Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bezproblémové těhotenství a porod aneb...
…podpořme maminky čekatelky.
Možná se budete divit, co to tu píšu, ale dohnala mě k tomu nemilá situace, kdy si moje přítelkyně přečetla s odpuštěním “debilní“ článek na netu, dostala extrémní strach a bohužel už je po těšení se na mimi.
Proto chci napsat, že já jsem měla bezproblémové těhu i porod a byla bych ráda, aby se ostatní maminky, co jsou na tom podobně přidaly alespoň stejným názorem. S problémy se člověk podělí, ale s radostmi by nerad, aby mu je ostatní záviděli atp. …
Z počátku těho jsem asi 3x marodila s nachlazením, a i v případech, že je třeba antibiotik, je zde řešení.
Takže milé čekatelky, pokud mě bříško táhlo a měla jsem menší bolesti, většinou to byla přetaženost, nebo větry ;-).
Pokud se maličký nějakou dobu nepohnul, směle jsem pošťouchla bříško a vzbudila ho.
Večer jsem měla vždy bříško větší a neznamenalo to nic zvláštního, ani žádný špatný signál.
Prsty na rukou mě ve vedrech střídavě opuchly a zase splaskly.
Prsa jsem měla jen o malinko větší, při mých A a kojila jsem rok a čtvrt, poté jsem z vlastní vůle přestala.
Měla jsem vystrčený pupík a je to v poho a mám ho zase zpět.
Ke konci těhu mě bříško malinko tvrdlo a tak jsem baštila hořčík.
Mám drobnou postavu a u porodu nebyl žádný problém.
Asi bych mohla dál pokračovat, ale už to stačí ;-).
Maminky čekatelky, pokud máte obavy, ptejte se lékaře ať se zbytečně nestresujete ;-).
Vím, že jsem nenapsala nic nového, ale potřebovala jsem napsat, že u mě bylo vše ready. Věřím, že další se přidáte ;-).
Děkuji Marie
Jsem tu asi po týdnu a koukám, že téma, které jsem mnohokrát ze všech úhlů řešila.
Za sebe chci říct, že riziko internetu vnímám už velmi dlouho a z tohoto důvodu hned při první návštěvě “těhotné“ (většinou jsou to první dny vynechaného cyklu, proto ty uvozovky) jim říkám dvakrát (protože jde pro mě o zásadní informaci), aby ve vlastním zájmu neklikaly po netu a zejména ne tehdy, pokud mají nějaký konkrétní dotaz či obavu. Většina upřímnějších mi přímo řekne, že se to nedá, že ta potřeba se “připravit“ na to, co řekne doktor, je silnější… takže, není rady, není pomoci. Je to smutné pro tebe jako kamarádku, je to ale i velmi nepříjemné pro mě jako pečujícího doktora, protože nejen že si těhulka zvyšuje hladiny stresových hormonů, což vede jednoznačně ke startování patologických dějů v jinak tak fyziologickém procesu jako je těhotenství, ale taky přichází s pláčem a většinou nesmyslným dotazem ohledně diagnoz, které se jí ani vzdáleně netýkají, přesto ona na sobě pozoruje mnoho projevů a není schopna mi důvěřovat. Strachu se v těhu podléhá snadno, tohle mi ovšem nevěří na tom samém začátku téměř žádná (výjimek je pouze několik ročně a uvažováním se blíží nejvíc naší Lien).
Bohatě stačí, když je k obavám nějaký důvod, ale vytváření si toho podhoubí jen tak “z ničeho“, to je pro mě největší negativum internetu vůbec.
O svém těhu psát asi nebudu, každé je nepříjemně komplikované problémem, který může mít fatální dopad pro dítě, tentokrát taky. Je to třetí těhotenství, takže nejsem vycukaná jako u prvního, na druhou stranu nejde o vyčtené z netu, nýbrž o mou letitou zkušenost, naštěstí i s těmi mnoha dobrými konci. Přesto takto na konci (chybí mi tři týdny) si už moc přeju, aby už člověk své živé miminko držel v rukou a mohl to celé zase odevzdat jako výjimečně dobrou zkušenost.
