Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
domácí výuka
Zajímám se poslední dobou o unschooling a rovnou píšu, že tento způsob je velmi blízký mému vnímání. Chci se zeptat zda je tu někdo, kdo ho praktikuje a také na další názory na něj.
filozofie unschoolingu je v podstatě taková, že člověk se učí (tedy jsou mu podány iformace, pokud o ně žádá) jen to, oč projeví zájem, tedy nejede podle žádných školních osnov, tyto znalosti jsou poté trvalé a hluboké.
Další info např.:
http://www.sneni-a-duse.cz/unschooling.html
Článek o současné situaci, velmi zajímavé:
http://www.osule.cz/blog/2012/01/29/proc-zmenit-vzdelavaci-paradigma-cast-1/
Pro anglicky mluvící (když mi to někdo shrne, budu moc ráda :-P) hlavně mě zajímají informace o ADHD.
http://www.youtube.com/watch?v=zDZFcDGpL4U
Ještě nemám děti ve školním věku, takže mě také zajímají názory na klasické školství, jak jste spokojené, s čím se potýkáte, co vám naopak přijde jako klad, zda jste přesvědčené, že je škola pro vaše děti to pravé.
Děkuji za všechny příspěvky.
A ještě jedna pozn. – mně prostě v “domácí výuce“ chybí to srovnání s vrstevníky. Já vím, že to je přesně to o co ti jde – aby se každé dítě vyvíjelo dle svého, dle své zralosti…bez ohledu na společnost a normy, ale přes to – i toto je myslím jen pro silné osobnosti, pro ty, kteří si to umí v “nepříjemné“ situaci obhájit. Dám příklad – jak jsem psala – moje dcera je myslím chytrá holka, ale “hnací motor“ prostě nemá. Bydlíme ve vesnici, kde přijde do kontaktu pouze s malými dětmi (od 2 do 5ti let) a bohužel i ve školce byla nejstarší. Mezi dětmi byla za hvězdu a já na ní opravdu viděla jak stagnuje. Sama od sebe neměla potřebu “jít“ dál – potřebovala se přizpůsobit. Až když se první chlapeček naučil říkat R, přišla s tím, že bychom měli na tom zapracovat (ačkoliv jsme se ho učili už půl roku!).
Lien, přesto bych trvala na tom, že to rozhodně není pro každého. A taky souhlasím s Radkou, že na inteligenci rodiče záleží opravdu hóóódně. A popravdě – snad jsem ani neviděla nikdy žádný dokument a ani nečetla, že by se do “domácí výuky“ pouštěli rodiče, kteří by nebyli vysoce inteligentní.
Padmé, ano mám spoustu času :-), děkuji za raeakci.
Možná jen k tomu kolektivu, mně je jasné, že dítě bude žit ve společnosti a že kolektiv (už bych tak netvrdila že stejně starých dětí) jiných lidí, než rodičů a sourozenců potřebuje, jen si nemyslím, že je ideální mu ho zajištovat povinnou školní docházkou, školkovou už vůbec ne. A samozřejmě s prací se to skloubit rozhodně nedá, protože zajistit dostatek podnětů je samo o sobě práce na plný úvazek :-).
radko, unschooling není svoboda učení, je to přesněji odškolnění, tedy učení se jinde a jinak než ve škole, učení se v opravdovém proudu života, to škola není. Škola je uměle stvořená instituce, nikde v necivilizovaných společnostech a v minulosti nebyli srocováni stejně staří jedinci a vydělováni z ostatní společnosti. Nevím, kolik přesně znáš těch neschopných matek, které praktikují unsch., já jich znám několik a všechny beze zbytku jsou nadprůměrně intligentní, což nic moc neznamená, ale jsou především velmi schopné. Ostatně i ve světě unschoolované děti běžně bez problémů zvládají VŠ, tak to s tím iq matek nebude tak divoké, nebo že by na matkách až tolik nezáleželo, že by třeba život dítětě nevyjadřoval kvality jeho matky?!
ksando, byly i živější :-P. Nikdo nedokáže dát dítěti tolik podnětů, jako více lidí, unschooling není o tom zavřít dítě s matkou doma, jen mu poskytnout společnost dle vlastního /jeho/ výběru a zájmů. Neznamená to, že musíš všechno znát nebo že by tě mělo všechno napadnout samotnou. Dítě si o spoustu zájmů řekne a pokud o tom nemáš páru, najdeš mu někoho, kdo jí má, popř. poskytneš literaturu, info na netu, divadlo, muzea, výlety atd. Opravdu to není o jedné osobě, i když je to samozřejmě mnohem náročnější, než dítě strčit do školy a čekat co a zda vůbec mu něco dá. A ano i děti, které jsou doma, musí chodit na určitá přezkoušení, ale i když tomu hodně z vás nevěří se dítě skutečně chce naučit věci, i když nemusí, takže nevím o tom, že by někdo měl problém, že by dítě neumělo číst, psát (i když třeba trošku déle), jeho touha ho prostě dotlačila.
