Provozujeme:     České-soutěže.cz     KrálovstvíLátek.cz     Termofor.cz        Partner:    Pro Alergiky 
Přišli jste jen na čumendu? ...i vy můžete být součástí všeho, co tu vidíte... stačí se zaregistrovat.

Diskutárna

Diskutárna » Děti » Výchova a péče o děti » Spory a konflikty s cizími dětmi... Jak je řešíte?



Spory a konflikty s cizími dětmi... Jak je řešíte?
Anonym
10.4.2012 v 0:32:54

Ahoj holky,

tak zakládám nové téma a budu ráda za vaše zkušenosti. Je to něco, co mě vlastně občas dost žere, protože na jednu stranu v sobě mám nekonfliktnost, strašně nerada něco řeším, natož rozdmýchávám, na stranu druhou ale mám potřebu hájit svoje děti a celkově spravedlnost a “správnost“.

Jsou takové dva “problémy“. Aktuální. Do okolí se nám přistěhovala rodinka, která se asi výchovou dětí zrovna nezabývá… Zkrátka, čtyři děti, 2+2 nevlastní, s tím, že to mají promíchané, tedy první třetí dítě jsou sourozenci vlastní, což samo o sobě nechápu. S jednou dvojicí se potkávám častěji, jejich otec i strejda jsou ve vězení (prý za neplacení alimentů). Jsou to děti 5 a 8 let. Za domem máme hřiště, kde se schází děti z okolí a většinou se všichni kamarádí, tudíž i tyto děti normálně vpluly mezi většinu. Včera koukám z okna a ta osmiletá holka čurá zvrchu na skluzavku. V tu chvíli mě to namíchlo, tak jsem na ni z okna zařvala něco jako jestli je normální a ať si to po sobě umyje ( s tím, že jí klidně půjčím kybl a hadr). Měly jsme návštěvu, tak jsem to dál neřešila, děcka si to roznesly mezi sebou, tak ji dnes naháněli a vyhrožovali jí atd. Holka nic neumyla, tak jsem to dnes umyla já, protože se štítím, aby se mi tam válely děti. Holka se mi dnes vyhýbala, asi se bála, co bude.
Nějak nahánět jí nechci, nicméně promluvit bych si s ní asi měla. Nebo ne? Nechci aby to vyznělo zas nějak výhružně, ale mám to nechat jen tak být? Dcera mi pak říkala, že se včera ještě i vykadila a rozpatlala to na nějaký dům.
Taky co se mi teda dost nelíbí, jak se chovají k psovi. Tahají štěně na vodítku tak, že za nimi letí nebo se za ním práší, jak chudák jede po zemi, ale když na ně kdosi zařval, jak se to chovají k psovi, tak odsekla ta holka, že je to jejich pes a nemá se o ně nikdo starat. Vím, že ti druzí dva si půjčují od dětí peníze (v rádu korun) a nevrací. Ale to mi tak přijde, že se děcka poučí samy, dcera přišla o sedm korun a rozhodně už jí nic nepůjčí.
Zas mi nepřipadají jak nějací vyvrhelové, dovedou si celkem hezky hrát, ten pětiletý kluk byl u nás i na návštěvě, vyloženě je teda vděčněj za cokoliv, za jakoukoliv pozornost, rád si povídá, rád se ptá, zdálky mě mává. Přijde mi, že ta holka jakmile už se něco vyhrotí, tak už s ní není řeč, už se jen brání nebo útočí (slovně), takže nějak nadávat se mi jí nechce, spíš říct pár vět k zamyšlení. Nevím no.

Když jdou s babičkou na nákup, tak čekají v garážích, dovnitř nesmí… (asi aby něco nechtěli?). Pořád venku škemrají a půjčují si kola, koloběžky, nemají asi nic.

