Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Lien pro radku o ADHD
Radko, já to nechci do té diskuse o uschoolingu. Určitě bude chtít reagovat, tak aby jsme to tam úplně nezapleskaly něčím jiným.
Tak jsem koukla na ty odkazy a fakt si nemyslím, že bych se takhle ke svému dítěti chtěla někdy chovat :-(. Nechápu, jak to může být považováno za vhodný přístup a “léčbu“. To co tam píšou o těch pochvalách a pozitivním hodnocení žádoucího!!!!! chování a jak tím dítě získává sebevědomí to je manipulace a demagogie, buď jsou opravdu tak blbí nebo nevím, jaký je důvod takto ještě více zabředávat do už tak ne úplně příznivé společenské situace /pro dítě/, kterému diagnostikovali ADHD.
Já to nějak pořád nechápu, jak si dítě získá sebevědomí tím, že ho budu chválit za to, co chci já (popř. někdo jiný) a potlačovat to, co chce ono (běhat, řvát, skákat). To přeci žádné sebevědomí nezískává, naopak ho úplně ničím.
No Lien, nepřeháníš? Já nestavím své dítě do role oběti, kde jsi na to přišla? Já své dítě logicky bráním, protože jsem jejich matka. Někdo mému dítěti ubližuje a já mám začít sama u sebe? Mimochodem holčička ubližuje tímto způsobem několika dětem ve třídě. Copak ty by jsi dělala, kdyby si stěžovala tvoje Maruška?
Lien snažím se pochopit co píšeš, něco mi pochopit jde docela dobře, jinde tápu.
Nechtěla jsem reagovat, protože toto je diskuze pro Radku a ještě o ADHD.
Ale nechápu tvoji větu:
….naučila jsem se nechtít po druhých, aby mi dobré pocity dělali, jsou to moje pocity a můžu si je udělat sama…..
A není to smutné? Ty taky pro jiné blízké osoby neděláš nic, pro jejich dobrý pocit? Přeci třeba víš, že manžel má rád svíčkovou, tak si neřekneš…nic mu vařit nebudu, protože já nechci…ale občas mu chceš udělat “radost“, tak mu uvaříš oblíbené jídlo, upečeš. I kdyby jsi třeba na pečení neměla chuť, ale pro jeho dobrý pocit, úsměv, pro jeho radost mu třeba i tu buchtu upěčeš. Nebo ne? Nebo to máš úplně jinak?
Já se teda snažím pro dobrý pocit jiných lidí něco udělat a přijde mi to naopak hodně hezké, milé a příjemné.
Stejně tak si myslím, že i dítě by se mělo zapojit do domácí práce. Každý kdo v bytě žije by měl mít nějaký svůj úkol. I malé dítě zvládne utřít nádobí, uklidit si část hraček nebo vynést koš. Já taky luxuju i když mě to nebaví, ale jen protože se mi do této práce tak nebudeme žít jak čuňata. Tak prostě jednou vyluxuju já, podruhé manžel a potřetí holky. Přijde mi to normální. Stejně jako kdyby nějaká maminka nesnášela vaření, tak taky neřekne dětem, ať jdou na večeři na louku, protože se jí nechce, nebo ať si dvouleté dítě uvaří samo.
Lien, mě někdy přijde, že si pořád myslíš, že my, co děti vychováváme jinak, že jim nějakým způsobem ubližujeme a vychováváme psychicky neodolné jedince. Máš možná nějaký zkreslený pohled, nejspíš vlivem tvé vlastní výchovy tvé maminky. Ale to je taky extrem. Tím, že svému dítěti řeknu, že je už vážně potřeba uklidit ten pokoj, tím z něho nedělám chudáčka. Respektuju, že pokud si dítě celý den staví nějakou stavebnici, že ji úderem večerního spánku nebude bourat a uklízet. Samozřejmě si ji může nechat vytáhnutou klidně jak dlouho bude chtít. Ale zároveň nevím, proč by mělo usínat v posteli s hadrama naházenýma po týdnu nošení, nebo se svačinou na koberci. Prostě nehodlám vychovat čuně a určité hranice se u nás dodržují. I přesto si myslím, že mi vyrůstají hodně samostatné, milé, veselé, inteligentní, společenské, sebevědomé osůbky. A jsem za to neskutečně ráda.
