Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Otec ano či ne.... ?!
ahoj všem….. poslední měsíce mě samozřejmě “trápí“ situace v jaké jsem, nechci tu “fňukat“, to rozhodně ne…. jsem velká holka a za vše si můžu minimálně z poloviny hlavně sama… ale zajímá mě Váš názor…. a prosím, nešetřete mě…. 🙂
Byla jsem 5 let vdaná… a vdávala se z lásky proti rozumu s pocitem, že je to ten, se kterým chci rodinu…. což jsem po pár letech zjistila, že nám nejde a hlavně, že jaksi vlastně není tím, s kým chci mít rodinu….. nemá cenu popisovat to, začala jsem řešit jak to změnit a z těch 5 let jsme 3 zkoušeli slepovaně znovu a znovu fungovat…. upřímně našla jsem si milence a to byla poslední tečka… věděla jsem, že milenec je zadaný a náš vztah byl čistě milenecký,ale mě to pomohlo se srovnat, vyřešila jsem hypotéku, do toho jsme musela na konizaci děložního čípku… ale koupila jsem byt, přestěhovala manžela a požádala o rozvod… a s milenecem to tak nějak ukončila a začala nový život… antikoncepci mi gynekolog nedoporučil a tak sjem po ni tak nějak neprahla, až si začnu nový vztah, jsou jiné způsoby a tak ….. nová práce, cvičení, hubnutí, čas pro sebe… užívala jsem si to… po půl roce co manžel žil sám jsem nadšeně přišla k rozvodu jako někdo vevnitř úplně jinej… byla jsme fakt spokojená… sama se sebou… milenec mi občas napsal… a já jednou po pár dnech jeho usilovného nátlaku přes smsky povolila a opět se s ním sešla…. a otěhotněla…. za 2,5 roku co se mnou spal se mě nikdy na antikoncepci nezeptal…ale také nikdy neudělat to co tehdy…. a když jsem mu řekla, že příště s rozumem… zasmál se tomu se slovy: “copak, budem rodinka?“ Dneska jsem v 16tt a otce dítětě jsme od té doby potkala jen na ulici s přítelkyní nebo rodiči, tudíž jsme dělali, že se nevidíme a neznáme…. o mém těhotenství ví od samého začátku kdy jsme se bála, řešila testy a pod…. vyměnili jsme si snad tisíce smsek a pořád je to jen o tom co budeme dělat….. vlastně chce jen, abych mlčela… nejdřív psal, že to nezvládne, že má jiné plány atd… pak se zas omlouval, pak zase vyhrožoval, že si něco udělá… nesmysly…. 3 měsíce chci,aby si se mnou promluvil…. a ted uz asi ani nechci… nejdriv jsme ho uvest jako otce ani nechtela, ted si rikam, ze musim… jednak jsme sama osvč, takže příspěvky žádné, mám hypotéku a nevím jak zvládnu dělat s děckem… ale pak je tady jeste muj kamarad, ktery je starsi a je homosexuál a chtěl by být zapsán jako otec dítětě… zajistil by nás a dítě by mělo jeho jméno… on žije ode mě 50km, vidíme se tak dvakrát do měsíce a tak by to zůstalo, mohla bych i žít s kým bych chtěla, ale on by měl smysl života… těšil by se z jednodenní návštěvy jendou za týden… od začátku co mi tohle kamarád řekl jsem nd tím moc nepřemýšlela, brečela jsme do telefonu, když mi to řekl, bylo mi líto všeho, ale čím déle jsem těhotná, začínám myslet na to malé…. prosím, co si o tom myslíte Vy? Jednou dítěti stejně řeknu, kdo je jeho táta….. a má jeho táta nenávidět mě i jeho za to, že jsme mu zničili život nebo ho má mít rád cizí strejda…. anebo mít v rodném listě otec neznámý?! 🙁
Ježeček: musím s Tebou souhlasit, někdy si říkám, že mám tam někde napsanej zvláštní scénář…. 🙂 a věř, že mám za sebou hodně věcí, zlých i dobrých…. a výčitky jsem zatím nikdy neměla, né nějak abnormálně teda… 🙂 a jasně, to kdyby je občas prima zasnění… v tom dobrém, když se řeší to opačné, je to horší… :-)máš pravdu, já prostě své mimi nedám a nevidím to tak jako, že jsem strašná, že už si žtádnýho chlapa nenajdu apod… dokonce už se na to těším, protože člověk pak už musí vybírat vážně toho pravýho 🙂 a já ho stejně jednou najdu… a jak sama píšeš, že můj exmilouš je srab, to je… jenže mě děsí, že ten srab zjihne… a proto mu dávám čas a šanci… jenže jakmile si to u mě zazdí, tak navždycky…. a přiznávám, žejsem šťastná, že mám kolem sebe lidi, i když “cizí“ lidi, kteří mě podporují…. kupodivu si těhotenství i přesto všechno užívám 🙂 přišel mi vzkaz od jedné čtenářky tady, že se mám na něj vykašlat a nestresovat se…. což holky vážně nedělám…. na něj kašlu jako na partnera, ale už navždycky to bude člověk, se kterým budu mít dítě….. a stresy jsem v životě zažila a věřte, že hodně velký, a to už nikdy nechci…. já jsem v pohodě, dokonce mě překvapily některé reakce a potěšilo to, že to mám s kým probrat 🙂 a díky za důvěru, vím, že to zvládnu, o sebe se nebojím 😉 jen chci, aby moje dítě mělo mnohem lepší dětství než já….
