Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ahoj dávné kamarádky
Zdravím všechny, co si mě ještě pamatují, ale i ty ostatní. Jsem hrozná ostuda, nebyla jsem tu tak dlouho, že se nedokážu ani přihlásit. Takže tady TaHad. V srpnu budeme slavit první výročí svatby. V červnu úspěšně složil mladší syn zkoušky a před týdnem si koupil auto, do práce bude dojíždět. Práci má, protože měl stipendium a smlouvu musí podepsat, takže odpadá problém se sháněním. Kluci budou dělat ve stejném podniku, takže bude ještě vozit staršího bráchu, který si auto pořídil před dvěma lety ještě před maturitou – nenechal si poradit, hrozně pospíchal, koupil si křáp, který se mu postupně rozpadal. Mlaďas to měl taky o moc snažší, protože jsem mu nedovolila sáhnout na stýpko, dokud nesplní všechny podmínky – neustále jsme se kvůli tomu štěkali a teď to snad konečně ocenil. Manželství klape, dáváme postupně do kupy byteček, jezdíme na výlety, žijeme kulturou – užíváme si spolu. Kluci zlobí, ale mě to nerozhází. Není to tak dávno, kdy jsem byla téměř na dně a nějaké nesmyslné spory mě vážně nerozhodí. Mrzí mě to, ale nic není ideální, já jsem spokojená. Ono je to snad přejde. Asi tady založím novou diskuzi na téma: když se děti nechtějí postavit na vlastní nohy.
Děkuji každému, kdo trpělivě přečetl mé povídání a přeji krásné prázdniny a hlavně moc a moc zdraví vám všem a vašim blízkým.
Blanka
Tak jsem si tak nedavno říkala, po tom co jsem se se synátory pohádala, jestli opravdu nejsem nesnesitelná. Jestli je nemám nechat na pokoji, ať si dělají co chtějí. Ale ono to člověku nedá. Nemůžu se dívat, jak si ničí život a oni ale jsou přitom na mě naštvaný, že se jim do něj pletu, protože netuší, že si ho ničí. Máme to prostě těžký. Náš nejstarší, kterému už bude 21, byl rok v Brně na VUT a mám pocit, že se na to prostě vykašlal, protože mu to dalo práci. Teď zkusí jinou vejšku, alespoň to bude u nás v Budějcích a ne tak strašně daleko. Uvidíme, ale bude to na nervy, už jsem si odvykla ho mít doma. Adam půjde na střední a malej Péťa už půjde taky za rok do školy, to je hrůza jak to letí. Začala jsem si tady s vámi psát, když jsem byla na mateřský s mimčem a ono už to bude školák. Je mi z toho nějak teskno.
Ahoj Blani, taky Tě moc zdravím a vzpomínám si na Tebe. S klukama je to těžké, taky to znám. Zvládat to musíme, nic jiného nám nezbývá.
Tak Ti přeji, ať máš spoustu energie na vše!
Blani, moc Tě zdravím. Taky si pamatuju na Tvoje trápení a jsem moc ráda, že jsi teď šťastná a spokojená. Tak jen aby to vydrželo až do “smrti smrťoucí“:-)
Kluci se srovnají, jen nesmíš povolit. To se mi to radí, když jsou děti ještě relativně malé a takové starosti ještě daleko.
Ráda jsem Tě tu zase viděla.
Cvrček
Ahoj Blani, jsem ráda, že jsi spokojená, po tom, co máš za sebou…. držím pěsti, ať se páni synátoři umoudří a začnout sekat dobrotu 🙂 přeju krásné léto a těšení se na první výročí 🙂
TaHad, také zdravím!
To už je rok od svatby? To není možné! 🙂
Blani, to fajn, že jsi spokojená a šťastná…a s dětmi je to přesně tak, jak se říká – když jsou malé, tak ty starosti s nimi jsou “žádné“ proti tomu, když vyrostou 😉
taHad, v prvé řadě opožděně všechno nejlepší k narozeninám 😉 ráda jsem si zprávy od tebe přečetla a taky nevěřícně kroutím hlavou, jak už je to všechno dávno… doufám, že se zase brzo ozveš 🙂
Majulko, nechceš taky napsat svoji zprávu, jak se vám všem daří? Vypadá to tu na nějaké retro období, třeba se zase nabalí další “VD starousedlice“, které nás poslední dobou už jen čtou 😉
Neřekla jsem, že nepřispívá, ale že se cuká… každý měsíc u nás probíhá neskutečně ostrá diskuze, která končí tím, že vysolí a nadává. Předpokládá, že je samozřejmé, že mu vyperu, uvařím, uklidím, nakoupím… což sice udělám ráda, ale nehodlám u toho poslouchat, jak se ode mě nechá vykořisťovat a buzerovat. Nedám se od něho urážet. Nebude trvat dlouho a půjde, protože se nejspíš jinak nesrovná. Po maturitě se mu taky nechtělo do práce, tak jsem pohrozila, když si nenajde práci, že půjde z bytu … a ejhle: do týdne si práci našel. Je to divná doba, mladí nechodí do škol, nechce se jim dělat a diví se, že se za všechno platí. V okolí končí spoustu mladých se základním vzdělání, protože na všechno kašlou. Jsem ráda, že kluci aspoň jakous takous zodpovědnost mají.
Ahoj Blani, tak koukám, že jsme na tom docela podobně. Já jsem tu také dlouho nebyla. Od doby, kdy jsem po rodičovský nastoupila do práce nějak není čas, ale občas se sem kouknu. Na tebe si ale poamatuju. Stejný starosti máme i s klukama. To co píšeš je skoro jako bych to psala já. Chovají se úplně stejně. Akorát ještě nepracují, ale studují. Někdy si říkám, že to snad ani není normální, ta jejich pohodlnost, nezodpovědnost atd., ale když pak čtu cos napsala a píšou nebo říkají i jiné maminky, tak si říkám, že jsou ti naši kluci asi normální. Já doufám, že budu mít silné nervy toto období jejich života ve zdraví přežít a dočkám se lepších časů.
blani tak tohle jistě není příjemné ale snad se i tohle nechá nějak napravit, sice nevím jak moc ale pokud nepřispěje tak neuvařit, nevyprat atd. pokud žije pod tvou střechou a je jedno kolik mu je tak určitá pravidla by měl dodržovat….
klukovi ted o prázdninách bude 16 zrovna dnes šel na brigádu trhat višně tak trochu doufám že si uvědomí že to není sranda si vydělat a bude si pak víc vážit věcí a nebude brblat že všechno není značkové…..