Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínek už není \"sám\" II.
Ahoj holky a pěkný den Vám všem,
jdu za Váma na radu… jak taky jinak, že? 😉
Jak už jsem před časem psala, můj tatínek si našel kamarádku. A já osobně se musím přiznat, že čím víc ji znám, tím víc se mi líbí :-). K tomu mi nabídla tykání a já ho s potěšením přijala – všechno je to mnohem jednodušší a takové přátelštější :-). No a můj tatínek? Mám pocit, že je “zamilovaný“ a tuším, že mu ten nový vztah svědčí – víc o sebe dbá, pravidelně chodí ke kadeřnici, holí se, doma udržuje pořádek, luxuje, nakupuje atd. atd.
Tak… a to je ta první část mojí zprávičky…
Druhá část už není tak veselá a příjemná…
Moje sestra se k tomu všemu staví velmi chladně. V chování je upjatá a hodně rezervovaná (ve vztahu k ní). Dokonce mám dojem, že se tatínkově kamarádce tak nějak vyhýbá.
Bude mi umět některá z Vás poradit, co s tím?
Můžu tomu nějak napomoct? Mám s ní o tom mluvit?
Máte s tím někdo nějaké zkušenosti – jak přijmout novou partnerku?
Moc moc bych si přála, aby všechno bylo v klidu a pohodě a abychom i dál (do budoucna) fungovali jako “rodina“…
Mějte se hezky, příjemný večer :-).
Jsem moc ráda, že tatínek je stále šťastný…k danému tématu se chci trošinku sestry zastat, moje mamka se nestala vdovou, ale rozvedli se s taťkou, už je to asi tak 13 let nevím přesně, deset let je podruhé vdaná, i když už je to mamčin manžel, pro holky je skvělým dědečkem, tak já jsem si k němu úplně tu cestu nenašla, já mu vykám a moje sestra mu od začátku tyká a je s ním jakoby víc v kontaktu, každá to máme prostě jinak. Přeju aby se to posunolo dopředu, ale pokud ne, tak si z toho nedělej hlavu, chce to čas…
Padmé, moc ráda čtu, že je Tvůj tatínek zase šťastný a spokojený. Moc mu to přeju!
A k sestře – je mi to líto, ale asi poradit neumím. Zkusila bych si o tom se sestrou promluvit, poslechnout si, co jí vadí. Zkusila bych jí předestřít, jaké výhody pro tatínka jeho milá má. Určitě i sestra vidí, že tatínek rozkvetl, že si užívá života. A má-li ho ráda (o čemž nepochybuji), měla by být ráda i za to, že je tatínek šťastný. Možná by sestra potřebovala od tatínka slyšet, že na maminku nezapomněl, že ji má stále ve svém srdíčku a žádná nová přítelkyně na tom nic nezmění. Kdoví, neznám Tvou sestru, spíš Ty budeš vědět, jak na ni.
Každopádně moc moc držím pěsti, aby se to urovnalo a vztahy v rodině byly zase pohodové!
no tak v tom případě bych asi sestru zbytečně nestresovala a navštěvovala bych ho bez paní, samozřejmě pokud to jde
Lien, děkuju za vysvětlení – teď už opravdu vím, jak jsi to myslela.
Já jen… dodám… k tomu mému “překousnout“ – já to myslela tak, že už ze zkušeností se sestrou vím, že je lépe někdy ustoupit, něco vydržet, něco “skousnout“… je “svá“… odmala…
A teď mě ještě tak napadá… že jsem to nenapsala… můj tatínek se svou kamarádkou nebydlí… vídají se, navštěvují se, chodí spolu na procházky… ale zatím spolu nebydlí…
a časem se vše nějak pořeší, jak píše Bamiska
Padmé, tím pochopit a uznat nemyslím překousnout, to je něco úplně jiného, vychází to naopak z nepochopení. A z mého pohledu nemáš pravdu, ona se nemusí chovat “zdvořile“, možná se chová mnohem zdvořileji než si myslíš, možná by po paní nejradši skočila a dala jí facku a pak jí vesele vypoklonkovala z bytu a oknem jí vyhodila věci a ještě jí polila kýblem studené vody.
Tak tohle třeba cítí, opravdu myslíš, že se chová nezdvořile?
Jediné řešení je toto téma prostě otevřít, jinak dusno nezmizí, ale pokud by to mělo být ve stylu přesvědčíme sestru, že paní je hodná, tak bych to nedělala. Spíš naopak, pochopíme sestru a můžeme jí vysvětlit, že to cítíme jinak, že nás mrzí, že jsme jí zranily/i, a že pokud by byla možnost, uděláli bychom vše nějak přívětivěji.
Ale pokud toto necítíte (vy ostatní), raději bych to nechala jak to je, protože by se asi rozhovor zvrhl kam nikdo nechce.
Lien, já Ti rozumím, tedy – doufám, že rozumím, jak to myslíš. A jsem schopna i ochotna respektovat jakékoli názory své sestry – to mě už dávno naučila – neb je úplně jiného ražení než já. Takže když jsem s ní chtěla (a i nadále chci) vycházet v dobrém, je zapotřebí ledaccos překousnout.
Přesto se domnívám, že i tak – přes rozdílné úhly pohledu a vnímání – se lze chovat tak, aby to toho druhého “neuráželo“…. míním tím – chovat se “zdvořile“…
Ahoj Bami, díky za napsání, tuším, že vím, jak to myslíš – prostě – “netlačit na pilu“.
Tatínkova kamarádka mi připadá (působí dojmem) jako rozumná ženská – a dá se tedy předpokládat, že nepočítala s tím, že bude vřele přijatá každým členem rodiny… přesto… chování mé sestry je tak “vypovídající“, že si toho všimla… vycítila to… a já vím, že je jí to líto…
A jak se mám já?
Holka zlatá, to by bylo na román, dlouhý román… 🙂
Padmé to je ale Tvůj pohled, její evidentně ne, jediné řešení pro vás obě vidím v rozhovoru, kde se ona bude moci svobodně vyjádřit a její pocity budou uznány, ať jsou jakkoli absurdní z Tvého pohledu, rozhodně to co jsi teď napsala je přesně reakce, kterou ona nepotřebuje a bude se jí bránit popř. rezignuje. Není o nic horší nebo lepší to co cítíš Ty, než to co cítí ona a je třeba si to na rovinu přiznat.
Neříkám, že bys měla cítit totéž nebo se stejně chovat, to určitě ne, ale uznat opravdovost a platnost jejího vnímání nové paní i situace. Nic víc, jen jí pochopit, nebo alespoň jí říci, že se o to budeš snažit, pokud Ti to nejde, ale věřím, že to tak není, protože i já jí dá se říci chápu, natož Ty – blízký člověk.
paemé tak prvně jsem ráda že tatínek “žije“ a netrápí se někde v koutku, ono je to jistě těžké přijmout…..tak někdo to vezme rychle někdo s tím bojuje déle…myslím že jediné co můžeš udělat dát sestře čas a nikam ji netlačit a nepřesvědčovat ji….
možná časem najde cestu sama a bude to dobré a třeba také ne, ale násilně to nezlomíš a ani bych se o to nesnažila, možná by se zatvrdila ještě víc….
leda až se naskytne příležitost a u vínka popovídat, jen co si myslí vyslechnout….
já si myslím že přítelkyně tatínka je rozumná ženská a že hápe i tuhle situaci a nečekala že ji naskáčeta všici kolem krku okamžitě…..
a jinak jak se máš ty??