Ahoj Zikminko, přiznávám se dobrovolně, že jsem četla nejen Tvůj příspěvek v diskutárně, ale i Tvé článečky…. nějak jsem “nemohla“ reagovat… pořád jsem dumala nad tím, proč jsi strávila dva roky s někým, o kom víš (jsi věděla), že s ním být nechceš (že s ním nebudeš)… připadalo mi to zvláštní a svým způsobem nepochopitelné…
Nicméně – je mi jasné, že do téhle situace ses nedostala proto, že bys to plánovala nebo to takhle chtěla…
Takže – děvče zlatý – přeji všechno dobré, hlavně zdraví – Tobě i miminku.
No… a k té jeho reakci… víš, žena přijme takovou událost úplně jinak. I když je to neplánované – žena to bere jako přirozenou a úplně normální věc – přivést na svět miminko. Tedy – vezme to jako hotovou věc, zcela přirozeně, probudí se mateřský instinkt – a je to.
Muž je jiný, pro něj je to “překvapení“, cítí se zaskočený, pokud to neplánoval (jako že to neplánoval), nechápe, “jak se to mohlo stát!“ Takže on si to teď “prožívá“ – a bude se s tím muset “porovnat“. To se nedá nic dělat.
Určitě bych si s ním sjednala setkání a probrala vše potřebné (ať už finanční věci či jiné).
A jméno…. já osobně bych byla asi víc hrdá než je obvyklé… dítěti bych dala své příjmení…
Nedala bych dítěti příjmení po někom, kdo se o něj nechce a nebude starat….
Na druhou stranu – biologický otec to je, takže v rodném listu a placení alimentů mi připadá adekvátní k situaci.
Každopádně – přeji hodně štěstí, pohodové těhotenství a zdravé miminko :-).
Takže… asi tak… můj názor…
Zikmi, málokdo se dostane do situace takové, které by chtěl. Můžeme ovlivňovat, aby se to nestalo, ale stejně… Vidíš sama, takže žádné výčitky, žádné kdyby… Prostě to tak je. Nevím, jestli jsem to už psala, ale mé krédo, můj životní postoj je takový: Chlapa, toho pravého, si klidně najdu i v 50 letech, ale dítě mít v 50 nebudu. A pro mě smyslem života je právě dítko. Takže možná z toho mého pohledu se mi tvá situace hodnotí lehčeji. Ale i tak z Tebe mám hodně dobrý pocit, že jsi vyrovnaná a zvládáš situaci na jedničku s hvězdičkou. Ale je mi jasné, že jsou chvíle, kdy je smutno, kdy si třeba představuješ právě to “co by, kdyby“. Ale to dělá každý 🙂
Jen mě strašně štve ten tvůj exmilouš :-/ Je to fakt srab, který neví, co chce. Ale zvládneš to, jsem si tím jistá! 🙂 *
on nikdy tatka s velkým T nebude…. nebo aspoň né pro mé dítě, to vím už teď 🙁 teď možná napíšu něco co vypadá, že se ho zastávám, ale to fakt ne, jen prostě není úplnej hulvát… sám se v tom pélácá jednou napíše, že nedokáže žít s vědomím, že má někde dítě, pak , že to nedokáže říct rodině, přítelkyni a pak, že neví co dělat…. pokud bych byla ta hodná a mlčela, bude se toho držet, ale to já nechci a nutit ho k výchově taky nemůžu, to je jasný…. jen píšu co bych chtěla 🙂 když už jsem v situaci, ve které jsme takhle nikdy být nechtěla 🙂
zikminko jak píšeš že chceš aby se podílel na výchově a dítě ho znalo….podle toho že se k tomu staví tak jak se staví, bych nechtěla aby se podílel …a nějak ani nevěřím že bude podle mě se na to připrav….no a za mě o výchovu bych nestála a laimenty ano…to co píšeš není tatka s velkým T