K ADHD bych řekla jednu věc. Znám jednu paní, která má sama zdravotní potíže a má právě takové dítko. Když šla s děckem na procházku, muselo mít “vodítko“, resp. takový postroj na tělo, za který ho maminka držela. Když jsem to viděla poprvé, nechápala jsem a docela mě to nadzvedlo ze židle, až jsem si říkala, co to sakra je? Pak jsem zjistila, že pokud si toto dítko nebude takto držet, že by s ním nemohla ven vůbec, protože dítě by jí uteklo kamkoliv a ona by nebyla vůbec schopná ho nějakým způsobem doběhnout, či odvolat zpět. A to je právě to, často něco vidíme a máme hned nějaký názor, aniž víme proč to tak je.
Já jsem si sama na svých dětech vyzkoušela, že hranice dětem neskutečně pomáhají. Vyznat se v tom všem, věřit, najít bezpečí.
Jéje to je reakcí, slepenino děkuju za popis vyšetření. Moje malá není mladší tří let, jsou jí skoro čtyři.
Bami a ježečku a asi mankaš, já neříkám, že by se děti neměly učit uklízet, říkám, že by se to neměly učit tím, že jim říkáme, aby to dělaly. Měly by se to naučit tak, že to vidí (dělá to někdo, kdo to chce dělat, baví ho to, protože má rád čistotu) a stane se to pro ně normou, až k tomu dozrají. Třeba když to vezmu okolo sebe. Všechny děti v Maruščině věku neustále slyší poděkuj, pozdrav…. No je to běs, já jí nic takového neříkám, proč. Jsem si 100% jistá, že až se jí bude chtít, bude taky zdravit a děkovat, ale bude vědět proč to dělá a ten důvod nebude: Maminka a tatínek to chtějí. K tomu mě napadá jeden super citát, který jsem nedávno objevila. A dle mého sedí na všechno chování, které je naučené říkáním, že by to tak mělo být. Dítě to sice nakonec dělá, ale…
“Představa, že když dítě opakuje dostatečněkrát nesmyslnou větu nebo postup, tak začne smysl chápat, je stejně absurdní jako představa, že když papoušek dost dlouho napodobuje lidskou řeč, tak začne chápat, o čem mluví.”
Rozhodně to neznamená, že ve 30 nebude vědět co je to jar a aviváž, protože všech těchto činností se účastní (dobrovolně, tedy aspoň moje děti se jich účastní dobrovolně, až si někdy říkám, že by to bylo rychlejší bez nich :-P) a proto si je osvojí. Osobně tedy nechápu jak to ta matka dělala, ale určitě to není o čem mluvím.
Bami, ten poslední odstavec o sebehodnotě apod. to prostě se úplně míjíme, já neuklízím jako otrok po někom, jako služka. Nemusím to dělat,uklízím, protože mám ráda uklizeno resp. vadí mi poházené věci po zemi, takže uklízím pro svůj dobrý pocit a naučila jsem se nechtít po druhých, aby mi dobré pocity dělali, jsou to moje pocity a můžu si je udělat sama. A respektuji, že někomu to nevadí (třeba mému muži). Zase mu ale vadí jiné věci, které jsou jedno mně. Např. jestli budou uklizené granule pro psy a kočky. Tak si je uklízí, proč by mě měl nutit, je to jeho věc, že je chce mít uklizené na určitém místě.
A myslím, že pokud to nevadí nikomu, klidně může na¨stole zůstat neumytý talíř. Až to začne vadit, jistě ho někdo umyje. A určitě alespoň jeden člen rodiny je takový, že to bude dřív než z něj polezou broučci.
Nebudu tvůj příspěvek rozebírat, i když tedy ten odstavec o tom, co bych měla a neměla a co by jak mělo být k tomu přímo vybízí 😛 :-P. Ale je jasné, že ty máš svůj pohled a jsi s ním spokojená, tak proč bych to dělala.
Mankaš, takové předpovědi mám opravdu ráda. Kdopak to asi tvojí malou naučil stylizovat se do role oběti? Začala bych být tebou u sebe, než se pokoušet měnit jinou matku a jiné dítě a ještě přes prostředníka (učitelky).
