Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
EEG
Dnes jsme byly pro výsledky EEg Marušky, nedopadly zrovna nejlépe, i přesto, že nespala a neustále se hýbala paní doktorka vyčetla, že nad pravou hemisférou má opakovně spicifický epileptický nález.
No a co to pro nás v této chvíli znamená?
Prý hospitalizaci v nemocnici 4-5 dní!!!!!, kdy jí budou dělat nějaká další vyšetření, magnetickou rezonanci, opakované eeg a něco, při čem musí do narkozy, aby zjistili, zda za tím stojí cysta, epilepsie, nádor, nebo dalších prý mnoho možností.
Zatím jí mám dávat při teplotě diazepam a vůbec, když je neklidná, nesmí nikdy zůstat sama u vody, nesmí spát na palandě a další různá omezení aby si v případě záchvatu neublížila.
Tak jsem rovnou pětidenní pobyt v nemocnici prozatím odmítla, že si vezmu čas na rozmyšlenou, tak mi nabídla opakované eeg u nich, zda to nebude lepší, ale i kdyby ano, stejně je nutnost tento nález dovyšetřit, protože není normální :-(.
Tak a co teď, není tady někdo neurospecialista? Já se jí ptala jaká nebezpečí by jí hrozila, pokud bychom to nechaly být, nebo v případě, že bych vůbec nikdy na eeg s ní nešla, na což mi neodpověděla nic, že je tolik možností, že nemůže říci. Mohl by mi někdo naznačit, co by se jí mohlo stát, pokud bychom žádné eeg nepodstoupily a vůbec to nevěděly, popř. pokud bychom se teď rozhodly nadále nepokračovat ve vyšetřeních?
Peťko, narkoza v dospělosti samozřejmě těžko nadělá takové škody jako u maličkého dítěte, je to skutečně neporovnatelné – tříleté dítě a třicetiletý člověk, myslím, že jsem to nenapsala dost jasně. Navíc v dospělosti asi do narkozy nechodíš pro zábavu, jestli ti něco náhodou není, ale už s tím, že ti něco určitě je. Teda možná??
A ano, máš pravdu, jedna doktorka mi nedokázala nic moc říci, bez pomocných (škodících) vyšetření, tak jsem šla jinam.
Pokud se bude Maruška držet tak nějak jako teď doma, nemám žádný důvod jí dělat vyšetření. Nemyslím, že příklad s dítětem, které nevidí je stejný, protože naše Maruška žádné pozorovatelné vady nemá, jen nestandartní (možná) chování, které může věkem samo odeznít.
V listopadu jdeme na další eeg, tak zase budeme o něco chytřejší :-).
Lien, podobné poruchy, například porucha soustředění, dys.., ADHD apod. se zjišťují, nebo jinak, přijde se na ně nejčastěji až vstupem do školy. Vy nyní máte třeba tím, že se na problém přišlo náhodně, náskok. A toho náskoku, bych se snažila využít.
Pokud víš, jak s dítětem pracovat, pokud to ví i okolí, učitelé, můžeš dítěti neskutečně pomoci.
U vás se náhodně přišlo na něco nežádoucího. A dokud bych nevěděla, co to ono nežádoucí je, obrátila bych se klidně na víc odborníků.
Pokud jeden neurolog nevěděl přesně, druhý, který má třeba s tímto u dětí víc zkušeností, už bude mluvit třeba jasněji.
Rozhodně bych s tím něco dělala teď, ne až ve škole, nečekala bych. Nyní máš Marušku pořád u sebe, tak máš pocit, že se jí nemůže nic stát, chováš se k ní dle tvého způsobu výchovy. Ale ona jednou vyroste a do toho světa se rozeběhne. I na to lze dítě, která má případně nějakou poruchu vhodně připravit.
Naříkám, že narkoza je něco ideálního. Ale kdybych to brala dle tebe, mám po pěti narkozách během 1,5 roku už asi osobnost rozhozenou dokonale a auru černošedivou. 🙁
Zkusila bych ještě jiného neurologa. Ty lékař nejsi, do hlavy Marušce nevidíš a ona není ve věku, kdy by ti dokázala sama říct, co cítí, jak se cítí, co jí překáží…..
