Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Lien pro radku o ADHD
Radko, já to nechci do té diskuse o uschoolingu. Určitě bude chtít reagovat, tak aby jsme to tam úplně nezapleskaly něčím jiným.
Tak jsem koukla na ty odkazy a fakt si nemyslím, že bych se takhle ke svému dítěti chtěla někdy chovat :-(. Nechápu, jak to může být považováno za vhodný přístup a “léčbu“. To co tam píšou o těch pochvalách a pozitivním hodnocení žádoucího!!!!! chování a jak tím dítě získává sebevědomí to je manipulace a demagogie, buď jsou opravdu tak blbí nebo nevím, jaký je důvod takto ještě více zabředávat do už tak ne úplně příznivé společenské situace /pro dítě/, kterému diagnostikovali ADHD.
Já to nějak pořád nechápu, jak si dítě získá sebevědomí tím, že ho budu chválit za to, co chci já (popř. někdo jiný) a potlačovat to, co chce ono (běhat, řvát, skákat). To přeci žádné sebevědomí nezískává, naopak ho úplně ničím.
No, já končím, myslím, že prostě nechceš rozumět argumentům druhé strany, protože mi podsouváš myšlení, které já nemám, ale těžko ti to budu vyvracet. Vychovávej si, jak uznáš za vhodné, snad se ti to v budoucnu nevrátí ve zlém.
Hm, bohudík nežiju :-P, jak to bylo s tím děkováním, upozorňoval je na to muž nebo ne?
Opravdu mě to zajímá, mám holky malé a spoustu věcí nevím z praxe.
Jenže on (můj syn) se neučí tím, že bych do něj hučela “tak je to správně, tak to dělej“, ale protože už má srovnání, má to zažité (prožil si to). Ale to je snad jasné. Někdy mi, Lien, přijde, že žiješ na jiné planetě, nezlob se. Kukačka
Kukačko, ale to ony přeci všechno vidí i bez toho, abys jim to říkala nebo vysvětlovala, nebo dokonce nutila.
Jak to bylo s tvým mužem, taky je učil (říkal jim, aby to dělaly) děkovat, nebo to začaly dělat samy od sebe?
Jo, a ten talíř, to není tak, že bych to od nich “do krve“ vyžadovala, ale vysvětlila bych to v tom smyslu, že maminka uvařila oběd a od nich je teď hezké, že přispějí svým dílem a uklidí po sobě talíř (příp. naskládají věci do myčky nebo jinak se podílí na tom, co doma vytváříme).
Taky se tím učí spolupráci a tomu, že věci prostě nefungují “samy od sebe“, ale někdo musí vynaložit nějakou energii, aby to fungovalo. Mimochodem, můj muž je naučen z domova za jídlo mi na konci poděkovat, děti se to naučily od něho a musím říct, že je to moc milé. U nás doma se to nedělalo, což dnes vnímám jako škodu. Kukačka
Aha, tak to mě nenapadlo, že se tím učí, že když nebude uklizeno, něco nenajdou.
Vždycky jsem si myslela, že se to právě takhle naučit nemůžou, že dokud bude uklizeno, neprožijí si ztrátu nebo třeba to hledání.
Když to převedu na nájem, pokud nebude platit a vyhodí ho, naučí se platit, nebo mu pobyt na ulici či v jiném zařízení nebude vadit.
Pokud bude mít maminku, která mu každého 15tého bude chodit říkat, aby zaplatil, bude za ním stát, dokud ty peníze neodešle, popř. mu s tím trošku “pomůže“, tak ve chvíli kdy 15.tého maminka nepřijde zaplaceno nebude. Podle mého kontraproduktivní zásah.
To je můj pohled.
Ještě jsem přečetla tvůj nový příspěvek. Tak např. můj sedmiletý syn už chápe, že když bude mít rozházený pokoj (teď nemluvím o několika málo věcech, ale o skutečném binci), tak nenajde svoje věci, které zrovna chce (potřebuje). Takže to není jen MOJE záležitost, ale i jeho (a on to tak chápe). Kukačka
Ježeček odpověděla za mě. Jinak, pro ně je to taky dobré, učí se tím zodpovědnosti, tomu, že některé věci, i když jsou nepříjemné, se prostě udělat musí, jinak jim brzy přerostou přes hlavu. Když nebudou jako dospělí např. platit nájem, tak je z toho bytu vyhodí, atd., atd. Kukačka
Ježečku, tak nevím, osobně jsem přestala chtít po někom jiném, aby plnil moje představy o úklidu a spíš se cítím mnohem svobodněji, než otrokem i než dřív, když jsem to chtěla.
Zatímco poházené oblečení seberu cca za 30 vteřin, tak dohadování s Maruškou trvalo cca 30 minut a s manželem sice krátce, ale zase pocit nesouladu přetrvával docela dlouho.
Všechny věci a hračky chtějí spinkat? To se naučily? No ale to je lež jako věž, věcem a hračkám je jedno kde jsou.
ale pochvalou a taky samozřejmě pomocí s daným úkolem, se dosáhne cíle, kdy je i dítě spokojené, protože ten uklizený pokojíček se mu taky bude líbit víc.
jinými slovy
manipulací dosáhnu SVÉHO cíle.
Jak víš, že se mu líbí uklizeno, třeba se mu mnohem víc líbí neuklizený pokoj. To tobě se líbí uklizeno, tak proč do toho tahat děti, proč jim nenechat vlastní cíle, třeba jsou mnohem vznešenější než uklizené hračky.
Celý odstavec co jsi napsala je o tvém pěkném pocitu z uklizena. Přeju ti ho, proč ne, ale přeci si nemůžeš myslet, že tvoje vnímání je nějaké absolutno pro všechny tvory. Máš-li pěkný pocit z čistoty, její dělání je pro tebe zábava. Tak se bav a uklízej, nebo si uvědom proč to děláš, pokud ne ze svobodné vůle.
Lien, důvod proč mají uklízet? Jak děti, tak muž? Protože za chvili nebude moct kam šlápnout a všude bude jen povytahované hračky, nepořádek a špína a já nejsem otrok, abych po všech uklízela. Druhá věc, dítě si vytáhlo hračky, tak se musí naučit základy sebeoobsluhy a mezi to patří i úklid po sobě. Nelpím na tom, aby uklízely celý den, ale už se naučily, že večer všechny hračky a věci chtějí taky spinkat a musí na své místo. Samozřejmě nerady uklízí, ale s takovou by mi za chvíli přerostly přes hlavu a opravdu bych byla otrok.
Nemám vlastní zkušenost s adhd, ale myslím, že trpělivost je základ a i tady platí, že se učí, aby normálně žily. Všechno, díky roztěkanosti a nesoustředění se, trvá dýl, ale pochvalou a taky samozřejmě pomocí s daným úkolem, se dosáhne cíle, kdy je i dítě spokojené, protože ten uklizený pokojíček se mu taky bude líbit víc. *