Musím říct, že mám v životě opakovaně štěstí na výjimečně (někdy až skoro zázračně) dobré průběhy situací, které jinak probíhají značně méně příznivě, týká se to mnoha životních situací. Díky tomu, že jsem zažila opakovaně a díky tomu, že moje intuice mi nedává žádné zásadní signály o blížícím se průšvihu, tomu šťastnému pevně věřím. A myslím si, že ta pevná víra se mi v tom opakovaně vyplácí. Těhotenství je úžasný stav a k pevné víře v dobro přímo disponuje a hodně to podporuje, takže myslím, že nic nemůže být lepší, než to je :D.
tak prvně je mi velmi líto kamarádky, nevím jestli to bylo článkem nebo tím že to tam někde nahoře bylo napsané, ale musí to být neskutečně bolestné….posílám pohlazení..
za mě připojuji radu nikde nic extra nedohledávat, polovina lidí zveličuje a nevím proč přivolávat nebo se trápit něčím co možná by mohlo být….takže nehledat nic takohého a těšit se mimiska, vyhledávat si výbavičku a hračky co pořídím
mám tři děti každé těhu trochu jiné , u každého trochu jiné problémy a vždy tu byli doktoři kteří pomohli, poradili….a když jsem chtěla nějaké info tak přímo od lékaře( i když se určitě názory lékař od lékaře také trochu liší)….samozřejmě mluvím o lékařských problémech…zajímavosti jak kojit, kdy příkrmy, jaké plínky, co je potřeba za výbavičku atd jsem se koukala to jsou ty příjemné věci
kamarádce přeji aby se z toho její dušička co nejdříve dostala a příští těhu bylo spokojené, ale věřím že to bude velmi těžké vzhledem k tomu co si prožila….
A ještě jsem chtěla s kojením, taky jsem se připravovala, že po sekci to nepůjde, sestry mě nutily přikrmovat, že nemám mléko. Nepřikrmovala jsem a kojila jsem nakonec 26 měsíců, do 8 měsíců bez příkrmů a do více než roka s minimálním množství, protože malá jíst nechtěla (druhou dceru stále kojím) bez jakéhokoliv problému.
Petro, nemyslím, protože dle nějakých jejich tabulek to opravdu všechno bylo “špatné“, ona mě samozřejmě odesílala nadřízenému pracovišti, takže jsem vystřídala spoustu doktorů a všichni byli stejného názoru (až na to tvrdnutí, to byl nějaký její problém), takže ve změně lékaře to nebude :-P.
Tak se přidám s “pozitivními momenty“ 😉
– První dítě jsem rodila císařem – jednak kvůli tomu, že syn nebyl stále otočený a dral se ven nožkama, jednak proto, že to bylo těhotenství rizikové…proto jsem si myslela, že asi budu muset druhé dítě rodit taky císařem…nemusela 😉 dceru jsem po sedmi letech od prvního těhotenství porodila přirozeně, jen jsem na ni čekala 22 hodin…
– Kojila jsem obě děti něco málo přes rok, i když v porodnici u staršího syna mě sestry předem upozorňovaly, že budu muset kojit přes kloubouček, kvůli tvaru bradavek (klobouček jsem měla asi týden a pak “letěl“)a taky, že se možná nerozkojím, protože po císaři to jde špatně…
– “Pošťuchování“ jsem taky používala – zabíralo spolehlivě
– U syna jsem od začátku hltala knížku O matce a dítěti a cvičila poctivě cviky k přípravě na porod (bylo to nakonec k ničemu – kvůli sekci), u dcery jsem knížku spíš prohlížela se synem, chtěl vědět, jak je velké miminko 😉 a necvičila jsem – rodila jsem normálně… jen je fakt, že s křížovými bolestmi a ty byly fakt “pocuc“…
– Děti mám obě se stejnou váhou (2,75kg) jen dcera byla o 2cm delší 😉
Lien, tohle je možná spíš na změnu lékaře, ne?
