Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi 41 a toužím po 4.dítěti. Jsem normální?
Zdravím všechny, omlouvám se za anonym, ale je to citlivé téma..snad chápete. Máme tři zdravé děti a mohla bych být spokojená. Ale – všude kolem mě jsou miminka a na mě nějak dolehlo, že už to nikdy nezažiju – být těhotná, porodit a držet v náruči ten malinký uzlíček, který je na mě závislý a pak sledovat všechny pokroky. Manžel o tom nechce ani slyšet, jsem prý stará a taky se bojí, aby vše proběhlo v pořádku a jak by to vypadalo, kdybychom v 50-ti měli školáka. Na jedné straně chápu jeho argumenty, ale na té druhé přece jen doufám, že to přehodnotí. Fyzicky i psychicky se cítím skvěle, otázka je, jak to bude za 5…10 let.
Chtěla bych znát názor více lidí na toto téma, ať si srovnám myšlenky a rozhodnu se.
Co si o tom myslíte? Klidně napište, že jsem se zbláznila, já to ustojím :-))
anonymní H.
A co vymyslet nějaký jiný “projekt“, který by vnesl do života změnu? Možná se mýlím, ale připadá mi, že vlastně ani tak netoužíš po děťátku, jako po nějaké změně, dlouhodobému cíli. A taky asi v tom hrají roli myšlenky, že bude za chvilku pozdě. Což rozhodně chápu a neodsuzuju to. Mně je 34 a čekám třetí dítě, ale pro příště už máme stopku, ze zdravotních důvodů. Jsem s tím smířená, vlastně mi to ani nevadí, ale možná za pár let se taky s těmi pocity budu prát. A ještě, jak psaly holky, pokud je manžel zásadně proti, je to o to ožehavější.
Já bych zas do toho šla, ale určitě po dohodě s manželem. Každý je jiný a já si nejmladší pořizovala v 37 letech a také velký věkový rozdíl mezi dětmi, syn je o 14 let starší a pak ještě starší dvě dcery. Já se začala cítit právě tako vá prázdná, dětri už neměly zájem se mnou trávit volné chvíle a nelituji. Jinak jedna sestřenice ta si ve 40 pořídila 3 a to zas, když ty děti co měla byly malé tak její manžel jezdil různě po stážích a neužil si je a toužil si užít svého miminka a tak do toho šla. Pak zas manželka od bratrance také dvě děvčata a najednou ve 42 otěhotněla a hodně si to užívá a je spokojená, tam asi už nějak bránilo jejich přesvědčení s tím udělat něco jiného. Ostatně moje babička měla nejmladší také ve 42 a to těch dětí měla devět.
Já jsem nejstarší z 5 dětí vše holky(mě měla mamka v 17 letech poslední v 39letech).Moje dcera a poslední sestra jsou od sebe o 7 měsíců a má sestra je ta starší.Jeden by řekl že si vyhrajou,ale má sestra mou dceru nesnáší…sestra je bych řekla rozmazlená.Mamka má ještě i děti v pěstounce,ale to je jiná vnoučata ji asi moc vzácná nejsou jak jsem i slyšela…
To mě utvrzuje že už se budu těšit na vnoučata.V mých 41letech bude mít dcera už 18let a synovi 14let.Takže to beru z tohohle hlediska.
jééé Bamisko moje slova:-)já chtěla vždycky 3děti ty mám a ted fakt už mužu řict co bych před tim asi nikdy neřekla že ted už mimi žádaný nechci pokochat se od kamaradek miminkama to jo ale já už bych mimčo nechtěla.Nejmladši Lucce bude v řijnu 5let a já se těšim až konečně děti odrostou a budu si moc taky vyjit třeba s kamaradkami na pokec bez ohledu abych hlidala čas…Dětičky moje moooc miluji ale fakt se těšim až třeba si i s manželem vyjdem sami na véču do kina…
Jinak k ty otazce tady jak psala pani jestli 4ditě ve41…….asi bych to fakt hodně probrala s manželem ………mě je 36ale já fakt už teda 4neee,ale každeho věc:-)
za mě když se převtělím do té situace bych do toho nešla….ale to je každého věc a potřeba, tekže chápu a neodsuzuju…ono k tomu mluví víc věcí, i práce, jestli by jsi pak neměla problém, jak finančně vycházíte, nevím jak jsou staré ostatní děti atd….
já už bych sama nechtěla sama mám tři v rozmezí 16 až 2 roky, malého jsem moc chtěla ale ten uzlíček tak rychle uteče a co potom budeš znovu truchlit a smutnit že už to tak nebude? co pak rodit dokola pořád nejde 😀
mám kamarádku co v 41 měla také chlapečka a zdravého z téhle strany bych se nebála, ale ten zbytek u mě převládá….