Druhá situace taková ta klasická, ale stejně často nevím. Dítě, často tak tříleté, otravuje např. mou dceru. Různě. Háže písek, boří ji bábovky, bere jí něco z ruky, příp. něco po ní háže. Dcera už se naučila, že musí říct, když se jí něco nelíbí, taky už je průbojnější v tom, že když jí někdo něco tahá z ruky, tak si to drží pevně, příp. i zakřičí. Většinou pokud se to stane jednou dvakrát, tak zvládne situaci vyřešit jakž takž s klidem, ale když se to donekonečna opakuje, tak toho už má dost a když neuspěje u dítěte, tak se obrací na mě. Tak a já něco řeknu – bez úspěchu…. Jak dál reagujete? Chytnete např. i cizímu dítěti ruku, aby něco nedělalo? Pro mě jsou nejhorší ty situace, kdy rodiče “zlobivého“ dítěte situaci řeší, ale nedostatečně, tzn. “Pepíčku, to nesmíš holčičce házet písek do očí“ a takhle 100x do kola a dítěti je to očividně jedno.

Stránky: [1] 2
makinea
13.4.2012 v 23:41:33

Holky, díky ještě i za další reakce.

Řekla jsem si, že s holkou už tu skluzavku zpětně řešit nebudu, že to není v pořádku jsem najevo dala, i když asi ne nejvhodněji, nicméně nějaká informace to pro ni snad byla.
Ale pokud něco bude v budoucnu, tak za ní přijdu a normálně si s ní zkusím promluvit.

ksanda.1MD
12.4.2012 v 22:08:13

Psala jsem, že většinou…se jedná o “odplatu“. A souhlasím, že né všechny děti jsou schopné se bránit samy (proto jsem psala, že u syna – vzhledem k jeho povaze… to beru jinak). Chtěla jsem tím jen říci, že můj názor je ten, že pokud to jde zasahovat do těchto “konfliktů“ co nejméně. Samozřejmě pokud mi někdo “terorizuje“ dítě zasáhnu! Můj dvouletý syn si konflikty vyřešit už sám dokáže (dokáže se “poprat“ o svou lopatku, dokáže se domluvit s kamarádem, že si nechá jedno autíčko a druhé půjčí…), dcera (6let) to ještě občas nedokáže ani teď. S půjčováním hraček to máme zavedeno tak, že co máme venku (hračky na písek…) pujčují bez ptaní, kola a dražší věci pokud se děti (či jejich maminky) zeptají (tyto “hračky“ pujčít nemusí)! Pokud k nám má přijít návštěva – dceři to řeknu a má možnost si hračky, které nechce půjčit odnést do ložnice (tam návštěvy nepouštíme), ale zbytek pujčit musí (měli jsme to tak zavedené od “malička“).

MANKAš
11.4.2012 v 9:11:06

Tak tohle je aktuální téma :-) máme tady jednu maminku, která zase neustále upozorňuje děti, že hračky jsou jejich, tedy situace na písku, jejich malý si může půjčit všechno od všech a na jeho hračky většinou nikdo nesmí sáhnout…dopadlo to tak, že malý je vlastně stejně starý tedy 6let, nikdo se na něho na hřišti netěší a tety se děcka bojí, protože jen přijde a kouří a řve po druhých dětech… Já třeba u starší to už řešit nemusím, když někdo z menších něco chce, tak půjčí nebo podá něco jako náhradu, malá je teďka právě v tom období, kdy se jí půjčovat nechce, ale já jsem zase ta, že ne že budu druhým dětem vykládat, že je to naše, ale pokud tam máme velkou tašku hraček a děti si s nima hrají pěkně, tak vždycky pobídnu malou, aby půjčila. U některých dětí je tady problém hlavně v tom, že na hřiště chodí už od čtyř let samy, že si je nikdo nehlídá, tudíž se někdy opravdu chovají jako zvířátka. Zrovna včera se malá klouzala a chlapeček po ní začal házet kameny, zrovna asi tak čtyřletý, zakřičela jsem na něho ať to po ní nehází, že by ji to moc bolelo a on mě poslal holky normálně do pr..le! A předpokládám, že kdybych to šla říct jeho mamince, která sedí celý den před panelákem a vykuřuje, tak že ta udělá to samé :-(

…zodpovědnost, štěstí a také potřebnost :-)