Myslím, že udávaným směrem, jak popisuješ, tak se vychová akorát lenoch, který si opravdu počká, až za něj někdo všechno udělá. Přesně, jako ta má kamarádka. *
Reakce na můj příspěvek – nestíhám teď vše pročítat.
Osobní zkušenost – znám jednu slečnu, která je takstará jako já, chodily jsme spolu do školy. Za tu dělala taky všechno maminka. Uklízení pokojíku, po obědě úklid nádobí, něco jako pomoc při vaření neexistovalo. Pak najednou maminka si našla přítele a odstěhovala se, bylo jí něco přes dvacet a milá XX ani netušila, že na umytí nádobí je potřeba třeba nějaký jar, že existuje aviváž. A prach se utírá i na lustru. Přijít k ní bylo něco neskutečného, takže tam nikdo nechodil. Dnes? Zvykla si uklízet, vařit neumí, ale to, co jí vadí nejvíc, tak se hrozně stydí sama za sebe a o nějaké sebedůvěře a sebevědomí nemůže být řeč. Určitě jí to někdo vmetl do očí, že je bordelář a doma jí to prostě smrdí a nechce tam chodit. Teď zase můžeš namítnout, že ji někdo vmanipuloval do toho, že se tak má cítit, protože je jen její věc, jak to má doma. Ale ona na to přišla sama, že to není zrovna v pořádku a nechce být sama. Takže asi nějaký význam učit a nastavit pravidla určitě má.
Tohle je myslím důsledek toho, že ji maminka neučila, co a jak se dělá a neučila ji právě tomu, jak se “kolem sebe točit“, aby se nemusela stydět, že víc jak ve třiceti letech není schopná vegetit bez pomoci maminky nebo kamarádů.
Zbytek pročtu večer, hezký den všem 🙂 *
Ve čtvrtek jsem si vyzvedla ze školky svou předškolačku se šrámem od prutu přes celou pusu, zeptala jsem se paní učitelky,co se stalo…Práskla ji holčička na procházce, protože jí prý naše zavazela v cestě, ta stejná holčička, která jí od začátku školního roku ubližuje slovy(že je tlustá, že je škaredá, že se s nima nemá bavit…) Paní učitelka mi slíbila, že to pohlídá, maminka mi řekla, že to není možné…no a teď po prásknutí do obličeje? Maminka mi řekla, že to je normální, že se děti sem tam bouchnou… Úplně mi ji připomínáš, všechno co v normálním životě není běžné a co já bych chtěla po svých holkách, aby nedělaly, tak je u vás naprosto normální a opravdu ti přeju, aby se to jednou neobrátilo proti vám.
Vyšetření na neurologii spočívá v zeptání na nějaké základní údaje o rodině, pak poklepání na kolínko a takové nebolestně vyšetření a pak i ta čepice s něčím na hlavu a dítko musí být v klidu a ono to makreslí nějaký graf a podle toho lékař opět vyhodnotí, v našem případě to bylo hodně rozkolísané, nebylo možné dceru udržet v klidu a tak nás odeslala na CT a tam bylo zjištěn nález na levé části mozku kde by mohla vznikonout epilepsie. Ohledně uklízení a děkování tak říkám to je základ slušnosti uklidit třeba ten talíř a ono se to stejně moc neděje a zas někdy uklidí o hodně víc i to co není potřeba. Já byla vždy vychována tak, že za vše děkuji a když řeknu prosím podej mi něco tak automaticky řeknu děkuji a to samé zas když mi někdo poděkuje tak řeknu prosím a to odmala a tak to prostě dělají. Já třeba když byla pro ní ve školce tak také jsem říkala učitelkám děkuji a nashledanou a ono to dětem naskočí postupně samo. JInak ještě se vrátím k vyšetření, asi nemá význam podstupovat něco takového dřív bež ve třech letech, ty děti jsou ještě malé a nespolupracují, ono i pak v pozděješím věku moc ne, ale neznám žádnou maminu, že by to s dítětem podstupovala dřív a mě lékařska dětstká poslala po tří leté prohlídce, prostě její projev byl jiný než běžná populace dětí v jejím věku.
