 Malej už je vlastně “velkej“, takže v současné době tyto věci “neřeším“ :-).
Nicméně – první mobil dostal tuším ve druhé třídě a pamatuji si, že jsem kupovala úplně obyčejný a levný (aby mohl zavolat v případě potřeby nebo poslat sms). V duchu jsem si tenkrát říkala, že na to, aby se s tím naučil zacházet a kdyby ho (nedej Bože) někde ztratil, aby to nebyla tak velká škoda.
Dotykáč dostal až mnohem později – v prvním ročníku na gymnáziu.
A k tomu dojíždění – já jsem ho tenkrát vozila (na tréninky, na kroužky), měli jsme celkem kliku s časy, že se mi to podařilo s prací skloubit. No a teď už jezdí samozřejmě sám (busem).
Domnívám se, že Tvoje holčinky to zvládnou. Tuším, že ve druhé třídě už jsou ty děti dostatečně vyzrálé a dokážou být samostatné.
To víš, že ze začátku budeš jako na trní. Ale to se poddá. Bude to dobré, uvidíš :-).
Jarmuschko, u nás je tohle taky aktuální téma.
Malá začala jezdit do školy sama busem. Na bus ji doprovázím zatím já. Máme to ale jen na konec ulice, určitě by to zvládla sama, ovšem pro jistotu. Máme speciální školní bus (jiná MHD v místě bydliště není, kdyby nejezdil školní, musíme 20 minut pěšky), nikdo jiný v něm nejezdí, pouze školáci a bus zastavuje přímo před školou.
Zpět ji bude vždy někdo vyzvedávat, protože vychovatelka nebude děti pouštět na přání rodičů, jak si kdo řekne. Buď dítě do družiny chodí a pak si ho vyzvedne rodič, nebo nechodí a jde hned po obědě domů.
Co se týká kroužků, jsou v rámci družiny, takže to je v pohodě, žádné docházení nebude.
A na tréninky jí musíme někdo vozit, je to přes celé město, MHD s dvěma přestupy, pak ještě pěšky, takže to vůbec nehrozí, že by mohla sama.
No a mobil řeším, řeším a nevím, jak vyřeším.
Jinak ano, taky by ráda dotykáč.
Nechápu to, starší dcera dotykáč má a já jsem z něho byla na hlavu, měla jsem ho na dovolené půjčený, nebyla jsem schopná ani naťukat sms, natož brouzdat po netu. Protože mi to nešlo a už jsem s tím chtěla praštit. Po týdnu jsem se to nějak naučila, že musím jen lehce “dotknout“, ale stejně mi stránka na webu lítala jak praštěná a na něco kliknout bylo nemožné.
A mobil… má sice doma jeden starý, zatím bez SIMky, používat ho umí (hlavně na blbiny – fotí s ním doma kdeco, morčata v kleci, andulky v pokoji anebo točí “vtipná videa“ …. jakože jde bytem a mele u toho, kde co je, švenkuje s tím jako blázen, takže to ani nejde pořádně zkouknout :-)), ale nemyslím, že by ho potřebovala. Kdyby musela chodit sama do školy nebo na kroužek, tak jí ho určitě dám, ale když to není nutné, tak s ním počítám až tak kolem třetí třídy.
Jarmuschko, myslím, že druhá třída je na začátek osamostatňování akorát…jen taky záleží na podmínkách, které k tomu jsou. A když to jinak nejde, tak se prostě musí začít dřív. 😉
Luky chodil do družiny v první třídě a protože se Anežka narodila na začátku jeho chození do druhé třídy a já byla doma na mateřské, tak jsme družinu v druhé třídě vynechali a chodil do školy i ze školy sám. Cesta trvá asi 15 minut a přechází se u nás dvě silnice – jedna u domu (momentálně poměrně rušná, hlavně poránu) a jedna kousek od školy, taky dost rušná, ale přehlednější. Nejdřív jsem s Lukym chodila k přechodu a nechala ho přejít a pak jen z dálky sledovala, jak utíká až mu taška nadskakuje 😉 A postupně jsem ubírala vzdálenost, kterou jsme šli spolu až začal chodit úplně sám.
Taky jsem měla děsnej strach, když jsem slyšela někde houkat sanitku a bylo to v době, kdy šel do školy nebo se z ní vracel, tak mě polévalo horko, ale zvykli jsme si – oba 😉
Anulka bude chodit do družiny ranní i odpolední a počítám, že o trochu dýl než Luky… na další mateřskou se fakt nechystám :-))
Na kroužek bude chodit zatím zase jen do ZUŠky na výtvarku a ten je ve středu od pěti do půl sedmé, takže budeme mít času “habakuk“ ji tam dopravit.
Jinak, ven sama už chodí od letošních Velikonoc a děsně si to užívá. Má klíč od vchodových dveří, takže už s ní nemusíme lítat tři patra dolu a nahoru, když chce jít ven nebo domů … Smí být jen u baráku na dětském hřišti a protože nemáme tím směrem okna, tak se chodí “hlásit“ čas od času do mluvítka u zvonků. Jinak, taky plánujeme vlastní hodinky – koupím jí je u Vietnamců, když je ztratí nebo rozbije, nebude mě to tolik bolet 😉
Mě tedy toto čeká až za několik let ;-). Ale sestře nastoupila dcera do školy a je to, myslím, hodně individuální. Většinou ve třetí třídě už děti chodí sami, ale naše děvčátko si přes cestu zpívá, přemýšlí a moc se okolo nedívá, takže sestra si stále netroufá, navíc na našem námětí má co dělat i dospělý mého malého vzrůstu- občas přes parkující auta nevidím.
