Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
domácí výuka
Zajímám se poslední dobou o unschooling a rovnou píšu, že tento způsob je velmi blízký mému vnímání. Chci se zeptat zda je tu někdo, kdo ho praktikuje a také na další názory na něj.
filozofie unschoolingu je v podstatě taková, že člověk se učí (tedy jsou mu podány iformace, pokud o ně žádá) jen to, oč projeví zájem, tedy nejede podle žádných školních osnov, tyto znalosti jsou poté trvalé a hluboké.
Další info např.:
http://www.sneni-a-duse.cz/unschooling.html
Článek o současné situaci, velmi zajímavé:
http://www.osule.cz/blog/2012/01/29/proc-zmenit-vzdelavaci-paradigma-cast-1/
Pro anglicky mluvící (když mi to někdo shrne, budu moc ráda :-P) hlavně mě zajímají informace o ADHD.
http://www.youtube.com/watch?v=zDZFcDGpL4U
Ještě nemám děti ve školním věku, takže mě také zajímají názory na klasické školství, jak jste spokojené, s čím se potýkáte, co vám naopak přijde jako klad, zda jste přesvědčené, že je škola pro vaše děti to pravé.
Děkuji za všechny příspěvky.
Lien děkuji,pochopily jsme se dobře 🙂
myslím,že tvůj poslední odstavec je určitě to co si přejeme pro své děti všechny.Cíl je stejný,rozdíl je cesta,kterou chceš aby děti šly.Otázkou potom je,která je schůdnější,méně trnitá a řekněmě šťastnější,nebo naopak dá třeba více jiného poznání i třeba trpkého než je všeobecně rozšířené 🙂
Jsem ráda,že jste už v tomto školkovém věku došly k tomu,že se musí v životě dělat kompromisy.Tvůj náhled na výchovu je mi v něčem blízký a tyto debaty,když mám čas :-(,si ráda přečtu,protože se mi rozšiřují obzory.Tím že nemám až tak ,,svojské“ přesvědčení si z nich vezmu jen to co je mi blízké 😀
Možná moc brzy se dozví,že jsou děti průbojnější nebo že s jedním autem si nemůžou najednou hrát čtyři děti.Že existují i jiní dospělí kteří mu určijí hranice nejen tedy rodič./tak jako bohužel v dospělosti ty hranice určují nadřízení 😀 /
A tohle si nejsem jistá, jestli chápu co píšeš. Takže možná odpovím něco, co se toho netýká.
Nechodit do školky v žádném případě neznamená (nebo nechci aby to tak bylo) izovolovat se doma s matkou (příbuznými), dítě musí mít možnost poznat kolektiv, společnost. Jen ten způsob je jiný než ve škole.
A k tomu určování hranic /nadřízení/, osobně budu raději, pokud mojemu dítěti bude v dospělosti i v dětství určovět hranice ten, kdo je pro něj přirozená autorita (rodiče, lidé, se kterými si ono samo bude chtít rozumět), než kdokoli kdo ho přinutí – učitel, šéf v práci. Jsem přesvědčená, že to v budoucnosti bude pro jeho dobro. Pokud by měl dělat pod člověkem, který pro něj přirozenou autoritou není, asi by zrovna spokojeností neslintal. Jsem ráda, že bude vědět, že může jinam, že KAŽDÉHO (třeba taky drogového dealera, pedofila apod.) poslouchat opravdu nemusí. Že koho a co chce poslechnout vychází z jeho vlastního přesvědčení.
zuzino, snad jsem pochopila dobře na co se mi ptáš, tedy na to co budu dělat, pokud si dítě bude přát něco co je mně osobně velmi vzdálené, např. rodit císařem, aby to nebolelo, dát dítě do jeslí v roce, já nevim co ještě nechat si naočkovat i co nemusím atd. NO pokud bude dospělá, nezbyde mi než se s tím smířit a dokud dospělá není, taky dělá věci, které chce a mně se moc nelíbí, jen s určitým omezením. Např. chce do školky tak tam chodí, ale jen na určitou krátší dobu a také se musí určitým způsobem chovat nejen ona, ale i oni k ní (tím myslím, že jí nesmí dávat bonbony, sladké pití, obědy že si nosíme na jídlo domů, aby jí nikdo nevyhrožoval apod.). S Maruškou jsme to probraly, já jsem jí svůj postoj a také důvody k němu řekla, ona i přesto chodit chce, ale zase jí absolutně nevadí tam neobědvat a dokonce mi i sama přišla říct, že jí paní učitelka dala dva bonbony. Také ví, že pokud se situace bude hrotit, chodit tam přestane a zatím nevypadá, že by jí to vadilo.
Pravdou je, že jsem musela nalézt určitě zájmové činnosti, které jí školku nahrazují, jinak by zřejmě tlačila hodně, ale takhle jí to zatím vyhovuje.
