Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jinostavové nálady
Ahoj všichni,
předně doufám, že si všichni užíváte a ještě užijete Velikonoc, ať už jako svátků nebo jako volna s rodinkou. Počasí tomu pravda nenahrává, ale což. U nás ráno bylo sněhu, ale roztálo to a jaro určitě přijde 😉
Nedovolilo by si nepřijít.
Utíkám sem za vámi, protože je mi smutno. Začínám mít pocit, že už nejsem ten správný internetový debatér, tomu bych tedy nikdy nevěřila, kdyby mi to někdo řekl ještě před pár měsíci. Pravda, ještě pořád pracuju, ale přesto, času je mnohem víc než před půl rokem a já ho tak nějak dokážu využít (nebo nevyužít), že už mi ani na to povídání a sdílení není kdy… Takže spíš myslím, že už ten vysoce aktivní čas minul, že už možná ukecaná a sedící všechen volný čas přilepená na klávesnici nebudu…
Je ale taky pravda, že jiný stav dělá svoje, ve spoustě životních oblastí se se mnou udály změny, které fest cítím. Mezi ně patří i určitá snížená míra potřeby sdílení, už jsem to tu jednou nakousla. Od té doby jsem mnohokrát čelila překvapení a rozhovorům o našem bříšku, všichni hodně vyzvídají a povídali by si, a já zjišťuju, že je mi to celkem nepříjemné, i když se snažím nedat to okatě najevo. Tohle je určitě jiné než kdysi. A je pravda, že z toho pořád podezírám to, že naopak já stále a pořád sdílím s ostatními jejich těhu situace, ke kterým se různě vyjadřuju a taky různě vymezuju. Samotnou mě potěšilo, že už mám schopnost odstupu od problémů druhých lidí, že už se mě jejich životní situace minimálně dotýkají. Dřív jsem to nedokázala ovládat, teď to už funguje. Jako kdyby v mém těle byli dva lidi. Jeden účastně naslouchá, povzbudí, případně řeší složitá vyšetření i zákroky u vážných těhu situací, které by ten druhý člověk ve mně nechtěl nikdy zažít, takže jako by tam nebyl… Je to strašně zvláštní, počítám, že i v tom má jiný stav svoje drápky. Tohle by mi mohlo ale zůstat i potom, hodně to šetří vlastní energii 😉
Jsem zase slaměná vdova a ještě budu 3 týdny, všechno to kolemvelikonoční dění (včera mazanec, pomlázky, dneska vajíčka, pekla jsem kačku, nepekla jsem nádivku, protože se mi nepovedlo sehnat čerstvé zelené bylinky a u nás ničehož nic, krom sněhu a bláta), dost naplněné příští dva týdny a navíc to zatím ještě nedokončené očkování, všechno mě to celkem vyčerpává. Velikonoce nemám moc ráda, asi je nás víc, kdo nemá z dětství moc hezké vzpomínky na šupání a opilecké chování koledníků, zůstalo mi to a klidně bych pondělí úplně vyškrtla. Mladší je letos taky smutný, protože si nezjistil, kde přesně bydlí jeho kamarádka a první lásky ze školy, takže ji nemůže vyšupat, navíc bez táty nepojedou na svoje kolečko po známých, kde si to užívá. Starší se domluvil s kamarádem, chtějí obejít školní holky, už mě opatrně připravuje na pozdní návrat k obědu – tak nevím, kolik vesnic kolem mají v plánu :D. Každopádně mladšího s sebou neberou, tak mám vystaráno o stesky po tatínkovi. Ještě že máme to bříško, kopání celkem rozptyluje chmury 🙂
Já už jsem se zabořila do látkových plínek, promyslela jsem investice do bambusového materiálu, zkoumám, co je na trhu. Koukala jsem, jaká kosmetika teď jede pro ekzematické děti, abych si ji sehnala už do porodnice. Ekzém očekávám, v létě by to musela být super odolná kůže, aby nebylo nic. No, moje snahy počít na porod v zimním období se minuly účinkem, jsem stavěná na sluníčkové děti, tak budeme mazat a větrat prdelku. Koupací kyblík jsem ještě nedala, vak i šátek se mi vrátí včas, kočárek chci koupit (mám tu natěšené voziče) nový, pro radost. Oblečků naopak je taková spousta, že nějak nechápu, kam to budu skládat. Počítám, že něco oblíknem jen jednou, protože v létě se toho zase tolik neunese. Jediné, co ještě chci koupit, jsou plátěné košilky, ty jsem měla jen 3 a byly skvělý, nikdy jim nebylo chladno jako v krátkém rukávku a přitom se nepotili jako v tlustším bavlněném tričko-bodynku. U nás košilky nemají, ale vím o obchodu, kde prý bývají, jen doufám, že je budou mít, až pojedu, minule mi prodavačka říkala, že jsou pryč, ale budou. Na léto se snad postarají o zásoby, doufám pevně.