A jedna chytrost na závěr, mnohé už jste jí četly v jiné diskusi, ale sem se teď taky hodí a mně se hodně moc líbí.
Ještě se musím opravit, můj předchozí příspěvek byl k unscholingu, nikoliv k domácí výuce.
Teda holky, já úplně zírám. Za tu dobu co sem chodím, jsem si takto živé diskuze nevšimla:-). Neznám vás určo tolik, jak se “znáte“ vy mezi sebou (čtu opravdu jen diskuze, které mě zaujmou názvem a to většinou jen letmo, ale dnes jsem si dala práci a opravdu všechny vaše dnešní příspěvky přečetla:-)). Lien má velkou pravdu v tom, že bohužel naše školství je zatím opravdu spíše kolektivní…, ale řekla bych, že už se ledacos změnilo a mění – faktem ale zůstává, že při počtu dětí na učitelku, který se neustále zvyšuje, zázraky člověk čekat nemůže. Souhlasím s Peťkou i Petrou – škola je od toho, aby dětem dodávala podněty – různorodé (osobně přiznávám, že já bych tolik podnětů dětem zajistit nedokázala – jsou věci, které mě jako matku prostě nenapadnou…) a v tomto spatřuji velké plus škol. Názory Lien se mi líbí – má pravdu ve spoustě věcech – nicméně – trošku bych ti vytkla to, že tady kritizuješ kolektivnost (paušálnost) školství a pro mě v podstatě děláš totéž. Ano, školský přístup nevyhovuje všem dětem, stejně tak nemůžu ale já souhlasit s tím, že styl, který “propaguješ“ ty by mohl vyhovovat všem (moje dcera je vyloženě kolektivní typ, takže je pro ni škola vhodná – chce žít v této společnosti a chce se přizpůsobovat). Velkou pravdu jsem slyšela nedávno, že by se především měl změnit pohled lidí – konkrétně – pokud má dítě špatné známky, neznamená to automaticky, že je dítě špatné. Jinak – pokud se nepletu – domácí výuka musí také podléhat nějaké kontrole – přezkoušení dětí… tzn. nemůže to tedy fungovat tak, že nechám dítěti nekonečně mnoho času, aby se samo učilo to co chce a neučilo se vše, ne? Jsem ráda, že existují i alternativní způsoby vzdělávání – každý si tak může nalézt to své – to co vyhovuje jemu a to co vyhovuje jeho dětem a v žádném případě nebudu nikdy bránit nikomu v jeho rozhodnutí. Na každé alternativě spatřuji něco pěkného – byla jsem v Montessori školkách, kde je úžasná samostatnost dětí, ve Waldorfu zase ten klid…
takže k tématu – domácí výuka:
ano, ale rodič který učí musí být vzdělaný, musí “umět“. což je podle mě tak 5% rodičů.
unscholing – není to o neučení, je to “svoboda“ učení. takže opět záleží na učiteli. pokud je to člověk, který je vzdělaný, který “umí“ a hlavně “ví“, jak má v dítku vzbudit zájem tak ano. ale těch je ještě míň. většinou se tohoto chytnou maminy, který samy v životě nic nedokázaly, nejsou spokojený a šťastný, protože je prostě to jejich iq limituje nebo na to prostě nemají.
ideál- základy se musí naučit, takže číst, počítat, základy bio, geo i dějepisu. úkoly – v podobě dnešních nee. dát za úkol třeba napsat referát o tom, jaký mají názor na…ať se naučí hledat a hlavně vyjádřit se.říct svůj názor, najít a zhodnotit informace… ale ne na druhej den. děti mají i jiný zájmy a povinosti. mnohdy více užitečné pro jejich rozvoj.
Ahoj Lien, omlouvám se – Tvůj dotaz mi unikl – když jsi to psala – ale předpokládám, že Tvá otázka je stále aktuální – protože máš dost času se rozmyslet….. a tak snad nebude vadit moje pozdní reakce… Promiň – celou diskuzi nepročítám – jen reaguji za sebe…
Lien, předně – dítě – ať je jaké chce – potřebuje ostatní děti. Nikdy dřív bych tomu nevěřila, ale teď to vidím – vidím to na svém synovi. Každé dítě se “potřebuje“ naučit žít v kolektivu vrstevníků – a tím potřebuje naučit mám na mysli vše to, co Ty mu doma nedáš (co ani já doma svému synovi nedám). Ať už se jedná o běžný rozhovor – na úrovni dítěte – nebo rozhovor s dospělým (s učitelkou, kuchařkou, uklízečkou). Dítě získává zkušenosti. A tím se učí. Učí se, jak vyjádřit slovně to, co chce, co by si přálo, co je mu příjemné, nepříjemné, co nechce. Učí se žít v “kolektivu“. Brát v potaz to, že jsme každý jiný, že každý má právo na svůj názor, že každý může mít den “blbec“ atd. atd.