Jovanko, ano, pokud by to biologický otec chtěl, pak bych nechala dítěti jeho jméno, ale zrovna tak bych měla i já své požadavky… 🙂 já jen chci, aby se podílel na výchově a aby ho dítě znalo… je mi to ted milejší než alimenty.. i když to samozřejmě je taky velmi důležté…. já prostě vím, že on to stejně sám nezvládne, je srab a nedokáže mlčet a dělat, že nás nezná… to by dokázal jen pokud bych já byla ta poslušná “pipinka“, která bude sedět, mlčet a žít dál bez něj…. ale to já teda vážně nejsem…
Zikminko, ty bys opravdu dala příjmení po někom, kdo má k miminku takový přístup? Kdo s dítětem bude chodit k doktorovi, do školky, školy atd…. Budeš všem vysvětlovat, že se jmenuje po jednom ….?
Je to jen můj názor, promiň. Asi bych raději udělala radost tchánovi….
Ad příběhy – jedna moje kamarádka taky otce po vzájemné dohodě neuvedla (dodnes nechápu). Pán jí dával občas nějaké peníze, sem tam donesl pleny. Kamarádka od půl roku holčičky pracovala ve dne v noci, malou hlídala maminka-důchodkyně, aby holky měly z čeho žít. Před nějakou dobou ovšem pán zemřel. A kdo dědil? Jeho syn z jakéhosi předchozího vztahu na jednu noc….
Samozřejmě ne vždy to takto dopadne a přeju Ti, aby to u Vás bylo jinak, ale je dobré myslet asi na všechny možnosti….
Jovanka
Lussy, díky… jasně, nehodlám to nechávat na poslední chvíli ale ještě je vážně brzy 🙂 a přesně, už ted jsem ráda, že tu ségru mám, jak po psychické stránce, tak finanční, to bez debat… ale je mi jasné, že to nebude věčně… a proto ted makám o 106, aby bylo všechno jak chci 🙂
Ten včerejší dlouhý anonym jsem já.
zikminko, já bych to otcovství začla řešit co nejdřív.
Jsem vdana a u prvního dítěte jsme s manželem všechny papíry ohledně jména vyplňovali spolu v porodnici. Pak mi přišel poštou rodný list domů.
U druhého porodu to bylo trochu komplikovaný, papíry o jménu jsem vyplnila jen já a manželovi to pak zapomněli dát podepsat.
Pořád jsem čekala, když přijde rodný list a na matrice mi řekli, že když dohodu o křestním jménu nepodepsali oba rodiče, tak rodný list musí přijít osobně vyzvednou otec a podepsat souhlas se jménem.
Takže si ani nechci představovat martýrium ohledně jména a příjmení a vůbec přiznání otcovství.
Ještě k penězům – ta sestřenice bydlí u rodičů. Nemá nárok na žádné dávky, protože se počítá příjem všech členů domácnosti. Takže ji prakticky živili – nechávali jí 7600,- rodičák, nic po ní nechtěli, bydlí u nich, jí u nich atd.
Teď chodí do práce, ale teta šla do předčasného důchodu, protože sama prostě nezvládala vodit malou do a ze školky a ještě práci.
To jen jak jsi psala, že bydlíš se ségrou – že opravdu budeš odkázaná sama na sebe a peníze od otce.
Ježečku, díky 🙂 v hlavě to srovnané mám, ale i já stará, chytrá a rozumná umím dělat blbosti :-)Jednat začnu, jen co bude čas…. 🙂 dnešek mě přesvědčil… měl dopoledne přijet na údajný hovor, o který ho žádám od konce června a ani nereagoval na sms jestli tedy přijede…. 🙂 a s přijmením mám jasno, bude se jmenovat jako já, pokud otec bude chtít, bude po něm, jinak ne…:-)