Jsem čím dál zvědavější, jak bude mimi vypadat, jestli bude mít spoustu vlásků jako kluci, jak bude velké, jak bude koukat. Těším se, jak bude vonět, jak bude pít. Už mi tečou prsa :), docela dost, jako ostatně vždycky. Je to krásný.
No, to je asi všechno, co jsem chtěla říct. Mám dnes nějak vyladěno do plačtiva, tak to radši nebudu už nikam dál rozvíjet, protože to jsou jen těhu emoce, ve skutečnosti se plačtivě necítím. A nebo je to naopak, já už ani nevím, naštěstí to krásný je tu pořád.
Takže ještě jednou, všem krásné Velikonoce a taky to očekávané jaro 🙂
Ježišmarjá, Virenko! Kolikrát já na tebe vzpomínám, jak asi, co asi…Vzpomínám hlavně na to, když jsme se bavily o dětech, co všechno zvláštního říkají nebo si pamatují a ejhle, synek měl pravdu. Bude ještě sestřička((-: Převeliká gratulace, hodně zdraví a užívej(-: Mojí maléˇ(3. dcerka) je teď šest měsíců a užívám si jí neskutečně.Je tak hodná,milá, krásná,klidná, chytrá (to ty dvě jsou také, ale teď to nějak více “vidím“)..Gratuluju, držím palce,přeju jen to nejlepší.
Marinado, děkuji 🙂
Bami, nálada se střídá, ale to je logický, jak jsem unavená, tak jsem bez energie a tím s horší náladou. Dva večery po sobě jsem usnula hned jak jsem kluky zahnala vsedě na gauči, jednou jsem předtím stihla rozložit žehlicí prkno, naštěstí jsem nezapla žehličku 😳 Zato jak se přesunu do postele, tak mám noční můry a pořád čučím. Je zajímavý, jak člověk některý věci tak efektivně potlačí, že úplně zapomene. A jak to teď to těhu pěkně tahá na světlo, proč to jenom musí být ty nejhorší zážitky, ach jo. Přestal mi utíkat čas, do toho očkování se to vleče. Mám už plán a termín, ale dva dny po sobě se mi nepodařilo dovolat pediatričce, jestli tam ten můj vypočtený den bude, ona si někdy bere volno. Nějaké rozhodnutí člověk udělat musí, ale ta nejistota, dokud se neukáže, jestli to nebyla chyba, to je děs. Nějak ty týdny ještě přežít musím, ale že bych tedy snila o tom, v těhotenství přežívat dny, to je teda takový divný 😯
A teda hodně teď řeším, jak to vlastně je s těmi podpisy rodičů u zdrav. péče. Mám tu podepsanou plnou moc, protože tátu jaksi doma nemáme, ale teď mi zase v nem. řekli, že podle jejich právníka to na některé úkony použít nejde, takže teoreticky (ale fakt jen teoreticky, já nic takového nečekám!! jenom na to nemůžu nemyslet skrz ty svoje pacientky, které zase chtějí info ode mě) kdybych rodila předčasně, tak je možný, že souhlas ohledně nového mimi s péčí by s plnou mocí nebyl možný!!?!! To mě dost zaskočilo. Jako dítě rodiče má, má tam i tu v pravém slova smyslu rodičku a to jako je fakt možný, že bych nemohla dát dostačující souhlas s nějakým typem péče? Prý by museli žádat soud – jak to, když má dítě oba rodiče a jenom ten jeden je na jiném kontinentu, tak se prostě nemůže přijít fyzicky podepsat? I kdyby soud byl jen formalita, počítám, že bych tam musela být a to jako zůstane malé dítě v nem. samo kvůli soudu? Hlava mi to nebere, k čemu má takové “vylepšení“ sloužit a jako tedy věřím miminku, že počká do termínu, ale trochu hůř věřím zaměstnavateli mého muže, že dodrží dohodu a posledních několik týdnů před termínem ho nechá v Čechách. Tohle mi byl dlužný nějaký pekelník, nějaký pitomý, pomateně připravený zákon.