Když to přehodím na příkladu jedné příbuzné, která byla na klasické prohlídce 3letého dítěte. Tam bylo doporučeno navštívit očního lékaře. Nešla, přeci sama nejlíp ví, že její dítě dobře vidí! Dítě si na nic nestěžovalo, fungovalo normálně a zrak se horšil, horšil. Ve škole dítko nevidělo na tabuli, ale bralo to asi jako fakt, neřešilo se nic. Nyní je mu 15 let, jedno oko už nefunguje vůbec. Přitom vše šlo včas odstranit, operativně. Druhé oko se horší každým rokem, navíc, protože to nikdo neřešil, má další problémy, tím, jak se zrak enormně namáhal, nakupilo se těch problémů víc a víc. A ona známá lituje, synáček je v tomto věku v depresích, protože ví, že nyní je šance, že bude ve dvaceti letech vidět mizivá.
I když mám na lékaře názor takový či makový, poznatky vědy nepodceňuju. Pokud nesouhlasím, nebo pokud mi lékař nedokáže věc vysvětlit jasně a pro mne pochopitelně, jdu jinam.
Tento postoj docela chápu 🙂 … sama ze sebou k dr. taky moc nechodím, jen když už melu z posledního a nic nepomáhá.
Ale pokud máš “relativně“ zdravé dítě, které není odkázáno na lékařskou pomoc, myslím, že postoj budeš mít stejný – tím samo netvrdím, že je špatný. Jen pro mě – coby maminu vážně nemocného dítěte nepochopitelný.
Ať už jsou naše úhly pohledů na danou věc různý, hlavně ať je Maruška v pořádku!!!!
díky, já zase nerada cokoliv nechám na sobě (a svých dětech), hlavně od doktorů dělat, protože i kdyby cosi zjistili, stejně neví co s tím a každý zásah do organismu ho může poškodit, ne jen pomoci. Budu věřit, že se nic špatného neděje a třeba až bude Maruška dospělá (starší), vyšetření podstoupí
hmmm….máš pravdu, že CT není zrovinka to nejlepší (mě raději kvůli “nežádoucím účinkům“ doporučují MR.
Na jednu stranu tě chápu, ale z druhé strany ti nerozumím 🙂 Možná je ta druhá strana hooodně ovlivněná Domčinými nemocemi a proto, když je někde nějaký zádrhl a podezření, tak chci vědět proti “čemu“ stojíme.
Možná bych se tedy poohlédla po jiném neurologovi, aby jste měli odborné vyšetření ze dvou stran.
Držím pěstičky, aby tě tvůj mateřský instinkt “podpořil“ a Marušce se nepřihodilo nic špatného.
no spíš co mě utvrdilo v takovém závěru
Je toho hodně, to se nedá napsat, v kostce kromě všech nebezpečí číhajících v CT rtg a narkoze (pan doktor mluvil např. o roztržení aury, o změnách osobnosti apod.) hlavně fakt, že dobrému neurologovi stačí eeg vyšetření, aby určil epilepsii či něco jiného, a eeg vyšetření je oproti narkoze neškodné. Takže si ho párkrát zopakujeme a pokud paní dr. neřekne jasně oč jde/nejde, buď to není tak zřejmé, nebo budeme muset pohledat jiného neurologa.
Samozřejmě kdyby se stavy zhoršovaly /což nevypadá/, tak to můžu přehodnotit, ale zatím je to takto.
Lien, pamatuji 🙂 Co tě dovedlo k takovému závěru???
Jen pro doplnění informací, kdo si ještě pamatuje na tuto diskusi :-).
Včera jsem byla s Maruškou u pana dr. Lebenharta. Promluvila jsem si s ním mimo jiné i o Maruščině eeg a dalším postupu. Výsledek je takový, že další vyšetření odkládám na neurčito, možná na nikdy.
Lien, docela divný přístup 🙁 Určitě to řeš a nevzdávej to, jde přece o Marušku!!! Nějak protekce nemusím, ale někdy se nějaká ta známost hodí…rozhoď s manželem “sítě“, jestli tam třeba nepracuje někdo od vašich známých.
Držím pěstičky 🙂
padmé děkuji, však já vím.