No a pokud přestane, budeme se muset zařídit dle nějaké kontrétní situace zase jinak, já nedokážu říci, zda je něco co bych jí násilím zakazovala nebo naopak vnucovala. Ale jestli takové věci přijdou, opravdu nedokážu říct, jak to pak bude. Ale jsem si toho vědoma, že se může /a nejspíš i vydá/ cestou zcela opačnou.
četla jsem tuto dizkuzi po založení,teď spíš poslední reakce.Chci se Lien zeptat,napadlo tě,pokud do toho půjdeš,že třeba maruška až vyroste a bude si utvářet svůj názor na základě prožitých zkušeností a povahy atd,že si vybere jiný směr?Teď,ač to asi vyznívá mnohým,že necháváš na ní ať si vybere,o tom jestli bude nebo nebude chodit do školky,očkovat,dovyšetřovat se atd/jen co jsem si vzpoměla v čem máš ,,jiný“ směr oproti většině/ to stejně určuješ ty,akorát dáváš možná větší váhu na její přání a jak reaguje na dané situace.aspoň tak jsem to pochopila :-)Myslím,že hodně dítě utváří prostředí ve kterém žije a vyrůstá a podněty od prvopočátku dávají rodiče.Pokud ale dítěti špenát chutnat nebude,tak ho nezačne milovat jen proto,že mu to maminka řekla :-)pokud mu ho nenabídnu,nebude vědět jak chutná a tudíž ani jestli je jen zelený nebo i dobrý.A to stejné dle mého probíhá i tím zařazováním do kolektivu.Možná moc brzy se dozví,že jsou děti průbojnější nebo že s jedním autem si nemůžou najednou hrát čtyři děti.Že existují i jiní dospělí kteří mu určijí hranice nejen tedy rodič./tak jako bohužel v dospělosti ty hranice určují nadřízení :-D/
Domácí vyučování – původní téma téhle diskuze – to mi přijde v určitých situacích jako dobré řešení, pokud se na to rodiče cítí a vědí, do čeho jdou. A je fakt, že to většinou vědí, když už se pro to rozhodnou. A může to fungovat a většinou to funguje. Je otázka, jestli některé z dětí, které jsou vyučovány doma, ten kolektiv nepostrádají, ale na to si musí odpovědět každý sám. Taky to ale beru jako řešení v nouzi nebo prostě ve složité situaci.
Ale US nepokládám za dobrou cestu z důvodů, které jsem už víceméně napsala.
A např. pro nás je škola naprosto vyhovující. I když si syn občas postěžuje na to, že četli třeba pohádku, která ho nebavila, nevidím za tím nic škodlivého. Já taky dělám spoustu věcí, do kterých se mi zrovna nechce, ale musím je udělat. Třeba zrovna přečtu synovi pohádku, která zas vůbec nebaví mě.
p.s.: O hádání jsem nepsala.
Slovo tón se používá i v širším významu, tedy nejen pro zvuk. Je to jen slovíčkaření, předpokládám, že tento širší význam slova znáš, pokud ne, omlouvám se za předjímání, najdi si to v některém jazykovědném slovníku.
Dančo, máš pravdu, projev kamarádské účasti to není.
…stejně jako spousta dalších výrazů, obratů a reakcí ve spoustě dalších diskuzí, do kterých jsem nijak nezasahovala. A nezasahovala bych ani do téhle diskuze, nebýt v jednom z příspěvků ohledně hádání a nehádání, hned na začátku oslovená. Možná jsem ale neměla shrnout do jednoho komentáře reakci na několik příspěvků stejného typu v různých diskuzích?
K tématu – mně pořád přijde domácí výuka spíš jako nouzové řešení – třeba v situaci, kdy je dítě často nemocné, má sníženou imunitu a pobyt v kolektivu ho akorát uvrhne do další nemoci. Nebo v případě dětí, které by z jakýchkoli důvodů běžnou výuku zvládaly jen komplikovaně (ať už z fyzických či psychických důvodů). V takových případech je kvalitní domácí výuka určitě větším přínosem než škola.