VirenkaVirenka
11.4.2012 v 9:10:55

Makineo, taky na to pamatuju, naštěstí vždycky nakonec takové dítě nějak pacifikovala maminka. V tomhle mám na maloměstě přece jen výhodu, oni všichni vědí, že jsem doktorka a tak přece jen reagujou jinak, když dám najevo jasnou nevoli, nikdo na mě kvůli písku nehřískal a dokonce jedna taková odešla s kloučkem pryč, ovšem co chudák poslouchal cestou, na to hodně nerada vzpomínám. Souhlasím, nejde nechat dítě chovat se jako neřízená střela, když to ostatní trápí a jinak s v klidu hrají. A není podle mě správné řešení odejít s klidným dítětem, leda tak pro mě jako nekonfliktní matku. Protože ten malý škodič si z toho poučení typu “zlobím, nikdo si se mnou nehraje“ neodnese, je na to většinou moc malý. Já když vidím rodiče bez zájmu, jen tak mimochodem utrousivší “neotravuj, nedělej to, nech toho“ a bez zájmu o reakci dítěte, tak po pár epizodkách sednu poblíž svého a trapiče z našeho dosahu vykazuju. Vlastně se mi nikdy nestalo, že by dítě neposlechlo, i když třeba napotřetí. Prostě výzva “nechoď k nám, když ubližuješ“ ho udržela v rozumné vzdálenosti, ale musela jsem sedět na místě a být pořád v pozoru. Že to není pohodový pobyt na hřišti, to je jistý a že si člověk rozmýšlí, jestli tam s tím dítětem zase jít, to teda rozmýšlí.
Ale je fakt, že jak bych jinak volila přímý rozhovor matka-matka, tak u těch dětí, které mají o pozornost matky nouzi, to moc dělat nechci. Ony ty matky většinou mně ustoupí (z výše uvedených důvodů, předpokládám), ale svezou se po dítěti, které tomu zhola nerozumí a nemá to pro něj žádný smysl. Takže taky moc nevím …

S tím vyměšováním je to něco jiného, to bych holčině dala najevo, že na klouzačku nic takového a kdybych ji někde zahlídla s těmi výkaly, tak totéž. Vyšla bych z toho, že holčina možná neví, že to lidem kolem vadí. Lidi mají k čistotě různý vztah a část lidí sociálně slabších chodí třeba normálně kálet po dvorku, což je hrůza, ale když to dítě třeba od babičky zná a normálka to dělá bez poznámek svého okolí, tak tu korektivní zkušenost v jiném prostředí potřebuje. Osmiletá si myslím by mohla reagovat ještě dobře a chování korigovat.
Ona je otázka, jestli třeba můžou jít čůrat domů, jsou rodiny, kde po dětech řvou, ať domů zbytečně nelezou, že můžou jít venku do křovíčka… Navíc čůráním na klouzačku se může dítě bavit, když netuší, že toto tedy opravdu ne (dost možná na ni nikdo jiný nikdy nehoukl… z různých důvodů).

Ona je velká otázka, nakolik budou konfliktní nebo vstřícní rodiče, z popisu se dá spíš čekat to první. Taky nemám ráda velké problémy a do nějakého řevu případně s výhrůžkami zmlácení bych rozhodně nešla. Ale může být, že se děti po pochopení místních pravidel zařadí samy a dobře, je opravdu otázka, jaké mají ze svého okolí dosavadní zkušenosti.

MarinadaMarinada
11.4.2012 v 8:44:29

Ještě Makineo – já si taky myslím, že malé děti si konflikty mezi sebou vyřídit samy neumí a taky mě vytáčely ty matky, co tam kouřily a drbaly na lavičkách a jejich dítě tam mezitím otravovalo život ostatním a ony to nechaly být s tím, že si to ty tříleté děti musí vyřídit mezi sebou samy…A ještě musím jen tak na okraj říct, že když se tam svátečně objevil nějaký tatínek, tak ten si s dítětem většinou na písku hrál a věnoval se mu…a žádný konflikt pak nebyl, i když se jednalo o to samé dítě, které tam den předtím všem ubližovalo…

MarinadaMarinada
11.4.2012 v 8:38:48

Ksando, já nikdy žádné dítě z písku nevytáhla a ani to nemám v plánu, to sis mě asi spletla :-)

Makinea, moje dcera je právě taky absolutně nekonfliktní…takže klidně bych i za dceru tenkrát slovně “bojovala“, ale vím, že už ten samotný spor by jí natolik rozhodil, že bylo lepší vyklidit pole. Jako malá si neuměla vyřídit nic, jen koukala, jak jí mizí její hračky na pískovišti a sama si tam šťourala klacíčkem a čekala, kdo jí vezme jejím kyblíkem po hlavě :-) Abych pravdu řekla, vzpomínám na to jako na jedno z nejhorších období. Teď je dceři 9let, má spoustu kamarádek a co potřebuje, to si vyřídí (i když otevřeným konfliktům se dodneška – naštěstí – vyhýbá). Ale sranda je, že dodneška když se k ní přiblíží cizí malé dítě, tak ztuhne a čeká, co jí to dítě sebere :-)

makinea
10.4.2012 v 23:30:49

Holky, díky za reakce.