lien přijde mi že všechno prostě rozebíráš moc a nad vším filozofuješ a zbytečně…asi jsi neměla opravdu s matkou jednoduchý život je mi to líto a neseš si následky a snažíš se tomu vyhnout, ale přijde mi naprostým extrémem
podle mě není jen černá a bílá tak jak to vidíš ty je i šedá mezi a ta je dle mého ta správná….
víš kolikrát jsi říkala že tím že si to dítko začne věci dělat dobrovolně, ve chvíli kdy jemu se chce tak je to správné…ale přece to nemůžeš aplikovat na všechno….ano možná se 15ti letá holka začne mýt a česat protože se jí ostatní začnou posmívat, že smrdí je očklivá atd, ale nezačne odnášet talíř protože to za ní udělá pokaždé mamka …
já prostě stále nevidím problém v čem je špatné děti učit vést je k určitým věcem, at uklízet pokojíček, odnášet jídlo atd….vždyt jsou prostě dané určité normy určité formy chování a k těm by jsme se měli přiblížit, a je důležité jakým způsobem…ano nebudu na dítko řvát jako tvá matka aby si ten talíř odneslo ale tvůj přístup když nechce nemusí já to mám za chvilku hotové mi tedy také nepřijde dobrý…..když od malinka šikově na dítě zapůsobíš bude to brát jako normální věc…..Honzíkovi jsou dva a kousek a zatím je to v pohodě, když k tomu talíři stačí pojd uklidíme, pomůžeš mi dáme ho do myčky uklidíme a on prostě nedělá problémy a nejsou z toho půlhodinové hádky…..a nevidím důvod proč nad tím filozofota když se člověk nají je potřeba umýt nádobí aby se mohlo jíst znovu a na stole se asi neumyje….když nejde sám jdu s ním a myslím že to pro něj bude automatické a normální….
argumentovala jsi že ten 15letej si nezaplatí nájem že bude stále veden za ručičku, ale on to zvládne, protože ná určité hranice, návyky…maminka mu napřipomíná že to má udělat každý měsíc on se to naučí……já zas nevidím cestu v tom že může až bude chtít, tak že bude…
chápu že pořádek pro mě a pořádek pro děti každý vidí v jiném úhlu, ale měly by se vést k určitým věcem vždyt i tím je učíš krom toho co popisovaly holky že se o své věci musí starat, mít k ním určitý vztah a vážit si jich….
Honzík včera sám od sebe začal uklízet kostky do krabice když si s nima už nehrál, protože před tím je uklízím já, později mi pomáhá a také si zvládne uklidit sám…ano také se mu někdy nechce to je přirozené neřvu a nabídnu pomoc….
a v tom poklid hračky pak pustíme pohádku také nevidím vydírání…pokud takhle budeš všechno rozebírat a pitvat tak se z toho zblázníš….v práci také dělej pak dostaneš výplatu……
podle mě by jsi fakt neměl atak mudrovat a spíš se snažit naslouchat ale to podle mě neznamená se bezmezně podřozovat…dítě a manžel nemusí uklízet protože se jim nechce a ty to máš hned nevadí ti to a vyhneš se tím špatného ovzduší ….no tak to mi přijde naprosto absurdní v uvozovkách jsi ve vlivu trochu jiném než od matky ale zase se stavíš do pozice kde by jsi neměla být…..kde je tvoje hodnota no nevím jak to napsat….na jednu stranu marušce ukazuješ že se může svobodně rozhodovat, nedělat nic když se jí nechce…ale přitom to ty musíš dělat za ně a někdo to za ně někdo udělá protože ten talíř na tom stole nemůže zůstat…
nechci zas rozebírat slovíčka do podrobna a je mi jasné jak můj příspěvek rozneseš…..ale pořád si na tebe několikrát za den vzpomenu…například včera u Krauze kdy popisovala šílenou výchovu v americe jak se bojí dítkám cokoliv říct, si jich neváží a naopak se jí děti v čechách líbí…popisovala to američanka žijící tady, ale jen pár větama….
Díky za upřímnost
Ještě odpovím: Ne, neříkal jim to, prostě to začaly dělat samy. Ale jinak platí předchozí.