když si to vezmu u nás tím věkovým rozpětím(které předpokládám i u ás) tak je to trochu problém at už skloubení toho co a jak s dětma s klukem bych mohla na zábavy a co ten zbytek, zoo výlety už ty velké zrovna nebere a pohádkový les s námi také asi nebudou absolvovat…..
u nás by asi byl i trochu finanční problém …když to vezmu hlavně z toho úhlu co stojí malé a co velké dítko….zrovna v týdnu se řešili vánoce, tomu malému se nakoupí za pár korun a je spokojen, ti velcí už problém s čímkoliv…
no ale na tohle téma bych mohla psát eleboráta asi i to ti hlavou prolétá
…..já zas trošku přemýšlím i nad tím a vidím to že kdyby nebyl Honzík tak člověk může cokoliv, protože kluci jsou už velcí a v určitých situacích soběstační..někam zajít na večeři třeba i jen s tím manželem, ted není šance…nelituji toho že šmudlu máme….ale zároven se těším až bude velkej a my budeme mít i trochu čas i sami na sebe, nebudem po nocích vstávat k malému, nebude vyžadovat pozornost a my si spolu v klidu vypijem kafíčko, nebo zajdem i někam na tu večeři a nebo v klidu na nákup 😀
já mám kamarádku co má 4 děti a to 4 měla ve 34….a je to super mamina, ale také se bavíme tím že se pořád maže svačina, jak se domaže tak se nandává oběd a začne přopravovat svačina, kolem sebe má jen děti a děti a děti….ale to jen tak laškujem ona vše zvládá v pohodě a je spokojená, ale na sebe s manželem opravdu nemají čas, mají baráček, děti chodí do kroužků a pořád se něco řeší….takže vůbec nevím kde vzali čas na udělátní těch dětí 😀
já bych sama za sebe do toho nečla ale neznám kompletně situaci….ale asi bych chlapa do toho určitě netlačila aby toho pak nelitoval nebo ty…musí to být rozhodnutí vás obou…..v každém případě dobré rozhodnutí….já už si počkám na vnoučátka…. 😀
a jen mě tak napadá není to třeba i nějaký vnitřní pocit kvůli “stárnutí“ nemyslím to zle….jen možná jestli to není jen právě proto že si uvědomuješ že už to nebude…
Ono je to těžké. Já si myslím, že o miminku by měli vždy rozhodovat oba rodiče, tedy nejen maminka, ale i tatínek.
Pokud je manžel zcela proti, pak bych asi jeho rozhodnutí respektovala. Popřípadě s ním o tom ještě promluvila. Hodila na misku vah tvoje pro a jeho proti a posoudila, v klidu a bez emocí si vše ujasnila.
Ono jde i to fakt, že pokud manžel nechce, asi s tím nic neuděláš a pokoušet se o mimi podvodem na manžela je hloupé. Záleží jak by se případné těhotenství podepsalo na dalším vztahu, v případě, že je manžel ketegoricky proti.
Každý gynekolog řekne, že nejlepší na porod je věk ženy kolem 22 let. Ovšem v tomto věku zase většina mladých nemá ani vlastní bydlení atd..Je to těžké.
U vás je situace jiná, šlo by o čtvrté miminko. Na jednu stranu je to hrozně hezké. Pokud oba chtějí, cítí se na to a zdravotně jsou v pořádku, tak proč ne?
tak honem :-P, za mě plná podpora
Zdravím všechny, omlouvám se za anonym, ale je to citlivé téma..snad chápete. Máme tři zdravé děti a mohla bych být spokojená. Ale – všude kolem mě jsou miminka a na mě nějak dolehlo, že už to nikdy nezažiju – být těhotná, porodit a držet v náruči ten malinký uzlíček, který je na mě závislý a pak sledovat všechny pokroky. Manžel o tom nechce ani slyšet, jsem prý stará a taky se bojí, aby vše proběhlo v pořádku a jak by to vypadalo, kdybychom v 50-ti měli školáka. Na jedné straně chápu jeho argumenty, ale na té druhé přece jen doufám, že to přehodnotí. Fyzicky i psychicky se cítím skvěle, otázka je, jak to bude za 5…10 let.
Chtěla bych znát názor více lidí na toto téma, ať si srovnám myšlenky a rozhodnu se.
Co si o tom myslíte? Klidně napište, že jsem se zbláznila, já to ustojím :-))
anonymní H.