Když na tohle nemyslím, jsem docela veselá 🙂 Jenom na to myslím dost často, jak se snažím sehnat aktuální info, ono se to jaksi každých pár dní mění… sepisuju spoustu pokynů ohledně poskytované péče pro zástup, už se blíží mateřská, tak je to takový nevyhnutelný.
vierenko jak je dnes už je nálada trochu lepší? ono asi je to tím těhotenstvím, na každého tedy aspon na mě občas toto vleze a u tebe je to umocněné tím těhotenstvím. ale co dokážou hormony víš nejlépe ty…
moc ráda jsem si přečetla co jsi napsla, asi se ti ani nedivím že ti “lezou“stále se opakující rozhovory krkem, to je asi normální sice každej chce vědět jak ti je co a jak, ale nikdo si neuvědomuje že to řešíš stále a tím i pořád dokola…
chlap doma chybí s prací je to špatné, ale co se dá dělat, hlavně že ta práce je…víc se na sebe těšíte, jste si vzácnější…aspoň nějaké pozitivum na tom najít…
připravuj na mimouška a já už jsem jaksi mimo mísu o bambusových výrobcích jsem nic nevěděla a stále nevím 😀 ale já už to nebudu potřebovat 😀
s velikonočním pondělím jsem na tom podobně nemám ráda…a zas je na rok klid 😀
opatruj se…až budeš mít chuť zase vypusť páru sem ať víme něco nového opatruj se sluníčko….
Virenko, chápu Tvůj strach, moc držím palce a uvidíš – všechno bude dobré!
Zavi, ano, bude pryč pořád. Kamioňáci to mají lepší, protože oni dostanou potom doma pár dní volno, u nás nic takového, v Čechách je prostě v práci celý den (díky dojíždění) a tak nic. No to víš, děti si to vždycky umějí vybrat, kdy přijít. Poslední 3 roky by přitom byly skvělé, ale já nejsem na jednoduchý život zjevně stavěná 😀
Marinado, ne, myslím, že tam nebyl skrytý strach z budoucnosti, to opravdu nemám. Je to třetí dítě, jsem zvyklá být odkázaná sama na sebe, nevidím v tom tak velký problém, abych z toho měla strach. Ale radárky máš dobré, skryté tam něco bylo a strach to byl, o staršího syna. Nechci o tom psát, ono se to tím různým probíráním jen posiluje, ale už aby to bylo za námi a dej Bože, že to přežije a zvládne v takovém zdraví, kam jsme ho dostrkali. Modlím se denodenně, a špatně spím. A to logicky probleskuje do všeho, na co myslím.
Víkendové partnerství bych brala, my ty volné dny spolu skoro nemáme, on se právě o víkendu většinou přesouvá, takže běžně se vrací v neděli večer a nedospalý z velkých časových posunů jede druhý den normálně do práce, odjíždí v pátek v noci nebo v sobotu brzy ráno (teď naposledy ve tři ráno). Pozitivní přínos miminka se přece popřít nedá, doufám, že to v tom příspěvku k pochopení bylo, těším se moc. Ale mám strach o své další dítě, dokud tohle nezmizí, ten stín nezapřu.