No asi máte pravdu, raději do té rodiny moc nešťourat a moc si je nepřipouštět k tělu.
Jenže to je na jednu stranu těžký…
Osmiletá dcera se prostě kamarádí s každým… Když jde na svačinu, jdou s ní většinou další děti, někdy když prší, hrají si u nás, jindy zas takhle jdou k někomu jinému… Většinou už ty děti znám, většinu rodičů taky, takže na sebe jenom mávnem z okna, že děcka si u nás chvilku pohrají atd.
Asi mám tendence cítit s outsidery nebo co. Je mi jich líto. A když tak děcka stály a dcera se ptala, jestli můžou jít k nám, 2 známé kámošky a ten pětiletý kluk, tak jsem řekla, že jo a asi bych to řekla zas.

K pískovišti… no Marinado díky za přání pevných nervů, ale já mám dojem, že je to čím dál horší :D
Právě u první dcery jsem všechno chtěla řešit mírovou cestou, domluvit jí, že moudřejší ustoupí atp. a dloooouho mi trvalo, než jsem byla schopná nějak dát najevo jinému dítěti,že se chová nevhodně a když už tak jsem spíš laskavým tónem atp. a teď poslední dobou právě už cítím, že už na to nemám nervy, tak i na cizí dítě houknu, nebo i ho chytnu za ruku… ale cítím, že tím vstupuju na tenký led…
Toto bývají právě docela časté situace, ale mě to vážně čím dál víc vytáčí, že někteří rodiče nechávají své děti, ať si to mezi sebou vyřídí samy i v takových situacích, kdy jejich dítě ubližuje jinému a nereaguje na slova…
Ono je těch variant situací spousta a všechny nezachytím, ale mám dojem, že nechat řešení sporů na dětech jde pouze v situaci, kdy to nejsou např. samé tříleté děti, ale i starší a taky když tam nejsou rodiče.
U nás za domem běžně bývají i děti čtyřleté samy a když někoho otravují, spacifikují je starší děti a to i v situaci, kdy se jedná o ubližování jiným. TAkhle to funguje bezvadně a řekla bych, že to je to nejlepší řešení.
A i když je právě maminka někde opodál, tak je i se zlobivým dítětem mnohem snažší domluva, než když mu stojí za zadkem.

No není pravda, že většinou se jedná o odplatu… Právě prostřední dcera je tak nekonfliktní… chce si prostě jen v klidu hrát, staví si v koutku pískoviště a opravdu nikoho neotravuje. A paradoxně mám pocit, že tím ty agresory víc přitahuje nebo co. Ona právě ani neoplácí, odmala byla její reakce pláč, poslední dobou už říká nebo křičí, co chce říct.
Naopak nejstarší dcera tu a tam pokoušela, co si může dovolit a když už někdo něco udělal jí ( i nechtěně), tak právě reagovala odplatou a klidně by se kvůli zbořené bábovce poprala.
Nejmenší je taky spíš od rány, ale uvidíme. Ale vidím na svých dětech, že opravdu jsou rozdílné a já přece nemůžu chtít po dítěti, které to tak necítí, ať se s někým pere. Přesto jí to přece nebere právo na to, aby ji nikdo neotravoval. A jak jinak tedy zasáhnout, to je právě to, co mě hryže, prootže když už jsem někdy někomu chytla ruku nebo použila důraznější tón, tak se na mě rodiče dívaly jak na vraha, co ubližuje jejich dítku.

Já nemám za zlé dětem, že to zkusí nebo zkouší, ale právě zas už nevidím důvod proč bych měla svoje děti učit, že když je někdo otravuje, tak by měly odejít anebo si to nechat líbít. A nemyslím ani, že by mělo platit, že silnější vyhrává. Taky myslím, že nezasahuju předčasně.

