Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Lien pro radku o ADHD
Radko, já to nechci do té diskuse o uschoolingu. Určitě bude chtít reagovat, tak aby jsme to tam úplně nezapleskaly něčím jiným.
Tak jsem koukla na ty odkazy a fakt si nemyslím, že bych se takhle ke svému dítěti chtěla někdy chovat :-(. Nechápu, jak to může být považováno za vhodný přístup a “léčbu“. To co tam píšou o těch pochvalách a pozitivním hodnocení žádoucího!!!!! chování a jak tím dítě získává sebevědomí to je manipulace a demagogie, buď jsou opravdu tak blbí nebo nevím, jaký je důvod takto ještě více zabředávat do už tak ne úplně příznivé společenské situace /pro dítě/, kterému diagnostikovali ADHD.
Já to nějak pořád nechápu, jak si dítě získá sebevědomí tím, že ho budu chválit za to, co chci já (popř. někdo jiný) a potlačovat to, co chce ono (běhat, řvát, skákat). To přeci žádné sebevědomí nezískává, naopak ho úplně ničím.
lien zeptej se holek v adhd…ty to maj za sebou…nejsem si jistá, ale že by dostali na hlavu takovou tu čepici s hadičkama?
Děkuju všem za reakce, radko hezkou dovolenku, já byla dnes mimo pc, takže reaguju až teď.
Možná že by opravdu bylo nejlepší mi půjčit syna, jenže ty to neuděláš, kdo ví jak by se vrátil 😛 :-P.
Dnes mi psycholožka doporučila jako první udělat neurologické vyšetření (marušce), abychom zbytečně neběhaly po poradnách a psychiatrech, tohle že je zásadní, aby se vědělo co a jak.
Může mi někdo k tomu něco říci, co se tam děje, co se po dítěti chce, abych jí připravila, popř. do toho ani nešla.
Kukačko, jsem ráda, žes napsala ten konkrétní příklad s talířema. Mně by moc zajímalo, jak jim vysvětluješ proč to mají dělat, právě ten důvod, který jsi nenapsala. Já totiž většinou když mě přepadne tahle “touha“ někomu říkat co má kam uklízet (nejen dětem, ale i manželovi), tak se přistihnu, že jim neumím vysvětlit proč to má být PRO NĚ důležité. Pak si uvědomím, že je to můj pohled na věc, že jim je např. rozházené oblečení šumák a jestli někomu vadí, tak ať si ho uklidí.
Tak by mě fakt zajímal ten důvod /a nechci abys psala, že to tak dělají všichni, tak si na to musí zvyknout/, ten skutečný tvůj niterný důvod, proč oni mají uklízet talíře, které tobě (opravdu tobě??) vadí.
S tou autoritativní (ona to snad ani nebyla autoritativní jako vyloženě ponižující) výchovou u nás v rodině máš určitě kus pravdy.
Radko, popsala jsi to velmi dobře.
já vzhledem k tomu, že mám ádéháčka dvě, jedno už má 24 let, tak to vidím. je z něj spokojenej šikovnej sebevědomej (někdy až moc) kluk. přitom než jsme zjistili adhd a jak na něj, tak to byl kluk, který se hrozně podceňoval, styděl se, o nic se nesnažil protože “stejně to neumím“ a všichni říkají že jsem blbej…jestli chceš, půjčím ti o prázdninách synka (teda toho malýho:-)a můžeš vidět ádéháčko v přímém přenosu:-)))))
lien, za chvíli letíme směr moře, tak jen v rychlosti. já ho nechválím za to, že udělá to co chci já. ale chválím ho často, za to, že hezky namaluje obrázek, za to, že vychytá góly…a to chce on, mě je jedno, jestli dostane gól nebo ne:-) tyto děti se velmi podceňují, hlavně proto, že z okolí slýchají – to není postižení, to je výmysl, ten je zlobivej, ten je nevychovanej….a proto je potřeba jim právě opakovat, že není zlej, je šikovnej, že ho máme hrozně rádi, že nám nevadí, jakej je. ty to čteš už s tím, že na tom budeš hledat proč je to špatné. a ten přístroj – to není žádný matrix, ten pomáhá dětem, aby se jim nehádala pravá mozková hemisféra s levou, ale aby spolupracovaly. my to neabsolvovali, protože nám to neurolog nedoporučil, ale známá tím prošla (teda syn) a nemůže si to vynachválit. pro děcka je to zábavné, protože místo aby řídili třeba motorku myší nebo klávesnicí, ji řídí “myšlenkama“ a tím se naučí “ovládat“ ten svůj pochroumanej mozeček tak, aby se jim lépe žilo a dokázali ovládat ty svý “záchvaty“.