Co vím okolo, tak spoustu sodičů začíná se samostatnou docházkou právě ve druhé třídě. Pokud jsou holčičky šikovné a pozorné, pak bych se také bála, jako maminka, ale věřila bych jim ;-).
Tak dcera má samostatnosti myslím dost. Do školy i ze školy chodí sama (většinou se domluví s kamarádkou nebo kamarádem, tak jdou spolu), přechází dvě rušné silnice, jednou klidnou, je to tak 15-20minut.
Chodila tak asi od druhého pololetí první třídy, i když většinou chodila právě s kamarádkou.
Kroužek má dál, tak 30min a komplikovanější cesta), tak většinou jsem ji vozila ještě loni ve druhé třídě autem, v místě se nedalo parkovat, tak jen vyskočila a pak jsem ji zas nabrala. Ale občas to prostě nešlo, malý děti nemocný, auto měl manžel nebo tak něco, tak šla i sama.
Letos pokud bude chodit, tak bude chodit ke škole sama a tam se sejde s kamarádkou a dál půjdou spolu.
Mobil má od Vánoc v druhé třídě, tehdy jí to bylo jedno, ale teď trochu lituje, že si neřekla dotykáč.
Hodiny jsem učila už v první, aby měla přehled, kdy začíná škola atd.
Jinak já osobně nemám ani tak strach z dopravní situace, z přecházení, zabloudění atp., to myslím, že je spíš o zvyku a o ukázání, kde se jak rozhlídnout, na co dát pozor… a děcka se to naučí rychle.
Ale můj strach jsou různé ty únosy a úchyláci.
Proto jsem ráda, když jich jde víc. Jsem mnohem klidnější.
Takže i to, že jsou tvoje holky dvě, bych viděla jako výhodu.
Minulý rok tu u nás přímo v naší ulici nahlásila holčička pokus o únos, ráno když šla do školy. Prý se jí nějaký chlapík snažil nacpat do auta a ona se mu nějak vysmekla. TAk to ve mě zatrnulo a chodila jsem zase všude s dcerou. Nakonec vyšlo najevo, že si to holčička vymyslela, ale stejně stát se to prostě může.
Tak já to řeším už teď. Malá sice teprve nastoupila do školy (1. třída), zatím ji můžu vozit (jsem na rd), ale až půjdu do práce (cca leden), tak už si to dovolit nebudu moct neb malého budu muset vozit do školky na druhou stranu než má dcera školu (malou vozím jedním směrem od nás z vesnice 5km a malý má školku na druhou stranu cca 5km od naší vesnice). Nicméně, malá už říkala ve středu, že pojede ráno autobusem sama (děti od ní ze třídy už jezdí – pochopitelně zatím na ně číhají rodiče, ale od příštího týdne nebudou – nemají třeba dvě auta… a tak jim nic jiného nezbývá). Já mám domluvené s jednou “osmačkou“, že mi malou ráno převede přes silnici a odpoledne ji vyzvedne manžel. S telefonem jsme na tom stejně. Vybírala jsem s malou na netu – ukazovala jsem jí jeden pěknej, který dávali ke smlouvě za 1Kč a ona mi řekla: “Jestli mi koupíte tenhle, tak mě naštvete. Já chci dotykáč“. Vyřešili jsme to tak, že teď dostane za 1 Kč a pokud bude trvat na “dotykáči“, tak si může napsat “Ježíškovi“. Myslím, že si nejdřív musí zvyknout na to, že má něco “hlídat“ a pak taky nechci, aby řekla “Já chci…“ a jen tak to dostala.
Dnes už nás sebou nechtěla ani do třídy a zítra jí prý mám přibrzdit jen u školy a že dojde. Nějak rychle vyrostla:-(.
Jak jsem psala jinde, mají moje holky – aktuálně druhačky – více kroužků a to převážně v době, kdy jsem já i choť v práci.
Loni to byl jeden takový kroužek – takže jsem to tak nějak zvládala holky vyzvednout, převézt, vyzvednout po kroužku.
Při letošní situaci už to prostě není možné.
Takže jsme začaly trénovat, aby se holky do ZUŠ dopravily samy.
Mají to přes náměstí a dvě cesty. Ta u ZUŠ je klidnější, tu už zvládají s přehledem.
A ta rušnější – tam je zase větší pohyb lidí, ke kterým by se mohly připojit, řidiči jsou zvyklí tam zastavovat.
Někdy se zas budou stejnou cestou vracet do družiny.
Je mi jasné, že aspoň zpočátku budu jak na trní, ale čas plyne a holky se prostě musí naučit samostatnosti.
Z družiny je snad vyšle paní vychovatelka (dvakrát týdně půjdou vlastně rovnou po vyučování z oběda), nicméně už intenzivně trénujeme hodiny – a vytáhneme vánoční dárky – hodinky.
Taky jsem říkala, že holkám pořídíme mobil.
Jen zvažuji, jestli zpočátku jeden společný, nebo rovnou dva – pro každou její vlastní…
A taková perlička – jen jsem se zmínila o záměru vybavit je mobilem (bude jim osm), Lu hned vykřikovala: “Mami, dotykáč! Dotykáč!“
Pro úplnost podotýkám, že do školy holky vozíme – protože dojíždíme. Svoje klíče ještě taky nemají…
No a jak jsou na tom vaše děti? Vodíte bez výjimky? Vy osobně, jiný člen rodiny, “najatá chůva“? Nebo chodí samy? Od kolika let? Mají k dispozici mobil? Chodí z domu / domů samy (jsou to “děti s klíčem na krku“)?