Diskutárna

Tak se to u nás nějak pořád mele. Starosti přibývají a nějak mi chybí nějaká radost. Začalo to v dubnu, kdy si Adam(16) udělal na tréninku něco s ramenem a nemohl trénovat, přesto že ho čekalo mistrovství republiky. To bylo dohadování, že zdraví je přednější než nějaký sport, nakonec na mistrovství odjel a zlomil si tam v semifinále prostředník na levé ruce, s čímž pak hrál celé finále(jde o volejbal). V tu dobu jsem našla Péťovi(5)tříselnou kýlu, následovala ihned operace. Následně mi nejstarší syn oznámil, že končí VŠ v Brně. Přišel červenec a první dovolená. Čtyři dny před nástupem měl Péťa vysoké teploty, naštěstí jen 2 dny a nic jiného mu nebylo, jen lehký průjem. Adam nám na dovču volal, že má asi nádor, že má nateklé žebro. Po příjezdu a návštěvě lékařky jsme zjistili, že to nic není(snad). Teď asi tři dny Adama bolí břicho. Včera jsme byli u lékařky a že to nic není. Adam odjel k babičce a dnes mi volal od lékaře, že je tam s tátou a prý má zánět slepého střeva. Strávila jsem pak s ním 2 hodiny čekáním na ambulanci, abych se dozvěděla, že máme přijít zítra a uvidí se co dál. Večer přivezla další babička Péťu z chaty a já si všimla, že má nosík zasažen nějakou kožní chorobou, tipuju impetigo, zítra musím ještě s ním k doktorce. Ke všemu za necelé 3 týdny máme jet do Chorvatska. Tak vůbec nevím jak vše dopadne. Byla bych raději, kdyby Adamovi ten slepák odoperovali. Mám strach, aby ho to nechytlo v Chorvatsku. Ale zase takovou chvíli po operaci jet do Chorvatska, nevím zda by to bylo vhodný. Mám z toho všeho už docela špatnou náladu a trochu jsem i ve stresu. Už by se mohlo začít blýskat na lepší časy. Zatím se blýská jen venku a to dost často. Tak pořád čekám na nějaké ty radosti a čekám a čekám…a ona příjde zase jen nějaká další starost. Tak jsou děti radost nebo spíš starost?! Kdo ví…

..na“ pokakanyho i wc spadne“ a ja bych o tom mohla vypravet:-))
a ty holka drz,doufam,verim,se uz je lip..

a na otazku odpovidam ja takto: deti jsou i starosti,ale ty prevalcuji radosti,tak
to citim i beru ja,Meggi

je toho hodně, nesmutni je to s tolika dětma asi i normální také jdeme z jednoho do druhého, jen z toho člověk je unaven což je asi normální….

zlomeniny se zahojí a přeju hodně úspěchů ve sportu, ono žádný sport se bez zranění asi neobejde….

slepák by mi také naháněl strach hlavně kvůli té dovolené, prodiskutuj to s lékažem at víš co a jak…

no a k starostem je jich hodně, ale koukni kolem sebe a uvidíš co ti dělají radostí i těch obyčejných kdy se ti na tvář vykulí úsměv…

No, Majulko, nahrnulo se to na tebe i s klukama fakt požehnaně. To už se prostě musí obrátit k lepšímu – budu držet palce

A k tvé otázce – ono je to obojí už vlastně od první chvilky, kdy se dozvíš, že budeš to dítko mít (u někoho vlastně ještě i dlouho před tím). A i když je někdy těch starostí fakt nad hlavu, tak ty radosti (a že i těch je spousta – já jsem přesvědčená, že dokonce mnohem víc) je daleko předčí.

Určitě dej vědět, jak to vypadá s tím slepákem, taky bych v takové situaci byla jak na trní…