Já bych hlavně moc nedoporučovala poslouchat lékaře, myslím že mnohdy zbytečně straší.
Za sebe u první dcery mi doktorka pořád říkala, že mi tvrdne břïcho, předepsala mi na to magnesium, které jsem nebrala, protože mi břicho netvrdlo, od poloviny těhotenství mě zase strašila krátkým čípkem (vydržel stejně krátký do termínu). Poté začalo strašení, že je dítě malé a že má určitě málo výživy – může umřít. Chodila jsem obden na měření průtoku, než mě to přestalo bavit, nestalo se nic, průtoky byly vždy v pořádku, jen mám obě dcerky drobnější, čemuž odpovídala i menší porodní váha (přes 2.5kg)
U druhé dcery totéž – tvrdnutí břicha /opravdu jsem to nikdy neměla/ krátký čípek, navíc otevřený – prý hrozí předčasný porod, malá váha dítěte – špatné průtoky – zemře (na průtoky už jsem vůbec nechodila) a donošené a zdravé jsou obě dvě.
Takže nenechat se rozhodit lékařskými “diagnozami“ je také ku prospěchu.
Já jsem si celé těhotenství ani nějak nepřipouštěla, že by mohlo být něco špatně, ale jednou na ultrazvuku mě doktor k smrti vyděsil, když sestře do papíru diktoval, že je velmi špatný …. a teď následovalo cizí slovo, které si už po těch letech nepamatuju, ale připadalo mi, že se to týká špatného vývoje sluchu u mého miminka. Pak doktor v klidu diktoval dál, co všechno na ultrazvuku vidí. Zažila jsem 5 minut hrůzy a na konci vyšetření jsem se konečně zeptala, co je tam teda konkrétně za problém. Doktor se začal smát a říkal, že jen sestře hlásil, že je zrnitý obraz 🙂
Vidím, že se to ujalo a moc vám všem děkuji, určitě nás ještě pár přibude ;-).
To je právě ta naše informovanost, ať se děje cokoliv z lékařského hlediska, je přístup k informacím snadný a mnohdy upozornění “tento článek je určen lékařům“ (či jak to tam je) je nedostačující a mnoho lidí je pak v průběhu nemoci, či těhotenství na tom psychicky špatně.
Jistě, že máme brát v potaz, že je to určeno lékařům,jenže nemocný člověk, nebo maminka v “nesnázích“ se pídí, co se s ním děje a není bohužel nic snažšího, než si termíny z lék.zprávy zadat na net :-(. Termíny se nám přeloží, ovšem to, že jde jen o podezření, či vyloučení už si nepřeložíme…
Takže se dál směle připojujte ať už s bezproblémovým těhotenstvím, nebo šťastným koncem-vlastně začátkem a všem vám přeji zdravé dětičky, které umí dělat radost i pozlobit (malinko ;-)).
Marie
Moje rada je tato : Nenechat se vystrašit od kamarádek a různým článků z časopisů, které mají porod už za sebou o tom jak hrozné všechno bylo.
Myslím si, že čím méně se o porodu a všem čte a dozví je na škodu. V časopisech je plno strašáku o tom co všechno (špatného) se může stát atd…
Někdy i kamarádky ve snaze pomoci, všechno spíše zhorší 🙂
U prvního jsem až do 8měsíce nic o porodu nečetla, neměla jsem nic nachystané a bylo mi to jedno.
Druhý porod byl jiný. Už jsem věděla do čeho jdu. Měla jsem zkušenosti s jednou porodnicí a věděla jsem, že tam rodit nechci. Kupovala jsem si maminkovské časopisy, ale některé články jsem ani nečetla, proč se nechat vystrašit 🙂
A třetí porod? Věděla jsem, že to bude zatraceně bolet. Jenom jsem nevěděla co bude horší, porod nebo zavinování dělohy?
U každého porodu jsem si říkala toto: Zítra touto dobou už ani nebudu vědět, že jsem rodila. Budu mít toho malého drobečka v náručí a bude mi dobře.
Takže, myslet pozitivně, nenechat se zbytečně štrašit a těšít se na miminko.