Přemýšlela jsem i o tom vzdělání rodiče a tam bych řekla, že než objem vědomostí je důležitější, jestli rodič (nebo jakákoli vyučující osoba – i učitel ve škole) umí to poznání dětem předat. Podle mě učitel nemusí být mistr svého oboru, ale měl by se dokázat vcítit do role toho, kdo ty jeho poznatky nemá. To mi připomnělo seriál My všichni školou povinní, kde měl Vladyka inspekci na hodině matematiky a měl okno, takže jakousi slovní úlohu dětem kreslil na tabuli včetně zavazování pytlů s obilím, “až by to vyřešil i úplnej blbec“ 🙂
Danielo, ta otáka není projevem kamarádské účasti, protože meggi rozhodně není moje kamarádka. Ale nějaká účast v tom bude, protože při čtění některých jejích příspěvků mně napadá, že buď už trošku zapoměla česky, nebo že z nějakého důvodu vidí v napsaném textu útok na svojí osobu, který tam není, takže to mělo být takové upozornění, aby si třeba lépe přečetla reakci nebo se nesnažila hledat útoky na ní v napsaném textu, že pak může působit trochu jakoby, no já nevim jak to napsat, prostě nemocná psychicky. Ale jak vidím, není sama, kdo se snaží číst nějaké sdělení mimo text :-). Měla jsem zkrátka potřebu jí na to upozornit, nebyla v tom ani špetka chtění urazit, tuhle příchut tam přidala až radka ve své další reakci. Navíc nevím proč píšeš jak to pochopila meggi, meggiina první reakce byla, že se výborně baví.
neustálá obrana útokem?
Já se tady určitě nebráním, nemám proč ani komu, a ani neútočím, to je stejné nevidím k tomu žádný důvod.
nereagování – reaguji vždy, dokonce i na věci, které k děbatě o vzdělání vůbec nepatří, např. teď
Tón???? – ten opravdu u počítače slyší každý jen SVŮJ a ve SVÉ hlavě, nemluvíme spolu, píšeme si.
přesvědčit o své pravdě – ani to nedělám, mě jen zajímá, jak se na to koukají ostatní a předpokládám, že když sem napíšou chtějí také vědět jiné názory, než své, proto reaguji na to, co píší, nejde o žádné přesvědčování ani o nějakou pravdu, ta dle mého názoru není nikdy pro všechny společná. A kdo chce něco si z jiného náhledu vezme (proto jsem ostatně tuhle diskusi původně založila, abych slyšela vícero názorů a zkušeností a mohla s nimi dál pracovat) a nebo ho to nezajímá, řekne si své a jde pryč. Nemám pocit, že se tu někdo hádá.
Chci se jen zeptat, Petro a Peťko, vám otázka “netrpíš nějakou psychozou?“ připadá jako projev kamarádské účasti? Možná to vnímám špatně, mně ale ani ten otazník na konci nepřesvědčí o tom, že to bylo míněno jinak, než to Meggi pochopila.
Když k tomu přidám neustálou obranu útokem a nereagování, když se to nehodí, mně z toho celkově korektní přístup nevychází.
I když s některými dílčími názory souhlasím, v zásadě se mi tento přístup nelíbí. Vychovávat člověka tak, že je dobré dělat jen to, co zrovna chce?
Nemám žádný problém s odlišnými názory, silně mi ale nesedí ten tón, který Lien používá, když chce někoho přesvědčit o své pravdě.
Ksando, tak se koukáš asi špatně, jenom třeba tady na vd je mamina, co učila doma, te´d nevím jestli králíček nebo slepenina, třeba ti řeknou, jestli jsou geniální. Intelitgence není předpokladem pro šťastný život a vzdělání tak, jak o něm mluvíte vy (snad se chápeme), také ne. A máš pravdu, o to NEsrovnávání mi jde hodně. Ale zase s příkladem tvé dcery, tak by to slyšela někde jinde, na výlete, na nějaké akci a taky by přišla s tím, že se ho chce doučit, nemusí to nutně být škola, školní kolektiv, kde se rozhlíží.
Peťko společnost tak jak je teď je také umělá, to je pravda, záleží na každém, jestli mu to takto vyhovuje a bude chtít, aby i jeho děti žily stejně, nebo zda mu to nevyhovuje a bude se snažit udělat to jinak. Určitě je to běh na dlouhou trať, ale je viditelné, že se věci dávají do pohybu v mnoha sférách, nejen ve vzdělávání.
Ještě mě napadla jedna věc, že je hodně důležité a to ve škole naprosto chybí, aby se děti učily ve správný čas (a tím teď nemyslím pouze zralost věkovou), myslím tím, že když chce dítě v klidu číst musí jít třeba na tělocvik, nebo dělat chemické pokusy a naopak když potřebuje běhat, má sedět soustředěně v lavici a pasivně nalouchat. V tom vidím, též obrovský problém, který je navíc ve velkém kolektivu neřešitelný :-(.
…..Škola je uměle stvořená instituce, nikde v necivilizovaných společnostech a v minulosti nebyli srocováni stejně staří jedinci a vydělováni z ostatní společnosti.……
Ano, souhlasím. Škola je uměle vytvořená instituce, vytvořená za účelem cíleného vzdělávání.
Když to vezmu do důsledku, každý zaměstnavatel je uměle vytvořená instituce, vlastně i společnost.