Virenko, tak hned na úvod jsi mě (v dobrém slova smyslu) pobavila názvem diskuze, myslela jsem, že se jedná o nějaký ustálený název, jako třeba svotováclavská pouť nebo něco takového, co všichni znají jenom já ne 🙂 Tak jsem se chtěla přiučit a našla jsem Tvé smutné psaní.
Tyhle depky znám, sice nejsem těhotná, ale mám víkendové partnerství (někdy je to spíš prázdninové partnerství – odvíjí se to podle momentální výše mého nebo partnerova účtu) a předešlých pár roků mi bývalo hodně smutno. Teď už ani ne a vlastně nevím, jestli je to dobře nebo špatně 🙂
Co se příchodu miminka týká, bude to velká změna pro celou rodinu a bude to krásná změna, hrozně moc vám to všem dá, ale i tak vám to samozřejmě něco “vezme“. Ale neboj, kluci se s novou situací rychle sžijou a budete velká, šťastná rodina.
Možná reaguju úplně nesmyslně, ale mezi řádky jsem nějak vyčetla trošku strachu z toho, co bude a smutek z toho, že manžel je pryč. Pokud to tam nebylo, omlouvám se za off topic příspěvek…
Virenko, myslím na tebe, ale ty jsi silná ženská, ty to zvládneš! Manžel bude takhle často pryč i když bude mimísek na světě? To bych si už vůbec nedovedla představit. Tak hodně sil do žil, hlavně ať jste všichni zdraví..
Holky, dík 🙂
Jarmuschko, to je tím, že to na mě padlo. Rozdíl v potřebě sdílení vnímám hlavně ve srovnání s minulostí – i tady jsem byla skoro denně a dost jsem se tu vylívala… Teď asi nebýt emoční nestability, počítám, že bych se kompu zase vyhnula…
Zuzi, já nevím, unavená se zase tak necítím. Jasně že lemrovatím, bolí mě kyčle, takže moje oblíbené rychlejší vycházky nejdou realizovat, ale když byl chlap doma, měla jsem energie a radosti dost. To jsem sem prakticky nepáchla… člověk nechtěl propást ani chvilku tý normální rodinní pohody 😯
No jo, půjdu radši spát, večer je všechno ještě horší než bývá. Chlap je od září pryč skoro pořád, ale ještě nikdy to na mě tak nedolehlo, naopak jsou aspekty, v kterých jsem sama byla i radši, teď je to ale jiný. Určitě je to těhu a já jdu do hajan.
Dobrou noc 🙂
virenko sluníčko posílám virtuální objetí 🙂 máš toho naloženo dost,sama si nějak neumím představit být tak často slaměná vdova a k tomu hladit bříško,ale třeba bude líp :-)chápu mladšího,že bude zklamaný,ale chápu i staršího,že ho nechce sebou vzít 😀 no budeš to mít trošku náročnější,ale zase když si zahrajete nějakou hru,dáte čajík tak to můžou být i pohodové velikonoce ne?u nás pro změnu stoupá nervozita,jestli letos už dojdou spolužáci 🙁
co se týče svěřování,asi to fakt má každý nastavené jinak,ale nějak se mi z tvé strany zdá,že jsi unavená.snad s přibývajícím sluníčkem dojde i nějaká ta energie 🙂
Virenko, no na to, že “nejsi sdílecí“, jsi toho tedy napsala dost a dost.
😉
Virenko, to se tak krásně čte! Hrozně milé a příjemné.
Taková pozitivní náladička z toho plyne, i když píšeš i o malinko smutných věcech. Že manžel nemůže být nyní s váma a užít si koledu s mladším synkem. Dobře, že “vyšleš“ na koledu staršího, určitě vykoleduje nadílku i pro malého. 🙂
U nás je taky sníh, nic si z toho nedělej. Však bude brzo teplo! Možná až horko, že pak budeme vzpomínat na tohle počasí, nebo na únorové mrazy. 🙂
Přeji pěkné Velikonce a hodně pohodičky. 🙂