Za sebe bych řekla,že čím více informací,tím více chaosu a asi nevědomky hledáme informace o tom horším, pak hledáme pátráme až se z jednoduché informace stane strašák 🙁 vycházím ze svých zkušeností,kdy při mém prvním těhu jsem věřila lékařům,sama sobě, svým pocitům a řešila problém až když byl.Jednoduše proto,že jsem měla informace zkušených maminek nebo lékařů,neměla jsem v té době přístup na internet,nebyl tak rozšířený,snad ani nebyl tady u nás.U druhého těhu,už jsem jej měla a cokoliv mě napadlo,tak jsem hledala,pátrala,googlila a četla i to co jsem vlastně ani nehledala,totéž i po narození.Chce to zdravý rozum a věřit si 🙂
Tak určitě je to v hlavě, chce to si černé scénáře moc nepřipouštět, věřit sobě i svému děťátku a věřit přírodě, že ví, co dělá.
V každém těhotenství jsem špinila, poprvé jsem z toho byla vyděšená a utíkala k doktorce, při dalších těhu jsem se tím nějak nezabývala. Několikrát během těhotenství jsem byla nemocná…
… na prsách žádné změny, žádné mlezivo, žádné zvětšování… a s kojením nebyl žádný problém.
… podle utz miminka vypadala jako moc malá… strašili mě tím, že možná se jim v bříšku nedaří, byť tomu nasvědčovalo jen srovnání podle tabulek v určitém týdnu… Nakonec měli všechny tři krásnou váhu.
V posledním těhotenství byla malá dlouho koncem pánevním nebo napříč, strašili mě blbým porodem, císařem, nebo otáčením… nakonec se přetočila sama.
TAk tolik trocha ode mě. Měla jsem tři normální těhotenství, mám tři zdravé děti 🙂
Taky se přidám, ačkoliv u mě žádné těhu nebylo úplně bezproblémové, ale co je důležité, nikdy jsem si v hlavě nepřipouštěla, že by se něco hrozného mohlo stát. Např. když jsem od 28. týdne byla otevřená na 3cm a ležela s kapačkami… Syn se narodil sice předčasně (35.tt), zato zdravý. A dnes – nikdo by neřekl, že byl nedonošeňátko, je druhý největší ve třídě, inteligencí nadprůměr. Takže, je to hodně v hlavě, nemá cenu se bát toho, “co se může stát“.
Maruško, to je prima nápad 🙂 Takže se přidávám…
– při prvním těhotenství jsem v prvních týdnech absolvovala jednu “náročnější“ oslavu, aniž bych v té chvíli tušila, že jsem těhotná, vše ale bylo v pořádku
– při druhém těhotenství jsem v prvním trimestru zvládla i 2× zánět nosohltanu, podruhé skončila s atb – opět bez problémů
– v druhém těhu mi už od 20. týdne tvrdlo břicho – spravilo to magnézium ve zvýšených dávkách a větší zapojení ostatních do péče o starší dcerku
– jsem taky drobné postavy (před druhým těhotenstvím jsem měla při 165 cm jen 46 kg) – obě děti jsem bez problémů donosila do termínu, první se narodila dokonce několik dní po něm, druhá na den přesně, vytlačit miminko nebyl problém (starší měla skoro 4 kila)
– když se mi zdálo, že se mimčo moc nehýbe, stačilo lehnout chvíli na záda nebo ho pošťouchnout
– zatímco starší se v břiše mlela jako by tam byla celá fotbalová jedenáctka, mladší byla už v bříšku kliďas a šťouchala do mě jen zlehka (teď je to spíš obráceně :-D)
– pupík mi taky v obou případech vystoupil a teď vypadá stejně jako dřív (teda až na to bříško kolem, to už jako dřív není :-))
A hlavně bych teda měla pro maminky čekatelky jednu cennou radu – pokud jste náchylné vysledovat u sebe všechny problémy, o kterých čtete, nečtěte katastrofické porodní příběhy nebo raději vůbec žádné, radši si užívejte každou chvilku s bříškem 🙂