Diskutárna

i u nás je situace taková,kde je příliš vysoká nezaměstnanost,jak psala matilda,o jedno místo se uchází neskutečný počet uchazečů..já osobně jsem byla bez práce necelý 2 roky,pak mi kamarádka sehnala u ní v práci brigádu a následně z toho mi nabídli plný úvazek..pod horama slibů,jak mi bude vyhověno ohledně dcery jsem práci vzala,ale na jaký úkor??-svých dětí,který mě 5- 6 dní v týdnu viděli pouze půl hod,dcera z toho měla depky,odcházela jsem ráno na 8hod,vracela se večer kolem 19.30(měla jsem tu tenkrát téma)..sice mi hlídala moje mamka,ale to dětem nestačí,i když mají babičku rádi,chtějí mít i mámu-takže ani u mě by stěhování nepřipadalo v úvahu,nešla bych někam do neznáma,kde bych nikoho neznala a neměla bych jistý zázemí,hlídání atd..no a poté co jsem v práci na plný úvazek skončila,byla jsem doma přes rok,posílala jsem životopisy,ptala se na místech,vždy řekli“ozveme se(samozřejmě se nikdy nikdo neozval) a spousta se ani neobtěžovala odpovědět na zaslaný životopis aspoň “bohužel,máme plno“..konečně až teď v květnu -díky taťkovi,kterej zná spoustu lidí,tak mi sehnal aspoň brigádu na úklid a jsem za to vděčná a šťastná..nikdy jsem si neuměla představit,že bych byla v roli nezaměstnanýho člověka a musím upřímně říct,že je to depka jak kráva a já doufám,že mi to vyjde a budu mít aspoň tuhle brigádu co nejdýl to půjde..ostatním moc,moc držím pěsti,aby se na ně taky usmálo štěstí.

Já nechci vidět pořád jen všude ve všem problém, ale tady u nás na Bruntálsku to prostě tak je.

Na každé místo se tlačí obrovské množství lidí, na výběrovky, kterých se zúčastním, když mě vůbec pozvou, je počet zájemců i 400. Na pracáku mi místa pod moje vzdělání – SEŠ – nedají vůbec, co by pak dělali ostatní s nižším vzděláním, já přece nemůžu pracovat jako uklízečka nebo prodavačka.

Rekvalifikační kurz na sociální péči, masérku, pedikérku, manikérku a pod. mi nedají, mám na svou profesi vzdělání vyhovující, tyhle kurzy musí nechat pro lidi bez kvalifikace. Našla jsem si místo na výrobní lince v Bruntále, brala bych ho všemi deseti, i když dojíždění hodinu a půl jedna cesta, ráno ve 4.30 vlakem. Ale je to dvousměnný provoz a první spoj domů po 22.00 hod. večer – ??? V pět hodin ráno.

Dojíždění je fajn, ale tam, kde to vůbec jde. Tady ani jinou práci bez dojíždění nenajdeš, s tím prostě musíš počítat.

Auto nemám, to má manžel. Na druhé nemáme ani bychom ho neuživili, protože mzda tady většinou nepřesáhne 8 000,-. Takže cestování jen autobusy a vlaky. Doma 4-letý prcek a dcera s poruchou učení, takže se s ní potřebuji učit každý den. Babičky hlídací nemám. Manžel vyjíždí ráno v 6 a přijíždí večer v 7 hodin.

A opět o dojíždění – dojíždí za prací klidně i 200km jedna cesta, a abys byla radko v obraze – náklady na cestu mu firma hradí jen polovinu, druhou si platí sám. Cena zakázky je okleštěná většinou už od dalších 4 firem, které si zakázku prodají mezi sebou, tudíž vesměs proděláváme, ale jiná práce tady není, místní lidé z nedostatku financí na stavební a jiné práce najímají lidi načerno.

Navíc se tu rozmohla práce jen na brigády, většina inzerátů je psaná – pouze pro ČID, vyhrazeno pro ČID – prostě pro částečné invalidy, je to pro zaměstnavatele výhodnější. A navíc jsou to zkrácené úvazky se mzdou 4-6000 tisíc. A další příklad – kámoška dělá v Bille prodavačku už skoro rok. Pracovní smlouvu jí z brigády dosud nezměnili na hlavní pracovní poměr, i když jí to pořád slibují. Dělá navíc i všechny soboty, neděle, svátky, ale mzda nikdy nepřekročí 10 000,- takže si musí hradit zdravotní pojištění ze svého.

Já nevím, mám ještě pokračovat, jak je snadné si najít práci a dojíždět za ní?

Přece se nemůžeme všichni odsud odstěhovat a vylidnit celé Bruntálsko a ten problém nezaměstnanosti není jen v našem kraji… Pro představu – dům máme oceněný na 1.800.000,-, hypotéku na 1.450.000,-. Za tuhle cenu ho teď v současnosti neprodáme, prodávají se tu domy pod milión. Takže takhle se ani nemůžeme odstěhovat nikam jinam.

Práci hledám pořád a věřím, že jednou najdu, ale už to trvá dva roky a pořád nic. Držím palce všem, co jsou na tom stejně.

Tak teda nic Smůla, včera mi to baba nebrala a dnes už to bylo pozdě.
Taky jsem si našla výborný kšeft…
Práce na 6 hodin, ale polední přestávka 3 hodiny, po – pa. Dojíždění 60 km(tam i zpět), za celkovou cenu 8000. Cely den pryč, v 6ráno odjezd a příjezd domů 17hod., zaplaceno pouze těch 6 hod., na to abych jela domů v přestávce to není a hlavně bych projela téměř celou výplatu. Takže jen pro místní.
Stěhovat se? Máme tady hypotéku, bydlení i babičky na hlídání. Což je největší výhoda, když je práce, mít flexibilní hlídání.
Kdyby nebyly děti, tak bych o tom uvažovala, ale teď je to nereálné. *

To teda ženský nestačím žasnout….maturity,školy a nic? Teda co já si počnu s učňákem a mýma rokama za 2 – 3 roky no potěž bůch .
Radko stěhovat se za prací je pěkná myšlenka,ale já to zažila na vlastní kůži.Prodej bytu na Karlovarsku,kde začíná šílená nezaměstnanost a byt pod cenou zázrakem prodaný.Na pardubicku hypo s placením do důchodu a práce já na dobu určitou a drahý vě školství.Doufejme,že diagnostický ústavy nezruší a jejich programy též .
Vem,že dostat hypo nemá v dnešní době naději každý a jak se stěhovat s dětmi do nejistoty? Já bych teda na to neměla…
Možná se Ti zdá,že si dělám aliby,že když se chce jde všechno,ale to záleží na povaze a okolnostech.Já si mohu riskovat s krokem do neznáma,ale kolik jich tu je,kteří mohou…
Brečet nad vládou a blbou dobou je na nic,ale kde najít radu a aspoň to minimum k přežití????
Jen to,že jsme ženský a hooodně zvládnem dává sílu věřit,že ta smůla se MUSÍ prolomit.

ježečku, mě taky před x lety odmítli přijmout na místo fakturantky jen proto, že mám vysoké školy:-(
nenapadlo vás někdy se přestěhovat někam, kde to s prací není tak zlé? u nás třeba dojíždí do práce lidi až 60 km denně. vím, že je to blbý, ale já taky dojíždím denně,i když ne tak daleko, mám malé dítě, babičky ne, a zorganizovat to po prvotních potížích šlo.