Já se k tomu také vyjádřím, mám 4 děti a poslední má právě ADHD, ze začátku jsem si nic nepřipouštěla, byla jsem osočovaná, že neumím dítě vychovat nebo ji rozmazmazluji, hlědala sjem chybu u sebe a tak příčina nebo důvod proč se tak to dítě chová není ve výchově, ale ve vrozeném problému. Což tedy v mém případě bylo mi řečeno mohl i předčasně vyvolaný porod ukončený císařem. Dceru určitě nepotlačuji a chválení je právě motivace pro tako vé dítě a zvednutí sebevědomí. Kdybych ji potlačoval tak jak ty myslíš tak opravdu by to nebylo šťastné dítě a ono to potlačení třeba při vyučování určitě je, kdybyc h to nepotlačovala tak by nikdy nic nenapsala a jen by pletovala. Opravdu pokud ten problém neznáš tak by bylo asi vhodné si něco o tom přečíst i já hodně četla, abych měla ponětí co to vše obnáší. Nyní dceři bude 16 let a řekla bych, že to vše co jsem ji věnovala se vrací a začíná být vzorná dívka a když srovnám její spolužáky tak to je ač nemají žádnou diagnozu se chovají hrozně.
Lien, pojmenuji tvůj problém. Ty jsi zažila autoritativní výchovu, proto ji u své dcery nechceš opakovat a dáváš jí volnost. Jenže, často právě negativní zkušenosti z dětství vyvolávají opačný extrém a rodič svému dítěti ubližuje zase jinak. Podle mě je důležité, pokud mám nějaké připomínky, zásady, atd., důsledně, ALE S LÁSKOU, na nich trvat. Já totiž například TRVÁM na tom, aby si moje děti po sobě uklízely, aby, když vstanou od stolu, si odnesly svůj talíř, atp. Ale snažím se jim to vysvětlit, aby pochopily, PROČ to po nich chci. Někdy musí nastoupit tvrdší opatření (viz ten zákaz pohádek), což dělám nerada, protože je to vysilující pro obě strany, ale někdy bohužel ústní domluva nepomáhá. Rozhodně si nemyslím, že by se takto potíralo dětské sebevědomí, nejde o to, jestli trvám na dodržování pravidel, ale JAK to dělám. Ponižování typu “jseš hloupá“ ani já nemám ráda. Možná namítneš, že ty v podstatě také Marušce hranice dáváš, ale evidentně je tam nějaký problém, když paní učitelka ve školce namítá, že se s Maruškou nedá pracovat, že neposlouchá, atd. Přeji ti, aby to bylo skutečně jen výchovnou chybou, která se dá napravit a ne nemocí Marušky, což by bylo nepříjemné.
semelko myslím, že jsme se úplně nepochopily, já nesrovnávám hru na piáno s dvouhodinovým běháním a řvaním, to už jsou právě ty následky potlačení, ale původ vidím právě v něčem tak prostém, jako je třeba hra na piáno /není to moje osobní zkušenost, jen mě nic zrovna nenapadlo/. Zkrátka že těmhle projevům něco předchází, ale veškerý doporučovaný přístup a léčba se zaměřuje až na tyto projevy. Podle mě je ale třeba najít hru na piáno a tam podniknout nápravné kroky, jinak se dostáváme stále hlouběji do propasti.
Když to ted po sobě čtu, čemu se vlastně divím, vždyť je to princip západní medicíny :-(.
jinak jsem chtěla dodat, že srovnávat vlastní zkušenost s matčiným přístupem ke hře na piáno s projevy způsobenými neurovývojovou poruchou je jako srovnávat jízdu na koloběžce s řízením autobusu 😉
já toho teda o ADHD také moc nevím, ale nemyslím si, že u této diagnózy jde o potlačování, ale mnohem víc o “odvedení pozornosti“, přesměrování energie a cílenou práci pro zvládání konkrétních projevů – což je hodně velký rozdíl
na uvedených stránkách nevidím nic špatného, spoustu tamních rad pro přístup k dětem s ADHD aplikuji na své děti (zvláště na to emocionálně labilnější) i když nemá ADHD diagnostikováno, nicméně to funguje a jsme spokojeni všichni
pokud jde o použití přístroje pokud jsem to dobře pochopila, tak neříká dítěti jak se cítí, to dítě ví samo, jen ho učí své emoce ovládat, samozřejmě u dvouletého prcka se to dělá blbě ale školou povinné dítě se už ovládat potřebuje a když nepomáhají konzervativní metody proč nezkusit tohle?
to, že někdo potlačoval Tvoje choutky, neznamená, že to dělají všichni a upřímně, chtěla bych vidět Tebe kdyby Ti dítě běhalo a řvalo v místnosti 2 hodiny v kuse několikrát denně, jak by ses ty ubránila “potlačení“ těchto choutek nemluvě o agresivním chování jak vůči ostatním tak vůči sobě