Podle mě by to rodiče takto nikdy nenechaly, kdyby se jednalo o dospělé lidi a dospělé činnosti. Např. když si představím, že někomu bere z ruky hračku, kterou nechce půjčit… tak rodiče je dál nechají to dělat, příp. ještě okomentují, že dítě, co nepůjčuje, je lakomé. Když si představím, že by nějaký dospělý něco fotil a nechtěl nikomu svůj foťák půjčit, pro nikoho by to nebyl lakomec a všem by přišlo nepřípustné, mu to z rukou rvát. Myslím, že pro dítě má jeho bábovka stejný význam jako náš foťák a je to ten stejný princip.

No jo, Marinado, tak se tím ještě pár let prokoušu :D
Lien, zkusím ten mezistupeň… obrátit se na rodiče, než zasáhnu důrazněji já.

ksanda.1MD
10.4.2012 v 20:42:23

Marinada, tak já teda nevim, ale rozhodně bych si nedovolila cizí dítě “vytáhnout“ z pískoviště a musím říct, že kdyby to některá matka udělala mému dítěti, tak bych to asi nerozdýchala. Jinak – když jsem měla první dceru, tak jsem vše dělala špatně – někdy mi bylo hloupé zasáhnout a tak jsem raději vzala své dítě pryč, pak jsem na sebe byla naštvaná, proč nejsem schopná bojovat za práva svého dítěte a řešila jsem tyto problémy za ni (strááášně dlouho trvalo než se pak naučila bránit sama). Se synem (2r) už to beru jinak – velká výhoda je, že malý není žádný drobeček a ani ufňukánek, takže ho většinou nechám ať si to vyřídí sám. Pokud se opravdu najde nějaký lotr, který bezdůvodně (totiž – pokud se člověk opravdu zaměří jak si děti hrají, zjistí, že většinou se jedná o “odplatu“ , i když třeba zdánlivě zapomenutého) háže písek…, tak nemám problém ho napomenout a pokud to nepomůže důrazně říct mamince, aby si ho “srovnala“. Pravda ale je, že bydlíme na vesnici, takže se tu všichni známe…

kubajzMDkubajzMD
10.4.2012 v 15:06:20

U prvního případu jsem se fakt zarazila.Že se pubertální frackové chovají nechutně,na to už jsem si zvykla(ne samozřejmě všichni),ale 8letá holka?!
U druhého případu taky hodně záleží na těch rodičích těch neposlušných dětí.My jsme se cca před 6lety přistěhovali.Před 4 roky se narodil syn a tak jsme v jeho 1,5 roce začali navštěvovat místní pískoviště.Asi po xtý návštěvě,kdy starší holčička,neustále házela písek a její maminka na to nereagovala,jsem na holčičku houkla,že se to nedělá.To co následovalo radši nebudu popisovat.Nadávky od přistěhovalců až po ……….Od té doby,navštěvujeme místní hřiště jen pokud tam nikdo není

vdaná

LienLien
10.4.2012 v 9:21:12

makineo, k první situaci (čůrání, kakání)nevím, pokud se nezapojí rodiče a dle mého i psycholog nebo odborník, asi nic nevyřešíš , ale u písku bych trvala na tom, aby rodiče zasáhli účinněji než 100x říci to samé a pokud by nezasáhli, po upozornění, že tedy zasáhnu sama bych klidně takové dítě chytla za ruku, popř. i odvedla pryč a ať se vrátí až to přestane dělat. Nebo se domluvila s dcerou, jestli chce jít raději pryč, jinam.

Stránky: [1] 2



Co nového na VD?

  • Védéčkoviny - přehled VD událostí uplynulého týdne.
  • Nové diskuze za posledních 7 dní
  • VD S.O.S. aneb Pomóóóc, já se tu nevyznám
  • KLUBko - uživatelský účet



    Zaregistrovat se
    Zapomněl/a jsem heslo

    Přečtěte si nové komentáře

    Nepřehlédněte

    Náš tip

  • Těhotenství týden po týdnu a vše o těhotenství na webu Rodicka.cz.
  • Školní batohy pro prvňáčky i studenty. Výběr aktovek, tašek a školních potřeb, odborné poradenství.


  • © 2004 - 2016 VašeDěti.cz - Mgr.Petra Vymětalová. | ISSN 1801-2892 | Právní ujednání | | Redakce | Užitečné odkazy TOPlist