Já to vnímám tak, že je to nezbytně nutné – pro další život – ať už je tím dalším stupínkem škola (střední, vysoká) nebo práce.
Co se týče školství – tak mám různé a tím i odlišné zkušenosti – můj syn měl učitelky, které byly naprosto úžasné a jedinečné, spoustu se toho od nich naučil, lpěl na každém jejich slovu, respektoval je a byly mu vzorem. A to bylo moc báječné (a pro něj přínosné).
I teď má učitelky a učitele, kteří jsou “kvalitní“, umí dítě naučit to podstatné a jsou mu přirozeným vzorem (míním tím – naprosto nenásilně, zcela přirozeně, bez úsilí a snažení).
Bohužel jsou i tací, kteří do školství nepatří a jsou jakousi “zátěží“. Nicméně – snažím se to brát tak, že i to k životu patří. I k získávání těch zkušeností. I k poznávání povah, různých typů lidí, jednání s nimi. Celý život se bude potkávat s pestrou škálou lidí a bude nucen s nimi vycházet. A škola je taková “přípravka“.
Myslím si (obecně, plošně), že je naše školství velmi dobré a úroveň vzdělání poměrně dost vysoká. Mohlo by to být ještě lepší, ale… všichni jsme jenom lidi….
Každopádně – já bych nad domácí výukou neuvažovala.
Je toho strašně moc, co by dítě mělo znát a vědět, aby mělo všeobecný rozhled.
Přesto, že můj syn do školy chodí, snažím se i tak stále “dolaďovat“ a “vypomáhat“, a i to zabere spoustu času. Neumím si představit, že bych při práci zvládla i celý vzdělávací proces…. Chci říct, že podle mě (mého názoru) ty klady převyšují ty zápory.
jo Peťko, v tom souhlasím, že se těžko dítě žijící např. u šimpanzů bude učit dějiny :-), o tom se nikdo nepře, totéž psala tuším Petra, že bez podnětů se těžko někdo bude chtít něco učit. Je jasné, že se musí dítěti zprostředkovat možnost poznat všechny možné informace a zážitky.
Jen ten způsob asi vidíme každá jinak. Třeba pro mě by bylo lepší, kdybych se učila číst tak, že v rodině ostatní hodně čtou knihy a já chci také, než že mě v šesti letech posadí do lavice a budou říkat to je á á á á opakuj, to je bé bé bé….
Tak a ještě k tématu.
Je dokázáno, že intelekt ve společnosti vzrostl od zavedení školní docházky. Od té doby inteligence prudce rostla, což je také samozřejmě dáno vývojem.
Tím, že se vědní obory začaly rozvíjet, jsme se posunuli ve vývoji, tam, kde jsme.
Jistě, vyjímky se našli v každé době!
Paní Noemi ( v tom videu od Lien – teď nevím, zda je odkaz na video vložený přímo u této diskuze)
mluví polopravdy.
To, že neučíme dýchat narozené dítě nemá s učením a vzděláním nic společného, toto je příroda.
Ona se zde baví o základu. O základních potřebách. Jako chůze, řeč. Ano, šimpanz taky nemusí chodit do školy a učí se v tlupě, jeden od druhého.
Dřív děti také nechodily do školy a učily se dle vzoru rodičů, okolí. Někdo předával zkušenosti z oblasti zemědělství, jiný byl zase švec, pekař….
Kdyby se člověk měl pořád učit jen tím, co vidí okolo, pak po sobě hážeme šutrama ještě teď. 🙁
Tím nechci říct, že dítě bez vzdělání, které bude například na statku pomáhat rodičům je méněcenné, nebo dokonce hloupé. Bude prostě “jen“ nevzdělané.
Argument, že každé dítě se začne samo od sebe učit, až bude zralé je bláhové. Pokud dítě v deseti letech neumí číst, nikdo ho do ničeho nenutí, nestrká a pokud tohle dítě není úplně vytržené z kolektivu vrstevníků, pak se jistě samo bude chtít naučit číst, ale z důvodu toho, že se bude cítit ve společnosti hloupě!
A neznám dítě, které by si samo od sebe vzalo do ruky učebnici dějepisu a studovalo, protože prostě přirozeně chce vědět, kdo na našem území panoval.
Škola, i když není dokonalá, dává dětem možnost volby, ukáže mu základy všech vědních oborů.
Když stavíš barák, taky začneš od základu.
Meggi, jaké zlé věci zase?
Kde Petra píše o tom, že hledáš zlé věci?
Všimla jsem si i v jiných diskuzích, že čteš nějak “jinak“, než co je napsáno.
Tvůj názor je samozřejmě v pořádku!